tag:blogger.com,1999:blog-19640827557385986982024-03-21T21:33:11.780+01:00Slarkovo doupěJiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.comBlogger90125tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-36328195571525823302024-03-21T21:32:00.000+01:002024-03-21T21:32:12.644+01:00Koncerty – zima 2024<p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiG70tw_MB2zrfp6M0RccMNA2qLZBDFgW3svtOIaY_aoO46V_vIJnNSytoxTzxXknX3BT5gvOexutklpxufsYwvr1yY7_L1VcOoszW-aritatQxRR0-w2M3GA6QpnIwz7rlahD5mTxd4FCsLQpwBCNEArhc1_miOIssZm3VwqH7oGiJWUROGlU2AkezgyZw/s1123/Serenity_plak%C3%A1t.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1123" data-original-width="794" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiG70tw_MB2zrfp6M0RccMNA2qLZBDFgW3svtOIaY_aoO46V_vIJnNSytoxTzxXknX3BT5gvOexutklpxufsYwvr1yY7_L1VcOoszW-aritatQxRR0-w2M3GA6QpnIwz7rlahD5mTxd4FCsLQpwBCNEArhc1_miOIssZm3VwqH7oGiJWUROGlU2AkezgyZw/w283-h400/Serenity_plak%C3%A1t.jpg" width="283" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Serenity a spol. plakát</td></tr></tbody></table><br /></p><p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Loni vydali další výborné
album mí oblíbenci Serenity, tak jsem 16. února vyrazil do Zlína, abych je
v tamním <a href="https://www.mastersofrockcafe.cz/cs/">Masters of Rock Café</a> za 850 Kč vstupného viděl naživo. Ale
nepředbíhejme, kapely hrály čtyři a v 19:00 večer zahajovala kapela <b>FlowerLeaf</b>.
Kapela jako své domovské město uvádí německý Düsseldorf, ale národnostně je to
pravda napůl. Němci jsou kytarista a bubeník, zatímco zpěvačka a basák
pocházejí z Brazílie. Rok vzniku 2017 a své jediné album <i>Stronger</i> (Silnější)
si vydali sami hned v roce následujícím. Po pauze (pravděpodobně covidová
omezení cestování) vyplněné několika singly v roce 2023 vydali EP <i>Dreamerie:
The Prelude</i>. Pár dní před koncertem jsem si pustil pár jejich videoklipů.
Můj dojem byl, že hudebníci umějí housti a pěnice pěti, ale jejich písničky mi
mizí z hlavy ihned po doznění. Takže hlavní problém tkví
v kompozičním umění. Naživo ten dojem nebyl tak matný, ale stejně mi
nejspíš sešli z mysli hned s příchodem druhé kapely.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7OieBGugw0yfciaXh2v8u25k99i2tSwG3suDF2wjr6YuuOOLYXisw2-QIWiQudWVnI0E-07c1SVUKma9pFmb0GRGIAOlhFFISX19uIr0uVfSvbSXQ0qQzUinyoL_nXPkjb9rWrvJcsabasNdm4WHrERkz0_Mrnwcp7sQ21FETfh7cTL-bIFADWjLon4p3/s1800/FlowerLeaf.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="1440" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7OieBGugw0yfciaXh2v8u25k99i2tSwG3suDF2wjr6YuuOOLYXisw2-QIWiQudWVnI0E-07c1SVUKma9pFmb0GRGIAOlhFFISX19uIr0uVfSvbSXQ0qQzUinyoL_nXPkjb9rWrvJcsabasNdm4WHrERkz0_Mrnwcp7sQ21FETfh7cTL-bIFADWjLon4p3/w320-h400/FlowerLeaf.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Brazilsko-němečtí FlowerLeaf se ve Zlíně vyhřívají na únorovém sluníčku</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Tou byli v 19:45 američtí
<b>Tulip</b>. Kapela založená také v roce 2017 v kanadském Torontu
ovšem poměrně záhy přesídlila do Argyle v americkém Texasu. Od začátku ji
tvoří kytarista Colin Parrish a zpěvačka Ashleigh Semkiw. Zbytek (tedy druhý
kytarista a bubeník, kapela hrála bez basáka) nemá statut členů kapely a
nejspíš se mění. Na kontě mají dvě EP a dvě alba, to loňské <i>The Perpetual
Dream</i> (Věčný sen) vydali na mé narozeniny. </span><span style="font-family: "Segoe UI Emoji",sans-serif; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">😉</span><span style="font-size: 12.0pt;"> Hudební
kvalita šla nahoru, tady už nastoupily melodie, které se mohou dostat do hlavy
na delší čas. Celý večer se nesl v duchu symfonického power metalu, takže
mne trochu překvapovalo, že zpěvačka byla oděna do trika blackmetalových satanášů
Behemoth. Některé diváky v sále zase rušila její nahá stehna (že zrovna
tohle nepotřebovali ukazovat). Takže dodávám, že sál byl po celou dobu
přinejlepším poloplný, ale spíš poloprázdný. Ostatně se v tomto klubu
dveře netrhnou, o den později následoval vyprodaný koncert finských Battle
Beast a další den kanadských Kataklysm. Metalisté pak prostě musejí něco
vynechat.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJKcc2Qvm0fDZRufcOHPPLwDhAnsnIJ2rqZUrm6J1hJbzdYB0JfgURX2AbJmo7o9G05si23stTYbhSikBVyB7nSXRWK_MF4L79ax2vNTUu6KAzkneJpN7iCPgFyN5o1k-KeRh9BOrkYqLp-zl_-6UuWv6L7Vs7gfVqjg2uUDLxHnJHr_mFPXm71g4xOnro/s1440/Tulip.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1440" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJKcc2Qvm0fDZRufcOHPPLwDhAnsnIJ2rqZUrm6J1hJbzdYB0JfgURX2AbJmo7o9G05si23stTYbhSikBVyB7nSXRWK_MF4L79ax2vNTUu6KAzkneJpN7iCPgFyN5o1k-KeRh9BOrkYqLp-zl_-6UuWv6L7Vs7gfVqjg2uUDLxHnJHr_mFPXm71g4xOnro/w400-h300/Tulip.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tulip v Masters of Rock Café</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Ve 20:35 přišla řada na
italské <b>Temperance</b> (tedy střídmost, zdrženlivost či abstinence, značně
neobvyklé jméno pro metalovou kapelu). Ti existují od roku 2013 a jsou o dost
plodnější, ostatně v říjnu 2023 jim vyšlo sedmé album <i>Hermitage –
Daruma's Eyes Pt. 2</i> (Poustevna – Daruminy oči 2. díl – <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Daruma">Daruma</a> je japonská
soška). Od začátku je vůdčím členem kapely kytarista a zpěvák Marco Pastorino,
který prostě umí skládat melodie, které posluchači ihned uvíznou v hlavě. Kapela
má ovšem tři zpěváky. Tím druhým je Michele Guaitoli, který zhruba stejně
dlouho zpívá také v rakouských Visions of Atlantis. Loni kapelu opustila
už druhá zpěvačka, takže ženské vokály má nyní na starosti původem americká,
ale ve Švédsku žijící, operní i metalová pěvkyně Kristin Starkey. Zmíněnou
trojici samozřejmě ještě doplňoval bubeník a basák. Kapela čerstvému materiálu
věřila, takže tvořil nadpoloviční část jejich setlistu. Přidali i pár písní
z předešlého alba <i>Diamanti</i>, ke kterému žádné turné jet nemohli, a
pár ještě starších písní. Takže další kvalitativní skok nahoru.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLsLQgEeutzjEB3RM1QeM4a7nBvlKIAp1FbdnRLRBrFIwim4InFtF74ubirsX72DCKuziGYzaUE75M3UEl5eWuGXr4QvIi9m2VEV3rSuZGd3yRZh8wz7AQXkuhsyTxDHShipsckPpSFf_0he3UlnqsuFVgFwxhf80SsmXeczlt0rhylEstEz7C0s5JzwdP/s2048/Temperance.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLsLQgEeutzjEB3RM1QeM4a7nBvlKIAp1FbdnRLRBrFIwim4InFtF74ubirsX72DCKuziGYzaUE75M3UEl5eWuGXr4QvIi9m2VEV3rSuZGd3yRZh8wz7AQXkuhsyTxDHShipsckPpSFf_0he3UlnqsuFVgFwxhf80SsmXeczlt0rhylEstEz7C0s5JzwdP/w400-h300/Temperance.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Temperance v Masters of Rock Café</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Ve 21:35 přichází řada na
rakouskou skupinu <b>Serenity</b> (= jasnost). Ta sice existuje od roku 2001,
ale tuto dobu pamatuje pouze bubeník Andreas Schipflinger. Tyrolská kapela na
vlastních stránkách proto radši mluví o začátku profesionální éry v roce
2004. V roce, kdy se změnily tři pětiny členů kapely, a hlavně přišel
zpěvák a tvář kapely Georg Neuhauser. Od roku 2011 je v kapele také
italský basák Fabio D'Amore, který pěvecky vypomáhá zejména hlasem ve vysokých
polohách. A v roce 2023 se členem kapely stal i kytarista a zpěvák Marco
Pastorino (takže turné s jeho vlastní kapelou Temperance dávalo smysl).
Druhý kytarista Chris Hermsdörfer je v kapele od roku 2015. Kromě krátkého
období alba <i>War of Ages</i> a následného turné, tedy let 2013 a 2014, kdy
v kapele zpívala Clémentine Delauney (současná zpěvačka rakouských Visions
of Atlantis), Serenity nemají v sestavě ženskou zpěvačku. Georg je
vystudovaný historik, takže témata textů většinou odvíjí od jedné dějinné události
či (častěji) osoby. V listopadu 2023 vydané osmé album kapely se jmenuje <i>Nemesis
AD</i> a je celé inspirované životem a dílem <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Albrecht_D%C3%BCrer">Albrechta Dürera</a>. (Ten byl
osobností stejně renesanční jako Ital Leonardo da Vinci, jen o něco
systematičtější. Inu, Němec.) Také Serenity postavili setlist na písních
z nového alba. Už když jsem ho slyšel poprvé, říkal jsem si, že písně jako
více než osmiminutová <i>Reflections (of AD)</i> jsou pro mne od nich novinkou.
Když ji Georg uváděl jako nejdelší píseň v historii kapely, také zmínil,
že ji napsal Marco Pastorino, Aha, odtud vítr vane. Píseň <i>Souls and Sins</i>
si s kapelou přišel zazpívat Michele Guaitoli. Pár písní zaznělo
v akustické podobě (jednou byla <i>Soldiers Under the Cross</i>).
Samozřejmě nechyběla trvalka koncertního repertoáru <i>Legacy of Tudors</i> a
na závěr <i>Lionheart</i>. Koncert skončil ve 22:55 a já jsem byl s jeho
průběhem naprosto spokojený.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_EncZ5SR4zwTA1-kenNPyf9WgJIefF0Rsz-IP-Yl5ME2s6IOUZMKgTdNmUR-l-yx-X4sLgqpGrziUBNOyFBSrPS7PN4_qKyDPrw3u1Kv4MuinTEbu4uYHqGyikut38IqpkH_fR0CFE-8xO2pGIOmS3EGr3a6zRwG8lg5nm9CoXb9VUbOl7PmQf01NTbi-/s1440/Serenity.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1228" data-original-width="1440" height="341" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_EncZ5SR4zwTA1-kenNPyf9WgJIefF0Rsz-IP-Yl5ME2s6IOUZMKgTdNmUR-l-yx-X4sLgqpGrziUBNOyFBSrPS7PN4_qKyDPrw3u1Kv4MuinTEbu4uYHqGyikut38IqpkH_fR0CFE-8xO2pGIOmS3EGr3a6zRwG8lg5nm9CoXb9VUbOl7PmQf01NTbi-/w400-h341/Serenity.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Serenity v Masters of Rock Café</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Všechny kapely měly ceny
cédéček, vinylů, triček, mikin a dalšího merche uvedené v eurech (15, 20,
30, 60…). Asi jim pořadatel řekl, že bude poloprázdno, takže se to nevyplatí
přepočítávat. K pití byla na výběr Rázná 10° od Radegastu za 55 Kč nebo
Plzeň za 65 Kč. Jako nerozhodný neznalec jsem si dal od obou po dvou kelímcích.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJF9gMgelUeaL6lh0pEiIPtAwAjqxC2loNhQRWG4-dcZlcZ9EeNq0CmpN-Rx4QgBI6tK-XQW_yUhL_KjtTedvLtN8gMTVk9EwEzdu_xop1pvZ3BfniwLkoLY5vpBmZnuKu3SYMd84wkVYdTpupbnQvmcpCf5okXwtE2pLs2GP1VzgdKOmZd0j2nWNPbbxl/s1123/FirewindMasterplan_plak%C3%A1t.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1123" data-original-width="794" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJF9gMgelUeaL6lh0pEiIPtAwAjqxC2loNhQRWG4-dcZlcZ9EeNq0CmpN-Rx4QgBI6tK-XQW_yUhL_KjtTedvLtN8gMTVk9EwEzdu_xop1pvZ3BfniwLkoLY5vpBmZnuKu3SYMd84wkVYdTpupbnQvmcpCf5okXwtE2pLs2GP1VzgdKOmZd0j2nWNPbbxl/w283-h400/FirewindMasterplan_plak%C3%A1t.jpg" width="283" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Masters of Fire v Masters of Rock Café</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">O měsíc později, 14. března,
jsem zamířil do téhož města, téhož nepříliš zaplněného klubu, na totéž pivo, za
stejnou cenu vstupného, protože po 11 letech vyrazili na turné Masterplan. Ty
jsem hodně poslouchal zejména v prvních deseti letech jejich existence,
ale naživo jsem je nikdy neviděl. <b>Masterplan</b> vznikli v roce 2001
jako boční projekt kytaristy Rolanda Grapowa a bubeníka Uliho Kusche, toho času
členů slavné německé metalové kapely Helloween. Když to zbytek kapely zjistil,
byli oba ze skupiny vyhozeni, protože se jí nevěnovali na 100%. Takže dvojice
projekt okamžitě překopala na kapelu, naverbovala norského zpěváka Jørna
Landeho a v roce 2003 vyšel jejich bezejmenný albový debut. Klenot, na
kterém co píseň, to hit. V témže roce do kapely nastoupil klávesák Axel
Mackenrott, který je v kapele dodnes, takže je druhou nejstabilnější
položkou sestavy. Jako u mnoha superskupin, i tady byl dost rychlý poločas
rozpadu základní sestavy. Jørn Lande nazpíval první dvě alba, pak ho vystřídal
Američan Mike DiMeo, aby se Jørn zase vrátil nazpívat čtvrté album a zřejmě
definitivně odešel. Od roku 2012 je u mikrofonu Švéd Rick Altzi. Také bubenický
parťák Uli vydržel jen první dvě alba, aby ho nahradil původem americký
bubenický všudybyl Mike Terrana, po dalších dvou albech slavný brněnský rodák
Martin Škaroupka a (zatím) nakonec Němec Kevin Kott. Pokud to ze začátku byla
superkapela složená z muzikantů zvučných jmen, tak jména Altzi a Kott
řeknou něco jedině fanouškům německých At Vance, v jejichž řadách také oba
působí. Schválně jsem to ověřoval, ta kapela je stále uváděná jako aktivní.
Každopádně se muzikantům zřejmě moc nepřekrývají termíny. Poslední album
skupiny At Vance vyšlo v roce 2012 a poslední album Masterplan v roce
2013. Masterplan sice v roce 2015 vyšel audio a video koncertní živák, ale
jeho základem bylo vystoupení na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích roku
2013 (doplněné na video nosiči o materiály z festivalů ve Wackenu a
Atlantě, plus pár písní z asijského turné). V roce 2017 ještě vydali
album <i>PumpKings</i>, na kterém nahráli všech 11 písní, které Roland Grapow
napsal pro Helloween. Trochu jsem zapomněl na basáky, takže doplňuji: na debut
si Roland Grapow nahrál baskytaru sám, pak se v kapele pár basáků
vystřídalo. Od roku 2012 je v kapele Fin Jari Kainulainen, který si udělal
jméno během svého účinkování v kapele Stratovarius. Bezejmenný debut
kapely v roce 2023 slavil 20. výročí, takže vyšla výroční reedice. Odtud
už asi byl jen krok k tomu, aby Rolanda začaly svrbět prsty a dostal chuť
si ty pecky zase zahrát naživo. Dokonce napsal novou píseň <i>Rise Again</i> (aby
dal vědět, že „znovu povstává“) a avizoval práce na novém albu. (Mimohudební
souvislosti sem obvykle netahám, ale aby to bylo zeměpisně ještě barvitější,
přidávám informaci, že Roland Grapow žije od roku 2005 na Slovensku.)<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Masterplan jeli turné
s kapelou Firewind, kde měly obě kapely stejný hrací čas, první od 20:00
do 21:20 a druhá od 21:40 do 23:00. Předkapely žádné (což mi srazilo spotřebu
piva za večer na polovinu </span><span style="font-family: "Segoe UI Emoji",sans-serif; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">😊</span><span style="font-size: 12.0pt;">), jen dvě hlavní kapely. Masterplan koncert odpálil
právě novinkou <i>Rise Again</i>, ale jinak většina písní, které zahráli,
pocházela z opakovaně zmiňovaného debutu. A na druhém místě by byly dvě
písně ze druhého alba (<i>Crimson Rider</i> a <i>Back for My Life</i>). Prostě
na začátku byla kapela na vrcholu. Na doplnění jedna písnička z doby, kdy
byl u mikrofonu Mike DiMeo (<i>Lost and Gone</i>), a jedna z poslední
řadovky už s Rickem Altzim (<i>Keep Your Dream Alive</i>). Helloween
Roland připomněl první písní, kterou pro ně napsal, <i>The Chance</i>. Pokud
jsem si říkal, že je Rick Altzi dost dobrý zpěvák, aby mi nechyběl Jørn Lande,
píseň od Helloween ukázala, že Michael Kiske je úplně jiný typ zpěváka, a
Rickovi to do pusy zrovna dvakrát nešlo. Tady by rozdíl slyšel i hluchý. A to
mi celou dobu přišlo, že je zpěv trochu utopený pod palbou nástrojů. Zlatou éru
kapely jsem prostě dávno prošvihl, ale i tak jsem byl s koncertem dost
spokojený. Asi bych ještě dodal, že Masterplan jsou po hříchu jednou
z mála kapel, kteří hrají naživo komplet včetně klávesáka. Tento nástroj
byl slyšet i u všech pěti ostatních kapel v tomto příspěvku, ale všechny
ho pouštěly z playbacku.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhksqf6zGxwH0D1Cdr5QSmiw5-8leBaF7pvTnmOZPMWv5-jG1fWtpNS2bzIfvKx6jUkOcq7cgiy2ISh0yf5LcjmHvHMUsttO5SkxwpwsgzahH6cuR_ikNpxI1Eqz1nvoqN2n8SmiHYNu4wdYVV4EcEZ7DuWviKTXITbO_QSHITth6JcndZSP1BnsdfzuFCu/s2000/Masterplan.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1333" data-original-width="2000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhksqf6zGxwH0D1Cdr5QSmiw5-8leBaF7pvTnmOZPMWv5-jG1fWtpNS2bzIfvKx6jUkOcq7cgiy2ISh0yf5LcjmHvHMUsttO5SkxwpwsgzahH6cuR_ikNpxI1Eqz1nvoqN2n8SmiHYNu4wdYVV4EcEZ7DuWviKTXITbO_QSHITth6JcndZSP1BnsdfzuFCu/w400-h266/Masterplan.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Masterplan v Masters of Rock Café</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Ani druhá kapela večera
neměla zrovna standardní vznik. <b>Firewind</b> v roce 1998 založil řecký
kytarista známý jako Gus G. za účelem nahrání dema <i>Nocturnal Symphony</i>,
kterým by předvedl své hráčské kvality (abych se více opakoval, doplňuji, že si
na něm nahrál i baskytaru a klávesy). Zřejmě to zafungovalo, protože byl
následně najat do kapel Dream Evil, Nightrage a Mystic Prophecy. Když se všemi
třemi nahrál jejich debutová alba, rozhodl se mít i svoji vlastní kapelu a
oživil jméno Firewind, tentokrát už jako kapelu. To se psal rok 2002. Kapela od
té doby vydala deset řadových alb a prošel jí hotový telefonní seznam hráčů a
zpěváků. Nejméně se změny týkaly postu baskytaristy, takže Petros Christo je
v kapele od roku 2003. Belgický bubeník Jo Nunez je v kapele od roku
2011. V roce 2020 Gus G. zřejmě usoudil, že kapela nepotřebuje klávesáka a
vzal to opět do vlastních rukou. V témže roce proběhla zatím poslední
změna u mikrofonu, kdy německého zpěváka Henninga Basseho vystřídal německý
zpěvák Herbie Langhans. To je chlápek jen o pár týdnů mladší než já, ale
zviditelnil se teprve před pár lety v metalovém spektáklu Avantasia. Za
mne rozhodně nejlepší zpěvák, kterého kdy Firewind měl. Gusovi ale vlastní
kapela nestačí, tak asi čtveřici dalších alb vydal čistě pod vlastním jménem. V roce
2022 kapela Firewind slavila 20 let existence a 1. září 2023 vyšel koncertní
záznam výročního koncertu odehraného na podzim 2022 v jejich domovské
Soluni. Přesně o půl roku později, 1. března 2024, vyšlo desáté album kapely pod
názvem <i>Stand United</i> (takže asi „stojí spojeni“).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Firewind také odpálil
koncertní setlist novinkovou písní, konkrétně songem <i>Salvation Day</i>. Z
novinky během večera zazněla ještě čtveřice dalších písní (<i>Destiny Is
Calling</i>, <i>Chains</i>, titulní <i>Stand United</i> a <i>Fallen Angel</i>).
Protože kapela nedávno jela výroční turné, tak měla okouknuté, které písně
z jejich minulosti naživo nejlépe fungují, a zbytek setlistu byl tedy
průletem celou jejich kariérou. Došlo i na píseň <i>Maniac</i>, kterou původně
zpíval Michael Sembello v roce 1983 ve filmu <i><a href="https://www.csfd.cz/film/29556-flashdance/">Flashdance</a></i>. Kapela
skončila už před jedenáctou, ale vrátila se s přídavkem dvou písní <i>Ode
to Leonidas</i> a <i>Falling to Pieces</i>. Nakonec tedy plánovanou hrací dobu
o deset minut přetáhli a skončili ve 23:10. Gus G. je evidentně technicky lepší
kytarista než Roland Grapow (a v současnosti má v kapele i lepšího
zpěváka), ale metal není atletika, takže u mne pořád vyhrává Masterplan, který
má lepší písně (ale 20 let staré, zatímco u Firewind jsou nejnovější písně lepší než ty staré).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNro5oJtXOy4B-PkTcdUdiZTTNlS6R0TrILwWX1jHgNXp8WKkNw6pUNEXgCwKLNRDatxH6XIUAczTx2dcnJgXOgOUt0qpGH2Y7VO5nn3iHJE45lvvSuhfBD3w3mizhY327uGJdUu1xpKdYkOLQH0UJq8z3HZ8HB2Zqn9Yux_D_SRWUAUHiNePHRIYZl6Ir/s2000/Firewind.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1333" data-original-width="2000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNro5oJtXOy4B-PkTcdUdiZTTNlS6R0TrILwWX1jHgNXp8WKkNw6pUNEXgCwKLNRDatxH6XIUAczTx2dcnJgXOgOUt0qpGH2Y7VO5nn3iHJE45lvvSuhfBD3w3mizhY327uGJdUu1xpKdYkOLQH0UJq8z3HZ8HB2Zqn9Yux_D_SRWUAUHiNePHRIYZl6Ir/w400-h266/Firewind.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Firewind v Masters of Rock Café</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Stánek s merchem jsem
moc neokukoval, stejně nevím o ničem, co bych si tam chtěl koupit. Trička,
reedice 20 let starého debutu Masterplan a novinka Firewind na CD i LP. Ceny
sice také v eurech, ale aspoň byl na stole položený papír s jejich přepočtem
na koruny.<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-3838190536986614072024-03-11T16:38:00.000+01:002024-03-11T16:38:10.555+01:00Hudba 2023<p><span style="font-size: 12pt;">Na začátku roku 2023 jsem
absolvoval <a href="https://slarque.blogspot.com/2023/04/koncertni-zacatek-roku-2023.html">tři koncerty</a>, na které jsem měl vstupenky zakoupené už předem. Pak
jsem absolvoval dovolenou na Havaji, ze které jsem se dlouho vzpamatovával
nejen finančně, načež přišla druhá <a href="https://slarque.blogspot.com/2024/01/koncerty-2-poloviny-roku-2023.html">série koncertů</a> v závěru roku. O všech
mohu říci, že nezklamaly má očekávání. Nebo aspoň ty kapely, kvůli kterým jsem
na ně vyrazil. Protože na pár koncertů jsem vyrazil kvůli předkapelám
(Molybaron a Ignea). A pak ne vždy stálo za to zůstat až do konce (Fear
Factory).</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1_1RBLahZPPzzSE9QPW4KTzmxSibvHB37NEri7Xz6A83GfXwswIg0qYwTlmWGeXpR5T4edTNjZ2Rt-DGzm7kbDcSPgiWNF2knxYb1m4RIX6cdFN9FV07EKlRBTAOcKVHjyc-uthGTrmnIZKm0no37PxekNjrKHrMU_uUEEH01g1MSwJz9yEhgIX3rvtOA/s2048/Ignea_band.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1_1RBLahZPPzzSE9QPW4KTzmxSibvHB37NEri7Xz6A83GfXwswIg0qYwTlmWGeXpR5T4edTNjZ2Rt-DGzm7kbDcSPgiWNF2knxYb1m4RIX6cdFN9FV07EKlRBTAOcKVHjyc-uthGTrmnIZKm0no37PxekNjrKHrMU_uUEEH01g1MSwJz9yEhgIX3rvtOA/w400-h266/Ignea_band.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kapela Ignea na promo fotce</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Co se týče nových CD, tak rok
začal tím, že jsem album Steva Vaie nazvané <i>Vai/Gash</i> vyhrál
z časopisu Spark. Což je jedině dobře, protože hudebně za poslouchání
stojí, ale netrvá ani půl hodiny, takže bych si ho pravděpodobně za cenu
běžného alba nekoupil. Seznam dalších novinek v mé sbírce: Ray Alder: <i>II</i>,
Haken: <i>Fauna</i>, The Winery Dogs: <i>III</i>, Redemption: <i>I Am the Storm</i>,
Phil Campbell and the Bastard Sons: <i>Kings of the Asylum</i>, Keep of
Kalessin: <i>Katharsis</i>, Alice Cooper: <i>Road</i> a Gaia Mesiah: <i>Vlnobytí</i>.
(Alba kapel Phil Campbell and the Bastard Sons a Gaia Mesiah jsem si pořídil na
jejich vydařených koncertech.) V digitální formě (MP3) mi do počítače
zavítalo nové album The Agony: <i>Rising</i>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpiVs8vZMrDhJkLJaujYahEg8y9yjtfxFMADreGmUIKCdaUJtkKdbVXkFVtAkyBRhyxAu-uWJq_zaLny7XkCrLrFf6MjNL0lPNG92lzeZP3dqSnKE9IseYz-Zka5fJ1_F8zZD6GkVBOWJwfXmAd2-CSDu0Vla9TVQGEGa38QzQL-9z6j6kr45Fu_5Th7Mj/s750/TheAgony.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="750" data-original-width="750" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpiVs8vZMrDhJkLJaujYahEg8y9yjtfxFMADreGmUIKCdaUJtkKdbVXkFVtAkyBRhyxAu-uWJq_zaLny7XkCrLrFf6MjNL0lPNG92lzeZP3dqSnKE9IseYz-Zka5fJ1_F8zZD6GkVBOWJwfXmAd2-CSDu0Vla9TVQGEGa38QzQL-9z6j6kr45Fu_5Th7Mj/w400-h400/TheAgony.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Obal nového alba skupiny The Agony</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Nejvýjimečnější kousek
v mé sbírce si zaslouží vlastní odstavec. Záznam koncertu John Williams
& Berliner Philharmoniker: <i>The Berlin Concert</i> je celkem na čtyřech
nosičích. První dva jsou klasická audio CD, na třetím je tentýž koncert ve
video podobě na disku Blu-ray. Ovšem čtvrtý disk s třetí verzí téhož
koncertu označený jako Pure Audio Blu-ray je pro mne naprostou novinkou. Ale i
u něj si mohu vybrat mezi zvukovými formáty Dolby Atmos, DTS-HD Master Audio
5.1 a PCM Stereo, jen s o řád vyšším datovým tokem oproti video nosiči.
Otázku, zda mám tak dobrou aparaturu (a sluch), abych poznal rozdíl, nechávám
bez odpovědi.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGwir3EL6wUmce4Ht32XBNJw9gMWXnaVQCLlhal2CfLluylBJazaDJ2not-ghXQ5OcwlraIG5uBD9bRAQykaG6EHJRPftH8oNsN_j2B001GavyBGtm_mXSttwFydlQ9il3c59CVERU3xw6svq5CnusCKtmSV6sJGvvlXbbNtv_R5HI-OvqaujxLa8AMZgS/s2661/JohnWilliams.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2661" data-original-width="2172" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGwir3EL6wUmce4Ht32XBNJw9gMWXnaVQCLlhal2CfLluylBJazaDJ2not-ghXQ5OcwlraIG5uBD9bRAQykaG6EHJRPftH8oNsN_j2B001GavyBGtm_mXSttwFydlQ9il3c59CVERU3xw6svq5CnusCKtmSV6sJGvvlXbbNtv_R5HI-OvqaujxLa8AMZgS/w326-h400/JohnWilliams.jpg" width="326" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Král filmové hudby a jeho koncert</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">O osm kousků se rozšířila i
moje skromná sbírka vinylů. Přes Aukro jsem si koupil album Vladimír Mišík: <i>ETC…
3</i>. Z e-shopu Sparku mi došla pětice titulů Pink Floyd: <i>Animals
(2018 Remix)</i>, The Dead Daisies: <i>Radiance</i>, M. Efekt: <i>Svět hledačů</i>,
Výběr a 2LP Fleetwood Mac: <i>Live</i>. (M. Efekt a bezejmenný Výběr jsou alba
kapel Blue Effect a Pražský výběr původně vydaná v divné době, ve které
sice mohla vyjít, ale nikoli pod zažitými názvy kapel.) Po koncertech jsem si
koupil alba Molybaron: <i>The Mutiny</i> a Ignea: <i>Dreams of Lands Unseen</i>.
Molybaron prodával za stejnou cenu i aktuální album. Já jsem si vybral to
minulé, protože je na dvou vinylech, které se přehrávají rychlostí 45 otáček za
minutu. Dva vinyly jsou víc než jeden. </span><span style="font-family: "Segoe UI Emoji",sans-serif; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">😉</span><span style="font-size: 12.0pt;"> Celkově je to
mé třetí album, kvůli kterému si musím občas vyzkoušet, zda jsem nezapomněl,
jak se na mém gramofonu ručně provádí změna rychlosti. Když to shrnu, je to pět
alb s několik desetiletí starou hudbou, dva následky koncertů, plus jedna
výjimka z pravidla (The Dead Daisies). Myslím, že to dobře vypovídá o tom,
jak k vinylovým deskám přistupuji.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6tUZIwCUFr5EYxPwlRKKdbco3hEZ7jkmdh0fVKnSt74m0C-WfKjjhB6jQrTwWSpz6lhqKTfJ-8hX1nq5UBII52QAdVjpI5r-mo-CSghKuhqS9cht34if3jfJ-xjQVhZRFhA2vq92tapJ8lPkRggbZn9Vi8LHYzQ5I-WA4PZnwEkFjQ2i0inj7Xo3btTg6/s1936/Na_doma.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="268" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6tUZIwCUFr5EYxPwlRKKdbco3hEZ7jkmdh0fVKnSt74m0C-WfKjjhB6jQrTwWSpz6lhqKTfJ-8hX1nq5UBII52QAdVjpI5r-mo-CSghKuhqS9cht34if3jfJ-xjQVhZRFhA2vq92tapJ8lPkRggbZn9Vi8LHYzQ5I-WA4PZnwEkFjQ2i0inj7Xo3btTg6/w400-h268/Na_doma.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Následky koncertů</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">V prosinci jsem si
pořídil nový mobil, do kterého jsem se rozhodl nepřenést veškerou hudbu
z toho předchozího, ale pouze novinky ne déle než rok staré. Takže
najednou žádný Dream Theater, Devin Townsend, Disillusion a další kapely, které
patřily k mým nejpřehrávanějším. Na začátku roku 2024 jsem kompletně
smazal paměť mého běžeckého přehrávače a provedl s ním něco podobného. Ze
začátku dost šok, ale už jsem si zvykl… </span><span style="font-family: "Segoe UI Emoji",sans-serif; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">😊</span><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Bonusové video na závěr:<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/HURFlF8CyV8" width="320" youtube-src-id="HURFlF8CyV8"></iframe></div><br /><span style="font-size: 12.0pt;"><br /></span><p></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-29119706624223646762024-02-27T17:13:00.001+01:002024-03-11T15:39:42.537+01:00Sport 2023<p><span style="font-size: 12pt;">Rok 2023 jsem zahájil
sportovně. 1. ledna jsem za hodinu a půl uběhl 15,96 km. A schválně jsem se to
nesnažil dotáhnout na 16, abych po zbytek roku nebyl otrokem čísel. Poklid
začátku roku dostal značnou trhlinu 17. ledna, když mi od Petra Chaloupky přišel
e-mail s hlasováním, zda v dubnu vyrazit na kole na Havaj nebo do
Spojených arabských emirátů. Myslel jsem si, že jsem s exotickou
cyklistikou už skončil, ale Havaj na kole? Tak jsem pár dní zkoušel, jestli mi
to projde v práci. A když překvapivě prošlo, už bylo vlastně rozhodnuto.
