V první polovině 90. let
existovala kalifornská kapela Kyuss. Ta stihla vydat čtyři alba a následně se
rozpadla. Zatímco kytarista Josh Homme si založil novou kapelu Queens of the Stone Age, se kterou hraje dodnes, zpěvák John Garcia si každých pár let
zakládal další kapelu, aby s ní většinou vydal jen jedno album (Slo Burn,
Unida, Hermano, Vista Chino). Když v roce 2014 vydal první album pod svým
jménem, vypadalo to, že už ho vymýšlení nových názvů přestalo bavit. Ale 4. ledna
2019 vyšlo aktuální album pod názvem John
Garcia and the Band of Gold, takže jsem ho asi podcenil. Krátce po jeho
vydání vyrazili na evropské turné, jehož jedna zastávka se konala 4. února v pražském
Rock Café. Kyuss jsem sice v době jejich existence rozhodně neposlouchal,
ale v posledních letech si rozšiřuji hudební obzory všemožnými směry,
takže nevynechávám ani stoner rock. Podle plánu měla hrát od 20:00 do 20:40
předkapela a od 21:10 do 22:40 legenda a spol.
Z kanadského Vancouveru
přijela předkapela Dead Quiet (hrobový klid). Kapela se dala dohromady koncem
roku 2013, v roce 2015 vydala bezejmenný debut a v roce 2017 druhé
album Grand Rites. Někdy od té doby
vyměnili klávesáka za usměvavou potetovanou černovlásku. Základ je stejný už od
začátku: dva kytaristé, z nichž jeden má na starost i zpěv, baskytarista a
bubeník. Pětice během své třičtvrtěhodinky (ano, o pět minut přetáhli) hrála
nejen z obou alb, ale zařadila i jednu úplně novou píseň. Možná byla
trochu méně slyšet baskytara, ale jinak paráda, zřejmě nejlepší předkapela za
poslední roky. Soudě dle jejich prezentace, je to celkově veselá kopa.
Po půlhodinové přestávce
nastoupili na pódium bubeník, basák a kytarista a spustili instrumentálku Space Vato, která otevírá i aktuální
album. Pak dorazil i samotný John Garcia a stejně jako na desce se pokračovalo
klipovkou Jim's Whiskers. Za setlist
nalezený na webu neručím, zejména za jeho závěr. Pokud opravdu byla poslední
píseň Kylie, tak jsem ji nepoznal. Což je mi divné, protože je to dost výrazná píseň. V tom
případě by to byla jediná výjimečná položka na seznamu. Z jedenácti písní
na novinkovém albu jich naživo zaznělo šest, zbytek byla první polovina 90. let
a repertoár starých Kyuss. (Kylie je
Garciův singl z roku 2016, který se následně objevil v roce 2017 i na
jeho druhém sólovém albu.) Problém s rozeznáním písně způsobuje i zvláštní
textařský přístup, kdy většinou netuším, proč se daná píseň jmenuje, jak se
jmenuje. Opakující se text z názvu se vyskytuje pouze v písních One Inch Man a My Everything. V písni El
Rodeo odezní celý text a až na závěr Garcia desetkrát po sobě zazpívá
„rodeo“ (naživo radši zazpíval znovu předcházející verš a „rodeo“ tedy zaznělo
jen párkrát). Žádná z písní obsahujících v názvu jméno ono jméno nemá
nikde v textu. Takže třeba výše zmíněná Jim's Whiskers (Jimovy vousy) neobsahuje ani Jima, ani vousy, takže
Jim klidně může být třeba Garciův kocour. V Kentucky II je jeden verš o řekách bourbonu, takže asi proto. A
ještě extrémnější příklady: v textu Don't
Even Think About It (ani na to nemysli) se z názvu vyskytuje pouze
neurčité zájmeno „to“ (it) a v textu písně s nesmyslným názvem Supa Scoopa and Mighty Scoop se vyskytuje
pouze spojka „a“ (and). Ani jeden text mi nedává smysl, přestože jsou v nich
většinou samá známá slova. Zato je v mnoha z nich dost místa pro
užívání všelijakých citoslovcí. Jako příklad sem umísťuji odkaz na text písně Whitewater (zpěněná voda, i když se to normálně
píše jako dvě slova), která má v albové verzi délku osm minut. Trochu mě
překvapilo zařazení instrumentálky Molten
Universe od Kyuss, ale Garcia evidentně potřeboval vypadnout na cigáro. Zvuk
byl výborný, tři muzikanti zjevně lepší než legendární zpěvák, ale jeho výkon k tomuto
hudebnímu stylu sedí. Žádné přídavky, často ani žádné přestávky mezi
písničkami, konec přišel už ve 22:33. Na závěr ještě odkaz na fotky z pražského koncertu.