Nebo jsem měl říci, že jsem to jen zkoušel, a zůstat doma? Spojené arabské
emiráty v hlasování nedostaly ani jeden hlas, takže naprosto jednoznačný
výsledek. Termín se sice ještě o pár dní změnil, ale i tak mi to
v zaměstnání procházelo.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_f-9mUJ0iEOKdzyZGzA6XkWZH5_c8Fxf-1MAxlNYtzd7DKIKh43dcLLvTD_b0BzRKEp15Y2OYzk8-xqXQkOdiJW5si1BeM5xlYHm2z5HkJb6HHqMEBdazMHGFrFcY4ZMP4J59Al473kQ8aUNeeDf8KZXsS_zI-MDqZCvoQIbcAJ1MAcmndWOQ5bLI94dB/s1408/Havaj.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1056" data-original-width="1408" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_f-9mUJ0iEOKdzyZGzA6XkWZH5_c8Fxf-1MAxlNYtzd7DKIKh43dcLLvTD_b0BzRKEp15Y2OYzk8-xqXQkOdiJW5si1BeM5xlYHm2z5HkJb6HHqMEBdazMHGFrFcY4ZMP4J59Al473kQ8aUNeeDf8KZXsS_zI-MDqZCvoQIbcAJ1MAcmndWOQ5bLI94dB/w400-h300/Havaj.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Moje kolo na druhém konci světa</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Zimní přípravu jsem
cyklistice nijak neuzpůsobil. Každé pondělí večer hodina spinningu a půlhodina
posilování. Když jsem měl volno a počasí dovolilo, chodil jsem běhat. Do toho
teoretická příprava na dovolenou. Na chvíli jsem si pohrával s myšlenkou
koupě nového kola, ale pak mi došlo, že se nechci bát o fungl nové kolo, které
bych nejspíš sotva stihl zajet, takže poletím se starým (ročník 2011). Do 10.
dubna jsem měl naběháno 352 km (22. února jsem si dokonce dal půlmaraton: 21,06
km v čase 1:56:23).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu8W4qGcMWrUHi9sa48_HZN3qIMotlMFNAo766sPldu8Ec0R3HN3ILG2NNIMBp1ZMKtxs947ynCzUHxEy5k95dn4MpxV0FQVmGi1v6zUIALXQn7ctLvQFZPGpD2eJU2GwXf0V_A8ZKwswKgxkl35qnGpRRG0_6aNMswtpVHn4LWdrHoyNuRea8UWW9y5Rv/s1099/02.22.run.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="934" data-original-width="1099" height="340" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu8W4qGcMWrUHi9sa48_HZN3qIMotlMFNAo766sPldu8Ec0R3HN3ILG2NNIMBp1ZMKtxs947ynCzUHxEy5k95dn4MpxV0FQVmGi1v6zUIALXQn7ctLvQFZPGpD2eJU2GwXf0V_A8ZKwswKgxkl35qnGpRRG0_6aNMswtpVHn4LWdrHoyNuRea8UWW9y5Rv/w400-h340/02.22.run.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Můj běh 22. února 2023</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">13. dubna nás 13 odletělo na
druhou stranu světa (časový posun o 12 hodin), takže nic pro pověrčivé. Sice
jsme neměli v plánu najezdit na Havaji tisíc kilometrů jako
v počátcích projektu 6x 1000, ale říkal jsem si, že 500 km stačí. Zároveň
jsem toto číslo bral jako minimální vzdálenost, kvůli které má cenu řešit
všechny ty problémy s taháním kola přes půl světa. Věděl jsem, že Havaj je
nejdeštivější stát USA, takže tahle dovolená nebude úplně na pohodu. Ale
problémů byla celá řada. Nejdříve důkladné seznámení s fenoménem jménem
pásmová nemoc. Pak všudypřítomné chlazené nápoje, ze kterých jsem nastydl,
takže jsem se z toho vyhrabával ještě týden po návratu domů. Pak
neuvěřitelné ceny skoro všeho, takže jsme se místo v restauracích bohužel
stravovali tím, co jsme potkali v supermarketu. A tam jsem nedokázal
nakoupit tak, aby můj kalorický příjem odpovídal výdeji. Nakonec jsem na Havaji
na kole najezdil 492 km. Nic moc, a asi mi to za všechny ty problémy ani
nestálo.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXXweQSy348DBfi5MUcjdbgpHuaGoFo4Tr26JN_k5zzYaAGUCgnoFIqNBTpHB4koS0609Rx3pJqVKjOE09Lf2m7zU2b9YLk1uuxeEUmCnXCC-3dagTyJJQKfwOS5mx-eZhpnFtS3qAnc-VO85RivYC9Syyv6KlV-7Rvi5lsQs0YvI4k0tL5iYOmPLk-qol/s987/04.20.bike.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="656" data-original-width="987" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXXweQSy348DBfi5MUcjdbgpHuaGoFo4Tr26JN_k5zzYaAGUCgnoFIqNBTpHB4koS0609Rx3pJqVKjOE09Lf2m7zU2b9YLk1uuxeEUmCnXCC-3dagTyJJQKfwOS5mx-eZhpnFtS3qAnc-VO85RivYC9Syyv6KlV-7Rvi5lsQs0YvI4k0tL5iYOmPLk-qol/w400-h266/04.20.bike.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Po této cyklistické etapě jsem měl k večeři polévku v thajské jídelně</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V květnu jsem zjistil,
že mi to vůbec neběhá. Energie mi citelně docházela už někde na 10., 11.
kilometru. Bolela mě lýtka (to pro mne byla úplná běžecká novinka). Objednal
jsem se na převážení na zařízení <a href="https://www.inbody.cz/produkty/74-inbody">InBody 270</a> a výsledky mě moc nepřekvapily, jen
jsem je měl černé na bílém. Asi by bylo dobře, že jsem shodil 3,2 kg váhy a
procento tělesného tuku mi kleslo o 0,9%, kdyby v tom nebyl ten úbytek
rovného kilogramu kosterních svalů. Ano, to jsou ty nevítané následky
kalorického deficitu. V sobotu 13. května jsem ovšem dokázal uběhnout 17
km a neumřel jsem při tom, tak jsem se přihlásil na půlmaraton, který se běžel týden
poté. Za normálních okolností bych neblbnul a přihlásil se na desítku, ale
v pondělí 22. května jsem odjížděl na 12 dní do lázní, tak mě tam snad
dají dohromady…<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Trasa půlmaratonu se mi
nelíbila na první pohled. Ta „cílová rovinka“ přes Ostružno a Březinu do Jičína
bude dost nekonečná. Navíc jsme tentokrát nestartovali všichni najednou, aby se
na nás vytrvalce nemuselo v cíli tak dlouho čekat. Start půlmaratonu byl
ve 14:45 a běžci na trasách 5 a 10 km vybíhali v 15:15. Jelikož nás na
půlmaraton bylo přihlášených 20, učinil jsem naprosto pitomé rozhodnutí, že
nebudu při úvodním proběhnutí centrem zbytečně zdržovat dopravu a poběžím s těmi
rychlíky vepředu. Chvilka startovního tempa kilometr za 3:30 mi sice dlouho
nevydržela, ale tak nějak jsem po první dva kilometry držel tempo pod 4:50, což
by byl naprosto šílený start, i kdybych byl v kondici. A přitom jsem
věděl, že jsem na tom fyzicky podstatně hůř než v březnu. </span><span face=""Segoe UI Emoji",sans-serif" style="font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">☹</span><span style="font-size: 12pt;">
Aspoň že všechny oba kopce byly hned na začátku. Po 4,57 km jsem u Zebína ve
výšce 320 metrů n.m. a to je pro celou trasu nejvýše. Mezi Zebínem a Čeřovkou je
po 5,67 km první občerstvovací stanice, kde do sebe kopnu panáka ionťáku a
pokračuji. Čeřovka je naštěstí trochu nižší, takže po 6,31 km (nadmořská výška
309 metrů) mám oba kopce za sebou.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAuJuP_zK_e4uxB_eZjDyNr0SJ4QvLZnF-h4c6jVjnLnJ3Lk8BRq_zEBizXS-56FzaFNqbeIWjJo1N_DttQXlj2VDJ9KRBK5OyLvSMgCMVJImKX0aWhCs4H0iDt5qQeckbUxwdFf61dWJ1hWT12rkRVLSztFuM-XXDGTp89lNBxflhUjw2VjtELfnbeVh6/s1192/05.20.run.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="548" data-original-width="1192" height="184" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAuJuP_zK_e4uxB_eZjDyNr0SJ4QvLZnF-h4c6jVjnLnJ3Lk8BRq_zEBizXS-56FzaFNqbeIWjJo1N_DttQXlj2VDJ9KRBK5OyLvSMgCMVJImKX0aWhCs4H0iDt5qQeckbUxwdFf61dWJ1hWT12rkRVLSztFuM-XXDGTp89lNBxflhUjw2VjtELfnbeVh6/w400-h184/05.20.run.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Půlmaraton 20. května 2023</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Prvních 9 km jsem zvládl za
46 minut, takže jsem si mohl oddechnout. Tady se naše trasa oddělovala od té,
co běželi nejen běžci na desetikilometrové trati, ale dokonce i na pětikilometrové.
A opravdu jsem nestál o to, aby mě předběhnul někdo, kdo vyběhl půl hodiny po
mně. Po 10,46 km jsem byl u druhé občerstvovací stanice. Ta byla na rozcestí,
kde jsme odbočovali po polní cestě podél letiště, a ještě jednou ji využijeme,
až se budeme „řítit“ do cíle. Tempo jsem měl ještě pořád někde kolem 5:30 a už
cesta k otočce na silnici kus za Ostružnem mi připadala nekonečná. Po 15,2
km jsem tedy oběhl kužel na silnici a další kilometr zjišťoval, že přece jen ještě
běží pět lidí za mnou. Rovinka k Jičínu byla přesně tak nekonečná, jak
jsem se obával. Po 18,89 km jsem potřetí zastavil na občerstvovací stanici, a
sám jsem byl zvědav, zda se ještě dokážu rozeběhnout. Kupodivu ano. Moje tempo
už se blížilo spíš šestce a ani na cílovém Lidickém náměstí jsem se pod 5:30
nedostal. To samozřejmě byly očekávatelné následky přepáleného startu. Oficiální
čas 1:53:02, 14. místo (a moje hodinky ukazovaly vzdálenost 21,01 km). Třináctý
doběhl za 1:47:30, takže odtud pramenil můj dojem, že běžím sám. Pět a půl
minuty je pořádná díra. Čas ani pořadí pro mne nemají žádný význam. Z mé
strany to bylo pouze o vůli závod dokončit. Časem jsem sice byl lepší než toho
22. února, kdy jsem to také běžel celé na pohodu a měl v tom kopce, díky
kterým jsem měl v nohou o více než sto výškových metrů více, ale asi nikdy
jsem si při běhu nepřipadal tak bídně, jako při tomto závodu. (Ostatně na všech
fotkách ze závodu vypadám jako těsně před smrtí, takže jsem se rozhodl sem
žádnou nedat.)<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUZ11qOhYb-dsXNZT_zSjixCu-dDGCWPhsXfO8cJmPV6LfBRJo9x6CK_4tb5LIV7XK_zvfXc3Mv87klVGYMJ-s94C7qIW-GwV_-Z2D4k71olF64KgE6tw686IS49UkM429ZOY94hBfHsWpZywta12_yuzlaACmuEhvKHxvpm_28oJewwl-FTs6wcp8qhgs/s960/Merida%20Silex%20700.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="540" data-original-width="960" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUZ11qOhYb-dsXNZT_zSjixCu-dDGCWPhsXfO8cJmPV6LfBRJo9x6CK_4tb5LIV7XK_zvfXc3Mv87klVGYMJ-s94C7qIW-GwV_-Z2D4k71olF64KgE6tw686IS49UkM429ZOY94hBfHsWpZywta12_yuzlaACmuEhvKHxvpm_28oJewwl-FTs6wcp8qhgs/w400-h225/Merida%20Silex%20700.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Merida Silex 700 hned po zakoupení</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou
koupě gravelového kola. Tedy kategorie tak moderní, že byla rovnou i
nedostatkovou. Třeba Merida prodávala skladová kola předchozích modelových
roků, dokud se u těch nových neobjevilo „v prodeji od 13. července“. Zase
třináctého? Divný rok. Každopádně jsem si tedy 13. července koupil kolo Merida
Silex 700 červené barvy. A jelikož jsem celé léto strávil v práci, tak
jsem ho do konce měsíce stihl projet třikrát (a v srpnu dvakrát). V srpnu
jsem si ještě koupil cyklistický radar, což je doplněk, který jsem vlastně
potřeboval už dávno, jen jsem o tom nevěděl. Rozhodně doporučuji každému
cyklistovi! (V srpnu jsem také na pár týdnů přestal s veškerým sportem, dokud nahoře v řízení počasí zase nedostali aspoň trochu rozum.) Trochu více jsem začal jezdit až v září, ale nikdy nešlo o nic
dlouhého. Jen odpolední projížďky po okolí do třech hodin času. 7. října jsem
se na něm projel naposledy, kolo umyl a uložil k zimnímu spánku do jara
2024.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5G9PZH9rP1Wns1viQsAG8S1vl8B25bqs8f2g5QhOzRDqCPOKe2UArsrcPTAPbmV5m1xywlMgNYO04iZpZUD74d53vTuPxODYcDjScCkFfzIR_cHXVTHCdoLt9yKkZ5mi5snPyycJ_x0n4W-g89Z0yM7Pj3sJ1tRPg9aqOQQPyT7hNUwNjCJf05g-3jpKU/s788/09.10.bike.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="788" data-original-width="750" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5G9PZH9rP1Wns1viQsAG8S1vl8B25bqs8f2g5QhOzRDqCPOKe2UArsrcPTAPbmV5m1xywlMgNYO04iZpZUD74d53vTuPxODYcDjScCkFfzIR_cHXVTHCdoLt9yKkZ5mi5snPyycJ_x0n4W-g89Z0yM7Pj3sJ1tRPg9aqOQQPyT7hNUwNjCJf05g-3jpKU/w381-h400/09.10.bike.jpg" width="381" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Odpolední vyjížďka 10. září 2023</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Přes zimu tradičně kašlu na
kolo (kola) a stávám se běžcem. 25. prosince jsem tedy vyběhl shodit trochu
kalorií ze štědrovečerní večeře. Pak jsem vzal kalkulačku a zjistil, že mám
naběháno 784 km. Takže to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem si šel 28.
prosince zaběhnout zhruba stejnou dálku jako prvního ledna, abych to zakulatil.
Pak už jsem měl důvod, proč do konce roku nevyběhnout ještě jednou. Pokud jsem
se tedy na začátku roku snažil nebýt otrokem čísel, tak jsem na konci roku
zjistil, že to nefunguje.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Podtrženo, sečteno: v roce
2023 jsem najezdil na kole 1747 km (pro srovnání: v roce 2022 to bylo 1190
km), z toho 771 km na novém gravelu, naběhal jsem 800 km (2022: 633 km).
Takže všechny ukazatele kromě formy šly nahoru.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Ještě pár sportovních akcí,
kterých jsem se zúčastnil jako divák. Z Jičínské 50 jsem viděl jenom starty,
protože pak už jsem se připravoval na vlastní běžecký závod. Od 19. do 26.
srpna se v Jičíně konalo mistrovství světa v MTBO. Mistrovství světa
v čemkoliv jsem v Jičíně nikdy nečekal. Ale evidentně se našel
dostatečně obskurní sport, který dělá asi deset lidí, z toho tři Češi. O
orientačních závodech na horských kolech jsem poprvé slyšel koncem léta 2022,
kdy jsem zachytil první informace o chystané události. A protože jeden závod na
rozdíl od běžné praxe pořadatelé udělali přímo ve městě, rozhodně se událost
nedala jen tak přehlédnout. Každopádně to byla zajímavá podívaná. Při vyhlášení
výsledků v zámeckém parku jsem několikrát slyšel i českou hymnu. Další
mistrovství světa v čemkoliv už v Jičíně nečekám. A v sobotu 14.
října se v Jičíně konal cyklokrosový závod v rámci Toi Toi Cupu.
Ideálně objednané počasí, kdy to juniory a dorostence nechali odjezdit za
sucha, teprve pak přišel lehký deštík, aby dospělí mohli předvést, jestli na
tom opravdu umějí jezdit.<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixM6tUsDQdhdfsih6rzNuhpxZWSfjyY_MZEs9v_LcaJwIiaYMukv9PAwDv8OQfpZt2Hu5KFlsIRSOor78wU6tVMcdOuV7BipJepuLj2IFhVTyflScRABzZa4GXZcFIu4MEqQ-qlILVB55s7THM_ZvELiSeZd0mkjkCN7vMhyoAIzdx4rzuqP1U690qepaP/s1440/MTBO%20MS.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1440" data-original-width="1440" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixM6tUsDQdhdfsih6rzNuhpxZWSfjyY_MZEs9v_LcaJwIiaYMukv9PAwDv8OQfpZt2Hu5KFlsIRSOor78wU6tVMcdOuV7BipJepuLj2IFhVTyflScRABzZa4GXZcFIu4MEqQ-qlILVB55s7THM_ZvELiSeZd0mkjkCN7vMhyoAIzdx4rzuqP1U690qepaP/w400-h400/MTBO%20MS.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">MTBO v Jičíně (fotka z FB pořadatele)</td></tr></tbody></table><br /><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-66397867047587016352024-02-26T16:55:00.000+01:002024-02-26T16:55:37.221+01:00Knihy 2023<p><span style="font-size: 12pt;">Opět jen krátký výběr tří
knih, které jsem přečetl v roce 2023.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBcfS5eqkdOOt3S_NXmpXWSvMtSDvBSiwVZfbDKgQWvTvJfdoo7aTZHZwI2jW1un9Au8Z81OJk6m2br6VaPL0h-Vm4MNreX1oIJFeyZn3yB3Po_dskZ7RQMBXjER_PpiCUUHOWe2UrbLJc4octCYTqAGQxeuns9rJceyRkb4TuVE5hyphenhyphenw0ab73WC9EWq4T_/s4000/Knihy.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBcfS5eqkdOOt3S_NXmpXWSvMtSDvBSiwVZfbDKgQWvTvJfdoo7aTZHZwI2jW1un9Au8Z81OJk6m2br6VaPL0h-Vm4MNreX1oIJFeyZn3yB3Po_dskZ7RQMBXjER_PpiCUUHOWe2UrbLJc4octCYTqAGQxeuns9rJceyRkb4TuVE5hyphenhyphenw0ab73WC9EWq4T_/w400-h300/Knihy.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Všechny tři knihy vedle sebe</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-family: "Cambria",serif; font-size: 16.0pt; mso-ascii-theme-font: major-latin; mso-hansi-theme-font: major-latin;">Tomáš Macek:
Příběhy biatlonového šílenství<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Dva roky mi ležela doma,
protože jsem se s tou bichlí nechtěl tahat. Nakonec jsem ji zhltl za tři dny.
Pomohlo tomu i velkém množství fotografií. Možná by oficiální fotograf českého
týmu Petr Slavík měl být uváděn jako spoluautor. Podtitul knihy sice zní <i>Kronika
zlatého věku 2012 – 2020</i>, ale vyprávění začíná rokem 2004. A končí smutnou
atmosférou covidových závodů bez publika. V závěru knihy je ještě
kompletní přehled vítězů světového poháru a v období vymezeném podtitulem
knihy i první desítky světového poháru, výsledky českých závodníků, vítězové
malých glóbů, pořadí poháru národů, výsledky ZOH a Mistrovství světa. Vyprávění
je čtivé. Jelikož mne také před lety pobláznil biatlon, tak jsem to slupnul
jako malinu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-family: "Cambria",serif; font-size: 16.0pt; mso-ascii-theme-font: major-latin; mso-hansi-theme-font: major-latin;">Stephen
King: Pohádka<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Stephen King napsal knihu pro
dospívající čtenáře plus mínus ve věku hlavního hrdiny (17 let). Už od začátku
připomíná, že pohádky dříve bývaly o dost temnější, takže pro děti to vyloženě
není. Dokonce se tentokrát krotil i rozsahem (pouhých 728 stran), protože tohle
mohlo být klidně mnohem delší. Děj čtenáři ledacos připomíná, ale nepůvodnost
tu není zástěrkou pro nedostatek fantazie či autorskou lenost, ale konceptem,
na němž je celý příběh postaven. Inspirační zdroje jsou ostatně v textu
opakovaně jmenovány. A jelikož se v závěru dostane i na hrůzy z temné studny
děsů <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Howard_Phillips_Lovecraft">Howarda Phillipse Lovecrafta</a>, přijde si na své i dospělý čtenář. Výborným
zpestřením jsou také ilustrace na začátku každé kapitoly (Gabriel Rodriguez na
začátku lichých kapitol a Nicolas Delort sudých). Název se ke knize perfektně
hodí, i když si nejsem úplně jistý, jestli bych v cca 17 letech chtěl být viděn
s knihou s názvem Pohádka. </span><span style="font-family: "Segoe UI Emoji",sans-serif; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">😉</span><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-family: "Cambria",serif; font-size: 16.0pt; mso-ascii-theme-font: major-latin; mso-hansi-theme-font: major-latin;">Fialoví
ďábli<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Antologie hororu cca 20. a
30. let 20. století z Ostravy a okolí sestavená editorem Martinem
Jirouškem. Meziválečné krváky a horory mají své kouzlo, avšak nejstarší kousek
je ještě z doby Rakouska-Uherska. Čtenářsky méně vděčný fakt je, že jde
převážně o sbírku ukázek z románů, které vycházely v sešitech na pokračování.
Žánrový rozptyl je veliký – od dvoustránkové atmosférické povídky přes atrakci
v podobě povídky napsané v půlhodině až po katastrofické drama tří lidí čelících
přírodní katastrofě. Někteří grafomani zaplavovali trh hned pod několika
pseudonymy. Editor Martin Jiroušek nám v tom zkouší dělat trochu jasno, ale
jeho úvody k jednotlivým textům obsahují i časově a geograficky zcestná
přirovnání např. k filmům italského žánru <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Giallo">giallo</a> (a lze v nich zakopnout i o
spoilery). Vizuální doprovod je působivý, byť se samotnými texty nijak
nesouvisí. Citace veršů jsem nedocenil. Za pozornost stojí i medailonky autorů
(a pseudonymů) a barevná obrazová příloha v závěru knihy. Ostraváci to možná
ocení víc než já, který v tomto městě byl asi dvakrát za život.<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-62672585048348128952024-02-25T22:48:00.001+01:002024-02-25T22:48:16.242+01:00Rok 2023 (nejen) na plátnech kin<p><span style="font-size: 12pt;">V roce 2023 jsem na
plátnech kin viděl 34 filmů a stálo mě to 5 166 Kč (průměrná cena
vstupenky se tedy blíží 152 Kč). Šest filmů jsem viděl v pražských kinech:
dva v <a href="https://www.kinolucerna.cz/">Lucerně</a> (<a href="https://www.csfd.cz/film/1180761-kaprkod/">KaprKód</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/1059883-obet/">Oběť</a>) a po jednom ve <a href="https://www.kinosvetozor.cz/">Světozoru</a> (<a href="https://www.csfd.cz/film/1059251-on-se-boji/">On se bojí</a>),
<a href="https://www.cinemacity.cz/imax#/buy-tickets-by-cinema?in-cinema=1052&at=2024-02-25&view-mode=list">IMAXu</a> (<a href="https://www.csfd.cz/film/1091993-oppenheimer/">Oppenheimer</a>), <a href="https://kinopilotu.cz/">Pilotů</a> (<a href="https://www.csfd.cz/film/1387445-famu-four/">FAMU Four</a>) a <a href="https://www.biooko.net/">Oku</a> (<a href="https://www.csfd.cz/film/941180-jagna/">Jagna</a>). Zbývajících 28 projekcí
připadá na domovský biograf <a href="https://kzmj.cz/biograf/">Český ráj</a>, který 16. prosince 2023 oslavil přesně
100 let od svého otevření. Slavilo se celý týden. Vždycky, když se mělo hrát
něco zajímavého, byl jsem v zaměstnání. Jen toho 16. večer jsem si nenechal
ujít zážitek jménem <a href="https://www.csfd.cz/film/118873-kinoautomat-clovek-a-jeho-dum/">Kinoautomat: Člověk a jeho dům</a> (za 200 Kč).</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiC3vSf3ItVLZUKsdeft3a6hfF7-EN8xlycyulQ81CgA0cuDOuvuLO4TOLEHvhT7BqcZXL0zXM5rXxqb5K-nZNZunb4PaQl9q36nlKJuLogUemucdYpcJ99jE3KdHttyf5dsXFF6-Jfq_pl3ilHeC_zc6X0ETHNrgsYZUB3Zd5wIkmWjF3ioD-X5jyFjXC-/s1048/Plak%C3%A1ty_2023.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="602" data-original-width="1048" height="230" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiC3vSf3ItVLZUKsdeft3a6hfF7-EN8xlycyulQ81CgA0cuDOuvuLO4TOLEHvhT7BqcZXL0zXM5rXxqb5K-nZNZunb4PaQl9q36nlKJuLogUemucdYpcJ99jE3KdHttyf5dsXFF6-Jfq_pl3ilHeC_zc6X0ETHNrgsYZUB3Zd5wIkmWjF3ioD-X5jyFjXC-/w400-h230/Plak%C3%A1ty_2023.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakáty všech 34 filmů</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Desítka nejlepších filmů
(projekcí):<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTIli5PQcpD7Ic6-hqIMRWnBkQ6KnW0bkygdX780AXB74pSq7u8stiQmlWY-6PlOIspVjmqXWt6dRhAEUrqx2VDEQIEfdozy4g177ujGgCJJfP8mXmUguP42VtfzDeSxT1eRmOQF1pFf4HTsO_KS3RwHMw3bvn_tYwy1WJNMMDVerZzJ1CHP2rTUTeLypK/s640/KaprK%C3%B3d.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="453" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTIli5PQcpD7Ic6-hqIMRWnBkQ6KnW0bkygdX780AXB74pSq7u8stiQmlWY-6PlOIspVjmqXWt6dRhAEUrqx2VDEQIEfdozy4g177ujGgCJJfP8mXmUguP42VtfzDeSxT1eRmOQF1pFf4HTsO_KS3RwHMw3bvn_tYwy1WJNMMDVerZzJ1CHP2rTUTeLypK/s320/KaprK%C3%B3d.jpg" width="227" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakát filmu KaprKód</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpFirst" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">1.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1180761-kaprkod/">KaprKód</a> –
dohánění restů z roku 2022 na začátku roku nasadilo laťku do výšky, kterou
pokořila jedině půlhodinová <a href="https://www.csfd.cz/film/1364077-electra/">Electra</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">2.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/594507-zabijaci-rozkvetleho-mesice/">Zabijáci rozkvetlého měsíce</a> – Martin Scorsese patří k mým nejoblíbenějším
režisérům, a ani nejdelší film roku má očekávání nezklamal<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">3.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/43837-david-bowie-ziggy-stardust-the-spiders-from-mars/">Ziggy Stardust
& The Spiders from Mars</a> – koncertní záznam poslední show, kterou před
padesáti lety odehrál <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/David_Bowie">David Bowie</a> jako Ziggy Stardust, sice není v pravém
slova smyslu filmem, ale jsem rád, že jsem ho mohl vidět ve velkém<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">4.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1091993-oppenheimer/">Oppenheimer</a> –
pražský IMAX byl široko daleko jediný sál, kde největší film roku šlo vidět
tak, jak ho autor zamýšlel, a rozhodně to za ten výlet stálo<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">5.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1296585-minule-zivoty/">Minulé životy</a> – korejsko-americká
romance byla hitem festivalu <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Sundance_Film_Festival">Sundance</a> a ukazuje, že ani moderní nezávislá
tvorba nemusí být divácky náročná<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">6.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/28675-dorucovaci-sluzba-carodejky-kiki/">Doručovací služba čarodějky Kiki</a> – animovanou pohádku z roku 1989 už jsem sice viděl, ale
její zopakování v kinosále mi přišlo jako dobrý nápad<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">7.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/758862-john-wick-kapitola-4/">John Wick: Kapitola 4</a> – sice nepatřím k fanouškům seriálů, zvlášť když jsou jejich
díly čím dál delší, ale výjimka potvrdila pravidlo<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">8.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1387445-famu-four/">FAMU Four</a> – čtyři
filmy studentů FAMU zabraly dohromady hodinu a hlavně závěrečná půlhodinová
<a href="https://www.csfd.cz/film/1364077-electra/">Electra</a> tomuto pásmu zajistila místo v tomto mém seznamu<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">9.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1142582-srdce-dubu/">Srdce dubu</a> –
francouzský přírodopisný dokument bez jakéhokoli komentáře oplýval řadou
opravdu úžasných záběrů<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpLast" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">10.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";"> </span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/976647-tonda-slavka-a-kouzelne-svetlo/">Tonda, Slávka a kouzelné světlo</a> – předposlední den
roku se do žebříčku dostal nejlepší český celovečerní film roku 2023, pro změnu
animovaný (ne dokument, jako v roce předcházejícím)<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAiZOAecuHjPXjYlJsjc3riRuLnq2nGcIbjMZbUxwYKI476hEA-GvZ3ggJdtTRk6fSI5s4Kc3klJU3V2tWNI8YsRVX9MLV0Wp2ZdzRVDYzZFQViWCtQOeCn6dAlaXjDsh9NPUqft19f6kEMVQ7YCCqYbq2m3scvK23lrtcyXxMK26C23Ed1HWCU1K_FGX4/s594/Electra.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="594" data-original-width="420" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAiZOAecuHjPXjYlJsjc3riRuLnq2nGcIbjMZbUxwYKI476hEA-GvZ3ggJdtTRk6fSI5s4Kc3klJU3V2tWNI8YsRVX9MLV0Wp2ZdzRVDYzZFQViWCtQOeCn6dAlaXjDsh9NPUqft19f6kEMVQ7YCCqYbq2m3scvK23lrtcyXxMK26C23Ed1HWCU1K_FGX4/s320/Electra.jpg" width="226" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakát filmu Electra</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Nejlepším filmem roku 2023
bez ohledu na kategorie bych vyhlásil film <a href="https://www.csfd.cz/film/1364077-electra/">Electra</a>. Režisérka Daria Kaščejevová
pochází z Tádžikistánu a studuje animaci na pražské FAMU. Už za předchozí
studentský film <a href="https://www.csfd.cz/film/737777-dcera/">Dcera</a> posbírala řadu filmových cen, včetně Studentského Oscara.
Teď si vzala za základ nelehké téma v psychologii známé jako Elektřin
komplex a vytvořila z něj „půlhodinový velkofilm“ (údaje o délce se na
internetu pohybují v rozmezí 25 až 30 minut, já jsem v kině stopky
nepouštěl). Střídá několik animačních technik včetně pixilace, takže ve filmu
používá i čtyři herce. Gejzír nápadů mě dokázal strhnout a hned po skončení
projekce jsem to chtěl vidět znovu. A to se mi nestává moc často.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Výrazným trendem současné
(zejména americké) kinematografie je délka filmů bobtnající k hranicím
únosnosti. Jen z toho, co jsem viděl: <a href="https://www.csfd.cz/film/594507-zabijaci-rozkvetleho-mesice/">Zabijáci rozkvetlého měsíce</a> – 206
minut, <a href="https://www.csfd.cz/film/790059-babylon/">Babylon</a> – 189 minut, <a href="https://www.csfd.cz/film/1091993-oppenheimer/">Oppenheimer</a> – 180 minut, <a href="https://www.csfd.cz/film/1059251-on-se-boji/">On se bojí</a> – 179 minut,
<a href="https://www.csfd.cz/film/758862-john-wick-kapitola-4/">John Wick: Kapitola 4</a> – 169 minut. Smutným stvrzením tohoto fenoménu se stal
<a href="https://www.csfd.cz/film/925732-napoleon/">Napoleon</a> Ridleyho Scotta. Do kin šel sice v délce 158 minut, ale působil
dojmem, že je v něm leccos uspěcháno a vynecháno. Ostatně režisérský
sestřih filmu, který bude uveden na streamovacích platformách, má mít délku
kolem 250 minut (a to je sakra rozdíl).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Novinkou v naší
distribuci se stal projekt <a href="https://www.tadyvary.cz/">Tady Vary</a> nabízející jednu návštěvu kina měsíčně ve
zvýhodněném předplatném. Navíc přináší přenos z pražského kina <a href="https://www.kinosvetozor.cz/">Světozor</a>,
exkluzivní rozhovory s tvůrci filmů (či pro projekt speciálně natočené zdravice).
Začal francouzskými snímky <a href="https://www.csfd.cz/film/1191024-anatomie-padu/">Anatomie pádu</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/1359858-umeni-jist-a-milovat/">Umění jíst a milovat</a>. K tomu
prvnímu bylo trochu vtipné poslouchat německou herečku Sandru Hüllerovou ve
francouzštině a hned poté francouzskou scenáristku a režisérku Justine
Trietovou v angličtině, ale aspoň bylo vidět, že se nedomlouvaly. Pak
ovšem přišel Scottův <a href="https://www.csfd.cz/film/925732-napoleon/">Napoleon</a>, na kterého bych jinak nešel (a o moc bych
nepřišel). Navíc s těmi jejich úvody pořád vyhlížím, jestli do kin
nepošlou třeba i nějaký film s délkou pod dvě hodiny.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Nabídku nových filmů
v kinech navíc doplňují obnovené premiéry či speciální uvedení filmů
starých, kde je to často sázka na jistotu (ostatně jich většina je v mém
výše uvedeném žebříčku). Takže jsem viděl původní animovanou disneyovku <a href="https://www.csfd.cz/film/33897-101-dalmatinu/">101 dalmatinů</a> (1961) uvedenou v rámci oslav 100 let společnosti Disney (kterou
až úplně na konci roku vyšťouchl z mého top 10 český animovaný film),
první interaktivní film <a href="https://www.csfd.cz/film/118873-kinoautomat-clovek-a-jeho-dum/">Kinoautomat: Člověk a jeho dům</a> (1967) v rámci
oslav 100 let jičínského biografu, koncertní záznam <a href="https://www.csfd.cz/film/43837-david-bowie-ziggy-stardust-the-spiders-from-mars/">Ziggy Stardust & The
Spiders from Mars</a> (1979) a japonskou animovanou pohádku <a href="https://www.csfd.cz/film/28675-dorucovaci-sluzba-carodejky-kiki/">Doručovací služba čarodějky Kiki</a> (1989).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Samozřejmě jsem celou řadu
potenciálně zajímavých filmů prošvihnul. Začnu japonskou produkcí. Nestihl jsem
jedinou jičínskou projekci anime <a href="https://www.csfd.cz/film/1119894-suzume/">Suzume</a>, ani jednu ze dvou projekcí monstr akce
<a href="https://www.csfd.cz/film/1391397-godzilla-1-0/">Gozilla Minus One</a>, a nepočítaně projekcí posledního animovaného filmu Hajaa
Mijazakiho <a href="https://www.csfd.cz/film/931042-chlapec-a-volavka/">Chlapec a volavka</a>. Ze zbytku bych jmenoval třeba australský „horor
roku“ <a href="https://www.csfd.cz/film/1257756-mluv-se-mnou/">Mluv se mnou</a>, americkou komediální rekonstrukci skutečného případu <a href="https://www.csfd.cz/film/1284031-penize-tech-tupcu/">Peníze těch tupců</a> nebo maďarskou animovanou sci-fi <a href="https://www.csfd.cz/film/1305649-white-plastic-sky/">White Plastic Sky</a>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Vydávání filmů na discích už
je v podstatě minulostí, takže udržuji konstantní přísun v podobě tří
filmů ročně. Za rok 2023 to byly filmy <a href="https://www.csfd.cz/film/10123-ukradena-vzducholod/">Ukradená vzducholoď</a>, <a href="https://www.csfd.cz/film/1081018-fabelmanovi/">Fabelmanovi</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/3311-12-opic/">12 opic</a>. Mají něco společného? Ano, natočili je tři z nejlepších režisérů
vůbec: Karel Zeman, Steven Spielberg a Terry Gilliam.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkwyy43eXOG48OZ6lc5QT_bXHDQXBp5VSeZGfECg8H2xeSupt33hJ39Zb1-Sr6Dj9SLyCOuYmyKiBqLWqxngIhGz5aywi4gRGZvsCSQvAr615LrxrLODP2zOzz4aDN9hlg34mci7p7j-OEqoDjSu8__beYCLSjsdY19RzRiJz29W1wk6u3IE513qk8es_z/s4000/Blu-ray.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkwyy43eXOG48OZ6lc5QT_bXHDQXBp5VSeZGfECg8H2xeSupt33hJ39Zb1-Sr6Dj9SLyCOuYmyKiBqLWqxngIhGz5aywi4gRGZvsCSQvAr615LrxrLODP2zOzz4aDN9hlg34mci7p7j-OEqoDjSu8__beYCLSjsdY19RzRiJz29W1wk6u3IE513qk8es_z/s320/Blu-ray.JPG" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mé nové Blu-ray disky</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Nejlepším filmem, který jsem
viděl v televizi, klidně vyhlásím dvacetiminutový studentský film <a href="https://www.csfd.cz/film/1297407-atestace/">Atestace</a>
Jana Hechta. Filmové dno, které jsem z vlastní blbosti přetrpěl, také
tvořily převážně domácí tituly: „komedie“ <a href="https://www.csfd.cz/film/918630-zboznovany/">Zbožňovaný</a>, halucinační trip <a href="https://www.csfd.cz/film/756195-lidi-krve/">Lidi krve</a>, experiment <a href="https://www.csfd.cz/film/762760-osobni-zivot-diry/">Osobní život díry</a>, podobenství <a href="https://www.csfd.cz/film/223949-jarmarecni-bouda/">Jarmareční bouda</a> a televizní
protidrogová agitka <a href="https://www.csfd.cz/film/1399468-cesta-do-tmy/">Cesta do tmy</a>. Všechno strašná ztráta času.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Tak schválně, co mě čeká
v roce 2024?<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-56245760954053132782024-01-27T19:49:00.002+01:002024-01-27T19:49:52.348+01:00Koncerty 2. poloviny roku 2023<p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjN1BTLfKbFQhcrFVScW67A8GaMn28oACyWlBl3L7SXJ7dxzcgzT5dHE9Ma79fDdGejmYcKDOENgNAEDmNJQsIbiWczkhXx-kp9Gb9FnhsdABmO3uczr3p3h4yFAFmC-39ZQq-E4rzevbZJuzjqEgkGDrLyd9R674MTkFZ6W8V7qdrFjcWtMqN0crYvgdte/s5504/Dnes%20nehrajeme.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="5504" data-original-width="3096" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjN1BTLfKbFQhcrFVScW67A8GaMn28oACyWlBl3L7SXJ7dxzcgzT5dHE9Ma79fDdGejmYcKDOENgNAEDmNJQsIbiWczkhXx-kp9Gb9FnhsdABmO3uczr3p3h4yFAFmC-39ZQq-E4rzevbZJuzjqEgkGDrLyd9R674MTkFZ6W8V7qdrFjcWtMqN0crYvgdte/s320/Dnes%20nehrajeme.JPG" width="180" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dnes nehrajeme</td></tr></tbody></table><br /></p><p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Na posledním koncertu jsem
byl 2. dubna a přes léto už jsem začínal mít absťák. Sice se nějaké koncerty
konaly i v Jičíně, a nejspíš jsem něco i na chvíli zahlédl, ale nic
z toho mi ani neutkvělo v paměti. Snad jen neděle 6. srpna, kdy měly
od 17 hodin v parku hrát jičínské Bludy. Dokonce jsem si zařídil, aby mi
vystřídání přišlo asi o půl hodiny dříve, ale nejen že se nehrálo, dokonce
k mému úžasu někdo uzamkl celý park. Ve čtvrtek 14. září v rámci
festivalu <a href="https://www.pohadka.cz/">Jičín – město pohádky</a> dostaly v zámeckém parku šanci místní <b>Wooden
Ships</b> s výročním koncertem k 10 letům existence. Začátek byl
naplánován na 21:00, a jelikož šlo o všední den, muselo být ve 22:00 ticho. To
si ani všichni ti pozvaní bývalí členové kapely nestihli pořádně zahrát. Ale za
účast to jako jediná místní letní akce stálo.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggNnTpKC4t5x4orhLjri5md4gKImxP17lHY__E9WRknU6tjJL0QCoKUFysE2BE1bhMmMi1g1Q30XAVntPvqx1yu58uPcf9yFEZZ1f7puMHjORn6VNLkfLkklHwjf5_IaxPy5RWM7HofGdA96zTYgq0pNGyLuxwouccbfAKhXNUbWQBp6bbmCLqdj7V4Zv-/s2048/Wooden%20Ships.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggNnTpKC4t5x4orhLjri5md4gKImxP17lHY__E9WRknU6tjJL0QCoKUFysE2BE1bhMmMi1g1Q30XAVntPvqx1yu58uPcf9yFEZZ1f7puMHjORn6VNLkfLkklHwjf5_IaxPy5RWM7HofGdA96zTYgq0pNGyLuxwouccbfAKhXNUbWQBp6bbmCLqdj7V4Zv-/s320/Wooden%20Ships.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Wooden Ships v zámeckém parku</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Pak už jsem svůj koncertní
absťák začal řešit a podíval se na nejlákavější koncerty podzimu. Na prvním
místě stanuli The Winery Dogs, kteří měli v plánu dva koncerty po sobě
v Brně a Praze. Na ten první mi ve směnáři dokonce vycházelo volno. Jenže
stačil důkladnější pohled a bylo nad slunce jasnější, že na něj mohu rovnou
zapomenout. Po pár dalších srážkách s realitou jsem to vzal
z opačného konce. Vypsal jsem si své potenciálně volné termíny a začal
hledat, zda se v některém z nich neodehrává něco, co by stálo za
vidění a slyšení. Australané Voyager v Praze 7. října za 520 Kč, fajn,
nejvyšší čas koupit si lístek. Na webu pořadatele <a href="https://obscure.cz/cs">Obscure</a> ale narážím na
informaci „přeloženo na 2024“. Po kliknutí jsem se dozvěděl, že zpěvákovi a
klávesákovi Dannymu Estrinovi byla diagnostikována rakovina a doporučeno ihned
začít s léčbou, takže je celé evropské turné odloženo na příští podzim.
Chápu, zdraví má přednost.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiywS2Qfu7AQenQS5kgmtgLpMGn0MTvnPoFX5dX7Uw1leMcmgRSAw5W1acLU2WUoW3jXn59GAe_mGN8ysEX1bSSS9ZHV2UepR27V_icwHzptnuLctjI9nTPXPKIuKC3l2N4BR26iVhPMZdYymh17_R1KCHM0pJgPw58S7SGFq9oyOGTQrkrDcTqRWTieDGf/s5504/Errat_Terra.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiywS2Qfu7AQenQS5kgmtgLpMGn0MTvnPoFX5dX7Uw1leMcmgRSAw5W1acLU2WUoW3jXn59GAe_mGN8ysEX1bSSS9ZHV2UepR27V_icwHzptnuLctjI9nTPXPKIuKC3l2N4BR26iVhPMZdYymh17_R1KCHM0pJgPw58S7SGFq9oyOGTQrkrDcTqRWTieDGf/s320/Errat_Terra.JPG" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Errat / Terra</td></tr></tbody></table><br /> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">A tak jsem vyrazil už 26.
září do pražského <a href="https://www.palacakropolis.cz/">Paláce Akropolis</a> na koncert Soen. Sice jsem o nich věděl, ale
za nákup lístku (599 Kč) mohou vděčit tomu, že si s sebou vzali zajímavou
předkapelu. Pódium vypadalo zaplněné bicími nástroji. Vzadu bicí soupravy kapel
Molybaron a Soen, úplně vepředu bicí kapely Terra a kolem napravo i nalevo
další troje bubny. <b>Terra</b> (latinsky i italsky „země“) se sice zásadně
píše jen velkými písmeny, ale já tyhle hrátky vynechávám. Jsou z Říma a
svoji hudbu označují jako tribal metal. Nezvyklé slovní spojení asi vyděsilo
fanoušky hlavní kapely, takže nás v sále byla v 18:30 jen hrstka. Hned
se ukázalo, jak málo jsem se předem připravoval. Neobvyklé umístění bicích
totiž odpovídalo tomu, že v čele kapely sedí zpívající bubeník. Ne že by
se oba kytaristé či basák báli mikrofonů. Ostatně na začátku i na konci
z nich ze všech čtyř byli hráči na bicí nástroje. Rozhodně zajímavé
zpestření. Na svém stánku kapela prodávala ručně vyráběná trička i cédéčka
v ručně vyráběných dřevěných krabičkách (logo kapely sestávající ze šesti
obdélníků bylo na každé krabičce vypáleno, takže se dá napsat, že co kus, to
originál). Cédéčka nabízeli dokonce dvě: eponymní Terra má totiž ještě
akustickou verzi pod přesmyčkou Errat. Obě cédéčka i tričko po 485 Kč. Jelikož
to není moc kulaté číslo, a shodou okolností je to popisné číslo mého domu,
skoro jsem se šel zeptat, jak k němu dospěli. Ale jelikož jsem si nic
z toho nehodlal koupit, radši jsem odolal. A šel na jeden 11° Gambrinus
(55 Kč).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-P6vYwV94n_t4-P_c_cB4pjwjlt2Fx2sj8WmRer027BeHLnaqo4olxwywoj-bMSIXBu5hxP0YdWJ0vKQgfUGnWBtFFX3q9TucSLfxuGi-drhz1CjFVzp7sJBVLFjGPa2Kqts8g60Z6QpLWsKcjxdJZtIPXmSd2U3HaLOmqc0Zfz5VQxIUgVmRyHDBEPz6/s991/Terra.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="991" data-original-width="991" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-P6vYwV94n_t4-P_c_cB4pjwjlt2Fx2sj8WmRer027BeHLnaqo4olxwywoj-bMSIXBu5hxP0YdWJ0vKQgfUGnWBtFFX3q9TucSLfxuGi-drhz1CjFVzp7sJBVLFjGPa2Kqts8g60Z6QpLWsKcjxdJZtIPXmSd2U3HaLOmqc0Zfz5VQxIUgVmRyHDBEPz6/s320/Terra.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Terra v Praze</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Po krátké přestávce nastupuje
v 19:10 na pódium kapela <b>Molybaron</b>, kvůli které jsem do Prahy
přijel. Hrají alternativní metal, jsou z Paříže a existují od roku 2014.
V jejich čele ovšem od založení stojí zpívající kytarista Gary Kelly
narozený v Dublinu. Francouzsko-irská spolupráce každopádně funguje a
kapela 15. září 2023 vydala své třetí album <i>Something Ominous</i> (Něco
zlověstného). Začali rovnou titulní písní ze svého fungl nového alba a další
novinkou <i>Set Alight</i>, ale celkově setlist namíchali zhruba půl na půl
s písněmi z předešlého alba <i>The Mutiny</i> (2021). Z něj
zazněly například hitovky <i>Animals</i>, <i>Something for the Pain</i> a <i>Lucifer</i>.
Až na závěr došlo na jedinou píseň z bezejmenného debutu (2017). Za zmínku
stojí také výrazná baskytara. Za mne spokojenost. I když ten set byl krátký,
tak prostě co píseň, to hit. Rozhodně nejlepší kapela večera. Molybaron
nabízeli novinkové CD za 450 Kč, vinyly za 700 Kč a trička za 600 Kč.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqgW6M2MHCuiCx4j6lMkKaGlCiS8cvSPgWama4H1nmBie3CYrR-h9tJ5ChchnoQ8SY94OxaKEjsRGmsuFJ9fPLDZBN5HFDbUlYW27UaRc3M9xGqeyTlvjTtmUvLpqRWTEaTtgu1WqTgVPIPXWKkmCaB64b9UGOJmFcOCYySL4KjABldTwBPS0zKZQUHDOT/s900/Soen2023.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqgW6M2MHCuiCx4j6lMkKaGlCiS8cvSPgWama4H1nmBie3CYrR-h9tJ5ChchnoQ8SY94OxaKEjsRGmsuFJ9fPLDZBN5HFDbUlYW27UaRc3M9xGqeyTlvjTtmUvLpqRWTEaTtgu1WqTgVPIPXWKkmCaB64b9UGOJmFcOCYySL4KjABldTwBPS0zKZQUHDOT/s320/Soen2023.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Soen plakát</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Vše šlo jako po drátku, takže
ve 20:10 před už slušně zaplněný sál nastupují hlavní hvězdy večera, švédští
progresivci <b>Soen</b>. Ti byli založeni v roce 2010 otcem zakladatelem, bubeníkem Martínem Lópezem. To je sice rodák ze Stockholmu, ale po rodičích uruguayského
původu. Krátce bubnoval v Amon Amarth, pak strávil osm let v řadách
Opeth, které v roce 2006 opustil ze zdravotních důvodů. Soen založil se
zpěvákem Joelem Ekelöfem, a oba jsou jedinými dvěma stabilními složkami
pětičlenné kapely. 1. září 2023 jim vyšlo šesté řadové album <i>Memorial</i>
(Památník). Švédové postavili setlist hlavně z posledních třech alb
(předchozí <i>Imperial</i>, 2021 a <i>Lotus</i>, 2019), ale měli více hracího
času, takže i výletů do hlubší minulosti si mohli dovolit více. Zpěvák Joel
Ekelöf na jednu píseň seskočil z pódia a zpíval mezi fanoušky, kteří si to
určitě budou dlouho pamatovat. Koncert skončil ve 21:50. Hlavní hvězdy na svém
stánku nabízely všechno možné (trika, kšiltovku, kulich…), CD za 500 / 600 Kč a
vinyly za 850 / 1200 Kč. Cena před lomítkem je za nepodepsané exempláře, za
lomítkem za podepsané. Takže nejdražší je nakonec asi fixa.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQ0KpWO9US_O-4tLHL8UzT7nnvmSW2gsZKTQT2dRfedF_bxQ7VOh8dNOJwsOKf0PQX81goEBNxxfxIR_kcMusTP4k0ijreSNNtVx6pr57C1Zy9L1CcLpih4teA-UvSCymT6KyCIb_8ykcWRFn4s1kllNO58VRoU1XQ9noe-6XCHebof6r1m_StRNyR3Cnm/s1080/Soen.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1080" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQ0KpWO9US_O-4tLHL8UzT7nnvmSW2gsZKTQT2dRfedF_bxQ7VOh8dNOJwsOKf0PQX81goEBNxxfxIR_kcMusTP4k0ijreSNNtVx6pr57C1Zy9L1CcLpih4teA-UvSCymT6KyCIb_8ykcWRFn4s1kllNO58VRoU1XQ9noe-6XCHebof6r1m_StRNyR3Cnm/s320/Soen.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Soen v Praze</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Na další koncert jsem se
vypravil hned 4. října do žižkovského klubu <a href="https://stormclub.cz/">Storm</a>. Jako minule byl vstup vrchem
z cyklostezky, ale jak se na ni mám kvůli rozkopanému Tachovskému náměstí
dostat? Naštěstí bylo metalistů dost a někdo už vyrobil v ocelovém
oplocení průchod. Od 20:00 zde hraje anglická kapela <b>Fury</b>, založená
v roce 2010, hrající heavy metal. Své čtvrté album <i>Born to Sin</i>
(Zrozeni k hříchu) vydali v březnu 2022. Pětičlenná kapela má
v čele zpívajícího kytaristu, ale kupodivu s sebou vozí i zpěvačku,
která vedle něho nemá příliš prostoru. Z ženské části sestavy rozhodně
větší pozornost zasluhuje basistka (v tílku Iron Maiden, jak jinak?), jejíž
nástroj se rozhodně neztrácel pod zvukem dvou kytar a bicích. V lednu 2024
se ostatně stala členkou slavných Mercyful Fate, což mluví za vše. Celkově tito
následovníci Iron Maiden odvedli kvalitní práci, jen nevím, zda pro takovéto
mladé, leč dřevní kapely, existuje nějaký prostor k růstu. Nebo to budou pořád
jen doplňky programu festivalů a předkapely slavnějších. Na svém stánku
nabízeli trička za 400 i 550 Kč, CD a kšiltovky po 500 Kč a vinyly za 850 Kč.
Já jsem zvolil 11° Krušovice za 54 Kč.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuRUAPVLB6l_n06UyLFUTmaspXkhY5MVzDGbhtbi8jg6V_qGn81nxXx-m-i9ASywJWymImMVb2SlIclSmsBkioSNynTMFco-Xl-szFxhQYziVq-gXXgcfjnjWvhHF6T0MTXsotDnzRb0qpYwstlVKNcYFlXZSJiNOxTnBMdxYn7XJiqO_Jnqm3KXCsZQQW/s5504/Kapely%20dorazily.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuRUAPVLB6l_n06UyLFUTmaspXkhY5MVzDGbhtbi8jg6V_qGn81nxXx-m-i9ASywJWymImMVb2SlIclSmsBkioSNynTMFco-Xl-szFxhQYziVq-gXXgcfjnjWvhHF6T0MTXsotDnzRb0qpYwstlVKNcYFlXZSJiNOxTnBMdxYn7XJiqO_Jnqm3KXCsZQQW/s320/Kapely%20dorazily.JPG" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kapely dorazily</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Ve 21:15 startuje hlavní
kapela, za niž jsem zaplatil 890 Kč vstupného: <b>Phil Campbell and the Bastard
Sons</b>. Velšský kytarista Phil Campbell od roku 1984 hrál
v heavymetalové kapele Motörhead. Když její lídr Lemmy na konci roku 2015
zemřel, ocitl se bez práce. A tak se rozhlédl po nejbližším okolí a v roce
2016 si založil kapelu se svými syny Toddem (kytara), Tylou (baskytara) a Danem
(bicí). Čtveřice Campbellů přibrala zpěváka a začala hrát převážně písně od
Motörhead. Od roku 2018 začali přidávat vlastní písně, po pár albech vyměnili
zpěváka, takže s nimi od začátku roku 2022 zpívá Joel Peters, a 1. září
2023 jim vyšlo třetí album <i>Kings of the Asylum</i> (Králové blázince).
Začali sice titulní peckou druhého alba <i>We’re the Bastards</i>, ale většinu
hrací doby zněly písně Motörhead, například <i>Iron Fist</i>, <i>Ace of Spades</i>
či závěrečná <i>Overkill</i>. Došlo i na covery od Sex Pistols (<i>God Save the
Queen</i>) a Davida Bowieho (<i>Heroes</i>). Phil Campbell chápal, že kapela
nese jeho jméno, tak by měl párkrát něco říci do mikrofonu, ale jinak vypadal
spokojený, že na to má v kapele někoho jiného. Z novinky bohužel
zazněly jen dvě písně (ale minimálně <i>Maniac</i> by mohl být koncertní
stálicí). Konec nastal ve 22:30, takže přesně podle plánu. I hlavní kapela
chtěla za CD 500 Kč, za vinyly 900 Kč, ceny triček a kulichů jsem zapomněl.
Následujícího dne, 5. října, měly kapely hrát v Hamburku, ale koncert byl
zrušen pro nemoc zpěváka Joela Peterse. V Praze se zdál naprosto
v pořádku.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjYlOk4vPaKZwisfgDhyYoW-Avj7wEDZihPDjVk4kpLeuoPk2qrYP-zTlnj-Qz22lPjIqJq-P9kE30i_UtM8erZAlDPBOGWAjRKv0El-WKqcbAGSWOZjr4wqp7j0QWqFoZeUk1i_Z1QjzEoWxOH3FWBG8DAOhyphenhyphen7i9Oyb_qi-wOlS8f3CN5aFoCh0rj5-N6/s2048/PCampbell.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjYlOk4vPaKZwisfgDhyYoW-Avj7wEDZihPDjVk4kpLeuoPk2qrYP-zTlnj-Qz22lPjIqJq-P9kE30i_UtM8erZAlDPBOGWAjRKv0El-WKqcbAGSWOZjr4wqp7j0QWqFoZeUk1i_Z1QjzEoWxOH3FWBG8DAOhyphenhyphen7i9Oyb_qi-wOlS8f3CN5aFoCh0rj5-N6/s320/PCampbell.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">PCanBS ve Storm klubu</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">21. listopadu se
v pražském Lucerna Music Baru měl konat koncert místních kapel Gaia Mesiah
a The Agony, vstupné 520 Kč. Diskografii The Agony mám doma kompletní
v digitální podobě díky několika crowdfundingovým kampaním, ale naživo
jsem je ještě neviděl. Gaiu Mesiah ano, ale to už je dost fousatá vzpomínka.
20. listopadu zhruba v 17 hodin mi ovšem přišel email se zprávou, že se
koncert ze zdravotních důvodů přesouvá z úterý 21. listopadu na neděli 3.
prosince 2023. Super, vybrali si termín, kdy mám volno, jen jsem mohl nocleh
v Praze zdarma zrušit do půlnoci 19. listopadu. Co nadělám…<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQASM4I564nwvSBwOeioYXrwMx8AWgTD_DQ16fRkS9t3qSVqM3bT7tE3SiPVPmfqOaTygvKJMnfOdrsQ8bNCNkf7TzG-ii-gjHa8yKiulCy4km6YoC3_Pddi3FRfw3uTpAH4mFKqYlsTrKTgqbHk92lPZyIdy7tt7iCBFhyWWVXDrnMMkjCHb3gbbg9Bli/s960/Gaia_plak%C3%A1t.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="503" data-original-width="960" height="168" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQASM4I564nwvSBwOeioYXrwMx8AWgTD_DQ16fRkS9t3qSVqM3bT7tE3SiPVPmfqOaTygvKJMnfOdrsQ8bNCNkf7TzG-ii-gjHa8yKiulCy4km6YoC3_Pddi3FRfw3uTpAH4mFKqYlsTrKTgqbHk92lPZyIdy7tt7iCBFhyWWVXDrnMMkjCHb3gbbg9Bli/s320/Gaia_plak%C3%A1t.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Gaia Mesiah plakát</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">V sobotu 25. listopadu
jsem se přece jen dočkal jičínského koncertu kapely Bludy. Sice už to nebylo
zadarmo, ale za 150 Kč, od 18:00 do 22:00 měly v jičínském <a href="https://kackojicin.cz/">K-klubu</a> hrát
čtyři kapely, z toho tři místní. Jelikož akci pořádal Matěj Čejchan,
doufal jsem, že vlastní kapelu(y) zařadí na konec. Když se na FB objevil časový
rozpis akce, musel jsem své plány změnit. V neděli v půl šesté ráno
musím být v práci, a čtyři hodiny na sucho (přesněji při pár pivech) nedám.
Tak jsem se rozhodl vynechat první kapelu, kterou byla místní <b>Sranda</b>. Od
19:00 hrála liberecká kapela <b>Imaginárium</b>, v jejímž čele stojí
sympatická zpívající klávesistka Anežka Čejchanová. Ano, manželka zmíněného
pana pořadatele, který si s vlastní kapelou <b>Tcheichan</b> zahrál hned
poté. Ten jeho pop-rock mě moc neoslovuje, ale dá se přežít. Mé oblíbené <b>Bludy</b>
přišly na řadu až od 21:00 a čekání na ně za to stálo. Když dohráli ve 21:56,
chtěli jsme ještě jednu písničku, tak nám znovu zahráli tu samou, se kterou
svůj set zahájili. Jak prohlásila zpívající kytaristka Jana, je už to pro ně
trochu typické.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_EaUBuX3l9xNWeOkcsYLURhc-zwZV7xIWX9SUjOMWfI1n4RjA35k6J_DTljt9sn7NYs-PbsZxIHkS0a-SfXXdMJMtZIXVObTpc7hOSeF4gfK5lXsRbB7IibI_rXECSrMJgZHCMDDh2boDSQxhdIi4SVAqKjGpBWnCVW1sGiVd3weHVEkaP3VUh3Dt0jqA/s5504/Bludy.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_EaUBuX3l9xNWeOkcsYLURhc-zwZV7xIWX9SUjOMWfI1n4RjA35k6J_DTljt9sn7NYs-PbsZxIHkS0a-SfXXdMJMtZIXVObTpc7hOSeF4gfK5lXsRbB7IibI_rXECSrMJgZHCMDDh2boDSQxhdIi4SVAqKjGpBWnCVW1sGiVd3weHVEkaP3VUh3Dt0jqA/s320/Bludy.JPG" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bludy v K-klubu</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">V neděli 3. prosince od
20:00 pražská rocková kapela <b>The Agony</b> startuje v <a href="https://musicbar.cz/cs/">Lucerna Music Baru</a> odložený koncert. Kapelu založila zpívající kytaristka Nikola Kandoussi
jako čistě ženskou rockovou kapelu. Fungují od roku 2013. Vydali alba <i>Dirty
and Dangerous</i> (2015) a <i>689</i> (2018) a EP <i>Eclectic</i> (2020). Po
covidové uzávěře se polovina kapely rozhodla v hraní nepokračovat (zbyla
ještě bubenice Kajda), tak musela Niky najít náhradnice. Kupodivu se zadařilo,
protože aktuální album <i>Rising</i> rozhodně není v ničem slabší. A nová
sestava rovnou dostala šanci předvést se před vyprodanou <a href="https://www.o2arena.cz/">O2 arenou</a>, kde
předskakovala německým Scorpions. V prosinci už se blížila kapelní
přestávka – baskytaristka byla v osmém měsíci („Domi, ale bude to až
v prosinci.“ – „To je jedno, Lucernu hraju, i kdybych tam měla porodit.“).
Vypalovačky typu <i>House of Mirrors</i> či <i>T.W.S.</i> fungují naživo na
jedničku a koncert měl spád a energii od začátku do konce. Pak nastal čas na
další Plzeň za 75 Kč.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEii9Sh21way-ciqYBU2c_66GNzbmYnv9MdWam6EZBAxcrdfT695B7mIPfAeRnjwWvElQl85_jFNH2m58yYWuhgP5A1l3SpR4sseFOCHTwc0zfXki16jcu8QO8J3zL301pR9FuSkS_XuiFVb4My38iSl2wqznO9UiiE7QAhMnsvRx8koZoR31wieCI97vVB-/s2048/TheAgony.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1152" data-original-width="2048" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEii9Sh21way-ciqYBU2c_66GNzbmYnv9MdWam6EZBAxcrdfT695B7mIPfAeRnjwWvElQl85_jFNH2m58yYWuhgP5A1l3SpR4sseFOCHTwc0zfXki16jcu8QO8J3zL301pR9FuSkS_XuiFVb4My38iSl2wqznO9UiiE7QAhMnsvRx8koZoR31wieCI97vVB-/s320/TheAgony.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">The Agony v Lucerně</td></tr></tbody></table><br /> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Crossoverová kapela <b>Gaia
Mesiah</b> funguje od roku 2001 v pozoruhodném složení tří muzikantek
z Prahy a jednoho muže z Austrálie. Kytaristka Santa Morella a
bubenice Míša M. se znaly z kapely Rage Against the Machine revival (odtud
také zůstal kytaristčin pseudonym), živelná zpěvačka Marka Rybin a basák Josh
Stewart sestavu zkompletovali. První EP vydali samizdatem v roce 2003,
brzy následovala alba <i>Ocean</i> (2005) a <i>Alpha Female</i> (2007).
V roce 2008 kapelu opustila zpěvačka a na čas ji nahradil Viktor Dyk.
V roce 2011 kapela ukončila činnost. V roce 2016 se původní sestava
dohodla na třech koncertech (ve skutečnosti jich proběhlo deset). Na začátku
roku 2019 vyšlo třetí album <i>Excellent Mistake</i> a v roce 2023 <i>Vlnobytí</i>.
V Lucerně křtili vinylovou verzi nového alba, takže nechyběli kmotři. Carlo
Zegarra (flétny, conga, perkuse) a Pedro Paredes (charango, perkuse) si
v několika písních i zahráli. Že umí dobře zpívat i Santa Morella, víme,
ale tentokrát přesvědčivě zapěl i Josh Stewart. Na posledních albech je i pár
česky zpívaných písní (<i>Království</i>, <i>Tam to všechno je</i>, <i>NeNe</i>)
a vypadá to, že právě ony obohatí většinu repertoáru z první fáze kapely.
A Marka Rybin je pořád stejně nezkrotný živel jako před dvaceti lety. Koncert
skončil ve 22:50. Cenu nového vinylu si nepamatuji, za CD chtěli 450 Kč a za
kšiltovky a kulichy 490 Kč.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgW9T7nae_oH5q8qLubSUG2K4ONujvTvikvtQWeNjvMOeiDz6HTOmxMsoRuJAxOZ3QiDrE-kyv-JXSQF6UCAyezWEb9N_wjlAv_DImkDbgSG7f0s-mXpWACrAC1AJdtCXulc3agWQwy9q6l2Ovx0qNHy-qjO5cqsFEknmyUNcPb41Xs1n5Pk9s44z5pDOtW/s1440/GaiaMesiah.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1440" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgW9T7nae_oH5q8qLubSUG2K4ONujvTvikvtQWeNjvMOeiDz6HTOmxMsoRuJAxOZ3QiDrE-kyv-JXSQF6UCAyezWEb9N_wjlAv_DImkDbgSG7f0s-mXpWACrAC1AJdtCXulc3agWQwy9q6l2Ovx0qNHy-qjO5cqsFEknmyUNcPb41Xs1n5Pk9s44z5pDOtW/s320/GaiaMesiah.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Gaia Mesiah a kmotři v Lucerně</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">O dva dny později, 5.
prosince jsem byl znovu v Praze, byť na Smíchově. V klubu <a href="http://www.meetfactory.cz">MeetFactory</a>
koncertují Fear Factory, a já na ně zase jel kvůli jedné z předkapel. Lístek
stál 690 Kč. V 19:00 vyprodaný koncertní večer otevírají pro mne naprosto
neznámí Angličané <b>Ghosts of Atlantis</b>. Existují od roku 2019, hrají symfonický
dark metal a v říjnu 2023 vydali druhé album <i>Riddles of the Sycophants</i>
(Hádanky sykofantů – což je starořecký výraz pro lidi živící se udavačstvím).
Textovým námětem kapely je totiž kromě fantasy a Atlantidy také řecká
mytologie. Pětice měla pěkné kostýmy, různě začerněné obličeje a nemocného
zpěváka. Koncert sice odzpíval, ale někdo, kdo ho viděl z blízka, tvrdil,
že „ten chlap neměl být na pódiu, ale ležet v posteli“. Pěvecky vypomáhal
i jeden z kytaristů. Hudebně mě napadá jen přirovnání k jiné anglické
kapele: Cradle of Filth. Myslím, že kapela cílí na stejné fanoušky. Jako
půlhodina na zahřátí dobré. Potom Budvar 33 za 50 Kč, bohužel do zálohovaného
kelímku o objemu 0,4 l. Jako většina lidí tyto novoty nemám rád, není nad
klasický půllitr.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhP8D2jX3KwRpFlYr-wwESojXKqMTQTHvyi1DkF3bZ2D_V_5_HzuWaAHrW5BL13rQswYfi_SDDnp_frsZjlXo_j8MedAMs7pgDsDzm9cMQNh6N3MRZvgZVZKIl3XtXY9mznG_Dgdb2m1GfFzLWEy0TUrWvqQlZiJDtkyK2riJWO-QxTKESiSRft98AdmYVe/s700/FearFactory.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="700" data-original-width="496" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhP8D2jX3KwRpFlYr-wwESojXKqMTQTHvyi1DkF3bZ2D_V_5_HzuWaAHrW5BL13rQswYfi_SDDnp_frsZjlXo_j8MedAMs7pgDsDzm9cMQNh6N3MRZvgZVZKIl3XtXY9mznG_Dgdb2m1GfFzLWEy0TUrWvqQlZiJDtkyK2riJWO-QxTKESiSRft98AdmYVe/s320/FearFactory.jpg" width="227" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Fear Factory plakát</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">V 19:50 už jsem
podstatně blíže pódiu, protože na scénu nastupují Ukrajinci <b>Ignea</b>. Kapela
založená roku 2013 v Kyjevě hraje melodický death metal, ale s prvky
orientálního, symfonického i progresivního metalu. Narazil jsem na ně
v roce 2015, kdy vydali singl <i>Alga</i> natočený se symfonickým
orchestrem. Od té doby je po očku sleduji. U nás už hráli na festivalu Brutal
Assault, což není zrovna akce pro mne. Na konci dubna 2023 vydali třetí album <i>Dreams
of Lands Unseen</i> (Sny o zemích neviděných) inspirované životem ukrajinské
cestovatelky <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Sofija_Jablonsk%C3%A1">Sofije Jablonské</a> (1907 – 1971). V čele kapely stojí zpěvačka
Helle Bohdanová, pak tam je kytarista, klávesák (na koncertech používá keytar),
basák a bubeník. Jak je v žánru zvykem, Helle ovládá širokou škálu
hlasových poloh od čistého melodického zpěvu až po hluboký hrdelní growl.
Setlist měli postavený na aktuálním albu (včetně intra <i>Téoura </i>puštěného
z playbacku), z předchozích dvou zaznělo po jedné ukázce (<i>Leviathan</i>
a <i>Jinnslammer</i>). Z novinky kromě hlavních hitů (<i>Dunes</i>, <i>Camera
Obscura</i>, <i>Nomad’s Luck</i>) zazněla i ukrajinsky zpívaná <i>Daleki obrii</i>.
Víc se jim do těch 40 minut přiděleného času nevešlo. Kapela prodávala CD za
450 Kč a trička i vinyly za 750 Kč. Následujícího večera ještě hráli ve
Varšavě, ale 7.12. v Hamburku už Ignea hrála jen instrumentálně, protože
Helle nemohla ani mluvit, natož zpívat. To jsou ty radosti koncertních turné… </span><span style="font-family: "Segoe UI Emoji",sans-serif; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">☹</span><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6-0XSAEKpyMAg5KbWqB5TYjsgjVjHb387s-jNCCTdKI32ncBHRv2IPJPZ4OPswaBNaEfoykFzJ_CgZyUYOmcLdAx0tnHZC5JD1yW0pz2aFH-QH4ZGJERiuJmvFo4jy73gWIHXRpVOztUzko_46HJSG8-XWx5Rk4Eyzd4vuDIx9zB73gNgC6mBSwsQE0qU/s2048/Ignea.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6-0XSAEKpyMAg5KbWqB5TYjsgjVjHb387s-jNCCTdKI32ncBHRv2IPJPZ4OPswaBNaEfoykFzJ_CgZyUYOmcLdAx0tnHZC5JD1yW0pz2aFH-QH4ZGJERiuJmvFo4jy73gWIHXRpVOztUzko_46HJSG8-XWx5Rk4Eyzd4vuDIx9zB73gNgC6mBSwsQE0qU/s320/Ignea.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ignea v MeetFactory</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Ve 20:45 večer pokračuje
vystoupením amerických <b>Butcher Babies</b>. Kapelu v roce 2010 založily
dvě bývalé moderátorky Playboy TV Heidi Shepherd a Carla Harvey. „Řeznická
děvčata“ už svým názvem dávala najevo, že přes svůj vzhled nehodlají hrát žádný
popík, ale pořádný metalový masakr. Za posledních šest let se jim zřejmě
nahromadilo dost nových písní, takže na začátku července 2023 vydali rovnou
dvojalbum s navazujícími názvy <i>Eye for an Eye… / ...'Til the World's
Blind</i> (Oko za oko… / …Dokud nebude celý svět slepý). Jiné vyznění název
získal 27. října, kdy bylo oznámeno, že se Carla Harvey evropského turné
nezúčastní, jelikož musí na oční operaci, jinak jí hrozí, že přijde o zrak. Prý
to nevadí, protože mají ještě jednu zpěvačku. Jako by snad mezi nimi byl rozdíl
jen v tom, že je jedna blondýna a druhá bruneta. Každá má jiný hlas, proto
se při zpěvu střídají. No nic. Každopádně na koncertě Heidi Shepherd řádila
jako uragán, takže udělala všechno proto, aby fanouškům nic nechybělo. Třeba
rozpoutala pod pódiem circle pit, pak seskočila a zbytek písně dořvala
v jeho středu. Wow! Vlastně mě trochu překvapilo, že na ten hudební masakr
za jejími zády stačili jen tři muzikanti (jediný kytarista Henry Flury je
v kapele od začátku), takže klobouk dolů. Setlist byl postaven pouze na
písních z alba <i>...'Til the World's Blind</i>, výletů jinam bylo
minimum, i když na závěr zazněla <i>Magnolia Blvd.</i> z debutu <i>Goliath</i>
(2013). O Carle nepadla ani zmínka. Třičtvrtěhodina využitá na maximum.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLwCGRENrq7CSppPz58t9e10hqdr3uJ3I550l6TkW6-m6Q58aAa3n-wUJHa7g5jqKlekbIyeAzvJLyNhwvdueUzmkKTGsip1rfvZLy9-FHRj8Aukefii-UtXOQ94XN_HRWFS4fkViX_fN7AUtynwl-2fyv8xSM4tk9h3GGXzcupP6cl62tstzIlRygPNU6/s2048/ButcherBabiesPrague.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLwCGRENrq7CSppPz58t9e10hqdr3uJ3I550l6TkW6-m6Q58aAa3n-wUJHa7g5jqKlekbIyeAzvJLyNhwvdueUzmkKTGsip1rfvZLy9-FHRj8Aukefii-UtXOQ94XN_HRWFS4fkViX_fN7AUtynwl-2fyv8xSM4tk9h3GGXzcupP6cl62tstzIlRygPNU6/s320/ButcherBabiesPrague.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Butcher Babies a jejich turistická fotka z Prahy</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Ve 21:50 přicházejí hlavní
hvězdy, Američané <b>Fear Factory</b>. Ikony industriálního metalu jsou pod
tímto jménem na scéně od roku 1990 a mají tak turbulentní historii, že
neexistuje nikdo, kdo by v kapele hrál po celou dobu její existence.
Současným držitelem slavného jména je kytarista Dino Cazares, ale i on měl
sedmileté období (2002 – 2009), kdy v kapele nehrál. Basák Tony Campos to
s ním táhne od roku 2015, bubeník i zpěvák jsou fungl noví. Blonďák Milo
Silvestro u mikrofonu byl velmi dobrý, ale zaplnit mezeru po Burtonu C. Bellovi
nebude snadné. Ale, co já vím? Mně jejich hudba nikdy nic neříkala a sotva
s tím něco udělá změna zpěváka. Zvažoval jsem, že se na ně úplně vykašlu a
odejdu dřív. Možná jsem tu myšlenku měl dotáhnout. Většinu doby jsem se nudil,
takže jen pár momentů, které mi stojí za zmínku. Kapela jako intro i outro
koncertu používala hudbu z filmu <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1248-terminator-2-den-zuctovani/">Terminátor 2</a></i>. V písni <i>Slave
Labor</i> si zahostovala Helle Bohdanova a o chvíli později přišel vrchol
jejich setu, když v písni <i>Martyr</i> vletěla na pódium Heidi Shepherd a
nebohého Mila Silvestra zažehlila do podlahy. Až jsem si říkal, že jestli
chtějí podpořit nového frontmana, tak by si podobné hostovačky měli promyslet.
Koncert skončil ve 23:15.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnFJN18GwUzuiCVcifvXTvfxKurPdnE_kX2NQM3J2CLtFeD4Dh4yrgpsLhXdsCZOuPtljJNRiMwnWWKKcAb4PurKV-VOWuw7SSuPUql0F9DiNYdLVSmufJGTjJeKeJFry7jlImBrdXp0mNWi8tVKwfWwvuLwg4kpwJihP8MGT-VUMumRyHnmQKUHBrjEiU/s1442/FearFactoryLive.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="1442" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnFJN18GwUzuiCVcifvXTvfxKurPdnE_kX2NQM3J2CLtFeD4Dh4yrgpsLhXdsCZOuPtljJNRiMwnWWKKcAb4PurKV-VOWuw7SSuPUql0F9DiNYdLVSmufJGTjJeKeJFry7jlImBrdXp0mNWi8tVKwfWwvuLwg4kpwJihP8MGT-VUMumRyHnmQKUHBrjEiU/s320/FearFactoryLive.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Fear Factory v MeetFactory</td></tr></tbody></table><br /> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">25. prosince od 18:00 měl být
v jičínskému <a href="https://www.kafenebodrink.cz/barnastarym/">Baru Na Starym</a> koncert čtyř kapel, včetně křtu nového alba
Wooden Ships. Kromě nich měli hrát Smradlavý hračky a pro mne zcela neznámé
kapely Ošklivé děti a něco, co se píše FEN|N|Y a hraje „no hope pop“. Ale
jelikož jsem zase 26. o půl šesté ráno měl být v zaměstnání, nakonec jsem
na akci nevyrazil. Snad někdy příště… Že téhož večera v místní vietnamské
restauraci Hanoi koncertovaly Bludy a další mně neznámé kapely (např. White
Fruit Honey) jsem se dozvěděl až po Novém roce.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAY6uDG57iHum-eUGESYgUu7XNPX2Stit0N2tl9_Nlz2UqaVCiIFZoVURzeQKmuf8Iig0CBQmWpY6mRm2gQ-LqvvRb_rneZCKOkoETnVQQPVdVDl1Q7ZhjObMtOqgIDbU8KZFT7BPi0MH7OFvZmLBzRocxcpjVAhVXcKv6CEj1SRobkk7CfG_3o-VBL5pN/s1936/Na%20doma.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAY6uDG57iHum-eUGESYgUu7XNPX2Stit0N2tl9_Nlz2UqaVCiIFZoVURzeQKmuf8Iig0CBQmWpY6mRm2gQ-LqvvRb_rneZCKOkoETnVQQPVdVDl1Q7ZhjObMtOqgIDbU8KZFT7BPi0MH7OFvZmLBzRocxcpjVAhVXcKv6CEj1SRobkk7CfG_3o-VBL5pN/s320/Na%20doma.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Něco na doma – ať si to užijí i sousedé :-)</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Tak už vyhlížím, co přinese
rok 2024.<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-19077461729337233192023-04-30T07:54:00.001+02:002023-06-27T14:35:37.232+02:00Koncertní začátek roku 2023<p class="MsoNormal"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi5a8L9ZdGZjNs9HUXn8jZFAjWSGS2_DD202JDUkm2bshC8SQsqbYBalQ3RWwP59E6-HWTHJyCgJSkjBj5nop_IJp6UjNEiSiDWIVdOCkRdTec3jY_u5EMSDJMxld84kXxX7KsIiBwl5Y7523tGwlD5c_Aj-RT3iEan7mkRPrhDPZkDKlwxsm9ZNgZ8Q/s526/Dream%20Theater.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="526" data-original-width="526" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi5a8L9ZdGZjNs9HUXn8jZFAjWSGS2_DD202JDUkm2bshC8SQsqbYBalQ3RWwP59E6-HWTHJyCgJSkjBj5nop_IJp6UjNEiSiDWIVdOCkRdTec3jY_u5EMSDJMxld84kXxX7KsIiBwl5Y7523tGwlD5c_Aj-RT3iEan7mkRPrhDPZkDKlwxsm9ZNgZ8Q/s320/Dream%20Theater.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dream Theater – plakát</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p><p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Dream Theater jsem naposledy
viděl naživo 15. února 2020, což byl pro mne poslední koncert předtím, než šel
celý svět do hajzlu. Zařekl jsem se po něm, že se koncertům vsedě začnu
vyhýbat. O to horším překvapením bylo pro mne pocovidové turné, které zavítalo
26. května 2022 do téže pražské haly. A opět se prodávaly pouze vstupenky
k sezení. Navíc jako předskokan vyrazil s kapelou Devin Townsend. No
nic, nejel jsem. Další možnost přišla v sobotu 28. ledna v brněnské
<a href="https://www.winninggrouparena.cz/">Winning Group Areně</a>. Sice se toho dne dělo vícero zajímavých akcí (třeba
v Praze výroční koncert ke 40 letům Arakainu), ale přednost dostali Dream
Theater.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEga7C6-GiuPI8iLCnNUddUmX_CFVPSi33YjzsjdOAUrTKMc4iRL1tm1Ad19zA3OVg68s-teX7OTC5WQ2fOuwD0meLymbFKD3RLf98zC2FKECxE05h5crg1JOh8-cT41CPBdIFo0hYBgIiT_8wA_EIe48PEpBZY8OOEtQExQ-kl2fJchnIBGV9P3JZb2BQ/s5504/Winning%20Group%20Arena.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEga7C6-GiuPI8iLCnNUddUmX_CFVPSi33YjzsjdOAUrTKMc4iRL1tm1Ad19zA3OVg68s-teX7OTC5WQ2fOuwD0meLymbFKD3RLf98zC2FKECxE05h5crg1JOh8-cT41CPBdIFo0hYBgIiT_8wA_EIe48PEpBZY8OOEtQExQ-kl2fJchnIBGV9P3JZb2BQ/s320/Winning%20Group%20Arena.JPG" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Winning Group Arena zevnitř</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V 19 hodin koncert
otevírala finská kapela <b>Arion</b> hrající symfonický power metal. Existuje
od roku 2011 a na kontě má tři alba. Pětice hudebníků sice patřila do jiné
žánrové škatulky, ale myslím, že je to před Dream Theaterem celkem jedno. Během
vymezené půlhodiny vystřihli šest písní. Songy typu <i>No One Stands in My Way</i>
asi budou na metalové publikum zabírat pořád, proti jejich výkonu nemohu říci
nic, ale prostě se mi do paměti ani nijak výrazně nezapsali.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUV88uc5BuPVlF0t-IuBKgjGbmuG89yJMp2PxOobSkFGgOP0ahVdMEF48INzGGzi1Xk306CXtcnuShK_IoiKTx_S6tlIw1OZFuigx2GLWaBRP-seuWszdRHvGm48kfGM3a6yHh2hjTgzagu2b8E0_cgKupOnbspeQOCiImwFwG-1Rj9J4RDXRSckq1Vg/s810/Arion.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="540" data-original-width="810" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUV88uc5BuPVlF0t-IuBKgjGbmuG89yJMp2PxOobSkFGgOP0ahVdMEF48INzGGzi1Xk306CXtcnuShK_IoiKTx_S6tlIw1OZFuigx2GLWaBRP-seuWszdRHvGm48kfGM3a6yHh2hjTgzagu2b8E0_cgKupOnbspeQOCiImwFwG-1Rj9J4RDXRSckq1Vg/s320/Arion.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Arion v Brně</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Po půlhodinové přestávce
(Starobrno za 40 Kč) nastoupili na pódium <b>Dream Theater</b>. A rovnou
vypálili píseň <i>The Alien</i> z posledního alba, za kterou dostali
Grammy za nejlepší metalovou nahrávku roku 2021. A pak přišel ostrý budíček <i>6:00</i>
z alba <i>Awake</i> (1994). Z něj ještě o chvíli později zazněla
píseň <i>Caught in a Web</i>. Na setlistu bylo vidět, že jde o turné zahájené
v roce 2022, takže kapela slavila kulatiny. Oprášila závěrečné pasáže
rozsáhlé suity <i>Six Degrees of Inner Turbulence</i> (2002) a poté i první
velký hit <i>Pull Me Under</i> z alba <i>Images and Words</i> (1992).
Závěr koncertu patřil více než dvacetiminutové titulní kompozici z posledního
alba <i>A View from the Top of the World</i>. Po chvíli se kapela vrátila
s přídavkem, kterým byla devatenáctiminutová <i>The Count of Tuscany</i>
z alba <i>Black Clouds & Silver Linings</i> (2009). Špičkové výkony
muzikantů, výborný zvuk, celkově parádní koncert. Už v nekonečné frontě na
bundu (jediná šatna – dalo se to čekat) bych si na nic od Arionu nevzpomněl.
Dream Theater mi je kompletně přemazali v paměti. Tak snad nebudu na další
koncert této kapely na stojáka čekat zbytečně dlouho.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSCRSjyvqvhREzjTkE0Gjpfw26EPIO5fUSFM7JLsg7BbeQ7lUcBtfFN8I369laOprVQGnPe3MQ2--ABbzNLqxBUS6kZY7la6xg3swWqLDDdHxCfUFsdffQ08d95OPt2qMqpisBetarxoh5uaRmdQduWGbpZatykTyfz_tA9ccSilWe_zVGIIVZ7hu3Vw/s749/DT%20setlist.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="639" data-original-width="749" height="273" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSCRSjyvqvhREzjTkE0Gjpfw26EPIO5fUSFM7JLsg7BbeQ7lUcBtfFN8I369laOprVQGnPe3MQ2--ABbzNLqxBUS6kZY7la6xg3swWqLDDdHxCfUFsdffQ08d95OPt2qMqpisBetarxoh5uaRmdQduWGbpZatykTyfz_tA9ccSilWe_zVGIIVZ7hu3Vw/s320/DT%20setlist.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Koncertní setlist Dream Theater v Brně</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Když jsem si v den
s krásným datem 20.02.2020 kupoval lístek na brněnský koncert v rámci <i>The
Epic Apocalypse Tour 2020</i>, ani ve snu by mě bývalo nenapadlo, že nejen
termín 26.10.2020, ale i několik dalších (12.03.2021 a 12.01.2022), budou
nereálné. Když už jsem na koncert prakticky přestal věřit, tak to nakonec
24.03.2023 konečně klaplo. V pátek večer se k hale <a href="https://arenavodova.starez.cz/">Vodova</a>
v brněnském Králově Poli vinula dlouhá fronta. Naštěstí se brzy
proslechlo, že je to fronta na sezení, takže jsem ji skoro celou předešel ke
kratším frontám na stání a stání pod pódiem. Na vstupence jsem měl stání u
pódia, takže nehledě na jinou předložku byla nejkratší frontička moje. Naštěstí
bylo relativně teplo, takže jsem mikinu nechal v penzionu – tentokrát
žádné fronty na šatnu. Měl jsem na sobě tričko s logem v podobě WM.
Kupodivu se ozval hlas „Hele, Wishmasters“. Copak to asi bylo za znalkyni? Ano,
svět je malý, byla to jejich zpěvačka Shirley Tracanna. Mluví česky tak dobře,
že by neznalého ani nenapadlo, že je to Italka.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTvN0oHEOK_P0y1rR0bXdOxoGOu3AKYQypbQSQsu9ylFfNN7iu_zlR1qzuecED7uUxj146LQR4CTjnI7AE1VSk90J9MBEOQkAk1Umlmuql_4b_sQeAbAOSf1tnYOrQzxohMEza6QcS6HUTC26bniKI5I8q-ZpPaugcoUUmXJi78lAZ6xacy_hdGOizVQ/s681/ApoEpi.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="680" data-original-width="681" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTvN0oHEOK_P0y1rR0bXdOxoGOu3AKYQypbQSQsu9ylFfNN7iu_zlR1qzuecED7uUxj146LQR4CTjnI7AE1VSk90J9MBEOQkAk1Umlmuql_4b_sQeAbAOSf1tnYOrQzxohMEza6QcS6HUTC26bniKI5I8q-ZpPaugcoUUmXJi78lAZ6xacy_hdGOizVQ/s320/ApoEpi.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">The Epic Apocalypse Tour plakát s programem</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V 19:10 začíná
půlhodinka pro předkapelu, kterou byla finská progmetalová čtveřice <b>Wheel</b>.
Našel jsem si na ně čas dva dny před koncertem. Jsou z Helsinek, existují
od roku 2017, mají v sestavě dva kytaristy (z nichž jeden i zpívá), basáka
a bubeníka. Vydali dvě alba v letech 2019 a 2021. Pustil jsem si to
novější a pak ještě čerstvější EP. Své dojmy bych shrnul takto: Hraje jim to
dobře, ale neslyšel jsem žádný důvod, proč bych si je měl pamatovat. A
v hlavě mi z toho také nic neuvízlo. Koncertní realita bývá často
jiná, třeba mě kapela překvapí. Ale kdepak, své hodnocení bych mohl klidně
zkopírovat a vložit znovu i jako hodnocení jejich pětipísňového živého setu. Mám
dvacet minut čas, jdu na pivo. S přehledem jsem si stoupl do nejpitomější
fronty. Co mě čeká: 70 Kč záloha za kelímek a do něj buď Plzeň za 65 Kč nebo
desítka Radegast za 55 Kč. Chápu, za ty tři roky všechno zdražilo, tak se
náklady musejí nějak pokrýt. V 19:59 jsem stále minimálně deset minut od
pípy, takže kašlu na drahé nápoje a spěchám zpět k pódiu. Nějak jsem
předpokládal, že tady se budou dodržovat hrací časy. A také to tak bylo.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Nizozemská symfometalová
kapela <b>Epica</b> loni oslavila dvacetiny. Skladatel, kytarista a zpěvák Mark
Jansen v roce 2002 opustil kapelu After Forever a založil si Epicu.
K mikrofonu postavil svoji tehdejší sedmnáctiletou přítelkyni Simone
Simons a nejdůležitější postavy kapely máme pohromadě dodnes. Také klávesák Coen
Janssen je v kapele celých už více než dvacet let. Šestice hudebníků
propagovala poslední, celkově osmé album <i>Omega</i>, takže hned jak doznělo
intro <i>Alpha – Anteludium</i>, stejně jako na albu plynule naživo navázali
písní <i>Abyss of Time – Countdown to Singularity</i>. Z posledního alba
zazněly ještě další tři písně, ve zbytku času projeli svou bohatou historii.
Dokonce zazněla i píseň <i>The Final Lullaby</i> z o rok novějšího EP <i>The
Alchemy Project</i>. Všichni vypadali v dobré náladě, takže klávesák Coen
Janssen skákal ke klávesám z přinesené bedny, na chvíli se mu za nástroj
postavila i Simone Simons. A protože jsou to přece jen pořádní metalisté,
jejichž hudba stojí hlavně na dvou kytarách, při závěrečné <i>Consign to
Oblivion</i> se pod pódiem rozjela klasická „wall of death“, a fanoušci
v uvolněném prostoru i poté předváděli věci, které evidentně pobavily
nejen je, ale i samotného Marka Jansena. Finále, jako by už byl konec koncertu.
Paráda! Oba palce nahoru! Dál už bych to nasucho nezvládl, naštěstí jsem se
poučil z chyb a během následující půlhodiny jsem stihl jednu Plzeň vypít a
druhou koupit a spěchat s ní zpět do sálu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<h1 style="background: white; margin: 0cm;"><span style="color: black; font-size: 12pt; font-weight: normal; mso-color-alt: windowtext;">Finská </span><span style="color: black; font-size: 12pt; mso-color-alt: windowtext;">Apocalyptica</span><span style="color: black; font-size: 12pt; font-weight: normal; mso-color-alt: windowtext;">
představuje jiný druh symfometalu. Ostatně v roce 1996 vtrhla na metalová
pódia s albem plným coververzí písní Metalliky hraných na čtvero
violoncell. Po dalších dvou albech jedno cello ubylo, zato přibyly bicí.
Kapelník Eicca Toppinen také začal psát vlastní písně. Od začátku s ním
hraje Paavo Lötjönen, od třetího alba i Perttu Kivilaakso. Za bicími je zezadu
od roku 2003 jistí Mikko Sirén. Protože s výjimkou alba <i>Shadowmaker</i>
z roku 2015 jsou jejich alba instrumentální, mám trochu problém
zapamatovat si názvy jednotlivých písní. Kapela mi to naštěstí zjednodušila,
jelikož i jejich koncert začal úplně přesně stejně jako jejich poslední album <i>Cell-0</i>,
tedy písní <i>Ashes of the Modern World</i>. Pak následovala jejich letitá
klasika <i>Path</i>. Po třetí písni kapelník přivítal na pódiu amerického
zpěváka Frankyho Pereze, který nazpíval výše zmiňované album <i>Shadowmaker</i>.
Kupodivu ale spustili píseň <i>I'm Not Jesus</i>, kterou Apocalyptice
v roce 2007 nazpíval Corey Taylor. Takže už méně překvapivě pokračovali
písní <i>Not Strong Enough</i>, kterou v roce 2010 nazpíval Brent Smith.
Pak se na pódium vrátila Simone Simons, která s Apocalyptikou zhruba před
třemi měsíci vydala singl <i>Rise Again</i>. Perfektní píseň i využití
společného turné obou kapel. Po aktuální instrumentálce <i>En Route to Mayhem</i>
se vrátil Franky Perez a konečně si zapěl titulní píseň <i>Shadowmaker</i>. Ale
aby neměl starších songů málo, ještě nám zapěl <i>I Don't Care</i>, co kapele
v roce 2007 nazpíval Adam Gontier. Ale musím podotknout, že jsem nečekal,
že Franky Perez také na chvíli vystřídá Mikka Siréna za bicími, zjevně
víceúčelový frontman. Na coververze od Metalliky samozřejmě také došlo, ale ty
zůstaly v instrumentální podobě (<i>Nothing Else Matters</i> a <i>Seek
& Destroy</i>), stejně jako Sepultura (<i>Inquisition Symphony</i>). Kapela
se vrátila ještě s dvojicí přídavků. Poslední byl stylový, jelikož to jsou
klasičtí hudebníci, rozloučili se klasikou, což znamenalo jejich verzi <i>Hall
of the Mountain King</i> (česky <i>Ve sluji Krále hor</i>) norského hudebního
skladatele Edvarda Griega. Finále jako hrom! Celkovou spokojenost
s koncertem jsem si nehodlal zkazit frontou na vrácení zálohy za kelímek,
takže jsem do ní nešel. Při východu ze sálu jsem naštěstí z pravoboku
zaslechl dívčí hlásek „Ještě musíme vrátit ty pojebaný kelímky“, tak jsem jim
přidal i ten svůj. Celkově to za ty roky čekání rozhodně stálo.</span><span style="font-size: 12pt; font-weight: normal;"><o:p></o:p></span></h1>
<h1 style="background: white; margin: 0cm;"><span style="font-size: 12pt; font-weight: normal;"><o:p><br /></o:p></span></h1><div><span style="font-size: 12pt; font-weight: normal;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4YbGYxQA7-VX9aEigymAk1fd9fXcwyXDkgXckOPldKAciEuCY_RjGo9jEbMRHEvk8Q_2YIqRZlCo1vAo4sgxmohX22j1XgexNaQSKTu9jl_J-IG4ECmEHyspE8RltLlX8MTii3Y0PTKkJfIJjdS96dz6F2vQe8XsWuCRNvIGJRhxIbZ7EoHw4jrtMhw/s681/JonLord.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="680" data-original-width="681" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4YbGYxQA7-VX9aEigymAk1fd9fXcwyXDkgXckOPldKAciEuCY_RjGo9jEbMRHEvk8Q_2YIqRZlCo1vAo4sgxmohX22j1XgexNaQSKTu9jl_J-IG4ECmEHyspE8RltLlX8MTii3Y0PTKkJfIJjdS96dz6F2vQe8XsWuCRNvIGJRhxIbZ7EoHw4jrtMhw/s320/JonLord.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakát vyprodaného olomouckého koncertu</td></tr></tbody></table><br /></span></div>
<h1 style="background: white; margin: 0cm;"><span style="color: black; font-size: 12pt; font-weight: normal; mso-color-alt: windowtext;">Když se mě
v prosinci kolega Jindřich v práci ptal, jestli bych s ním jel
na Bruce Dickinsona, radši jsem si nejdříve ověřil na komandu, že to dvěma
výpravčím z téže stanice projde. Když jsem dostal předběžný souhlas,
koupil jsem dva lístky doprostřed páté řady, 2.990 Kč za jeden. Název koncertu
byl snad až příliš dlouhý: </span><span style="color: black; font-size: 12pt; mso-color-alt: windowtext;">Jon Lord’s Concerto for Group and Orchestra and the
Music of Deep Purple</span><span style="color: black; font-size: 12pt; font-weight: normal; mso-color-alt: windowtext;">. Konal se v neděli 2. dubna
v <a href="https://sportovnihala.upol.cz/">hale Univerzity Palackého</a> v Olomouci od 20:00 hod. Co se počtu
účinkujících týče, tak na prvním místě musím zmínit 78 členů Filharmonie
Bohuslava Martinů ze Zlína, k tomu se sluší doplnit jméno dirigenta Paula
Manna. Rockovou kapelu v popředí tvořili klávesák John O’Hara, kytarista
Kaitner Z Doka, nepřehlédnutelná baskytaristka Tanya O’Callaghan a bubeník
Bernhard Welz. Největší hvězdou byl už výše zmíněný Bruce Dickinson s
mikrofonem. Vzhledem k výše uvedeným koncertům doplním informaci, že
pořadatelé nabízeli Plzeň za 65 Kč a Birell za 55 Kč, oboje v půllitrových
plechovkách. S Jindřichem jsme nápoje vynechali.</span><span style="font-size: 12pt; font-weight: normal;"><o:p></o:p></span></h1><div><span style="color: black; font-size: 12pt; font-weight: normal; mso-color-alt: windowtext;"><br /></span></div>
<h1 style="background: white; margin: 0cm;"><span style="font-size: 12pt; font-weight: normal;"><o:p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwyORB2c3QZB2mSprw6DK1mt-SM5gukkbgqgar4MyDQajDfoaVQyR4rLiqIEY6_0Ol9lmL1bisSknuWPj-i5oQE7ITAA9Myl0Z6jV-MhvWD_4urVpSsE5czlw78iPsAYvKvFShxshBtjAUw3JP5NVHo-3bBHHl4NIWtbFddPlshp5e0ZS03l22wwuxVu7T/s5504/Concerto.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwyORB2c3QZB2mSprw6DK1mt-SM5gukkbgqgar4MyDQajDfoaVQyR4rLiqIEY6_0Ol9lmL1bisSknuWPj-i5oQE7ITAA9Myl0Z6jV-MhvWD_4urVpSsE5czlw78iPsAYvKvFShxshBtjAUw3JP5NVHo-3bBHHl4NIWtbFddPlshp5e0ZS03l22wwuxVu7T/w400-h225/Concerto.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Uvidím dobře, jen filharmonie bude za plexisklem</td></tr></tbody></table><br /> </o:p></span></h1>
<h1 style="background: white; margin: 0cm;"><i><span style="color: black; font-size: 12pt; font-weight: normal; mso-color-alt: windowtext;">Concerto for Group and
Orchestra</span></i><span style="color: black; font-size: 12pt; font-weight: normal; mso-color-alt: windowtext;"> napsal klávesák Deep Purple Jon Lord, takže při
jeho prvním uvedení v září 1969 v Londýně logicky tou kapelou
z názvu byli kompletní Deep Purple. Ostatně autorem textu byl jejich
zpěvák Ian Gillan. Ale to je spíš jen poznámka na okraj, zpěvu tu není ani pět
minut. Concerto se skládá ze tří vět a jeho původní délka zhruba 53 a půl minut
se podle provedení o pár minut plus mínus liší. Přišlo mi, že v Olomouci
to bylo minimálně 55 minut. Pořád mi to přijde spíš jako vystoupení klasické
filharmonie doplněné o kapelu, než že by se to nějak propojovalo, ale za ten
zážitek to stálo. Pak následovala skoro půlhodinová přestávka.</span></h1>
<h1 style="background: white; margin: 0cm;"><span style="font-size: 12pt; font-weight: normal;"><o:p> </o:p></span></h1>
<h1 style="background: white; margin: 0cm;"><span style="color: black; font-size: 12pt; font-weight: normal; mso-color-alt: windowtext;"><br /></span></h1><h1 style="background: white; margin: 0cm;"><span style="color: black; font-size: 12pt; font-weight: normal; mso-color-alt: windowtext;">Po přestávce přišel
Bruce Dickinson oznámit, že následuje píseň Jona Lorda <i>Sarabande</i> a zase
odešel. Další instrumentálka už začínala být pro lidi, kteří přijeli hlavně na
Dickinsona moc. Ty zase potěšily dvě Dickinsonovy pecky propašované do
párplovského setu: <i>Tears of the Dragon</i> a <i>Jerusalem</i>. Od Deep
Purple zazněly například písně <i>When a Blind Man Cries</i>, <i>Hush</i> a
když došlo na výbornou píseň <i>Perfect Strangers</i>, koukl jsem na hodiny na
stěně a usoudil, že ano, tohle je výborná pecka na závěr. Jenže jsem se mýlil,
ještě se všichni vrátili na přídavek, kterým nebylo nic méně známého než
párplovská hymna <i>Smoke on the Water</i>. Úplný konec tedy přišel ve 22:40. Paráda,
a nakonec uznávám, že písňová část byla lepší. Dickinsonovi je 64 let a před
jeho hlasem i energií nezbývá než hluboce smeknout.</span></h1>
<h1 style="background: white; margin: 0cm;"><span style="font-size: 12pt; font-weight: normal;"><o:p> </o:p></span></h1>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-51494160460925795592023-02-04T15:16:00.004+01:002023-02-04T15:27:23.279+01:00Hudba 2022<p><span style="font-size: 12pt;">Po dvou letech se na jaře
2022 opět začaly konat koncerty. Vyrazil jsem, hned jak to šlo. Už jsem tu
ostatně publikoval příspěvky o koncertech <a href="http://slarque.blogspot.com/2022/06/koncerty-po-dvoulete-pauze-aneb-za-vsim.html">jarních</a>, <a href="http://slarque.blogspot.com/2022/10/disillusion-persefone-obscura-2022.html">letních</a> i <a href="http://slarque.blogspot.com/2022/11/koncerty-po-dvoulete-pauze-aneb-za-vsim.html">podzimních</a>. A
abych tento převažující „babinec“ dokončil, zbývá mi ještě druhý „zimní“ koncert
</span><b style="font-size: 12pt;">Tarji</b><span style="font-size: 12pt;">, na kterém jsem byl 15. prosince ve <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_synagoga_v_Plzni">Velké synagoze</a> v Plzni.
Byl to koncert v rámci turné Christmas Peace, které mělo jen v Česku
pět zastávek. Viděl jsem fotky z Ostravy i Prahy, a (stejně jako nejspíš
ve Zlíně) to byl úplně jiný zážitek než v Plzni a Olomouci. Tam jste
přišli do vymrzlé synagogy / kostela, sedli jste si na lavici a hodinu a půl se
snažili nezmrznout. A já pro jistotu dorazil o půl hodiny dříve. Tarju
doprovázelo hudební trio ve složení elektrická kytara, klávesy a violoncello.
Cellista Max Lilja měl na rukou bezprsté rukavice a na hlavě kulicha. Ty další
dva hudebníky neznám, ale také nevypadali teplotně v pohodě. A Tarja se
jako obvykle během koncertu dvakrát nepřevlékla, ale setrvala zjevně v tom
nejteplejším, co si na šňůru vzala. Tu a tam se pár diváků zvedlo a odešlo, což
bylo pravděpodobně způsobeno právě klimatem chladným i na „ledovou královnu“
z Finska.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpzkbJVECMLhoV7BPatQeKyHC7Vu0WN41ZZEeIA2vd_JJu4A1iCXJwp6IYxHUvdBbpywSXxtLfkLL6nFbycHiqspAG4XOyq5AtqmRyPKRGBudpJ0Saur-W9eOO1v8fQ1gWcdEbls41j2yqbaqw2hhW_XXCjd5FdBwsdaMO7w0LN7JKzpR5jTZT_RR36Q/s5504/Velk%C3%A1%20synagoga.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="5504" data-original-width="3096" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpzkbJVECMLhoV7BPatQeKyHC7Vu0WN41ZZEeIA2vd_JJu4A1iCXJwp6IYxHUvdBbpywSXxtLfkLL6nFbycHiqspAG4XOyq5AtqmRyPKRGBudpJ0Saur-W9eOO1v8fQ1gWcdEbls41j2yqbaqw2hhW_XXCjd5FdBwsdaMO7w0LN7JKzpR5jTZT_RR36Q/w225-h400/Velk%C3%A1%20synagoga.JPG" width="225" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Usedl jsem a začínám tuhnout</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">I když to byl koncert Tarji,
začalo ho instrumentální trio samo. A v průběhu koncertu byly ještě další
dvě instrumentálky, to jsou ty Tarjiny tradiční převlékací pauzy. Pak zaznělo
několik verzí <i>Ave Maria</i>, přičemž poslední byla ta Tarjina verze. Se
zbytkem toho asi nejde moc vymyslet. Takže zazněly očekávané tituly jako <i>Pie
Jesu</i>, <i>O Come, O Come, Emmanuel</i> a <i>O Tannenbaum</i>… K tomu
asi tři písně ve finštině. Na závěr <i>Walking in the Air</i>. Přídavek jediný:
<i>Tichá noc</i>. Přesně tak, jak to píšu, Tarja ji celou odzpívala česky. Tedy
ne, že by jí úplně rozuměl někdo, kdo tuhle píseň nezná, ale i tak klobouk
dolů! Venku už byly všechny stánky se svařákem zavřené, tak jsem si šel
rozmrazit nohy do sprchy na penzionu. Už jsem byl na jejím vánočním koncertě
před čtyřmi lety, takže je to dilema. Koncert v akusticky nevhodně zvolené
hale mě moc nechytil, tady v Plzni to mělo aspoň atmosféru. Dilema, které
by mohl vyřešit jedině vánoční koncert v srpnu. </span><span face=""Segoe UI Emoji",sans-serif" style="font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">😊</span><span style="font-size: 12pt;"><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgC64fMz8Df9kly1d_kd7K5FakA4LxK8kAqpaiegWddQZARHZq39EYMmaKg83GK1zGbPrJ5JQfOJZPoXU1Hv-DVPMd9XZFLrICS_haj4FAdAlgNXJFJRzxbSB39t0Cgj-dWLFzMCceHP7E_iQ1fvDpnoFxyuuHQ2KbxR4021-26BF-k0fr-5OUQSiBgJg/s1000/Tarja.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="707" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgC64fMz8Df9kly1d_kd7K5FakA4LxK8kAqpaiegWddQZARHZq39EYMmaKg83GK1zGbPrJ5JQfOJZPoXU1Hv-DVPMd9XZFLrICS_haj4FAdAlgNXJFJRzxbSB39t0Cgj-dWLFzMCceHP7E_iQ1fvDpnoFxyuuHQ2KbxR4021-26BF-k0fr-5OUQSiBgJg/w283-h400/Tarja.jpg" width="283" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tarja – český plakát</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Nějaké koncerty se konaly i
v Jičíně, ale nic mi z nich neuvízlo v hlavě, takže jdeme dál. Novinky
v mé bobtnající sbírce CD: Infected Rain: <i>Ecdysis</i>, Evergrey: <i>A
Heartless Portrait – The Orphean Testament</i>, Hammerfall: <i>Hammer of Dawn</i>,
James LaBrie: <i>Beautiful Shade of Grey</i>, Sabaton: <i>The War to End All
Wars</i>, Blind Guardian: <i>The God Machine</i>, Nazareth: <i>Surviving the
Law</i>, Eluveitie: <i>Ategnatos</i>, Derek Sherinian: <i>Vortex</i>, Pure
Reason Revolution: <i>Above Cirrus</i>, eponymní alba skupin Ignite a
Helloween, Ozzy Osbourne: <i>Patient Number 9</i>, Joe Lynn Turner: <i>Belly of
the Beast</i>, Visions of Atlantis: <i>Pirates</i> a Devin Townsend: <i>Lightwork</i>.
Zvlášť jsem si nechal následky povedených koncertů: Burning Witches: <i>Burning
Witches & Burning Alive</i>, Persefone: <i>Metanoia</i>, Obscura: <i>Diluvium</i>
a The Gentle Storm: <i>The Diary</i>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Živáků tentokrát minimum: na
DVD <i>Marek Ztracený v O2 areně 2020</i> a <i>Masters of Rock ’22</i> a
na 2 BD Doro: <i>Strong and Proud</i>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibAEfZPHPSf_2eS83jaVr7Lg4-iVv51yRyC6oUYByYsLoQ3DK-tJWZNLT7VMSvc6hP4fijUawDMeXiJ6gXfpn4MimI6io_uTyhxIIec9ah65IwhB3TZA1RJnEwtYmLJL-ODyoosJHbqLubdcHMxHy6T3GFqhSQ4nDXROtPuDrQGi8Iq7RlNx2wjyd7IQ/s5504/%C5%BDiv%C3%A1ky.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibAEfZPHPSf_2eS83jaVr7Lg4-iVv51yRyC6oUYByYsLoQ3DK-tJWZNLT7VMSvc6hP4fijUawDMeXiJ6gXfpn4MimI6io_uTyhxIIec9ah65IwhB3TZA1RJnEwtYmLJL-ODyoosJHbqLubdcHMxHy6T3GFqhSQ4nDXROtPuDrQGi8Iq7RlNx2wjyd7IQ/w400-h225/%C5%BDiv%C3%A1ky.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Každý pes, jiná ves</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Zato se utěšeně rozrostla
moje loni zahájená sbírka vinylů. Jsou v ní jak prověřené hudební klasiky
(Arakain: <i>Thrash the Trash</i>, Jean-Michel Jarre: <i>Zoolook</i>, Progres
2: <i>Třetí kniha džunglí</i>, Meat Loaf: <i>Bat Out of Hell</i>, Flotsam and
Jetsam: <i>No Place for Disgrace</i>, Jiří Schelinger a skupina Františka R.
Čecha: <i>…nám se líbí…</i>, Olympic: <i>Jedeme, jedeme</i>, Motörhead: <i>No
Sleep ‘til Hammersmith</i>), tak alba nová (Cathedral in Flames: <i>Hang Me
High & Bury Me Deep</i>, Charlotte Wessels: <i>Tales from Six Feet Under</i>,
Burning Witches: <i>The Witch of the North</i>, Dark Gamballe: <i>Romance
panenky a kladiva</i>). A dokonce dvě alba vydaná na dvou vinylech, které se
přehrávají rychlostí 45 otáček za minutu: Greenleaf: <i>Hear the Rivers</i> a
Vladimír Mišík: <i>Noční obraz</i>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Mezi vinylové speciality
patří Devin Townsend: <i>Snuggles – Beautiful Dream</i>, který si Devin vydal
sám, takže se dá koupit jen přes jeho webový obchod. Další je Nervosa: <i>Perpetual
Chaos</i> označený jako „strictly limited edition“. Obchody ho neprodávají, ale
na koncertě je mají. A největší krabice nakonec: živák Iced Earth: <i>Alive in
Athens</i> nahraný v lednu 1999 na pěti LP včetně velkoformátové brožury
s fotografiemi a plakátu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0bsPaC6kfZpvKyfnhUCda0C5TVaHF06FyJvDDfynjv_a4_p1Q-eYNAXRUnPeJ16vl7nljzRrmOL00rYUoxWBcMwqjmxhckABf3AZ1ihDUFCINDEl8IKX1sCjT3FgsT8krOM2iJOomfUZJV-gzHB1mVK1MzsFYl8CVt5i6BlrB0i-AKJMiqPuXPzGW9A/s3264/Iced%20Earth.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3264" data-original-width="3096" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0bsPaC6kfZpvKyfnhUCda0C5TVaHF06FyJvDDfynjv_a4_p1Q-eYNAXRUnPeJ16vl7nljzRrmOL00rYUoxWBcMwqjmxhckABf3AZ1ihDUFCINDEl8IKX1sCjT3FgsT8krOM2iJOomfUZJV-gzHB1mVK1MzsFYl8CVt5i6BlrB0i-AKJMiqPuXPzGW9A/s320/Iced%20Earth.jpg" width="304" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Iced Earth po vybalení</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Některé vinyly jsou vybaveny
i kódem pro stažení alba v digitální podobě. Takže mám v MP3 stažené
album Vladimíra Mišíka <i>Noční obraz</i>. Ale s debutem Arakainu to tak
jednoduché není a je třeba dávat pozor. Tady je na výběr stažení ve formátech
WAV a MP3. Pokud si někdo stáhne <i>Thrash the Trash</i> jen
v kvalitnějším WAVu, dělá chybu. Je totiž radno stáhnout oboje. Vtip je v tom,
že ve formátu WAV je k dispozici, co je na vinylu, tedy 9 písní. Zato
v MP3 si stáhnete, co je na CD, tedy 15 písní. Jinak jsem si
v digitální formě ještě stáhl album Postcards from Arkham: <i>Oceanize</i>,
což je nečekaný vedlejší efekt jedné starší crowdfundingové kampaně.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNqEArkMAZ6_sUdbq9BXnsbd607MEV0xSwXUpBLELG_qzxNM32-UDh8tYyVQHS95lhL0AULZ4AjWCmoSLwiuy2R1afobHDai9eWvV5BpoipgmKZdMewWHVTLAQPLFIGFVEc-f4MGNc6HECGfBFMGcBBNU1unEmDqf6I5svct2gxSRZQ7yF1Lx4qKwHVg/s1512/Oceanize.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1512" data-original-width="1512" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNqEArkMAZ6_sUdbq9BXnsbd607MEV0xSwXUpBLELG_qzxNM32-UDh8tYyVQHS95lhL0AULZ4AjWCmoSLwiuy2R1afobHDai9eWvV5BpoipgmKZdMewWHVTLAQPLFIGFVEc-f4MGNc6HECGfBFMGcBBNU1unEmDqf6I5svct2gxSRZQ7yF1Lx4qKwHVg/s320/Oceanize.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Postcards from Arkham slaví 10 let na scéně</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">P.S.: Rok 2022 jsem zakončil
se třemi vstupenkami na koncerty pořádané v roce 2023. Rok 2023 jsem
zahájil pádným důvodem pro radikální omezení investic (nejen) do hudby
v roce stávajícím.<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-3462022445791493932023-02-03T15:07:00.000+01:002023-02-03T15:07:14.326+01:00Knihy 2022<p><span style="font-size: 12pt;">Opět jen krátký výběr tří
nejlepších knih, které jsem přečetl v roce 2022.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj19nX_rd8qxcIhS-kxT5TyRmedJyKfPkGznakF5TkZmPlHm6LKKD2mMkn7m5PP-g7ZbP1OleGOuqx1VigjnU1J8D2dTOq36ZPWc71LT4GABYDi4C_WqHOYSiknBhEIJkMOdmG5vZ2GVhw-yEl9xjaW1AM1vJIb_Hlvu1aDLG6ybhfzCK7j9TbwHhhnQQ/s883/Knihy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="276" data-original-width="883" height="125" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj19nX_rd8qxcIhS-kxT5TyRmedJyKfPkGznakF5TkZmPlHm6LKKD2mMkn7m5PP-g7ZbP1OleGOuqx1VigjnU1J8D2dTOq36ZPWc71LT4GABYDi4C_WqHOYSiknBhEIJkMOdmG5vZ2GVhw-yEl9xjaW1AM1vJIb_Hlvu1aDLG6ybhfzCK7j9TbwHhhnQQ/w400-h125/Knihy.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<h3 style="text-align: left;"><b><span style="font-size: 12.0pt;">Milan Kundera: Nevědění</span></b></h3>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Předposlední román Milana
Kundery byl sice napsán ve francouzštině, ale poprvé vyšel v roce 2000 ve
Španělsku. Francouzský originál se vydání dočkal po řadě dalších překladů v roce
2003, čeština si musela počkat až do roku 2021. Příběh emigrantky Ireny, která
se po sametové revoluci vrací z Paříže do Prahy, je nejen románem o
emigraci a nemožnosti návratu z ní, ale i o paměti a o tom, co si nepamatujeme.
Její příběh se prolíná s příběhem Josefa, dalšího emigranta, který přijel
do Čech na otočku z Dánska, kde žije. Dvě postavy putující krajinou svého
mládí stačí. Autor vyprávění vybrousil do tvaru diamantu, takže mu stačilo
zhruba 126 stran. Pak v knize následují poznámka překladatelky (Anna
Kareninová) a doslov (Sylvie Richterová). I celkových 152 stránek znamená jen
tenkou knížečku. Méně je někdy více.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<h3 style="text-align: left;"><b><span style="font-size: 12.0pt;">Edward St Aubyn: Patrick
Melrose II</span></b></h3>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Anglický spisovatel Edward St
Aubyn vydal v letech 1992 až 1994 silně autobiograficky zaměřenou
trilogii, ve které své alter ego pojmenoval Patrick Melrose. Další dva díly
vyšly v letech 2005 a 2012. V roce 2018 měla premiéru pětidílná
<a href="https://www.csfd.cz/film/581606-patrick-melrose/">minisérie</a>, ve které platilo pravidlo, že co román, to jeden díl. Titulní roli
ztvárnil Benedict Cumberbatch. Seriál jsem viděl. Dalším z jeho následků
bylo vydání předloh v českém překladu. Tady chválím přístup českého
vydavatele, který s přihlédnutím k rozsahu jednotlivých románů celou
pentalogii vydal ve dvou svazcích. Původní trilogii v prvním a novější
dvojici ve druhém. Ostatně autora i jeho postavu proslavil až román <i>Mateřské
mléko</i> z roku 2005, který je podle všeho vrcholem celé ságy. A dalo by
se napsat, že když už si v původní trilogii vyřídil účty se svým otcem,
pokračuje se svou matkou. Závěrečný román <i>Konečně</i> pak této laťky
nedosahuje, protože v něm ubylo dialogů a tvoří ho převážně dlouhé sondy do
niter postav. Knihu doplňoval doslov od překladatele Ladislava Nagyho.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<h3 style="text-align: left;"><b><span style="font-size: 12.0pt;">Stephen King: Billy
Summers</span></b></h3>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Titulním hrdinou dalšího románu
Stephena Kinga je špičkový nájemný vrah. Což je profese, která má svá specifika,
takže si hlavní hrdina v různých pasážích vyprávění říká jinak (David
Lockridge, Dalton Smith, Benjy Compson). A má pravidlo, že zabíjí jen špatné lidi.
Tahle zakázka je ovšem jiná. Znamená čekat na cíl nenápadně dlouhé měsíce a
hrát na sousedy divadlo. Ale pohádkový honorář mu umožní odejít do předčasného
důchodu a pověsit pušku na hřebík. Ale takovéto kšefty se v knihách ani
filmech většinou nevyvíjejí podle plánu. Nezapadl Billy mezi nové sousedy až
moc? A co všechno neví o tom, kdo a proč ho vlastně najal? V knize je sice
pár víceméně zbytečných odkazů na autorův slavný román <i>Osvícení</i>, ale
jinak si tentokrát vystačí zcela bez nadpřirozených motivů. Takže žádný horor,
tentokrát spíš kriminální thriller, ale špičkových parametrů. Od Kinga jsem
loni přečetl ještě samostatně vydanou novelu <i>Později</i>, která není tak
bezradná jako její název, ale na dlouho mi v paměti také neuvízne.<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-13473844735699734702023-01-24T21:16:00.000+01:002023-01-24T21:16:35.799+01:00Rok 2022 (nejen) na plátnech kin<p><span style="font-size: 12pt;">V roce 2022 jsem na
plátnech kin viděl 70 filmů a stálo mě to 7 099 Kč (průměrné vstupné tedy
kousek přes 101 Kč). Zlatá léta kin už zjevně skončila, takže se ani u mne už
takto vysoké číslo pravděpodobně nebude opakovat. Ostatně jsem 11 projekcí
stihl v průběhu pražského festivalu <a href="http://slarque.blogspot.com/2022/06/febiofest-2022.html">Febiofest</a>, který loňským ročníkem
skončil. Dalších 25 projekcí jsem si připsal v průběhu <a href="https://www.kviff.com/cs/uvod">karlovarského filmového festivalu</a> (a tak nějak si nejsem jistý, zda na něj mám jet i letos).
Dva filmy jsem viděl v pražském <a href="https://www.kinosvetozor.cz/">Světozoru</a> (<a href="https://www.csfd.cz/film/1028089-osm-hor/">Osm hor</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/1195197-zkouska-umeni/">Zkouška umění</a>). Vyhrál
jsem dva volné lístky do multiplexu <a href="https://www.cinemacity.cz/">Cinema City</a>. Když už se blížil konec jejich
platnosti, vyrazil jsem do Prahy a na Novém Smíchově viděl hned po sobě
filmy <a href="https://www.csfd.cz/film/865902-vsechno-vsude-najednou/">Všechno, všude, najednou</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/1021487-cerny-telefon/">Černý telefon</a>. Také jsem vyhrál dva lístky do
<a href="https://www.cinestar.cz/cz/">CineStaru</a> na film <a href="https://www.csfd.cz/film/912147-vysehrad-fylm/">Vyšehrad: Fylm</a> platné do 30.9. Bylo to na jaře, ale
v září už jsem film na programu CineStaru nenašel (takže už bych je asi
mohl vyhodit). Zbývající třicítka projekcí tedy připadá na domovský <a href="https://kzmj.cz/biograf/">biograf Český ráj</a> (zřejmě ročník kulatých čísel).</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgctO1CRXYqy6-jg5RQALNaEPFqpHg3VM-rVg4V7UpsyNg0z4jvc8k_uNeugPTVvsieVrJWwKFB6KWBmLBURCaoE5B1K0DjAOAmNINoOHZqHpflZnt8edXzffKBCO9hI6dZdY1q_Kp86Yi0hZJ-NiyK0SlDumb5SccrktaWRtkNvBKPfJF-n6mw42SoTg/s1092/Plak%C3%A1ty%202022.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="984" data-original-width="1092" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgctO1CRXYqy6-jg5RQALNaEPFqpHg3VM-rVg4V7UpsyNg0z4jvc8k_uNeugPTVvsieVrJWwKFB6KWBmLBURCaoE5B1K0DjAOAmNINoOHZqHpflZnt8edXzffKBCO9hI6dZdY1q_Kp86Yi0hZJ-NiyK0SlDumb5SccrktaWRtkNvBKPfJF-n6mw42SoTg/w400-h360/Plak%C3%A1ty%202022.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakáty všech 70 filmů</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Desítka nejlepších filmů:<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpFirst" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">1.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/23573-premiera/">Opening Night</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">2.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/6261-zbesilost-v-srdci/">Zběsilost v srdci</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">3.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/875719-trojuhelnik-smutku/">Trojúhelník smutku</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">4.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/277495-avatar-cesta-vody/">Avatar: The Way of Water</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">5.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/394219-rodinka-belierovych/">Rodinka Bélierových</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">6.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1213553-let-domov/">Good Old Czechs</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">7.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/8252-posledni-valcik/">Poslední valčík</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">8.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/2818-carodej-ze-zeme-oz/">Čaroděj ze země Oz</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">9.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1081018-fabelmanovi/">Fabelmanovi</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpLast" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">10.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";"> </span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1195197-zkouska-umeni/">Zkouška umění</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSJWfOdBzkHSTi1QJx23cLRi939vjCcR5ZybNlbOIzJyH1KF5QYyMSIKJrUi21XFOJnLXOr6bWBaJ6xW-bGDEagbUOBzju6joa-hChFzdl_IKlPq_erryGN-6hjoS-qhdF_-vZHk03r2hgzdCXViGnYPfRnxFGoeNX4vMf7OTD3v6eMGMjE8rnL4xSSQ/s857/Opening%20Night.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="857" data-original-width="571" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSJWfOdBzkHSTi1QJx23cLRi939vjCcR5ZybNlbOIzJyH1KF5QYyMSIKJrUi21XFOJnLXOr6bWBaJ6xW-bGDEagbUOBzju6joa-hChFzdl_IKlPq_erryGN-6hjoS-qhdF_-vZHk03r2hgzdCXViGnYPfRnxFGoeNX4vMf7OTD3v6eMGMjE8rnL4xSSQ/s320/Opening%20Night.jpg" width="213" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakát filmu Opening Night (1977)</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Rovnou polovinu z první
desítky zabírají karlovarské projekce, o kterých jsem se rozepisoval
<a href="http://slarque.blogspot.com/2022/07/mff-karlovy-vary-2022.html">v samostatném reportu</a>. Co ke zbytku? <a href="https://www.csfd.cz/film/875719-trojuhelnik-smutku/">Trojúhelník smutku</a> u mne potvrdil
pozici nejlepšího evropského filmu roku, šuškanda tentokrát nepřeháněla. John
Cameron po třinácti letech přišel s nejdražším filmem všech dob a opět je
to podívaná, která si zaslouží velké plátno. A pro mne první projekce ve
formátu 3D po několika letech. Steven Spielberg je jedním z nejlepších
filmových vypravěčů na světě. A i když vypráví „jen“ o vlastním dětství a
dospívání, tak to stojí za to. Nejlepšími českými filmy pro mne byly opět
dokumenty. Do první desítky se mi vešly hned dva a pod oběma je podepsán Tomáš
Bojar, pod tím prvním sám, pod druhým spolu s Adélou Komrzý (což
z něho u mne jednoznačně dělá filmaře roku).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Neviděl jsem žádný
superhrdinský komiks (uvažoval jsem o <a href="https://www.csfd.cz/film/323329-the-batman/">Batmanovi</a>, ale jeho 176 minut se mi
v kalendáři nikam nepovedlo napasovat), zato jsem viděl jeden film, který
si z nich střílel: <a href="https://www.csfd.cz/film/1098133-super-blb/">Super-Blb</a>. Co se týče domácí kinematografie, tak hned
v den premiéry v našich kinech (19. 5.) jsem prošvihl dokument <a href="https://www.csfd.cz/film/1156089-mara-jde-do-nebe/">Mára jde do nebe</a>. Informace žádné, jen divný název a divný plakát, pár dalších
projekcí už jsem propásl v zaměstnání. Druhým se stal slovensko-český
koprodukční film <a href="https://www.csfd.cz/film/1059883-obet/">Oběť</a>, který u nás hráli jen jednou, a to pro mne
nepochopitelně v sobotu večer od 21:40 hodin. Sice jsem náhodou měl volno,
ale toho dne jsem vstával ve 4:40, abych mohl strávit 12 hodin
v zaměstnání, takže mi pak tento noční program nepřišel jako dobrý nápad.
A v půlce prosince vyrazil do kin dokument <a href="https://www.csfd.cz/film/1180761-kaprkod/">KaprKód</a>, který podobně jako
třeba výše uvedená <a href="https://www.csfd.cz/film/1195197-zkouska-umeni/">Zkouška umění</a> do Jičína rozhodně nedorazí. Ostatně hned
dvakrát jsem na projekci ve zdejším biografu byl jediným divákem, a v obou
případech šlo o dokumenty (<a href="https://www.csfd.cz/film/1185977-dezo-hoffmann-fotograf-beatles/">Dežo Hoffmann – Fotograf Beatles</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/1244848-ti-kteri-tancuji-ve-tme/">Ti, kteří tancují ve tmě</a>). Na <a href="https://www.csfd.cz/film/1180761-kaprkod/">KaprKód</a> jsem vyrazil do Prahy hned na začátku letošního roku, kdy
jsem díky České televizi už viděl i horolezecký dokument <a href="https://www.csfd.cz/film/1156089-mara-jde-do-nebe/">Mára jde do nebe</a>. A
jelikož se dohnání prvního restu setkalo s úspěchem, vyrazil jsem ještě
podruhé do Prahy na <a href="https://www.csfd.cz/film/1059883-obet/">Oběť</a>. Když vezmu na milost i jeden v jádru slovenský,
byť v koprodukci s Českem vyrobený film, mohu vyhlásit domácí filmy
roku 2022.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Desítka nejlepších českých (a
koprodukčních) filmů uvedených do kin v roce 2022:<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpFirst" style="mso-list: l1 level1 lfo2; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">1.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1180761-kaprkod/">KaprKód</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l1 level1 lfo2; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">2.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1213553-let-domov/">Good Old Czechs</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l1 level1 lfo2; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">3.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1195197-zkouska-umeni/">Zkouška umění</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l1 level1 lfo2; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">4.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1244848-ti-kteri-tancuji-ve-tme/">Ti, kteří tancují ve tmě</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l1 level1 lfo2; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">5.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1104873-prazsky-vyber-symphony-bizarre/">Pražský výběr –Symphony Bizarre</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l1 level1 lfo2; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">6.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1059883-obet/">Oběť</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l1 level1 lfo2; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">7.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1094470-sila/">Síla</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l1 level1 lfo2; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">8.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1156089-mara-jde-do-nebe/">Mára jde do nebe</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l1 level1 lfo2; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">9.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/976645-planeta-praha/">Planeta Praha</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpLast" style="mso-list: l1 level1 lfo2; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">10.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";"> </span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1185977-dezo-hoffmann-fotograf-beatles/">Dežo Hoffmann – Fotograf Beatles</a><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhzvqPXyo6s2SuDnBTyBcqqNJVpLPGnnkveGYdhg80vGG9dAMww9hXWdtws-FWGKss5u2licu2zzykutQhUCHf47S4vTIG5CggNl1-XTOrfSl8sx2H25DGJECq-tLT9DTlQIzJR8UeLubTEzDffw1BnJdq2B0wlpSDiindCbuH2DJbYISrAUrLVIm2nA/s640/KaprK%C3%B3d.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="453" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhzvqPXyo6s2SuDnBTyBcqqNJVpLPGnnkveGYdhg80vGG9dAMww9hXWdtws-FWGKss5u2licu2zzykutQhUCHf47S4vTIG5CggNl1-XTOrfSl8sx2H25DGJECq-tLT9DTlQIzJR8UeLubTEzDffw1BnJdq2B0wlpSDiindCbuH2DJbYISrAUrLVIm2nA/s320/KaprK%C3%B3d.jpg" width="227" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakát filmu KaprKód</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Do kin každopádně doputovalo
rekordní množství domácích filmů, takže se mnohé z nich k nám „na venkov“
vůbec nedostaly a jejich uvedení se v tom množství ztratilo. Ty velké,
mohutně propagované filmy jsem mohl vidět všechny, ale z nejrůznějších
důvodů se mi na ně do kina nechtělo. Když už jsem sem dal dva různé vzájemně se
překrývající žebříčky, tak jsem si trochu naběhl. Takže, pokud bych <a href="https://www.csfd.cz/film/1180761-kaprkod/">KaprKód</a> měl
zařadit do toho hlavního žebříčku za uplynulý rok, tak by byl druhý, každopádně
mě už dlouho žádný nový film nepřišel jako tak fascinující zážitek. Možná se
z dokumentární opery o životě a díle skladatele <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Kapr">Jana Kapra</a> divák nedozví
tolik jako z tradičně pojatého filmového portrétu, ale o to víc mu utkví
v paměti.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Kompletní seznam filmů, které
jsem si zakoupil na Blu-ray discích nezabere mnoho místa: <a href="https://www.csfd.cz/film/1644-kmotr/">Kmotr</a>, <a href="https://www.csfd.cz/film/1645-kmotr-ii/">Kmotr II</a> a
<a href="https://www.csfd.cz/film/9834-star-trek-film/">Star Trek: Film</a>. Tedy tři americké klasiky ze 70. let. DVD žádné. Vlastně jsem spolu s níže ukázanými volnými vstupenkami vyhrál dévédéčko s názvem <a href="https://www.csfd.cz/film/1048552-vysehrad-seryjal/">Vyšehrad: Seryjál</a>. Pustil jsem si ho, dost možná díky tomu se mi pak ani moc nechtělo na ten Fylm...<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlAFyVsfx6-HjcwZmjzY__z5OHOm01lXM51pTKYH-Ob5xbCeegdD1RRHQ4Q5p0eylB3lKzxI2BmCj1Ed9wZ2uY2Mm4PNLd9VafI_ESCk4k9yyxPZDvyv76IhpLmOSgQ6qHIwgKZmptkTGwpfXIW5E5jYbGld72ZKGMmLqxYdMK8vf7Cb6dcoNuWvqjbw/s5504/Blu-ray%20disky.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlAFyVsfx6-HjcwZmjzY__z5OHOm01lXM51pTKYH-Ob5xbCeegdD1RRHQ4Q5p0eylB3lKzxI2BmCj1Ed9wZ2uY2Mm4PNLd9VafI_ESCk4k9yyxPZDvyv76IhpLmOSgQ6qHIwgKZmptkTGwpfXIW5E5jYbGld72ZKGMmLqxYdMK8vf7Cb6dcoNuWvqjbw/w400-h225/Blu-ray%20disky.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Třikrát filmová klasika</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">V televizi jsem osm
měsíců po premiéře v kinech dohnal dokument Adély Komrzý <a href="https://www.csfd.cz/film/1049097-jednotka-intenzivniho-zivota/">Jednotka intenzivního života</a>. Těch domácích dokumentaristů, které bych měl sledovat, je
prostě víc. Nejpříšernějším filmovým zážitkem roku se s přehledem stal
televizní film <a href="https://www.csfd.cz/film/1214882-ruce-v-zaruce/">Ruce v záruce</a>, který měl být zřejmě komedií, ale místo toho
jsem viděl jen koncentrované trapno a nudu k nepřežití.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRPMk1XIQDB5_rwpXViUeU6V_xT3hjoVWw0CqkSE9m7-609Mw0-RmuRoboCsjRqG3pDk3xyqKN6qKE0X7lNKASEN7-Ax5aU47vF4aMRLq-bUpUG05UaWpwqufKJFWRdDg4FEYVS4JMA3Ad8QkvhtGMoc6Jxv6id9mXlvGTsjMfhWnrLHeLWBxjDsYb1w/s5504/V%C3%BDhra.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRPMk1XIQDB5_rwpXViUeU6V_xT3hjoVWw0CqkSE9m7-609Mw0-RmuRoboCsjRqG3pDk3xyqKN6qKE0X7lNKASEN7-Ax5aU47vF4aMRLq-bUpUG05UaWpwqufKJFWRdDg4FEYVS4JMA3Ad8QkvhtGMoc6Jxv6id9mXlvGTsjMfhWnrLHeLWBxjDsYb1w/w400-h225/V%C3%BDhra.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vyhráno. Vyfoceno. Vyhozeno.</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Letošní filmový start jsem už
trochu nakousl. Snad ještě něco přijde…<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-33643949641164040472022-11-13T21:55:00.001+01:002022-11-13T21:55:21.860+01:00Koncerty po dvouleté pauze aneb Za vším hledej ženy II<p><span style="font-size: 12pt;">Po dvou letech nucené pauzy
byly na podzim 2022 koncerty v plném proudu (a já pořád
v zaměstnání). Takže to, čeho se zúčastním, více ovlivňoval směnář v práci
než můj hudební vkus. Ale ani volno nebylo vůbec jisté, takže až 20. října jsem
měl potvrzeno, že 30. října opravdu budu mít dovolenou, a hned téhož večera
jsem si koupil lístek na vystoupení Tarji v Pardubicích, které se mělo
konat v sobotu 29. října od 20:00 ve společenském centru <a href="https://www.pvv.cz/">Ideon</a>. Přitom
zrovna Tarju jsem poslední dva roky moc neposlouchal, takže jsem
v abecedně řazeném seznamu hudebních alb ve svém mobilu pod písmenem R ani
nenašel její poslední album. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, kde je chyba,
a že ten název je ve skutečnosti delší: </span><i style="font-size: 12pt;">In the Raw</i><span style="font-size: 12pt;">. Jednalo se o jeden
z těch přeložených koncertů, který se měl původně odehrát 30. října 2020 a
druhý pokus byl stanoven na 29. října 2021. Klaplo to až napotřetí.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Časový rozpis akce byl tak
jednoduchý, že jsem si ho zapamatoval po prvním přečtení. V 19:00 se
otevřou dveře sálu pro diváky, od 20:00 do 20:30 budou hrát Abakas, od 20:45 do
21:15 Serpentyne a od 21:45 do 23:15 Tarja. Šel jsem tedy k Ideonu na půl
osmou, asi čtvrt hodiny strávil ve frontě, která byla dlouhá, ale naštěstí
postupovala celkem rychle. Když jsem vešel do sálu, už na pódiu hráli norští
rockeři <b>Abakas</b>. Ano, i tento koncert začal zhruba o čtvrt hodiny dříve.
O téhle kapele jsem v životě neslyšel a jejich název jsem na plakátu ani
nedokázal přečíst. Trio vzniklo v roce 2018 a na kontě má dva singly a jedno
šestipísňové EP. Debutové album by mělo vyjít příští rok. Kytarista, zpívající
basák a bubeník hrají rock, který vychází ze základů žánru, dost možná přímo od
samotných The Beatles. Mezi písněmi mluvil spíš bubeník, protože zpěvákovi
odcházel hlas (Pardubice byly poslední zastávkou celého turné). Ale na jeho pěveckém
výkonu to slyšet nebylo. U mě dobrý, půlhodinu vyplnili bez problémů, ale retro
kapel jsou už mraky, takže těžko říci, zda zrovna o této ještě někdy uslyším.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0zHxPchbXnEEvQaLQ-jXdFw2GYBlKh2ay71MWd0VREQXGeKVBc2caVPlag1UhP4vHpH94EoWZRAz8dqyCSYX9ia6eQZPuoe2hUSGp_9lhSsqcXLNoTHGdu5J7BJ-ZcNRVwSoPmMuscWTCJSQCEgaArDxHtBDjoIwZ4OEckR2NdAtbQzcR9m34Fi0J0Q/s1440/Abakas%20+%20crew.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1440" height="237" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0zHxPchbXnEEvQaLQ-jXdFw2GYBlKh2ay71MWd0VREQXGeKVBc2caVPlag1UhP4vHpH94EoWZRAz8dqyCSYX9ia6eQZPuoe2hUSGp_9lhSsqcXLNoTHGdu5J7BJ-ZcNRVwSoPmMuscWTCJSQCEgaArDxHtBDjoIwZ4OEckR2NdAtbQzcR9m34Fi0J0Q/s320/Abakas%20+%20crew.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Abakas i se svým týmem: zleva bubeník, zpívající basák, kytarista, řidič, slečna, jejíž funkci jsem zapomněl a zvukař</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Zvukaři měli všechno
připravené předem, takže na pódiu byly na začátku tři nazvučené bicí soupravy,
tudíž čtvrthodinová pauza opravdu stačila a o půl deváté už byli na pódiu
angličtí <b><a href="https://www.serpentyne.com/">Serpentyne</a></b>. Ani ty jsem neznal a pořád nevím, kam s nimi.
Sami na svých stránkách tvrdí, že hrají „bohatě orchestrovaný symfonický rock“,
což je zřejmě needitovaná poznámka ze začátku jejich hudební dráhy, většinou
jsou označováni jako symfonický folk metal a pořadatel koncertu psal o kombinaci
staré keltské hudby, folku, world music a rocku. Existují od roku 2010 a na kontě
mají dvě vydaná alba. Kytarista s bubeníkem z jejich hudby za podpory
basáka opravdu dělali pořádný metal. Do toho ještě něco preludoval klávesák a
do mikrofonu pěla dlouhovlasá pěnice Maggiebeth Sandová. Jak jsem hledal tyto
informace, začalo mi to být lehce povědomé. A vida! Já už jsem je viděl 21.
října 2018 – jako předkapelu Tarji. Už jen to, že si na ně vůbec nepamatuji,
mluví za vše. A to jsem si tehdy do podobného zápisku zaznamenal něco o
píšťalách, dudách a zpěvákovi. Nic takového se o čtyři roky později nekonalo. Zato
přibyl klávesák, což nevím, jestli se dá brát jako změna k lepšímu. Sice
v mém okolí převládal názor, že „tohle už bylo lepší“, ale já to mám
naopak. Prostě to šlo celou půlhodinu nějak mimo mě. A nevím, na čí straně byla
chyba. Zív!<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAY2_fCR9HQWnbztp_FVSxvA609RyOuxTKPn3w-qfvU_aAlqF5PZuMgzIR83H5FuqT4LAFccV6ZQz2bE0UdWHIPKVeQKmF7Ocww1kvAHKW4bdsy2Pb7xXmd3oakwzz4kE5ZhVIJCVbpRACaSarj4ltDEnaA526MM-iN5xBzz5rPa6iVNgTIenbR8j32g/s900/Tarja%20plak%C3%A1t.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="637" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAY2_fCR9HQWnbztp_FVSxvA609RyOuxTKPn3w-qfvU_aAlqF5PZuMgzIR83H5FuqT4LAFccV6ZQz2bE0UdWHIPKVeQKmF7Ocww1kvAHKW4bdsy2Pb7xXmd3oakwzz4kE5ZhVIJCVbpRACaSarj4ltDEnaA526MM-iN5xBzz5rPa6iVNgTIenbR8j32g/s320/Tarja%20plak%C3%A1t.jpg" width="226" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tarja – český plakát</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Finská zpěvačka <b><a href="http://tarjaturunen.com/home-tarja/">Tarja</a></b>
je v Česku jako doma, což (s výjimkou dvou covidových let) znamená
zastávky na každém evropském turné, festivaly a předvánoční speciální koncerty
(letos jich bude v prosinci hned pět: Zlín, Ostrava, Plzeň, Olomouc a
Praha). Ostatně i toto turné, které končilo zastávkou v Pardubicích, mělo
den předtím vyprodaný koncert v Brně. Já jsem ji naživo viděl na podzim
2014 a 2018, což u mě s aktuální návštěvou dělá z jejích koncertů
pravidelnou podívanou (v roce 2014 to dokonce bylo také v Pardubicích, byť
ne v Ideonu). Ani Tarja neprodlužovala plánovanou přestávku, takže i
s kapelou nastoupila na pódium o půl desáté. Její doprovodná sestava
vypadá stabilněji než mnohé kapely, takže opět nechyběl ani violoncellista Max
Lilja. Začali písní <i>Serene</i> z posledního alba <i>In the Raw</i>
(2019). Na něm je deset písní, ze kterých jich naživo zaznělo šest. Z nich
píseň <i>You and I</i> zahrála Tarja sólo vsedě za klávesami, které byly na
pódiu jen na tuto jednu píseň. Jinak kapela šlapala jako hodinky, hala byla
výborně nazvučená, takže se ani pod palbou bicích a tvrdých kytarových riffů
neztrácely klávesy či violoncello. Kytarista Alex Scholpp se nebál ani
mikrofonu, takže si s Tarjou zazpíval třeba i <i>Dead Promises</i>. Naživo
dobře fungovaly i písně, na jejichž existenci bych si sám nevzpomněl (<i>Anteroom
of Death</i>). Z éry se skupinou Nightwish zazněla pouze píseň <i>Wishmaster</i>.
Já osobně zastávám názor, že vlastních skvělých písní už má dost a připomínat
kapelu, která ji v roce 2005 vykopla, už nepotřebuje. Tarja ke komunikaci
s diváky používala i mnohé výkřiky v češtině (vy jste skvělí!), jenom
Pardubice pořád vyslovovala jako Pardubiče. Dokonce chtěla, abychom s ní
zpívali to její stratosférické „á“ v písni <i>Victim of Ritual</i>, což
byl nápad tak švihlý, že slavil zasloužený úspěch. Po krátké přestávce na druhé
Tarjino převlečení (první jako obvykle zvládla během sól svých hráčů) přišel
přídavek v podobě poslední čtveřice: <i>Innocence</i> – <i>I Walk Alone</i>
– <i>Dead Promises</i> – <i>Until My Last Breath</i>. Ta poslední už bude asi
Tarjiným doživotním koncertním zavírákem, ale proč ne. Tarja i kapela
definitivně opustily pódium ve 23:15. Takže aspoň něco z původního časového
rozpisu zůstalo zachováno.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Tak zase na podzim 2026? </span><span style="font-family: "Segoe UI Emoji",sans-serif; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">😊</span><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p></o:p></span></p><h2 style="text-align: center;"><span style="font-family: "Segoe UI Emoji",sans-serif; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";"><b><span style="color: #2b00fe;">x x x x x</span></b></span></h2>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><b><a href="https://www.annekevangiersbergen.com/">Anneke van Giersbergen</a></b> je
holandská zpěvačka s nezaměnitelným hlasem o dva roky starší než já. I
když většinou nezpívá veselé písničky, je permanentně usměvavá, prostě
Sluníčko. Většinou je blondýna, ale sem tam experimentuje i s jinými
odstíny. Proslavila se v rockové / metalové kapele The Gathering, se
kterou zpívala v letech 1994 až 2007. Pak přišla sólová kariéra, která je
trochu méně přehledná. Jsou na ní tři alba vydaná pod hlavičkou Agua de Annique
a tři pod vlastním jménem. Ze spousty spoluprací s jinými hudebníky stojí
za zmínku jednak holandský multiinstrumentalista Arjen Anthony Lucassen, u
kterého pěvecky hostuje v projektu Ayreon od roku 1998 do současnosti, a
dokonce v roce 2015 vydali zvláštní dvojalbum <i>The Diary</i> projektu
The Gentle Storm, které obsahuje na obou nosičích stejných jedenáct písní, ale
ve dvou značně odlišných verzích. Od roku 2009 je také její hlas často slyšet
na nahrávkách kanadského kytaristy Devina Townsenda. A v neposlední řadě
v roce 2017 vydala zatím jediné album vlastní metalové kapely VUUR. Její
poslední album <i>The Darkest Skies Are the Brightest</i> (2021) je postavené
na akustické kytaře, perkusích a dalších nástrojích. Ve čtyřech písní hraje
smyčcové kvarteto a píseň <i>Hurricane</i> obsahuje sólo na trubku. Něco jako
rockový drajv má snad jedině píseň <i>Survive</i>. Prostě tentokrát po metalu
ani památky, ale vůbec to nevadí. Textově by se to dalo shrnout, že se Anneke
potřebovala vypsat z rozchodu. A nakonec s touto hudbou vyrazila i na
sólové akustické turné. A já vyrazil do Zlína, kde se měly naše cesty protnout
4. listopadu v rockovém klubu <a href="https://www.mastersofrockcafe.cz/cs/">Masters of Rock Café</a>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8Mp9L6TIK4gP69RJjhIUUGztHYVj7JPwnPFnWAGRJtEOr3qs2JqWncq5YDQa04MGWHr0bSQzR3p2KGXJX0TZu24DEJSCA6T6f0tEadEPF-iP-G0QvgyvX9HN9na4xvujbGldYVx4wZI2qNCmwrMCyJKU895k37GZUGuhzkr_nEVD0dPXeFrVEglLkcw/s1200/Anneke%20plak%C3%A1t.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8Mp9L6TIK4gP69RJjhIUUGztHYVj7JPwnPFnWAGRJtEOr3qs2JqWncq5YDQa04MGWHr0bSQzR3p2KGXJX0TZu24DEJSCA6T6f0tEadEPF-iP-G0QvgyvX9HN9na4xvujbGldYVx4wZI2qNCmwrMCyJKU895k37GZUGuhzkr_nEVD0dPXeFrVEglLkcw/s320/Anneke%20plak%C3%A1t.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Anneke – plakát</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Anneke přišla s akustickou
kytarou na scénu asi pět minut po dvacáté a své sólové vystoupení začala
otázkou, jestli kytara je „he“ nebo „she“. S odpovědí, kterou chtěla
slyšet, jsme neotáleli, protože v češtině je kytara vždycky rodu ženského,
tak proč ne i v angličtině. Pak zahrála a zazpívala píseň <i>Beautiful One</i>,
což byla první píseň z prvního alba vydaného pod hlavičkou Agua de Annique
(2007). Pak už přepnula rovnou do současnosti a zahrála poslední píseň svého
posledního alba <i>Love You Like I Love You</i>. Dál už si pořadí nepamatuji,
tak se o něj nebudu snažit. Z aktuálního alba celkem zazněla nadpoloviční
většina skladeb. Dozvěděli jsme se, že <i>Agape</i> se čte „achapí“ a je to
<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Agap%C3%A9">z řečtiny</a>. A že skoro na každém koncertě se najde nějaký Řek, který její
výslovnost opravuje. Ve Zlíně kupodivu nikdo takový nebyl. Dále, že píseň <i>Lo
and Behold</i> nezačala textem ani riffem, ale netypicky melodií. Ale suverénně
nejlepší historka byla ta, jak viděla za oknem projet pěkný sporťák, vzala
kytaru a spontánně začala brnkat a zpívat si „I saw a car, a really nice car“
(viděla jsem auto, fakt pěkné auto), až to dokončila jako píseň. Pak zavolala
producentovi: „Složila jsem novou píseň, je divná, ale mám z ní dobrý
pocit.“ „A o čem je?“ „O autě.“ „Hmm.“ Pointa té historky je v tom, že
Anneke byla vždycky příliš alternativní na to, aby se dostala do holandských
rádií, ale s písní <i>I Saw a Car</i> se jí to konečně povedlo. Přičemž
všichni její fanoušci vědí, že největší hitovka jejího poslední alba se jmenuje
<i>Hurricane</i>, kterou tedy naprosto logicky koncert skončil. Ze svých
předchozích dvou sólových desek zahrála po jedné písni: <i>My Mother Said</i>
(2013) a <i>Circles</i> (2012). Dvakrát se vrátila ještě dále do minulosti ke
kapele The Gathering. Nejdříve zazněla píseň <i>Saturnine</i> (2000), kterou
označila za svou nejoblíbenější píseň z doby strávené v řadách této
kapely. Druhou byla <i>Strange Machines</i> (1995) z prvního alba, které
s kapelou natočila. K té měla vtipnou historku, jak kvůli ní volala Arjenu
Lucassenovi (protože je hudební génius) a chtěla poradit, jak hrát The
Gathering na akustickou kytaru. A ten technický hračička, místo aby použil
nějakou vhodnější aplikaci, jí to začal vysvětlovat po telefonu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Své písně prokládala značným
množstvím coververzí. Nejsem si jistý, jestli mezi ně mám počítat i píseň <i>Valley
of the Queens</i> Arjenova projektu Ayreon, kterou zpívala i v originále.
Každopádně historek o Arjenovi měla v zásobě dost. Ostatně ho svého času
přiměla i vyrazit s projektem The Gentle Storm na turné. Bylo úspěšné, a
jak to skončilo? „Anneke, už to po mně nikdy nechtěj.“ Až po aktuální obdivné
konstatování, že jemu prostě vyhovuje udělat jednou za pár let koncerty v jeho oblíbeném <a href="https://www.arjenlucassen.com/live/">Tilburgu</a>, ale že všech šest tisíc vstupenek vyprodal
během pěti minut. Anneke tam prý bude také, a to ani vstupenku nemá. </span><span style="font-family: "Segoe UI Emoji",sans-serif; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">😊</span><span style="font-size: 12.0pt;"> Samozřejmě připomněla i svého druhého progresivního
oblíbence Devina Townsenda, ale kupodivu si k tomu vybrala píseň <i>Ih-Ah!</i>,
v jejíž původní verzi nezpívala. Ale tvrdila, že zahrát cokoliv od Devina
na akustickou kytaru je velmi těžké (holt je to prostě vyhlášený mistr
kytarista), tak asi píseň vybrala podle toho.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWfK7frStUcc5NK0hpbbBCDj5u1I6FFH3ZGzXOeT2fjMdtSms0dClO-4w3jGzuTAhEREK2Cjwppls-NqdZANhKqHBM-0Sz36QUbwZcLLOTTgct0qV713kOwQdmE7mNUXclbMr4z-z28mwscc4KvLSmO1d4ywAhF1MuXMPQR_yakJtVCIemyh-4LZws7Q/s1800/Anneke%20%C3%BAsm%C4%9Bv.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="1440" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWfK7frStUcc5NK0hpbbBCDj5u1I6FFH3ZGzXOeT2fjMdtSms0dClO-4w3jGzuTAhEREK2Cjwppls-NqdZANhKqHBM-0Sz36QUbwZcLLOTTgct0qV713kOwQdmE7mNUXclbMr4z-z28mwscc4KvLSmO1d4ywAhF1MuXMPQR_yakJtVCIemyh-4LZws7Q/s320/Anneke%20%C3%BAsm%C4%9Bv.jpg" width="256" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Anneke van Giersbergen</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Mezi coververzemi zvláštní
místo zaujímala Kate Bush, kterou prý obdivovala už od mládí. Zahrála její <i>Running
Up That Hill</i> a nakonec ještě jako jediný přídavek píseň <i>Cloudbusting</i>.
Mnohem překvapivější mi přišla píseň <i>Hallelujah</i>, protože hlásek Anneke
má k typickému chrapláku Leonarda Cohena na míle daleko. Po návodné otázce
„Kdo je nejlepší rocková kapela na světě?“ se hned z publika ozvalo: Iron
Maiden. No nic, Anneke měla na mysli Pink Floyd, od nichž zahrála <i>Wish You
Were Here</i>. Dále došlo na <i>I Want to Know What Love Is</i> od skupiny
Foreigner, <i>Like a Stone</i> od Audioslave a konečně i na ty Iron Maiden,
konkrétně píseň <i>Wasted Years</i>. Za mne poklona, Anneke si sama
s akustickou kytarou troufla na dost rozmanité písně a všechny zněly
skvěle. Koncert skončil asi pět minut před dvaadvacátou hodinou. O deset minut
později už se Anneke vyzbrojena brýlemi u stánku s merchandisem ochotně
fanouškům podepisovala. Prostě příjemný večer strávený s věčně usměvavou společnicí,
která krásně skloubila sólový akustický koncert s prvky <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Stand-up_comedy">stand-up comedy</a>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">P.S.: Přemýšlel jsem, jestli
vím ještě o jiném hudebníkovi, na jehož sólový akustický koncert bych vyrazil,
a na nikoho jsem nepřišel.<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-28924512737154515212022-10-26T21:06:00.007+02:002022-10-26T21:18:01.949+02:00Disillusion / Persefone / Obscura 2022<p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZUD5izQEhwSvYMMenf48tvMprNvci6fkQTGfWZj0oInEV6vVnXoEgBsn2OKMNLv-eyxzRSN75MJntWTtTCJD8Lbc7v56TTQ976CX8jPnvbw5QSB_-5dK5eAKUE_UeOa2H9UyfagflzUNtCUejilmR2noaPROaIjxayUfum3uxL8T0aAQhN9uKNDT_bg/s5504/Bic%C3%AD.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZUD5izQEhwSvYMMenf48tvMprNvci6fkQTGfWZj0oInEV6vVnXoEgBsn2OKMNLv-eyxzRSN75MJntWTtTCJD8Lbc7v56TTQ976CX8jPnvbw5QSB_-5dK5eAKUE_UeOa2H9UyfagflzUNtCUejilmR2noaPROaIjxayUfum3uxL8T0aAQhN9uKNDT_bg/s320/Bic%C3%AD.JPG" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bicí v setmělém sále před začátkem koncertu</td></tr></tbody></table><br /></p><p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">1. února 2020 jsem byl
v <a href="http://slarque.blogspot.com/2020/02/disillusion-v-praze.html">dejvické Klubovně</a> na koncertě saských Disillusion, jejichž album <i>The
Liberation</i> jsem si na místě koupil. A od té doby je vlastně mým
nejpřehrávanějším hudebním albem vůbec, takže jsem ho určitě slyšel častěji než
třeba poslední alba Devina Townsenda či Dream Theater, což jsou takové mé
největší trvalky posledních let (ale poslouchám i interprety, kteří nezačínají
písmenem D </span><span style="font-family: "Segoe UI Emoji",sans-serif; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">😊</span><span style="font-size: 12.0pt;">). Disillusion o sobě dali znovu vědět letos 9. srpna,
kdy vypustili do světa píseň se záhadným názvem <i><a href="https://www.youtube.com/watch?v=2B2loQa_dPs">Am Abgrund</a></i>. Po chvíli
pátrání jsem zjistil, že to je německy „v propasti“. Hned jsem v hledání
informací pokračoval. Vzápětí jsem věděl, že nové album <i>AYAM</i> vyjde
v listopadu. A také, že 1. srpna z Disillusion odešel jeden
z kytaristů a kapela pokračuje dál ve čtyřech. A v neposlední řadě,
že v září vyrážejí na evropské turné s kapelami Obscura a Persefone,
jehož čtvrtá zastávka je v pražském Futuru. Podle časového rozpisu měli
Disillusion sice hrát jen půl hodiny, ale usoudil jsem, že mi to za těch 520 Kč
vstupného stojí.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi_cm8bZsCZNLSvIsrJItEYR6OxHXTgqTBTwb7KGqiB-BvDldl4C3m0hGFxniLevMSl-B_y2NC_X2VElHyDuHgG7BzEHVfBZ09hpAVU6PERbEynuv3Wp2zH4oE1wVQFKr0wnVR1YnrmqgUMHj7F9d2-eirnjDhy8Dvl6t_GGC3bJ1VyKtr-ZleZGpi-g/s5504/AYAM.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="5504" data-original-width="3096" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi_cm8bZsCZNLSvIsrJItEYR6OxHXTgqTBTwb7KGqiB-BvDldl4C3m0hGFxniLevMSl-B_y2NC_X2VElHyDuHgG7BzEHVfBZ09hpAVU6PERbEynuv3Wp2zH4oE1wVQFKr0wnVR1YnrmqgUMHj7F9d2-eirnjDhy8Dvl6t_GGC3bJ1VyKtr-ZleZGpi-g/s320/AYAM.JPG" width="180" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Upoutávka na nové album</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">7. září ještě kapela
vyrukovala s videoklipem k písni <i><a href="https://www.youtube.com/watch?v=3zR8oRKl3c4">Tormento</a></i> (= utrpení, muka,
agónie, ale v podobě, která se používá ve španělštině, portugalštině či
italštině). Na kapelu, která má texty v angličtině, čím dál divnější.
Každopádně jsem si klip přehrál hned několikrát a nepřestával žasnout, co se
jim všechno vešlo do čtyř a půl minut. Na minulém albu měli tři zhruba
dvanáctiminutové skladby, čemuž se blíží i první odhalená novinka <i>Am Abgrund</i>,
ale občas dokáží být i stručnější.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Ale jejich texty jsou pro mne
stejně neproniknutelné. I když používají snadná slova, skládají je do podivných
vět. Kapela, jejíž název by šel přeložit jako „rozčarování“, vydala desku
s názvem <i>The Liberation</i> (= osvobození). Hned první píseň na ní se
jmenuje <i><a href="https://www.youtube.com/watch?v=cRAYfLu6nCg">Wintertide</a></i>, což je zřídka používaný výraz pro zimu ve smyslu
ročního období. Jenže pak si najdu celý verš, ve kterém se daný výraz vykytuje
(here in my wintertide of faith), a jsem v koncích. Co to má být ta jeho
„zima víry“? Druhá píseň se jmenuje <i><a href="https://www.youtube.com/watch?v=yWx1oKGQ3Q0">The Great Unknown</a></i> (= velká neznámá),
do toho tedy bude asi také lepší nešťourat. Takže si pod třetí <i>A Shimmer in
the Darkest Sea</i> (= mihotání v nejtemnějším moři) prostě představím
nějaké <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Howard_Phillips_Lovecraft">lovecraftovské</a> monstrum a mám vystaráno. A tak dále až do konce.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg32b2gNxlRyWpnTLsJcXEMra5FYHDU54HaRtJ6yazVbSUXLc4t6H7vgfrRn8i_a7Ya4PKHbARvIzOuphbNd6KtRYiKrPSQBhmR-gzn71CHglfvcycMRDqcqwadVwvmlkkM7N6aXB6KL1-Se81IObDidN4ky60vn5IButobnRoKclcpY9Oaxfwj4gsBpQ/s5504/Rozpis.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="5504" data-original-width="3096" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg32b2gNxlRyWpnTLsJcXEMra5FYHDU54HaRtJ6yazVbSUXLc4t6H7vgfrRn8i_a7Ya4PKHbARvIzOuphbNd6KtRYiKrPSQBhmR-gzn71CHglfvcycMRDqcqwadVwvmlkkM7N6aXB6KL1-Se81IObDidN4ky60vn5IButobnRoKclcpY9Oaxfwj4gsBpQ/s320/Rozpis.JPG" width="180" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Časový rozpis koncertu</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">O tři dny později, 10. září
jsem si na dveřích smíchovského klubu <a href="https://futurum.musicbar.cz/">Futurum</a> přečetl aktuální rozpis večera, a
vida, <b><a href="https://disillusion.de/">Disillusion</a></b> už tam měli pětačtyřicet minut hrací doby (19:15 –
20:00). Fajn, dojdu si na večeři a do sedmi budu zpátky. Kapela se na to vrhla
zostra a rovnou do nás začala hrnout jednu nových písní. Párkrát zavzpomínala
na svůj albový debut <i>Back to Times of Splendor</i> z roku 2004 (např.
písní <i>…And the Mirror Cracked</i> = …a zrcadlo prasklo). Minulé album
připomenula pouze písní <i>The Great Unknown</i>. V závěru představení
samozřejmě nemohla chybět ani aktuální klipovka <i>Tormento</i>. Vizuálně se
kromě zeštíhlení sestavy na kvarteto moc nezměnilo. Všichni opět v černých
košilích nebo tričkách, jen lídr souboru zpívající kytarista Andy Schmidt odstřihl
ohon na týle, takže všichni vypadali ještě civilněji. A hrálo jim to skoro
stejně skvěle jako před dvěma a půl roky se třemi kytarami.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiabG0-GOSHi_wA84Oc8I3askSeOEt9HqydCLHKPxGXjXfpSMTzO9hB_a01FGQ8xVj8eQsP8MK5PVUKEq-SyD2sqrf-72G1TGnSDBaAHiJWEDGOY84kBvxb1hMYbCbR7cw8db5pxAwbvYYfnbhH_k4q9Up79m0S3hPaQ_ISoTVBgF6_AbilAEoY5jms_A/s640/Disillusion.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="512" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiabG0-GOSHi_wA84Oc8I3askSeOEt9HqydCLHKPxGXjXfpSMTzO9hB_a01FGQ8xVj8eQsP8MK5PVUKEq-SyD2sqrf-72G1TGnSDBaAHiJWEDGOY84kBvxb1hMYbCbR7cw8db5pxAwbvYYfnbhH_k4q9Up79m0S3hPaQ_ISoTVBgF6_AbilAEoY5jms_A/s320/Disillusion.jpg" width="256" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Andy Schmidt z Disillusion</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Čas od 20:25 do 21:15 patřil
progresivní deathmetalové kapele <b><a href="https://persefone.com/">Persefone</a></b> z <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Andorra">Andorry</a>. Už samotná
země původu z nich v metalovém světě dělá docela exoty. <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Persefona">Persefoné</a> byla
v řecké mytologii manželka boha podsvětí Háda. Když se podívám na jejich
letošní šesté řadové album <i>Metanoia</i>, najdu na něm písně s názvy <i>Metanoia</i>,
<i>Katabasis</i>, <i>Merkabah</i> či <i>Anabasis</i>. To musí v angličtině
působit stejně exoticky jako u nás. Takže koukneme do slovníku cizích slov:
Metanoia = pozitivní změna či přeměna („obrácení“) prožívání a chování člověka
k vyšší úrovni osobnostní harmonie, kultivovanosti a spirituálnosti. Katabáze =
sestup nějakého typu, jako je pohyb z kopce, potopení větrů nebo slunce,
vojenský ústup, výlet k podsvětí nebo výlet z nitra země dolů na pobřeží (a
také je to opak anabáze). Merkaba = energetická forma známá již v pradávných
dobách. MER představuje světlo, které vše stvořilo. KA představuje lidskou
duši, ducha. BA představuje lidské tělo. Anabáze = složitá cesta spojená s
bojem a překonáváním překážek, nástrah a obtíží (původně v řečtině doslova
„cesta vzhůru“, což označovalo expedice od mořského břehu do vnitrozemí.) A
jelikož je to hudba progresivní, je na albu hned několik instrumentálek, včetně
jedenáctiminutové <i>Consciousness (Pt.3)</i> (= vědomí, tedy opak bezvědomí). Volné
hudební pokračování přechozích dvou instrumentálek z alba <i>Spiritual
Migration</i> (= duševní stěhování) z roku 2013. Další instrumentálka se
jmenuje <i>Leap of Faith</i> (= skok víry, což bude v kontextu s výše
zjištěným s největší pravděpodobností odkaz na dílo dánského filozofa
<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B8ren_Kierkegaard">Sørena Kierkegaarda</a>).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Pětice složená ze dvou
kytaristů, basáka, bubeníka a zpěváka se samozřejmě vzhledem k nedlouhému
přidělenému hracímu času vykašlala na instrumentálky. A nedošlo ani na výlety
do kapelní historie. Nasázela pár kousků z posledních tří alb. Zpěvákovu
řevu jsem nerozuměl ani slovo, takže se mé duševní obzory nijak nerozšířily.
Z letošního alba zazněly pouze písně <i><a href="https://www.youtube.com/watch?v=mtI7HbSLi_M">Merkabah</a></i> a <i><a href="https://www.youtube.com/watch?v=rSlYrbibiD4">Katabasis</a></i>. Kapela
má v sestavě i klávesáka, ale ten s nimi nepřijel, i když něco
z jeho práce z reproduktorů znělo.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkzkpVmyD7iKS9qbvmuxgkrhCm0t_20rfwEJ4oQbKZz36o-0wlUWBlvPDB1KAfwN2WRXTH2TntaB_c6ZGXsiURw0-bjDaTwbZrcNuhIXe7mQnSyi39YgEw6tX_N71PCj0TSxuG9u0_t7POVhiWkkHV5V4AJoFbcw5kTgaCj0JJIO6f2MCZ9ma47Xw1xw/s999/Obscura.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="999" data-original-width="708" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkzkpVmyD7iKS9qbvmuxgkrhCm0t_20rfwEJ4oQbKZz36o-0wlUWBlvPDB1KAfwN2WRXTH2TntaB_c6ZGXsiURw0-bjDaTwbZrcNuhIXe7mQnSyi39YgEw6tX_N71PCj0TSxuG9u0_t7POVhiWkkHV5V4AJoFbcw5kTgaCj0JJIO6f2MCZ9ma47Xw1xw/s320/Obscura.jpg" width="227" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakát koncertu</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Koncert stále přitvrzoval,
takže hlavní hvězdou byla bavorská <b><a href="https://realmofobscura.com/">Obscura</a></b> patřící do ranku technického
death metalu. Za dvacet let existence má na kontě také šest alb, jejichž
textová náplň vychází převážně z díla německých filozofů (<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Arthur_Schopenhauer">Arthur Schopenhauer</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Wolfgang_von_Goethe">Johann Wolfgang von Goethe</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Schelling">Friedrich Schelling</a>…). Death metal
prostě nemusí být jen o smrti a Satanovi… A tohoto večera určitě nebyl.
Zpívající kytarista Steffen Kummerer je ústředním mozkem kapely, jejíž sestava
se na jaře 2020 zcela obměnila poté, co Steffena opustili ostatní tři
spoluhráči (a rychle si našli zpěváka ze Španělska a rozjeli vlastní kapelu
<a href="https://obsidious-band.com/">Obsidious</a>). Na pozice druhého kytaristy a basáka se vrátili dva předchozí
členové kapely, takže jediným skutečným nováčkem v Obscuře je bubeník. Ani
oni ovšem do Prahy nepřijeli kompletní, takže do nás svoji vysoce technickou
muziku kupodivu hrnuli jen ve třech. Buď basák není potřeba, nebo šetří
cestovní náklady.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Ze svého loňského alba <i>A
Valediction</i> (= slova na rozloučenou) zahráli snad půlku písní (ale kupodivu
ne píseň <i><a href="https://www.youtube.com/watch?v=N1lzZ-bFmRM">The Neuromancer</a></i>, ke které vyšel videoklip 6. září, tedy den
před začátkem turné), zbytek byl ze druhého a třetího alba, které nahráli tři
ze současných čtyř členů kapely. Obě alba vydaná v mezičase byla
připomenuta vždy jen jedinou písní. Steffenově řevu jsem samozřejmě také nic
nerozuměl, ale kdykoli jeho obličej vykoukl zpoza clony vlasů, byl na něm vidět
úsměv. Docela osvěžující změna po všech těch tvrďácích, co vyplýtvají půlku
energie na to, aby se celou dobu tvářili zle. A jelikož měli času dost, došlo i
na instrumentálku (<i>Orbital Elements II</i>).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Přestože už jsou moc tvrdí, než
abych se stal jejich fanouškem, za koncertní výkon a nasazení si zaslouží
jedině pochvalu. A zajímavá byla i jejich cenová politika, kdy veškerá svá
cédéčka nabízeli po 250 Kč, vinyly po 400 Kč (jen loňská novinka byla za 600
Kč), trička po 600 Kč, trika s dlouhým rukávem po 800 Kč a mikiny po 1200
Kč. Což je ve většině případů levnější, než co prodávali jejich předkapely. A
prodávala se tam i alba skupiny <a href="http://www.thetruethulcandra.com/">Thulcandra</a>, což je blackmetalový vedlejšák
Steffena Kummerera. Celkově výborný večer se špičkovými muzikanty.<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-57240995197355636642022-07-30T22:54:00.003+02:002022-07-31T16:16:49.794+02:00MFF Karlovy Vary 2022<h3 style="text-align: left;"> P<span style="font-size: 12pt;">rolog</span></h3>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFPRdkFpKdXlAM7j0ur_cVybgJC6aq7erqfbZTdsWPnh1ouGC3WfJH5Gj4DQn4dyTftl8c_Gjcfr50hhrlTfzACWpwSeCBXNEQF40sWD3qfFvFTdNHH_qs3pzlEsPsBwL1WdT0G-LFYv9IbI_qh50oleRAZgMwj59w_Mf0g8UhzIVPcSsVOGHDMyj1EQ/s1408/IMG_7441.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1056" data-original-width="1408" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFPRdkFpKdXlAM7j0ur_cVybgJC6aq7erqfbZTdsWPnh1ouGC3WfJH5Gj4DQn4dyTftl8c_Gjcfr50hhrlTfzACWpwSeCBXNEQF40sWD3qfFvFTdNHH_qs3pzlEsPsBwL1WdT0G-LFYv9IbI_qh50oleRAZgMwj59w_Mf0g8UhzIVPcSsVOGHDMyj1EQ/w400-h300/IMG_7441.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Tak zase po čtyřech letech ve
Varech. Naposledy jsem byl na zdejším <a href="https://www.kviff.com/cs/uvod">filmovém festivalu</a> v roce 2018. O
rok později jsem v termínu akce trávil dovolenou kondičním ozdravným
pobytem <a href="https://www.kupeleciz.sk/">v nejzapadlejším koutě Slovenska</a>. V roce 2020 se nekonalo
nic. V následujícím roce jsem měl dovolenou prvních jedenáct dnů
v červenci, ale festival byl odložen na druhou půlku srpna, kdy jsem se
v práci nedokázal zbavit ani jediné směny. Od 18. června jsem na
nastudování programu neměl moc času, takže jsem mnohé potenciálně zajímavé
filmy přehlédl. Vypsal jsem si 14 filmů, které bych chtěl vidět, a zbytek
programu zkusil doplnit, aby to vyšlo. Poprvé jsem se měl potýkat
s rezervacemi vstupenek přes festivalovou aplikaci. Chtěl jsem ve Varech
strávit asi pět a půl dne, tak jsem si koupil Festival Pass na celý festival. V jeho
ceně 1500 Kč byl i festivalový katalog a program, které by jinak vyšly na 200
Kč. Na každý den jsem si mohl rezervovat tři vstupenky, na zbylé projekce jsem
se hodlal zkusit dostat bez nich. Den před začátkem se prodávaly lístky na
první dva festivalové dny. Můj plán byl <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1170282-zapomenuta-zeme/">Zapomenutá země</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1077073-atlantida/">Atlantida</a></i>
a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1027426-men/">Men</a></i> v pátek a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1130802-klondike/">Klondike</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1050178-slepy-muz-ktery-nevidel-titanic/">Slepý muž, který neviděl Titanic</a></i> a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1142273-krasne-bytosti/">Krásné bytosti</a></i> v sobotu. Do Varů jsem dorazil vlakem 30.
června ve tři čtvrtě na jedenáct a zhruba v jedenáct už jsem měl koupenou
akreditaci. První pokus, a hned odpověď, že <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1170282-zapomenuta-zeme/">Zapomenutá země</a></i> už je
vyprodaná. Takže jsem místo ní vzal lístek na film <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1116314-neha/">Něha</a></i>, zbytek už
dopadl dle plánů.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<h3 style="text-align: left;"><span style="font-size: 12pt;">Pátek 1. července</span></h3>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6FqcpMjMjotYy-eWgBS4XvcjTYamXgN5sViDC3wMVCXIPMQXkI0EhR2ZFbvwaOJwsqfGF-cqpAtS1qFS0vCrJE1vYblpMPxMelDVk0IlxNIS62BEsGsYOghWEnhzd8o1iy0vZwJZAwqiLda8RxlcthTSlNdE_tYp-iUIJ7tjUuGJ3bsW1DPQsup1D4A/s1299/den_001.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="290" data-original-width="1299" height="89" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6FqcpMjMjotYy-eWgBS4XvcjTYamXgN5sViDC3wMVCXIPMQXkI0EhR2ZFbvwaOJwsqfGF-cqpAtS1qFS0vCrJE1vYblpMPxMelDVk0IlxNIS62BEsGsYOghWEnhzd8o1iy0vZwJZAwqiLda8RxlcthTSlNdE_tYp-iUIJ7tjUuGJ3bsW1DPQsup1D4A/w400-h89/den_001.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Jediný den festivalu, kdy se
vyplatilo nosit deštník, jsem dopoledne vyrazil do hotelu Pupp, kde se měla od
10:00 hrát <i>Rodinka Bélierových</i>. Návštěvníky bez lístků běžně pouští do
sálu pět minut před začátkem projekce, ale tady ani nečekali a klidně nás
pustili dovnitř už ve tři čtvrtě. A měli dobrý odhad, sál se ani zdaleka
nezaplnil. <b><a href="https://www.csfd.cz/film/394219-rodinka-belierovych/">Rodinka Bélierových</a></b> (La famille Bélier, Francie / Belgie,
2014, 101 min., režie: Éric Lartigau, sekce Lidé odvedle) ve skutečnosti došla
do českých kin už 3. března 2016, ale já se k ní dostal až tady. Hlavní
hrdinkou je šestnáctiletá Paula, která vyrůstá jako jediná slyšící
v neslyšící rodině (dokud se nad tím nezamyslíte, tak nemáte ponětí, jak
hlučná je to domácnost). Když se zamiluje do nového spolužáka, impulzivně se
přihlásí do pěveckého sboru. Jeho učitel zjišťuje, že má Paula opravdu talent. Může
ale Paula odjet na konzervatoř do Paříže, když je rodina závislá na její
komunikaci se zbytkem světa? A může jim nějak vysvětlit, proč chce zpívat, když
ji nikdo z rodiny neuslyší? Zcela neznámá mladá herečka Louane Emera
zvládá nejen zpěv a znakovou řeč, ale bez problémů utáhne skoro celý film. A
koho nechytne závěr za srdce, ten ho nejspíš ani nemá. Pozdě, ale přece.
Začátek vyšel nad očekávání dobře. 90%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Odpoledne začínám ve 13:00
v Lázních III filmem <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1116314-neha/">Něha</a></b> (Szelíd, Maďarsko, 2022, 92 min., režie:
László Csuja a Anna Eszter Nemesová, sekce Horizonty). Hlavní hrdinkou je
profesionální kulturistka Edina, která se připravuje na mistrovství světa.
Přitom přichází o sponzora a ceny vší té chemie, kterou si cpe do těla, nejsou
zrovna zanedbatelné. Kulturistika je totiž stále sportem, kde se doping neřeší,
takže ho musí brát všichni. Edina si začne přivydělávat jako profesionální
společnice, přičemž se do jednoho z klientů neprofesionálně zamiluje. Žije
přitom se svým trenérem, který je také bývalý profesionální kulturista. A ví,
že její tělo má té chemie dost, a jestli ji do sebe nepřestane cpát, nejspíš se
zabije. Něco žádná herečka nezahraje, takže v hlavní roli je samozřejmě
bývalá profesionální kulturistka. Eszter Csonka má obdivuhodnou muskulaturu,
ale nic na ní nepůsobí žensky, ani její tvář. Namalovaná mi připadala jako
nějaký filmový transvestita. Nevím, zda je to ztrátou 74% tělesného tuku, nebo
vší tou chemií. Pokud se ale chcete přesvědčit, že i kulturistky mají srdce,
jste na správné adrese. 60%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Kašlu na změnu plánů. Při
předchozích dvou projekcích v sále zbývalo dost volných míst, takže to
zkusím zamířit do kina Drahomíra. A vyšlo to, v 15:00 jsem v sále. <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1170282-zapomenuta-zeme/">Zapomenutá země</a></b> (Vanskabte Land / Volaða Land, Dánsko / Island / Francie / Švédsko,
2022, 143 min., režie: Hlynur Pálmason, sekce Horizonty) je film o dánském
misionáři Lucasovi, který se vydává postavit kostel v odlehlé části
Islandu. Film je to natolik dvojjazyčný, že má hned v úvodních titulcích
název v dánštině i v islandštině. Hlavní roli tedy představuje dánský
herec Elliott Crosset Hove a jeho islandského průvodce Ragnara hraje Islanďan Ingvar
Sigurdsson. Protože film je natočen na základě několika nalezených fotografií,
odehrává se na konci 19. století a Lucas s sebou vláčí neskladnou
fotografickou techniku. A islandský režisér v souladu s tím zvolil
klasický fotografický formát obrazu 4:3 (dokonce s mírně zaoblenými rohy).
Bohužel je jeho obrazová složka výrazně zajímavější než cokoli z děje. Takže
film celkem zklamal má očekávání. Přes účast dvou výborných herců v hlavních
rolích ke mně nedoputovaly skoro žádné emoce. 60%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V 19:30 jsem v divadle
Husovka a netuším, co mám čekat od filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1077073-atlantida/">Atlantida</a></b> (Atlantide, Itálie /
Francie / USA / Katar, 2021, 100 min., režie: Yuri Ancarani, sekce Imagina) ze
sekce zaměřené na experimentálněji pojaté snímky. Film vypráví o italských
mladících jezdících po Benátské laguně na rychlých motorových člunech. V centru
řídkého děje je mladík Daniele z ostrova Sant'Erasmo, který udělá cokoliv,
aby jeho člun byl nejrychlejší. Ani si nejsem jistý, jestli tu byli herci, nebo
zdejší mládež před kamerou ochotně předváděla sama sebe. Každopádně film končil
nekonečným záběrem jízdy benátskými kanály, který je po prvních pár minutách
ještě o 90° otočen. Fakt jsem v jeho průběhu začal uvažovat, že vstanu a
opustím sál. Takhle asi vypadá nekonečno. Jinak vlastně velmi dobrý film s
hodně výraznou hudební složkou. 60%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Ve 22:00 začíná
v Kongresovém sále hotelu Thermal projekce filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1027426-men/">Men</a></b> (Men, Velká
Británie, 2022, 100 min., režie: Alex Garland, sekce Půlnoční filmy). Hlavní
hrdinka Harper přijíždí na anglický venkov, kde si na pár týdnů pronajala
rozlehlé sídlo, aby se vzpamatovala z osobní tragédie. Její manžel se
s ní totiž odmítl rozvést a radši se přímo před jejími zraky zabil. Poklidné
putování idylickou krajinou nevydrží dlouho a Harper zjišťuje, že ji někdo
(proná)sleduje. Znepokojivý folk horor byl fajn, Jessie Buckley v hlavní
roli také. Originálním nápadem se zdálo, že všechny mužské obyvatele vesnice
hrál občas zcela k nepoznání namaskovaný Rory Kinnear. Smysl to začalo
dávat až v závěru, kdy se film zvrhl v body horor a já začínal
chápat, k čemu to směřuje. Bohužel jsem se moc nespletl. A právě závěr mě
velmi zklamal. Tak nějak jsem pokrčil rameny – a to je jako všechno? To všechno
předtím jen kvůli tomuhle? Alex Garland v roce 2014 natočil komorní sci-fi
<i><a href="https://www.csfd.cz/film/351140-ex-machina/">Ex Machina</a></i>, a od té doby se snaží být originální, ale výsledky tak nějak
zaostávají za očekáváním. 60%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Od půlnoci jsem ještě mohl
stihnout projekci filipínského filmu <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1130803-leonor-nikdy-nezemre/">Leonor nikdy nezemře</a></i>, ale rozhodl
jsem se to nepřehánět a jít spát.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<h3 style="text-align: left;"><span style="font-size: 12pt;">Sobota 2. července</span></h3>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVTEka6xWux3px8G7vnEIYEHq0Vfdsp85CmM3xT0sReK5W9Ii8jfs0nU3eMcypY8W1aKdkHuYDpHWg228ZSVXqik_V9Rzn0bx98m08WBvCLPCts77G4CLLSRYM_O50iaqcE01UzUydNPiyW8Xyqy5QC5SzWjHXh_fQnijdlwSZOkJtOsjvnqkwB8k0Kw/s1295/den_002.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="288" data-original-width="1295" height="89" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVTEka6xWux3px8G7vnEIYEHq0Vfdsp85CmM3xT0sReK5W9Ii8jfs0nU3eMcypY8W1aKdkHuYDpHWg228ZSVXqik_V9Rzn0bx98m08WBvCLPCts77G4CLLSRYM_O50iaqcE01UzUydNPiyW8Xyqy5QC5SzWjHXh_fQnijdlwSZOkJtOsjvnqkwB8k0Kw/w400-h89/den_002.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V 7:00 jsem si myslel,
že jsem si rezervoval na neděli vstupenky na filmy <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1025639-odraz/">Odraz</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1130701-erupce-lasky/">Erupce lásky</a></i> a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1142592-kousek-nebe/">Kousek nebe</a></i>. Až ve frontě před last minute pokladnou jsem
zjistil, že jsem fungování festivalové aplikace nepochopil a žádnou rezervaci
nemám. No, teď už s tím nic nenadělám, uvidím, co zbyde po filmu…<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Ve tři čtvrtě na devět jsem
si u last minute pokladny bez problémů vyzvedl lístek a šel do Malého sálu
hotelu Thermal na projekci filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/8252-posledni-valcik/">Poslední valčík</a></b> (The Last Waltz, USA,
1978, 117 min., režie: Martin Scorsese, sekce Návraty k pramenům). Proč
chodit ve Varech na film, který už jsem viděl v televizi? Protože ho natočil
jeden z mých nejoblíbenějších režisérů a patří k základním kamenům
svého žánru. Což je v tomto případě filmový záznam koncertu. Kapela
s možná nejjednodušším možným jménem <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/The_Band">The Band</a> se po šestnácti letech
rozhodla, že je čas skončit a v sanfranciském Winterlandu uspořádala
poslední speciální koncert s plejádou hostů. Těmi byli například Bob
Dylan, Eric Clapton, Neil Diamond, Joni Mitchell, Neil Young, Muddy Waters, Van
Morrison, Ringo Starr, Ron Wood… Záběry z koncertu sice režisér přerušuje rozhovory
s muzikanty, ale na zážitku to moc neubírá. Parádní večírek na rozloučenou
zaznamenaný na věčné časy. Umění odejít na vrcholu zvládá málokdo (kapely,
které už jedou několikáté „poslední turné“, by zabraly celý odstavec). Zatímco
jsou v závěru titulky ohledně restaurování zvuku, i obraz dává na frak
leckterým záznamům z posledních let. 90%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Po projekci se ukázalo, že
mám naštěstí celkem menšinový vkus, takže jsem měl na neděli lístky na filmy <i><a href="https://www.csfd.cz/film/23573-premiera/">Opening Night</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1025639-odraz/">Odraz</a></i> a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1142592-kousek-nebe/">Kousek nebe</a></i>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Ve 13:00 jsem opět
v Lázních III na filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1130802-klondike/">Klondike</a></b> (Klondajk, Ukrajina / Turecko,
2022, 100 min., režie: Maryna Er Gorbačová, sekce Horizonty). Manželé Irka a
Tolik žijí na východě Ukrajiny (konkrétně v Donbasu), když do jejich
životů v červenci 2014 zasáhne válka. Nejdříve jim zbloudilá střela
místních ostrostřelců zasáhne stěnu domu, ale situace se už dále bude jen
zhoršovat. Třeba když jim kus od domu spadnou trosky sestřeleného malajského
letadla. Irka je od začátku v pokročilém stadiu těhotenství. Pokud to
režisérka zamýšlela jako film o ženské odpovědnosti za dítě narozené do války,
tak to na mě moc nefungovalo. Dotyčná v té době už stejně jinou možnost
než porodit nemá. Silnější je to jako obrázek běžných lidí, kteří zcela
přicházejí o právo rozhodovat o čemkoli, co se jich týká. Oceňuji i výbornou
práci s prostorem, kde se v mnoha scénách odvíjí důležitý děj v popředí i vzadu
za hlavními postavami. 80%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V plánu jsem měl od
15:00 Felliniho film <i><a href="https://www.csfd.cz/film/2615-silnice/">Silnice</a></i> promítaný jako nejoblíbenější film letos
zemřelé Evy Zaoralové k její poctě, ale zájem byl větší než kapacita
Malého sálu. O půl čtvrté jsem si šel stoupnout do fronty před last minute
pokladnou, ale moc vstupenek na filmy od 16:00 také nezbylo, tedy opět smůla.
Poslední možností byl film <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1143909-spojene-staty-americke/">Spojené státy americké</a></i> od 16:30, ale
z jeho anotace jsem nabyl dojmu, že ho ocení pouze lidé, kteří toho o
titulní zemi dost ví (nejlépe místní). Takže pauza.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V 19:00 jsem zpátky
v Lázních III na projekci filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1050178-slepy-muz-ktery-nevidel-titanic/">Slepý muž, který neviděl Titanic</a></b> (Sokea
mies joka ei halunnut nähdä Titanicia, Finsko, 2021, 82 min., režie: Teemu
Nikki, sekce Lidé odvedle). Film začíná titulky v Braillově písmě, které
čte hlasový komentář. Děj opíšu: „Jaakko je slepý a postižený, upoutaný na
invalidní vozík. Miluje Sirpu. Žijí daleko od sebe, nikdy se osobně nesetkali,
ale každý den se spojují po telefonu. Když Sirpu zdrtí šokující zpráva, Jaakko
se rozhodne, že za ní, nehledě na svůj stav, okamžitě pojede. Musí se však
spolehnout na pomoc pěti cizích lidí na pěti místech: z domova do taxíku, z
taxíku na nádraží, z nádraží do vlaku, z vlaku do taxíku a nakonec z taxíku až
k ní.“ Režisér se originálně a funkčně rozhodl zprostředkovat divákům svět
nevidomých, takže jediný, koho v celém filmu vidíme, je herec Petri
Poikolainen. Všechno kolem něho je rozostřené a stává se světem z tmavších
a světlejších skvrn. Scénář, který se z toho snaží udělat kriminální
thriller sice není z nejlepších, ale jinak je to originální zážitek, který
se povedl. 80%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Ve 21:00 v kině Čas
uvádí koproducent Pavel Strnad film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1142273-krasne-bytosti/">Krásné bytosti</a></b> (Berdreymi, Island /
Dánsko / Švédsko / Nizozemsko / ČR, 2022, 123 min., režie: Guðmundur Arnar
Guðmundsson, sekce Horizonty). Úvodu je přítomen ještě český tvůrce zodpovědný
za vizuální efekty, ale ten se rozhodl nic neříci. Žádná krásná islandská
příroda nás tu nečeká. Film se celý odehrává v nějakých horších částech
Reykjavíku. Drama o šikaně nám představuje čtveřici kluků z rozvrácených
rodin, kteří mají problémy sami se sebou, mezi sebou i s vlastními rodiči
(pokud jsou zrovna na scéně). A pokud školního otloukánka Balliho nečekaně
vezmou pod ochranná křídla, znamená to postarat se i o jeho problémy. A podobné
plány často nevyjdou ani dospělým, natož dětem… Film kromě syrové reality
obsahuje i záblesky magické esoteriky (ano, to jsou ty vizuální efekty), což se
kupodivu netluče, takže klobouk dolů. 80%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">O půlnoci jsem zpátky
v kině Čas na filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1028113-zalava/">Zalava</a></b> (Zalava, Írán, 2021, 93 min., režie:
Arsalan Amiri, sekce Půlnoční filmy). Z Íránu znám jen jejich festivalová
dramata, takže zástupce zdejšího žánrového filmu jsem si nenechal ujít. V
titulní kurdské vesničce řádí démon, což se pozná podle toho, že se postiženému
spustí krev z nosu. Je třeba postiženého střelit do nohy, jenže místní velitel
policie nechal místním zabavit všechny zbraně. Na scénu nastupuje šaman, který
ho přemůže a zavře do zavařovací sklenice (že je ve sklenici démon se dokáže
tím, že se sklenice vyhodí do vzduchu a po dopadu na zem se nerozbije). Jenže
šéf policie šamana prohlásí za šarlatána a nechá ho zavřít. Celé se to dá číst
i čistě realisticky jako souboj racionality s pověrčivostí. Asi není vhodné od
toho čekat opravdu horor, protože na pohled prázdná zavařovačka asi vyděsí
málokoho, ale kromě zábavy film přináší i celou řadu vážných otázek. Celkový
dojem spíše pozitivní. 60%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<h3 style="text-align: left;"><span style="font-size: 12pt;">Neděle 3. července</span></h3>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUk5d-0iXNiLLI6tvk064vfu4y4rpyf7D_5oXpE0ezJQcQGe1SbEPr6u_kLREBMJLS5a4aCZ1E87K5BtA1iSPEnv-b7xmu13IO7K6bMeljIhRrgNiKEKQDLQBgxNAN6MPUdSftmUjnOkaXzy7ybPp9XKIwn0do3RLDmZg1MA_w9uHusv72633TFBOZXA/s1026/den_003.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="294" data-original-width="1026" height="115" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUk5d-0iXNiLLI6tvk064vfu4y4rpyf7D_5oXpE0ezJQcQGe1SbEPr6u_kLREBMJLS5a4aCZ1E87K5BtA1iSPEnv-b7xmu13IO7K6bMeljIhRrgNiKEKQDLQBgxNAN6MPUdSftmUjnOkaXzy7ybPp9XKIwn0do3RLDmZg1MA_w9uHusv72633TFBOZXA/w400-h115/den_003.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Už vím, jak aplikace funguje,
takže v 7:00 rezervuji na pondělí lístky na filmy <i><a href="https://www.csfd.cz/film/2818-carodej-ze-zeme-oz/">Čaroděj ze země Oz</a></i>,
<i><a href="https://www.csfd.cz/film/1195222-lynch-oz/">Lynch/Oz</a></i> a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/6261-zbesilost-v-srdci/">Zběsilost v srdci</a></i>. Trvalo to sice dlouhé čtyři
minuty, ale nakonec jsem měl u všech potvrzené, že rezervace byla úspěšná.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Od 9:30 je
v Karlovarském městském divadle projekce filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/23573-premiera/">Opening Night</a></b>
(Opening Night, USA, 1977, 144 min., režie: John Cassavetes, sekce Návraty
k pramenům). Film uvedl umělecký ředitel festivalu Karel Och, který
přiznal, že krále amerického nezávislého filmu objevil až pozdě, ale teď se
snaží každý rok na festival dostat aspoň jeden Cassavetesův film. Takže mohu
navázat přiznáním, že pro mne tohle bylo první setkání s Cassavetesovou
tvorbou. Film vypráví o divadelní herečce, která zápasí se svou rolí, kvůli
jejímuž úspěšnému zvládnutí by musela připustit, že už stárne. V hlavní
roli exceluje režisérova manželka Gena Rowlandsová, která ostatně za svůj výkon
v tomto filmu byla nominována na Oscara. Režisér zjevně věděl, čeho je
jeho žena schopná, a dokázal to z ní dostat. Finále, kdy konečně dojde
k premiéře nastudované hry, a hlavní hvězda na ni dorazí pozdě a navíc opilá na plech,
je skoro thrillerově napínavé. Jeden z nejlepších filmů o herectví (byť
v tomto případě divadelním) ukázal, že jeho pověst nepřeháněla. 100%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Od 13:00 se hrály čtyři
potencionálně zajímavé filmy najednou (asi bych preferoval <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1028089-osm-hor/">Osm hor</a></i>,
které se hrály ve Velkém sále). Tak jsem šel do fronty před last minute
pokladnou… a nezbylo na mě nic. No, plán B už zbýval jen jediný, takže jsem
vyrazil do divadla Husovka, kde od 13:30 začínala projekce filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1077061-radikalni-posuny/">Radikální posuny</a></b> (El gran movimiento, Bolívie / Francie / Katar / Švýcarsko, 2021, 85
min., režie: Kiro Russo, sekce Imagina). Film se odehrává ve městě La Paz, kde
sídlí bolivijská vláda a které je nejvýše položeným velkoměstem na světě. Město
je zde podáno jako dusivá urbánní džungle, kde sledujeme pár hlavních hrdinů.
To jsou propuštění horníci, kteří do města přijeli protestovat před sídlo
vlády, a teď tu zkoušejí najít nějakou práci. A po náhorní plošině kolem města
chodí osamělý šaman a vymítač. Lidé před kamerou zřejmě vůbec nepoužívají
mimiku, takže se bráním označit je za herce. Záběry často začínají tak, že jsem
chvíli tápal, na co to vlastně koukám. A ke konci přišel nějaký magický
realismus, či co, a výsledkem byly jakési záběry mezi nebem a zemí. Nepochopil
jsem nic – plán B nevyšel. 40%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V 16:30 v Lázních
III začíná projekce filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1025639-odraz/">Odraz</a></b> (Vidblysk, Ukrajina, 2021, 126 min.,
režie: Valentyn Vasjanovyč, sekce Horizonty). I druhý ukrajinský film začíná
v roce 2014 a jeho hlavní hrdina chirurg Serhij odjíždí z města
pomáhat vojenským lékařům na východě země. Tady padne do ruského zajetí, jehož
peklo tvoří zhruba první polovinu filmu. V té druhé se Serhij snaží vrátit
k normálnímu životu po prožitých hrůzách. Film je vyprávěn pomocí dlouhých,
centrálně komponovaných, převážně statických záběrů, což opravdu vyžaduje
diváckou trpělivost. Přestože i mně tu připadalo pár záběrů zbytečných,
emocionálně to všechno funguje, jak má. 80%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Na film <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1130701-erupce-lasky/">Erupce lásky</a></i>
se mi v 19:00 v hotelu Pupp nepodařilo dostat a žádný plán B nebyl.
Pauza.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHQGmb6LtEmdwq0OklTO1LLs7joCJ6-Tjx5ubTESSed7LRJ4BXPhHsqlhlXby_FudNy7tGlOSdtDrdFyHk36HbT6YdW6ZwX-q-X-hAoDUcPw4YBHUmLb-Ty8zMhlslwIJGMyOb01WgkDdoBBkZUq6aY-UUmf7H8mI74kjGkVS4TXw4tkPAZwTpR0ND-g/s1408/IMG_7439.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1056" data-original-width="1408" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHQGmb6LtEmdwq0OklTO1LLs7joCJ6-Tjx5ubTESSed7LRJ4BXPhHsqlhlXby_FudNy7tGlOSdtDrdFyHk36HbT6YdW6ZwX-q-X-hAoDUcPw4YBHUmLb-Ty8zMhlslwIJGMyOb01WgkDdoBBkZUq6aY-UUmf7H8mI74kjGkVS4TXw4tkPAZwTpR0ND-g/w400-h300/IMG_7439.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Ve 21:30 jsem byl v kině
Drahomíra na projekci filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1142592-kousek-nebe/">Kousek nebe</a></b> (Drii Winter, Švýcarsko /
Německo, 2022, 136 min., režie: Michael Koch, sekce Horizonty). Dlouhé,
centrálně koncipované, převážně statické záběry, ze kterých je složeno tohle
drama, dávají divákovi cítit, jak je film dlouhý (i já bych ho bral kratší).
Ano, po předchozí projekci jsem si poněkud naběhl, dva takovéto filmy
v řadě rozhodně nejsou normální. Film o svobodné matce Anně, která žije
v malé alpské vesnici, začíná její láskou k Marcovi, který sem přijel
jako pomocný dělník. Jenže idyla pod alpskými velikány nevydrží dlouho. Ukazuje
se, že Marco má nádor na mozku, který mění jeho chování. Annina láska je tak
vystavena těžké zkoušce. Aby to nebyla až taková depka, je tu patnáctičlenný
uniformovaný antický chór, který mě poprvé nachytal nepřipraveného, ale
rozhodně doporučuji věnovat pozornost tomu, co zpívá. Je to pro děj důležité.
Pokud byli opravdu všichni neherci v tomto filmu poprvé před kamerou, tak
rozhodně smekám. Kdybych si to nepřečetl, tak by mě to ani nenapadlo. 80%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<h3 style="text-align: left;"><span style="font-size: 12pt;">Pondělí 4. července</span></h3>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2WcHlnKb_LsMAXafFeDivjGI770uFg-gIPbCZnBHujRhS57LKuNvu7rB0H1wSKV1WBqt8Hib89CKWvpFQOeHNqxatHS7Ek2_yCHBIfckO6Qydnmu2bhqLLO3u8wN8H3vSNtj1osMFpGs46fvvGmmYRE-4Ym81KnLH15ssmI6d2CNiz5sQVdJu8ds0Og/s1291/den_004.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="293" data-original-width="1291" height="91" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2WcHlnKb_LsMAXafFeDivjGI770uFg-gIPbCZnBHujRhS57LKuNvu7rB0H1wSKV1WBqt8Hib89CKWvpFQOeHNqxatHS7Ek2_yCHBIfckO6Qydnmu2bhqLLO3u8wN8H3vSNtj1osMFpGs46fvvGmmYRE-4Ym81KnLH15ssmI6d2CNiz5sQVdJu8ds0Og/w400-h91/den_004.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V úterý jsem mohl stihnout
sedm projekcí, takže jsem hned v 7:00 vyslal do rezervačního systému
požadavky na filmy <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1183879-all-inclusive/">All inclusive</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1146666-rubikon/">Rubikon</a></i> a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1169425-koureni-zpusobuje-kasel/">Kouření způsobuje kašel</a></i>. Jak začaly zoufale pomalu chodit zprávy o neúspěšných rezervacích,
přidal jsem <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1041941-fucking-bornholm/">Fucking Bornholm</a></i> a pak další tři filmy. Skončil jsem
s úspěšnými rezervacemi na dva filmy ze sekce První podání, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1195027-ticho-6-9/">Ticho 6–9</a></i>
a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1082521-saloum/">Saloum</a></i>. Což bylo samozřejmě úplně špatně. Už po prvních třech (a
nejpozději po čtvrté) neúspěšné rezervaci jsem měl být na cestě do koupelny a
pak rovnou do fronty před do osmi hodin zavřenými pokladnami. Takhle jsem měl
tři lístky na projekce, na které bych se s nejvyšší pravděpodobností
dostal i bez nich, a první z nich začínala v 18:00. Každopádně jsem
měl mít připravené náhradníky v čase těch neúspěšných rezervací, a ne
jenom sedm titulů na časové ose. Snad se z toho poučím.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V pondělí dopoledne jsem
chtěl jít na <i><a href="https://www.csfd.cz/film/875719-trojuhelnik-smutku/">Trojúhelník smutku</a></i>. Stejně jako skoro všichni, co byli na
festivalu kvůli filmům. Letošního vítěze z Cannes chtěli vidět nejspíš
úplně všichni a projekce měl jen dvě, tak jsem po zkušenostech
z předchozího dne přešel rovnou na hledání plánu B a C. A vyrazil jsem na
10:00 do hotelu Pupp, abych se podíval na film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1194909-druhoradi/">Druhořadí</a></b> (The
Ordinaries, Německo, 2022, 120 min., režie: Sophie Linnenbaumová, sekce Hlavní
soutěž), který přišla uvést početná tvůrčí delegace včetně režisérky. Zaujal mě
anotací, takže ji tu ocituji: „Paula je zatím jen obyčejná vedlejší postava,
brzy ji ale čekají závěrečné zkoušky ve škole pro hlavní postavy. Z ničeho nic
jí však začne zlobit generátor emotivní hudby, a to je problém. Žádná hvězda se
bez doprovodu burácivých smyčců a tklivého klavíru neobejde. Nikdo netuší, v
čem by mohl být problém, a tak je dívka nucena začít pátrat sama. Vydává se
nejen do minulosti své rodiny, ale i do světa na okraji, do světa vystřižených
postav a pokoutních kšeftařů s ruchy…“ Režisérka už na stejné téma natočila
krátký film <i><a href="https://www.csfd.cz/film/463605-mimo-zaber/">Mimo záběr</a></i>. Škoda, že jsem ho neviděl. Takže budu hodnotit
desetkrát delší útvar, který ukazuje, že z tohoto nápadu mohl být výborný
krátký film, průměrný celovečerák či špatný seriál. Filmového fanouška tohle
dílo samozřejmě od začátku zaujme, jenže netrvá dlouho, než se okouzlení
vytratí. A dvě hodiny vydrží málokomu. Na diskuzi s tvůrci jsem nezůstal.
60%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Ve 13:00 v Kongresovém
sále hotelu Thermal přichází režisér Alexandre O. Philippe uvést filmovou
klasiku <b><a href="https://www.csfd.cz/film/2818-carodej-ze-zeme-oz/">Čaroděj ze země Oz</a></b> (The Wizard of Oz, USA, 1939, 102 min.,
režie: Victor Fleming, sekce Návraty k pramenům). Proč chodit ve Varech na
klasický pohádkový muzikál, který si mohu kdykoliv pustit doma (zvlášť když tím
zároveň přicházím o jedinou projekci němého filmu <i><a href="https://www.csfd.cz/film/223439-prazsky-kat/">Pražský kat</a></i> se živým
hudebním doprovodem)? Protože to byl začátek filmového bloku, který mi dával
smysl buď celý nebo vůbec. A jako fanoušek Davida Lynche jsem zvolil první
variantu. Ve skutečnosti tedy tento blok filmů sestával ze čtyř kousků, přičemž
tím druhým byla sci-fi komedie <i><a href="https://www.csfd.cz/film/10128-navrat-do-budoucnosti/">Návrat do budoucnosti</a></i>. Ale tu jsem se
rozhodl vynechat. <i>Čaroděj ze země Oz</i> je klasika s obrovským vlivem
na nespočet dalších filmů, ostatně v severní Americe žádný jiný film
nevidělo tolik lidí. Režisér Alexandre O. Philippe pochází ze Švýcarska, a tak
se s tímto fenoménem seznámil až jako dospělý. Vida, takže máme něco
společného. A z toho pramení také moje hodnocení: uznávám ho rozumem, ale
mojí srdcovkou asi nikdy nebude. 90%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Od 16:00 jsem odmítl jít na <i><a href="https://www.csfd.cz/film/10128-navrat-do-budoucnosti/">Návrat do budoucnosti</a></i>, protože jsem se chystal na restaurovaný <i><a href="https://www.csfd.cz/film/4854-zert/">Žert</a></i>. A
kupodivu jsem se najednou zarazil, jestli těch archivních filmů není za jeden
den až moc, přece tu nebudu až do konce festivalu. Vytahuji program a mířím ke
Karlovarskému městskému divadlu, kde jsem si půl hodiny na slunci vystál frontu
na film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1195101-jeste-jedno-jaro/">Ještě jedno jaro</a></b> (Još jedno proleće, Srbsko / Katar, 2022, 90
min., režie: Mladen Kovačević, sekce Soutěž Proxima). Umělecký ředitel Karel
Och film uvedl jako snímek, který jim pomohl definovat novou soutěž jako prostor
představující pozoruhodná díla začínajících filmařů i renomovaných tvůrců
hledajících nové definice své tvorby. Režisér filmu zase přiblížil vznik filmu.
Na začátku roku 2020 měl začít točit hraný film, ale kvůli lockdownu to nešlo.
Když se s producentem bavil, co by za těchto podmínek natočit šlo, rychle
je napadl dokument z archivních materiálů. Dokument označovaný ne až tak
přehnaně za medicínský thriller se vrací k epidemii pravých neštovic,
která proběhla v Jugoslávii na jaře 1972. Všechno jsou pouze archivní
záznamy, které doplňuje mluvený komentář jednoho z lékařů odpovědných za
vítězství nad tímto virem (dotyčný lékař byl podle režiséra v sále
s námi, jen nechtěl vystoupit před filmem). Chápu, že po dvou letech s kovidem
je na to zvědav jen málokdo, ale za vidění to rozhodně stálo. 80%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V 19:00 už jsem zpátky
v Kongresovém sále hotelu Thermal, kde režisér Alexandre O. Philippe po
dvou cizích konečně uvádí vlastní film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1195222-lynch-oz/">Lynch/Oz</a></b> (Lynch/Oz, USA, 2022,
108 min., režie: Alexandre O. Philippe, sekce Návraty k pramenům). Pokud
je třeba rozklíčovat název, tak je to dokument o tom, jaký vliv měl film <i>Čaroděj
ze země Oz</i> na filmy režiséra Davida Lynche. I tento film vznikal za
kovidového lockdownu. Takže opět žádné mluvící hlavy. Šestice lidí pouze
namluvila své audiokomentáře a k tomu režisér se střihačem dodali vizuál
plný scén z citovaných filmů. Mezi spolupracujícími jsou tedy hlasy
filmařů Johna Waterse, Davida Loweryho a dalších, či filmové kritičky Amy
Nicholsonové. Z následné diskuse s autorem vybírám jen pár drobností.
David Lynch o tomto filmu věděl, ale podílet se na něm odmítl (což režiséra
nepřekvapilo, protože ví, že David Lynch nic ze svého díla zásadně
nevysvětluje). Komentáře vznikaly na základě několikahodinových telefonních
rozhovorů, ze kterých hodil režisér na papír základní kostru, kterou si pak
s dotyčným posílali tam a zpátky tak dlouho, dokud nebyly obě strany
s výsledným tvarem spokojené. Pak to už jen dotyčný došel namluvit do
nejbližšího studia. Hodnocení velmi subjektivní od fanouška Davida Lynche
(nemám ponětí, proč by na to také chtěl koukat někdo jiný). 80%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Ve 22:00 opět
v Kongresovém sále hotelu Thermal přichází naposledy Alexandre O. Philippe
uvést film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/6261-zbesilost-v-srdci/">Zběsilost v srdci</a></b> (Wild at Heart, USA, 1990, 125 min.,
režie: David Lynch, sekce Návraty k pramenům). Tenhle film jsem už viděl
několikrát, takže jsem byl zvědav, co s tím při sledování udělají nové
informace z předchozího dokumentu plus čerstvá dávka <i>Čaroděje ze země
Oz</i>. Popravdě řečeno, žádné změny jsem nezaznamenal. Výběr filmu samozřejmě
nebyl náhodný, v žádném jiném Lynchově filmu není tak otevřeně citován.
Minimálně pro obě hlavní postavy je samozřejmé, že ho znají a několikrát na něj
narážejí v dialozích. Ale jinak je to prostě klasická vyšinutá Lynchova
kriminální jízda s perfektní dvojicí Nicolas Cage a Laura Dernová v čele. A
navíc tu jsou ještě Willem Dafoe, Diane Laddová a Harry Dean Stanton. K tomu
parádní kamera a výborná hudba (Angelo Badalamenti i výběr písní). 100%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<h3 style="text-align: left;"><span style="font-size: 12pt;">Úterý 5. července</span></h3>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisR-J3shdYAwq4DFDKUAz8PJr2r0EpJjE6oanZjdWG5FMlkZ63DodEENxztmTqPrvOG0iuirDa9KUfS9ZIdEs2hv0jajRT9-4iWsNnZBNOcT5bJDJ1MNg_IGksCVXuoNiN8fDrAhCGlmUhiT64Wf-VYPT9Ek9-mWb-YlZHAltjtPejWBOhmLE9cIx2fQ/s1023/den_005.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="293" data-original-width="1023" height="115" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisR-J3shdYAwq4DFDKUAz8PJr2r0EpJjE6oanZjdWG5FMlkZ63DodEENxztmTqPrvOG0iuirDa9KUfS9ZIdEs2hv0jajRT9-4iWsNnZBNOcT5bJDJ1MNg_IGksCVXuoNiN8fDrAhCGlmUhiT64Wf-VYPT9Ek9-mWb-YlZHAltjtPejWBOhmLE9cIx2fQ/w400-h115/den_005.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Dlouho jsem si myslel, že
pojedu domů ve středu v 17:30 autobusem do Prahy. Takže stihnu ještě tři
filmy. Ale potřeboval bych, aby autobus do Prahy dorazil včas. Pak honem na
metro (lístek na něj jsem si koupil už cestou do Varů) a s trochou štěstí
bych chytil poslední vlak domů. Ale tahle středa bude spíš jako neděle. Někdy
v pondělí jsem vyměkl a usoudil, že i kdyby to vyšlo, tak mi to za ty
nervy nestojí, takže z Varů pojedu v 15:15 vlakem. Takže žádný
ukrajinský válečný <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1170278-pohled-motyla/">Pohled motýla</a></i> od 15:00, ale i tak bylo možností dost.
Nakonec jsem v 7:00 úspěšně zarezervoval vstupenky na filmy <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1143148-mutzenbacherova/">Mutzenbacherová</a></i>
a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/41215-povoden/">Povodeň</a></i> (rusko-francouzské drama z roku 1993 s Isabelle
Huppertovou v hlavní roli a ani jedním hodnocením na ČSFD bylo přesně něco
na moji zvědavost).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Za pokus nic nedám, tak jsem
si ráno zkusil stoupnout před last minute pokladnu. A přinesli tam jeden jediný
lístek na film <i>All inclusive</i>, který se hraje od 9:00 v Kinosále B
hotelu Thermal (70 míst, takže spíš větší obývák než kino). A ta ženská přede
mnou ho odmítla, protože film už viděla. Takže zase jednou pro změnu klika.
Sice nechápu nahrazení anglického názvu jiným názvem v angličtině, ale
budiž, je to <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1183879-all-inclusive/">All inclusive</a></b> (Aftersun, Velká Británie / USA, 2022, 98
min., režie: Charlotte Wellsová, sekce Horizonty). Film se odehrává kdysi
v 90. letech v letovisku na turecké riviéře. Hlavními hrdiny jsou
mladě vypadající otec Calum se svojí jedenáctiletou dcerou Sophií. Už jen
časovým zařazením to vypadá na filmově zpracované vzpomínky režisérky. A moc se
toho tam nestane, tohle je spíš film o pocitech než o ději. V tom se jim i díky
dvojici představitelů hlavních rolí velmi daří. Osobně jsem sice nepochopil,
proč ve filmu jsou ty dvě scény, ve kterých je Sophie dospělá, ale jinak velmi
dobré. 80%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Štěstí jsem si vybral po
ránu, pak už se nepovedlo nic. Natož divácký hit <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1041941-fucking-bornholm/">Fucking Bornholm</a></i>. O
hodinovém čekání v kině Drahomíra před filmem <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1146666-rubikon/">Rubikon</a></i> ani nemluvě.
Sem dokonce zřejmě dorazili všichni, takže do sálu bez vstupenky nepustili
nikoho. Takhle dlouhou pauzu bez filmu jsem ve Varech nikdy neměl, to jsou ty
následky včerejšího rána…<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9X4IenamGZmiVODZbZ8xtu9IpLcfXMPjiZ-ywCbbgkYG1YF7LNtwHT-Z5PUVmi-6vcDRB-gcFSwk0AMtEXuFgy7klxL4wGYzN3NkpNMYI1VMFZlyJnErGSTl6dbEklTMaEu3RhIA8xS5Jo9tVimO4T8PAw1WZaKXEYYztqWssFR1B5SZq2eDpoCzMQw/s1408/IMG_7443.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1056" data-original-width="1408" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9X4IenamGZmiVODZbZ8xtu9IpLcfXMPjiZ-ywCbbgkYG1YF7LNtwHT-Z5PUVmi-6vcDRB-gcFSwk0AMtEXuFgy7klxL4wGYzN3NkpNMYI1VMFZlyJnErGSTl6dbEklTMaEu3RhIA8xS5Jo9tVimO4T8PAw1WZaKXEYYztqWssFR1B5SZq2eDpoCzMQw/w400-h300/IMG_7443.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V 18:00 v Malém
sále hotelu Thermal použiji vstupenku, na které stojí <i>První podání IV</i>.
Tato sekce představuje desítku filmů začínajících tvůrců a tohle je poslední ze
čtyř bloků. Má jen dvě položky, přičemž tou první je film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1202172-kdybys-jen-vedel/">Kdybys jen věděl</a></b>
(Hvis du vidste, Dánsko, 2021, 43 min., režie: Nicolai G. H. Johansen, sekce
První podání). Hlavní hrdinka Leonora navzdory měsícům terapie nemůže vyhnat
z hlavy svého bývalého přítele. Když se naskytne šance, okamžitě po ní
skočí. A je překvapená, že se jí její bývalý přítel bojí (asi by bylo přesnější
napsat, že je vyděšený, když se s ní ocitl sám v jedné místnosti). Je
to určitě zajímavý pokus, natočit příběh z pohledu psychicky narušené
postavy, a zatajit divákům, co se předtím stalo. Režisér v následné
diskusi uvedl, že on i herci to věděli, ale divákům tuto informaci schválně
neposkytl, aby hlavní postavu nezačali soudit. Druhým kouskem je <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1118783-chleb-nas-vezdejsi/">Chléb náš vezdejší</a></b> (Chlieb náš každodenný, Slovensko, 2021, 26 min., režie: Alica
Bednáriková, sekce První podání). Vnučka Zoja přijede do rodinného domku na
jihu Slovenska (jediná vesnice v okolí, která nemá kromě slovenského i
maďarský název) a trochu se všichni opijí. Film je krátký, vtipný a hravý už od
úvodní ve zkratce odvyprávěné historie rodiny. Chvíli jsem si myslel, že to
režisérka natočila dokument o vlastní rodině, ale ne, všechno to jsou herci. Třígenerační
tragikomedie se mi možná nakonec zdála o trochu lepší než dánské drama. Na
diskusi s režisérkou nezůstávám, za chvíli mi o dvě schodiště dolů a jedno
nahoru vedle začíná další film. 80%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Asi by to chtělo aspoň jednou
za festival navštívit Velký sál hotelu Thermal. Mně se to povedlo ve 20:00, kdy
tu začínal film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1195027-ticho-6-9/">Ticho 6–9</a></b> (Isihia 6–9, Řecko, 2022, 81 min., režie: Christos
Passalis, sekce Hlavní soutěž). Světová premiéra filmu se odehrála za účasti
delegace tvůrců, mezi kterými nechyběl ani debutující režisér a zároveň
představitel hlavní role, či jeho herecká partnerka Angeliki Papoulia, která
prý v posledních deseti ročnících patří k pravidelným hostům
festivalu. Jejich hrdinové Aris a Anna se potkávají v podivném městě, ze
kterého mizejí lidé. Nikdo neví kam, ale hlasy zmizelých zachytávají antény nad
městem. Melancholická love story z podivného dystopického světa má vlastně
jen dvě postavy, zbytek je pozadí. Režisér před filmem prohlásil, že stvořil
svět, ve kterém by chtěl žít. To mi vrtá v hlavě víc, než cokoli ze
samotného filmu. Hodnocení je oříšek. Věděl jsem, že to bude divné, a skončilo
to dřív, než jsem se začal nudit. 60%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><i><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/1169425-koureni-zpusobuje-kasel/">Kouření způsobuje kašel</a></span></i><span style="font-size: 12pt;"> jsem po odpoledních zkušenostech ani nezkoušel, došel
jsem se do hotelu osprchovat a vrátil se až na půlnoční projekci v kině
Čas, tedy film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1082521-saloum/">Saloum</a></b> (Saloum, Senegal / Francie, 2021, 84 min., režie:
Jean-Luc Herbulot, sekce Půlnoční filmy). Saloum je skutečná oblast ve středním
Senegalu podél stejnojmenné řeky. Film začal tím, že trojice žoldnéřů polapila
drogového bosse včetně jeho zlata a spousty drog. Jenže jejich letadlo má
poruchu a musejí nouzově přistát v Saloumu. Tady jsem si pochvaloval, jak
je to dynamické a svižné, a čekal co bude dál. Když se schovají v celkem
pustém turistickém středisku, setkají se s neslyšící dívkou a hned začnou
skoro všichni v pohodě znakovat, začal jsem se ošívat. Akční krimithriller
na westernovém půdorysu se na své cestě ke směšně digitálnímu hororovému finále
mění, ale nikoli k lepšímu. Nakonec bych to ohodnotil jen jako tajemný
závan exotiky, místo kterého jsem se vlastně mohl klidně vyspat a o moc bych
nepřišel. 40%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<h3 style="text-align: left;"><span style="font-size: 12pt;">Středa 6. července</span></h3>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggxZU5jVd7Rv-WKEYs9vZILUqs65ZwgqNzv1z7L_jKkNPjzqSoHk78g9bWJTsH3Gd8WwLQB6j6jecYIQ2EDJK2gQxFbKMvS3VQd5pY-Fgwkq_vdcyVfdjER67UGI_pHZ-2puo3vhqUuAY-QLYOoNieSZVAIdP8Oj8WWC7cI2wzFDFKw-_OUaVmYOPjCw/s749/den_006.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="297" data-original-width="749" height="159" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggxZU5jVd7Rv-WKEYs9vZILUqs65ZwgqNzv1z7L_jKkNPjzqSoHk78g9bWJTsH3Gd8WwLQB6j6jecYIQ2EDJK2gQxFbKMvS3VQd5pY-Fgwkq_vdcyVfdjER67UGI_pHZ-2puo3vhqUuAY-QLYOoNieSZVAIdP8Oj8WWC7cI2wzFDFKw-_OUaVmYOPjCw/w400-h159/den_006.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V 9:00 v kině
Drahomíra mě čeká dokument <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1143148-mutzenbacherova/">Mutzenbacherová</a></b> (Mutzenbacher, Rakousko,
2022, 100 min., režie: Ruth Beckermannová, sekce Horizonty). Pro méně sečtělé
uvádím, že kniha <i><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Josefina_Mutzenbacherov%C3%A1">Josefina Mutzenbacherová</a></i> je jedním ze základních pilířů porno
literatury. Poprvé vyšla anonymně roku 1906 ve Vídni. Odborníci soudí, že jejím
autorem je Felix Salten, který se proslavil v úplně jiném žánru jako autor
příběhu kolouška <i>Bambiho</i>. Režisérka vypsala casting na mužské role ve
filmovém zpracování románu pro muže od 16 do 99 let. Posadila je na pohovku, co
vypadá, že sloužila někde v nevěstinci, nechala je číst úryvky z díla
a pak ho s nimi rozebírala. Sama přitom zůstala neviditelná za kamerou,
jen slyšíme její dotazy či pokyny. Zájemců bylo evidentně dost, takže autorka
jistě vybrala jen ty zajímavější kousky. Občas to dokonce působí vtipně i
vulgárně zároveň. Jenže mi přišlo, že se koncept vyčerpal a film dál nemá čím
překvapit asi o půlhodinu dříve než autorce. 60%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Včera před šestou večer mi
známý říkal, že úvod před <i><a href="https://www.csfd.cz/film/223439-prazsky-kat/">Pražským katem</a></i> zabral asi tři čtvrtě hodiny. <i><a href="https://www.csfd.cz/film/41215-povoden/">Povodeň</a></i>
má jedinou projekci v Karlovarském městském divadle od 13:00, trvá 99
minut a je uváděna jako pocta Jérômu Paillardovi, který je také hostem
festivalu. Pěšky to od divadla včetně vyzvednutí kufru z úschovny u
Thermalu vidím na nádraží tak na půl hodiny. To nemůže vyjít. Takže plán B, a
zase mířím k last minute pokladně. Na <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1195197-zkouska-umeni/">Zkoušku umění</a></i> od 12:00 neměli
nic, zbývalo pouze <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1403-kde-alibi-nestaci/">Kde alibi nestačí</a></i>. Tak jsem to vzal a nechal jim tam
lístek na <i>Povodeň</i>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V pravé poledne tedy
zasedám v Malém sále hotelu Thermal, kde filmová teoretička Šárka
Gmiterková jako největší světová odbornice na Oldřicha Nového pokřtí svoji asi
čtyřsetstránkovou knihu s názvem <i><a href="https://www.eshop.nfa.cz/on">ON</a></i> (vybírat si můžete ze čtyř
různých obálek), kvůli čemuž se tu hraje film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1403-kde-alibi-nestaci/">Kde alibi nestačí</a></b> (Kde
alibi nestačí, ČSSR, 1961, 91 min., režie: Vladimír Čech, sekce Návraty
k pramenům). Od začátku jsem si lámal hlavu, proč tu k poctě Oldřichu
Novému je zrovna prostřední díl detektivní trilogie, ve které si zahrál pouze
výraznou vedlejší postavu. Ano, úplně jsem zapomněl, že se film natáčel i
odehrával v Karlových Varech. Jinak nevím, proč tu psát o domácí klasice
mezi filmy pro pamětníky. Dvojice detektivů Karel Höger a Josef Bek jsou na
stopě neznámého vraha, což je dovede do mezinárodního hotelu v Karlových
Varech, který řídí Oldřich Nový. Natočené s lehkostí, nechybí humor. 70%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p></o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBnoxXjnq5SJoaM8SYV2W2TA_NLOWsQIzoiqxErC_uJXYo5DgfMDRT-9LrEN47gBsO45q6DogzG88M56Z-4p0eDaQ-I0aQDQvGCJD2xEeL6_497rImOvOYPwUMkgtsxfCc_nJNnF2Z28Eb5WJiEB_25aZPPE6ck69WDrsMdEQmTkzYHV3iXSuocpx-dQ/s1408/IMG_7440.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1056" data-original-width="1408" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBnoxXjnq5SJoaM8SYV2W2TA_NLOWsQIzoiqxErC_uJXYo5DgfMDRT-9LrEN47gBsO45q6DogzG88M56Z-4p0eDaQ-I0aQDQvGCJD2xEeL6_497rImOvOYPwUMkgtsxfCc_nJNnF2Z28Eb5WJiEB_25aZPPE6ck69WDrsMdEQmTkzYHV3iXSuocpx-dQ/w400-h300/IMG_7440.jpg" width="400" /></a></div><br /> <p></p>
<h3 style="text-align: left;"><span style="font-size: 12pt;">Šary Vary</span></h3>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Oficiální festivalové ozvěny
sice probíhají online na platformě <a href="https://kviff.tv/">KVIFF.TV</a>, ale týdenní přehlídka Šary Vary
v Praze a Brně zůstala zachována. Dovolenou za sebou jsem plně zaměstnán
objevil skulinu až v poslední den akce, kdy se odpoledne v pražském
<a href="https://www.kinosvetozor.cz/">Světozoru</a> hrály filmy <i><a href="https://www.csfd.cz/film/875719-trojuhelnik-smutku/">Trojúhelník smutku</a></i> a <i>Osm hor</i>. První
jmenovaný byl vyprodaný, už když jsem se k tomu v úterý večer dostal,
takže jsem měl i vybráno. V neděli 17. července v 15:15 tedy zasedám
Malém sále kina Světozor na projekci filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1028089-osm-hor/">Osm hor</a></b> (Le otto montagne,
Itálie / Belgie / Francie, 2022, 147 min., režie: Felix van Groeningen a
Charlotte Vandermeerschová, sekce Horizonty). Městský chlapec Pietro přijíždí
s matkou na léto z Turína do alpské vesničky, ve které zbylo 14
obyvatel, včetně stejně starého chlapce Bruna, jediného zdejšího dítěte. A
tenhle film vypráví příběh jejich celoživotního přátelství. Proto je postupně
hrají tři dvojice herců a film se kromě Alp a Turína dostane i do Nepálu.
Docela bych rád věděl, jak se k této látce vlastně dostala dvojice
belgických režisérů. Trochu mě překvapil formát obrazu 4:3, ale působivé to je
i v něm. Je to pěkné, přehledné, dobře odvyprávěné i zahrané. 80%<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<h3 style="text-align: left;"><span style="font-size: 12pt;">Epilog</span></h3>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Celkově jsem na 56. ročníku
karlovarského filmového festivalu viděl 26 filmů. Prvních 25 přímo ve Varech mě
stálo 1500 Kč, takže se to dá snadno vydělit z hlavy a vyjde 60 Kč za film.
Poslední pražský bonus už mě se 169 Kč vstupného vrací do reality. Celkově se
to letos tak nějak samo rovnalo do dvojic: dva filmy z Islandu (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/1170282-zapomenuta-zeme/">Zapomenutá země</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1142273-krasne-bytosti/">Krásné bytosti</a></i>), dvě ukrajinská dramata ze začátku války
s Ruskem (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/1130802-klondike/">Klondike</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1025639-odraz/">Odraz</a></i>), dva filmy z alpské vesnice
(<i><a href="https://www.csfd.cz/film/1142592-kousek-nebe/">Kousek nebe</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1028089-osm-hor/">Osm hor</a></i>), dva letošní dokumenty bez jediného nového
záběru (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/1195101-jeste-jedno-jaro/">Ještě jedno jaro</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1195222-lynch-oz/">Lynch/Oz</a></i>), dva řekněme horory
z exotických zemí (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/1028113-zalava/">Zalava</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1082521-saloum/">Saloum</a></i>), dva filmy
s postiženými hrdiny (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/394219-rodinka-belierovych/">Rodinka Bélierových</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1050178-slepy-muz-ktery-nevidel-titanic/">Slepý muž, který neviděl Titanic</a></i>), dva soutěžní filmy z podivných fantazijních světů (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/1194909-druhoradi/">Druhořadí</a>,</i>
<i><a href="https://www.csfd.cz/film/1195027-ticho-6-9/">Ticho 6–9</a></i>). Ze čtrnáctky filmů, které jsem si vypsal před festivalem,
jsem jich viděl deset. Do úspěšného splnění plánu chybí <i><a href="https://www.csfd.cz/film/875719-trojuhelnik-smutku/">Trojúhelník smutku</a></i>,
<i><a href="https://www.csfd.cz/film/2615-silnice/">Silnice</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/4854-zert/">Žert</a></i> a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/9298-robocop/">RoboCop</a></i>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Nejlepší filmy:<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpFirst" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><i><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">1.<span style="font: 7pt "Times New Roman";"> </span></span></span></i><!--[endif]--><i><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/23573-premiera/">Opening Night</a></span></i><span style="font-size: 12pt;"> (1977)<i><o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><i><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">2.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span></i><!--[endif]--><i><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/6261-zbesilost-v-srdci/">Zběsilost v srdci</a></span></i><span style="font-size: 12pt;"> (1990)<i><o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><i><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">3.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span></i><!--[endif]--><i><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/394219-rodinka-belierovych/">Rodinka Bélierových</a></span></i><span style="font-size: 12pt;"> (2014)<i><o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><i><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">4.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span></i><!--[endif]--><i><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/8252-posledni-valcik/">Poslední valčík</a></span></i><span style="font-size: 12pt;"> (1978)<i><o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpLast" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><i><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">5.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span></i><!--[endif]--><i><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/2818-carodej-ze-zeme-oz/">Čaroděj ze země Oz</a></span></i><span style="font-size: 12pt;"> (1939)<i><o:p></o:p></i></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Schválně jsem k nim připsal
stáří, protože i ten jeden relativně nový film už je osm let starý. Buď už se
skvělé filmy netočí, nebo si blbě vybírám. Od návratu domů hrál <a href="https://kzmj.cz/biograf/">jičínský biograf</a> dva filmy z karlovarského programu (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/1130701-erupce-lasky/">Erupce lásky</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/951274-dira/">Díra</a></i>),
když jsem byl v práci. Tak jsem zašel aspoň na film <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1131253-hodne-stesti-pane-veliky/">Hodně štěstí, pane Veliký</a></i>, o kterém jsem ve Varech vůbec neuvažoval. Bude lepší? Nebyl (70%).
A do <a href="https://www.cinemacity.cz/#/">pražského multiplexu</a> jsem zajel na film <i><a href="https://www.csfd.cz/film/865902-vsechno-vsude-najednou/">Všechno, všude, najednou</a></i>
(60%). Takže pořád čekám, jestli mě ještě někdy něco nového nadchne.<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxq0GjdRhPCkjKsoSVSg8bKAFsj6FaZcNKyyvTv6Fmn1awl20RV2GGw91MhSt5dDUk48eIPy63i_EZ5eytrwdFu8_DAZyQtnCAlf6xpDzNXkfx0FGD-7t7odWe1jsDdo19d9BQGOw92_pGIvdW4lTLYk-lv302dGdKi_fuiuFcE3E29LmxEW4DLcUUiw/s1408/IMG_7442.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1408" data-original-width="1056" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxq0GjdRhPCkjKsoSVSg8bKAFsj6FaZcNKyyvTv6Fmn1awl20RV2GGw91MhSt5dDUk48eIPy63i_EZ5eytrwdFu8_DAZyQtnCAlf6xpDzNXkfx0FGD-7t7odWe1jsDdo19d9BQGOw92_pGIvdW4lTLYk-lv302dGdKi_fuiuFcE3E29LmxEW4DLcUUiw/w300-h400/IMG_7442.jpg" width="300" /></a></div><br /><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-88007100048345901202022-06-26T16:52:00.001+02:002022-06-26T16:52:26.207+02:00Koncerty po dvouleté pauze aneb Za vším hledej ženy<p><span style="font-size: 12pt;">Po dvou letech koncertního
půstu bych jel málem na cokoliv, ale shodou okolností jedním z prvních větších
koncertů zahraničních kapel bylo turné </span><i style="font-size: 12pt;">Double the Metal</i><span style="font-size: 12pt;">, které spojilo
čistě ženské bandy Nervosa a Burning Witches. Ani tohle turné nemělo
jednoduchou genezi. Původně se ostatně jmenovalo </span><i style="font-size: 12pt;">Double the Thrash</i><span style="font-size: 12pt;"> a
jeho headlinery byly kapely Nervosa a Warbringer. Už v této fázi se
počítalo s předkapelami Warfect a SystemHouse33. Na trase byly dvě
zastávky v ČR: v sobotu 26. března ve zlínském klubu <a href="https://www.mastersofrockcafe.cz/cs/">Masters of Rock Café</a> a o den později v žižkovském klubu Nová Chmelnice. Netuším, co přesně
se stalo v táboře kalifornských <a href="https://www.warbringermusic.com/news">Warbringer</a>, každopádně svou účast odpískali s odůvodněním
„zdravotními problémy“. A když jejich místo zaujaly divoženky Burning Witches,
přestal dávat smysl původní název turné, který se okamžitě změnil. Další
problémy nastaly v Praze, kde klub Nová Chmelnice patří k podnikům,
které nepřežily kovidové zákazy kultury. Akce zůstala na Žižkově, ale v klubu
<a href="https://stormclub.cz/">Storm</a>. 26. března se po dvou letech nucené pauzy šel v Jičíně <a href="https://www.kctjicin.cz/pochod-za-rumcajsem/">pochod Rumcajs</a>, takže výlet do Zlína nepřipadal v úvahu. Náhodou jsem měl volný
víkend, takže jsem se v sobotu prošel Českým rájem a v neděli vyrazil
do pražských Letňan na cyklistický veletrh </span><i style="font-size: 12pt;"><a href="https://forbikes.cz/">For Bikes</a></i><span style="font-size: 12pt;"> a večer do
žižkovského klubu Storm.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-D-5mM8Jaqrj2NZxsElk41od5HXw1qgOYP5XTV7xhaXi8B6khXruiD6M39S2rxrRTes4H7SCgtFsCo-BSOumULFyuqsnBo6RRvZYWom0Lke21ZBiIwObiYtmdtxxwdkhnDot1nRomljfPT3Xa12KQC1FGynm822zkiTQn6dj3LyAw2mN7Zqid5DM9UA/s5504/Storm.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-D-5mM8Jaqrj2NZxsElk41od5HXw1qgOYP5XTV7xhaXi8B6khXruiD6M39S2rxrRTes4H7SCgtFsCo-BSOumULFyuqsnBo6RRvZYWom0Lke21ZBiIwObiYtmdtxxwdkhnDot1nRomljfPT3Xa12KQC1FGynm822zkiTQn6dj3LyAw2mN7Zqid5DM9UA/s320/Storm.JPG" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Klub Storm a cyklostezka<br />(jediná vlastnoručně pořízená fotka v tomto příspěvku)</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Ve Stormu jsem nikdy nebyl.
Pořadatelé uváděli, že vstup bude pouze vchodem z cyklostezky pod
Vítkovem. Na místě se ukázalo, že bych to v pohodě zvládl i bez té
přípravy v Letňanech. </span><span style="font-family: "Segoe UI Emoji",sans-serif; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">😊</span><span style="font-size: 12.0pt;"> První kapela začínala hrát v 19 hodin (a rád
bych věděl, kde přišli na svůj název). <b><a href="https://systemhouse33.com/">SystemHouse33</a></b> je groove-thrashová
kapela z Bombaje. Zpěvák v tričku Pantera, turné v USA jako
předkapela Soulfly, což jsou nejlepší indicie, odkud vítr vane. Sympatická
indická čtveřice byla sice lepší než většina neznámých předkapel, ale ani jedna
jejich píseň mi neutkvěla v paměti. Švédové <b><a href="https://www.warfect.net/">Warfect</a></b> už jsou jiná
liga, a v sále byli diváci, kteří přišli vyloženě na ně. Melodický thrash
s přehledem hrnou ve třech. Zpěvák a kytarista Fredrik Wester měl tričko
Exodus, takže se dalo čekat, že jeho srdce tepe v rytmu klasického thrashmetalu.
Fotku basáka Krise Wallstroma bych dal do encyklopedie k heslu švédský metalista.
Pecky typu <i>Left to Rot</i>, <i>Pestilence</i> či <i>Hail Caesar</i> už mají
na to v hlavě nějakou dobu vydržet. Koncert se slušně rozjel už před
hlavním chodem.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0yzvpkQSuR583QBenXwg04Y39sE3bI5rwGjyScUtdNfRemr_et9gzjxwFTLlvYnOcyXXJvCYLxvFKMBppXlsQVf3O967jfDOuyskMxnvXYvYHqTmm8NNw9H7OEuJGkuBb1sFRA_EotN111D7a_pzNPkrHvhT49LCV1pPc5Pf8e-HUEPKU0RS4tfudwg/s1440/SystemHouse33.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="896" data-original-width="1440" height="199" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0yzvpkQSuR583QBenXwg04Y39sE3bI5rwGjyScUtdNfRemr_et9gzjxwFTLlvYnOcyXXJvCYLxvFKMBppXlsQVf3O967jfDOuyskMxnvXYvYHqTmm8NNw9H7OEuJGkuBb1sFRA_EotN111D7a_pzNPkrHvhT49LCV1pPc5Pf8e-HUEPKU0RS4tfudwg/s320/SystemHouse33.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">SystemHouse33</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Švýcarské metalistky <b><a href="https://www.burningwitches.ch/">Burning Witches</a></b> vypálily svůj eponymní debut v roce 2017 a ihned strmě
stoupaly na metalové scéně. Hned po druhém albu se jim sice změnila sestava,
když kytaristka Sonia Nusselder odešla do kapely Crypta (viz dále) a zpěvačka Seraina
Telli dala přednost vlastní kapele Dead Venus. Od roku 2019 třímá mikrofon
holandská zpěvačka Laura Guldemond. Ale tím, kdo pevně třímá v rukou opratě
této smečky, je rozhodně kytaristka Romana Kalkuhl. Jejich klasický heavy/power
metal šlape jako hodinky a rozhodně jsem neměl problém skákat, jak na mě Laura
blýskala piercingem v pupíku. Setlist už si nepamatuji, ale rozhodně
zazněly hity <i>We Stand as One</i>, <i>The Witch of the North</i>, <i>Hexenhammer</i>
či kapelní hymna <i>Burning Witches</i>. Přiznávám, že se mi víc líbil zpěv předchozí
zpěvačky, ale Laura mě naživo rozhodně přesvědčila, že je stejně dobrá.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglHqkvPixxpjCGdgqusu9hFqGmK1UfNK5J8eD0tJcGHbYbvmOC1M0yPcIBdkW6YhDscagbml5QE4sfcQ66w-t3BUIjyGvAhc6Nm1WOzqBCmqtFl60u7db52of-nHjZeVMyNdyNUUGlYhAGwn58aywkURk0h4U4VCe3EENQ_YL8wkX4aH-2ipdIqmfy9w/s1024/Burning%20Witches.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="536" data-original-width="1024" height="168" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglHqkvPixxpjCGdgqusu9hFqGmK1UfNK5J8eD0tJcGHbYbvmOC1M0yPcIBdkW6YhDscagbml5QE4sfcQ66w-t3BUIjyGvAhc6Nm1WOzqBCmqtFl60u7db52of-nHjZeVMyNdyNUUGlYhAGwn58aywkURk0h4U4VCe3EENQ_YL8wkX4aH-2ipdIqmfy9w/s320/Burning%20Witches.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Burning Witches</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Brazilská <b><a href="https://www.nervosaofficial.com/">Nervosa</a></b> je
na scéně ještě o pět let déle. Od začátku hrála hodně naštvaný thrash/death
metal. Kromě krátkého rozjezdu se dvěma kytarami hrála kapela celou dobu ve
třech. Když v roce 2020 odešly zpívající baskytaristka Fernanda Lira a bubenice
Luana Dametto (které okamžitě rozjely vlastní kapelu Crypta), zůstala už dávno
jediná zakládající členka, kytaristka Prika Amaral sama. A zřejmě usoudila, že
si za těch deset let udělala na scéně jméno, takže se nemusí po spoluhráčkách
rozhlížet jen doma v Brazílii. Takže do mikrofonu teď řve Španělka, která
si říká Diva Satanica, basu drtí Italka Mia Wallace a bubenice Eleni Nota
pochází z Řecka. Pořád to hrnou maximálně na sílu a možná ještě trochu
toho deathu navíc přidaly (možná už by se ty přívlastky měly psát obráceně jako
death/thrash). Diva Satanica dobře zvládala roli extrémní frontmanky, rytmická
sekce jela pořád na plné obrátky a snad jediná výtka směřuje k samotné Price.
Pódium ve Stormu bylo asi malé, každopádně měla svoji sadu pedálů umístěnou
úplně na straně pódia, takže kdykoli začala brousit něco hodně zajímavého, byla
vlastně z půlky schovaná za sloupem. Některé z písní, které určitě
zazněly: <i>People of the Abyss</i>, <i>Genocidal Command</i>, <i>Into Moshpit</i>,
<i>Blood Eagle</i>, <i>Under Ruins</i> a samozřejmě titulní píseň aktuálního alba
<i>Perpetual Chaos</i> (ne, nejsou to zrovna veselé kopy, ale to by k jejich
muzice ani nepasovalo). Sice je to o dost tvrdší, než hudba, kterou běžně
poslouchám, ale docela jim držím palce, ať jim nasazení i sestava vydrží.
Naživo to každopádně funguje lépe než z desek.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoonDbypiXjNNjoEnWyIua51gnKI1sToZ15I4pN-m9k78RIeJWWhbrr0nzT1MEWgo5mo1Cz1bI4PpjZfPs-7FCnfFHjwoQfaM9Def6dN7uun9b9n4N5qfcc4aQQpkvh4xZ0LHbeKwP9yg6bXuu1fHFlbSnUa9_uTNbIsYKsav57Z1vfPmYES4U_9wYkA/s1200/Double%20the%20Metal.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoonDbypiXjNNjoEnWyIua51gnKI1sToZ15I4pN-m9k78RIeJWWhbrr0nzT1MEWgo5mo1Cz1bI4PpjZfPs-7FCnfFHjwoQfaM9Def6dN7uun9b9n4N5qfcc4aQQpkvh4xZ0LHbeKwP9yg6bXuu1fHFlbSnUa9_uTNbIsYKsav57Z1vfPmYES4U_9wYkA/s320/Double%20the%20Metal.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Double the Metal Tour 2022 program</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Celkově koncert předčil má
očekávání. I když kovidová opatření ještě zcela nepominula, tady si z toho
nikdo nic nedělal. Zpěvák Indů se pohyboval po klubu celou dobu, Lauru Guldemond
jsem viděl u stánku s merchem, jak se tam někomu podepisovala, a když si z respiračních
onemocnění nedělají hlavu ani potenciálně nejohroženější vokalisté, tak už bylo
asi opravdu na čase tohle zdravotnické šílenství ukončit. Viděl jsem fotky ze
Zlína a zcela dle očekávání tam byla přinejmenším dvojnásobná divácká účast.
Skoro se divím, že ještě někdo ty kapely tahá i do Prahy. I když to mám výrazně
blíž.<o:p></o:p></span></p>
<div style="border-bottom: solid windowtext 1.5pt; border: none; mso-element: para-border-div; padding: 0cm 0cm 1.0pt 0cm;">
<p class="MsoNormal" style="border: none; padding: 0cm; text-align: center;"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span><span style="font-size: 12pt;"><b> <span style="color: #2b00fe;">x x x x x</span></b></span></p></div>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">4. května jsem původně hodlal
strávit v zajetí filmů při závěrečném dnu festivalu <a href="https://www.febiofest.cz/">Febiofest</a>, ale
najednou jsem někde na internetu narazil na informaci, že se od dvaceti hodin
koná v <a href="https://rockcafe.cz/cs/">Rock Café</a> akce nazvaná <i>Queen of Metal Night</i>. Sestava kapel:
Tezaura, Wishmasters a Surma. Tři české kapely se zpěvačkami v čele. Všechny
znám, od těch prvních dvou mám i nějaké hudební nahrávky doma, žádnou jsem
nikdy neviděl naživo. No neber to, za tři stovky. Takže jsem oželel <a href="https://www.csfd.cz/film/207785-jaro/">ukrajinský němý film</a> s živým doprovodem, večeři nahradil <a href="https://www.bb.cz/pobocky/bb-narodni-trida">bagetou</a> a ve 20 hodin jsem
byl na místě (kde ještě ani nepouštěli diváky do sálu). A jelikož Tezaura měla při
zvučení velké technické potíže, začalo se asi o tři čtvrtě hodiny později. To
jsem se klidně mohl normálně najíst. </span><span style="font-family: "Segoe UI Emoji",sans-serif; font-size: 12.0pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">☹</span><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpzrueGT7lOe-rMlYYjMmr-sxG9V_OmJamsybhLLeij7dmljgCSYuCT-VgztJfybI-Or4GPnnkLEtqeJvQq0OwysaCtH48I4UWPQKC7F-rJOrcXI1lCz2XMlpOciwR0GvCrBRE3TaZ7eGSIXptQS8qdozJ3nn3ydpjGVlbVb4XZGw0PTLkaHd92HuXrg/s960/Queen%20of%20Metal%20Night.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="502" data-original-width="960" height="167" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpzrueGT7lOe-rMlYYjMmr-sxG9V_OmJamsybhLLeij7dmljgCSYuCT-VgztJfybI-Or4GPnnkLEtqeJvQq0OwysaCtH48I4UWPQKC7F-rJOrcXI1lCz2XMlpOciwR0GvCrBRE3TaZ7eGSIXptQS8qdozJ3nn3ydpjGVlbVb4XZGw0PTLkaHd92HuXrg/s320/Queen%20of%20Metal%20Night.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Queen of Metal Night plakát</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">O brněnské kapele <b><a href="https://www.tezaura.com/?lang=cs">Tezaura</a></b>
vím od roku 2013, kdy vydala album <i>Unleash the Butterflies</i>. Stejně jako
o tři roky novější EP <i>Heartcore</i> ho mám doma v digitální formě z nějaké
kapelní crowdfundingové kampaně (dávno netuším, o co šlo). Kapela si potrpí na
přezdívky, takže zpěvačka si říká Lorieneta (nebo naštěstí zkráceně Lori),
kytarista je Nemo, a možná, že kdybych se trochu snažil, našel bych i basáka a
bubeníka. Kapela naštěstí snahu o dokonalý zvuk vzdala, jinak by asi vůbec
nehráli, ale pořád jim do toho něco bručelo. Lori si zřejmě nejvíc uličnicky
užívala novou píseň <i>Scarecrows</i>, kde titul běžně řve basák, ale tady
neměl funkční mikrofon, takže to musela zvládat sama (což má dle jejích
vlastních slov jinak zakázané). A proč nemají těch nových písní víc? Zatímco většina
kapel neměla dva roky co dělat, takže skládali jak diví, kapelní skladatel Nemo
je povoláním doktor a poslední dva roky žádné volno neměl. Třeba teď přijdou lepší
časy…<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLGDjBXD9zz-Zovex57sW1zjWsdT73_Uuyxc3pRwSUKiC4QMtk0ditlgbtlE3hRWJH2iS6cJwI6WbJSz53-5RySmhYUn2NjSOPy4_0T1ltWkexEnbCx9tPdJW2uywcUCaNRqbUaCyorE-46tSlcw3Auy1onct658gNFtE4vV3lGgzl9rt5OUFbAupjEw/s960/Tezaura.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="960" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLGDjBXD9zz-Zovex57sW1zjWsdT73_Uuyxc3pRwSUKiC4QMtk0ditlgbtlE3hRWJH2iS6cJwI6WbJSz53-5RySmhYUn2NjSOPy4_0T1ltWkexEnbCx9tPdJW2uywcUCaNRqbUaCyorE-46tSlcw3Auy1onct658gNFtE4vV3lGgzl9rt5OUFbAupjEw/s320/Tezaura.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tezaura</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Kapela <b><a href="https://www.wishmasters-official.com/">Wishmasters</a></b>
vznikla v Jaroměři v roce 2007 jako revivalová skupina hrající písně
finských hvězd symfonického metalu Nightwish. Pak si postavili vlastní
nahrávací studio, vrhli se na původní tvorbu a v roce 2014 vydali debut <i>Beatrice</i>.
V roce 2017 natočili druhé album, k němu i videoklip, načež od nich
odešla zpěvačka. Kapela to ovšem nezabalila, na jaře 2018 se její novou
zpěvačkou stala Italka Shirley Tracanna, se kterou přetočili album i videoklip,
takže druhé album <i>Afterworld</i> vyšlo na podzim 2018. A to jsem si nejen
koupil, ale slyšel jsem ho určitě víckrát, než poslední dvě alba Nightwish
dohromady. Slušný pokrok, ne? Během kovidového blázince vydali singl <i>Wasteland</i>,
na dalším albu se intenzivně maká. A zase bude koncepční. Jestli na něm budou
pecky kalibru <i>City of Emrei</i>, tak o ně nemám strach. Možná jsem to moc
nečekal, ale naživo hrají i písně z debutu. A na rozdíl od Tezaury už měli
i perfektní zvuk, takže spokojenost na maximu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi69kAAMmkAz5M2okE685P8BIHlvogx_cSEvwOoFuhlSCnZb2qMRVfQ3J1i4OULfxplM5U6D0qcsG0HioZGrzHGT--ECSnzpfsyC8XgRYEZ0b1Pp4G_IGa-yPpnPbhHxKFT1uJcfsbupOXGR3HT-ozg8gYuBBBtRIXBTL3941sJyAFBk22y83Ou0-_FsQ/s2000/Wishmasters.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1334" data-original-width="2000" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi69kAAMmkAz5M2okE685P8BIHlvogx_cSEvwOoFuhlSCnZb2qMRVfQ3J1i4OULfxplM5U6D0qcsG0HioZGrzHGT--ECSnzpfsyC8XgRYEZ0b1Pp4G_IGa-yPpnPbhHxKFT1uJcfsbupOXGR3HT-ozg8gYuBBBtRIXBTL3941sJyAFBk22y83Ou0-_FsQ/s320/Wishmasters.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Wishmasters</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-size: 12.0pt;"><a href="https://bandzone.cz/surma">Surma</a></span></b><span style="font-size: 12.0pt;"> je kapela, kterou založila zpěvačka Viktorie Surmová
se svým přítelem, kterým je kytarista faerské kapely <a href="https://tyr.fo/">Týr</a> Heri Joensen. Na basu hraje
Nizozemec a za bicími sedí Rus (dříve hrával v tamní Arkoně). Mezinárodní
sestava se vším všudy. A podepsali smlouvu s americkým hudebním
vydavatelstvím <a href="https://www.metalblade.com/us/">Metal Blade</a>. Hudebně velmi dobré, Viktorie je výborná zpěvačka,
ale pořád z nich nějak nejsem na větvi. Jejich debut <i>The Light Within</i>
jsem slyšel jednou, videoklipy viděl také asi všechny, ale stejně mě první dvě
kapely tohoto večera bavily víc.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibba_yICPmGmJDB1nLMYPZBDDcEtR-sRfkp_zrogn9EnEn6X5PuhYTlw6-TsMxnTc0093He4j_52R28q6SMmtb1-wMK2DXGBfQGiLfm-gwnqw4WM7FhO74G7l1rVHRb-stN59z-8ykcsJ40hXYmBkvEIAErLxuGLh0VccLlQ7KbdskmqkcF7YEaLlvTA/s960/Surma.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="960" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibba_yICPmGmJDB1nLMYPZBDDcEtR-sRfkp_zrogn9EnEn6X5PuhYTlw6-TsMxnTc0093He4j_52R28q6SMmtb1-wMK2DXGBfQGiLfm-gwnqw4WM7FhO74G7l1rVHRb-stN59z-8ykcsJ40hXYmBkvEIAErLxuGLh0VccLlQ7KbdskmqkcF7YEaLlvTA/s320/Surma.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Surma</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">P.S.: Fotky nakradeny z kapelních
facebookových profilů. Kdo tam nic z pražského koncertu nedal, tak tu
prostě není.<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-77717024571892923552022-06-18T21:14:00.000+02:002022-06-18T21:14:03.676+02:00Febiofest 2022<p><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.febiofest.cz/">Febiofest</a> v Praze se měl
konat od 19. do 28. dubna. Tak jsem si na něj vzal dovolenou. Když pořadatelé
29. března oznámili nový termín akce: 28. dubna až 4. května, bral jsem to jako
další naschvál. Když v minulých dvou letech akci přesunuli na září, dalo se
to pochopit, ale proč posun o devět dní? Dodnes netuším. Nejdřív jsem si řekl: taky dobře, aspoň ušetřím. Ale v práci se mi dovolenou kupodivu povedlo
aspoň částečně přesunout, takže jsem nakonec do Prahy přece jen vyrazil.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZDg5HlbW8l7aVUm5YItlDygLBtNjqIiw4UELczWMiwPK9ptDxM4ts5LGXcg1pup84hMMnXMydnPwf-p_ouTEOiLxUCuMtbpBuyy5636AKsoMHr_i_ctOAuqTkqZZ_gFL8XvW6d45hmqxf2OxjlCV9ZyNLuKhgdXTfiRmAu-Eimb2agn4x35j_Il6yMQ/s836/obr%C3%A1zek_001.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="283" data-original-width="836" height="135" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZDg5HlbW8l7aVUm5YItlDygLBtNjqIiw4UELczWMiwPK9ptDxM4ts5LGXcg1pup84hMMnXMydnPwf-p_ouTEOiLxUCuMtbpBuyy5636AKsoMHr_i_ctOAuqTkqZZ_gFL8XvW6d45hmqxf2OxjlCV9ZyNLuKhgdXTfiRmAu-Eimb2agn4x35j_Il6yMQ/w400-h135/obr%C3%A1zek_001.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Filmovou dovolenou jsem zahájil
francouzsko-mexicko-švédským dovolenkovým filmem <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1078214-zapad-slunce/">Západ slunce</a></b> (Sundown,
2021, 83 min.) ze sekce Panorama: Ikony. Mexický filmař Michel Franco v něm
sleduje londýnskou rodinu (Tim Roth, Charlotte Gainsbourgová a dvě dospívající
děti) v oblíbeném mexickém turistickém letovisku Acapulcu. Dovolenkovou
idylu naruší špatné zprávy z domova. Žena se hroutí, protože jí zemřela
matka, rodina spěšně balí a vyráží na letiště, kde jim Tim Roth sdělí, že nemá
pas, rozloučí se s nimi a vrací se taxíkem do jiného hotelu. Pár dní si
vymýšlí o vydání náhradního pasu na konzulátu, pak mobil strčí do šuplíku v hotelovém
pokoji a považuje tím situaci za vyřešenou. A sbalí pohlednou mladou Mexičanku
(Iazua Lariosová). Až po víc jak půlhodině se divák dozví, že jeho původní
předpoklady byly mylné. Tim Roth a Charlotte Gainsbourgová byli sourozenci a
hlavní hrdina byl tedy pouze strýcem obou dětí. Podle mě to z něho o nic
lepšího člověka neudělalo. Ale i po zbytek filmu je pasivní, téměř
nekomunikuje, ani když mu hrozí, že stráví zbytek života v mexickém vězení
za objednávku vraždy. V závěru se to autor snaží zdůvodnit vytažením
dalších klišé (mezi které ostatně patří i název filmu), ale už to na mne
nefungovalo. Tim Roth to sice celé utáhne svým charismatem, ale jinak tu nic
mimořádného není.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Britský film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1104977-svet-plny-barev/">Svět plný barev</a></b> (The Colour Room, 2021, 108 min.) ze sekce Panorama: Nové proudy do
Prahy doprovodila dvojice producentek Thembisa Cochranová a Georgie Pagetová.
Obě vypadaly upřímně nadšené, že vidí svůj film v kině s živými
diváky. Australská režisérka Claire McCarthyová pro ně natočila jeden skutečný
příběh z počátků ženské emancipace. Film je zasazen do Londýna na začátku
20. let minulého století. Do šedého města dušeného pod vrstvou prachu, kouře a
popela. Hlavní hrdinka pracuje v keramické továrně, kde se jí nakonec
povede hotová revoluce. Do světa ovládaného muži jako návrhářka pošle barevné
nádobí a pokusí se tím svět trochu rozzářit. Že tahle v podstatě až pohádková
historka funguje, do značné míry stojí na výborné Phoebe Dynevorové
v hlavní roli. Trochu kýč, ale pěkně se na něj koukalo. Nenapadlo mě, na
co bych se asi tak chtěl producentek zeptat, a tak jsem hned po projekci
opustil sál.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Za chvíli jsem byl zpátky
před sálem a (ne)trpělivě čekal s ostatními, až si v sále dopovídají.
Se zhruba dvacetiminutovým zpožděním startovala španělská komedie <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1077430-dobry-sef/">Dobrý šéf</a></b>
(El buen patrón, 2021, 120 min.) zařazená do sekce Soutěž komedií. Režisér Fernando
León de Aranoa obsadil Javiera Bardema do role ředitele továrny na výrobu vah. Deklaruje,
že pro své zaměstnance udělá všechno, ostatně je vydává za svou rodinu. Aspoň
do chvíle, kdy se jich potřebuje zbavit. Dbá o čest firmy, podřízeným neváhá
zasahovat i do osobních vztahů a jeho touha po ocenění firmy se mění
v posedlost. Že si sám užívá se sexy stážistkou, je jistě v pořádku.
A když čestné metody vyjednávání selžou, neváhá použít ani jejich drsnější
varianty, a nakonec jít přes mrtvoly. Situační komedie je tak ke konci o dost
černější, než jsem čekal, ale převážně jsem se bavil.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaBdKnHJcZv3NeiHflZzcBYokluFbzQkdYz4TXnSdR0Et-9ySw6JeuhcdRIwgsxSjLtV-sMo9sa2BesEsXrU1MXQ-6HsTdiuQowZTkDDiGeoS2ZlxQfURKXhUJrX9Ud6qxzafSxOLOhIyHqtwFRKHoUbblTtRLuLxxeDaHEOVIDarVyHeXcwZPRqpflw/s846/obr%C3%A1zek_002.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="274" data-original-width="846" height="130" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaBdKnHJcZv3NeiHflZzcBYokluFbzQkdYz4TXnSdR0Et-9ySw6JeuhcdRIwgsxSjLtV-sMo9sa2BesEsXrU1MXQ-6HsTdiuQowZTkDDiGeoS2ZlxQfURKXhUJrX9Ud6qxzafSxOLOhIyHqtwFRKHoUbblTtRLuLxxeDaHEOVIDarVyHeXcwZPRqpflw/w400-h130/obr%C3%A1zek_002.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">V sobotu dopoledne se
hrály tři filmy. Tak jsem to vzal vylučovací metodou… a během chvilky mi
nezbylo nic. Buď jsem si mohl najít alternativní program, nebo tvrdohlavě
preferovat Febiofest. Zvolil jsem druhou možnost. Proč jsem tedy skončil na pro
mne nejméně vhodné projekci z celého programu? Protože její součástí byl i třináctiminutový předfilm <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1120074-zuza-v-zahradach/">Zuza v zahradách</a></b> Lucie Sunkové, který
jediný na mne působil dojmem, že stojí za vidění. A byla to pravda nejen kvůli
krásné ruční animaci na skle. Vyprávění pro děti, které nepodceňuje své diváky,
může chytit i dospělého. Samotný hlavní film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1121553-mimi-liza-zahrada/">Mimi & Líza – Zahrada</a></b>
(Mimi a Líza – Záhrada, 2022, 56 min.) režisérské dvojice Ivana Šebestová a
Katarína Kerekešová vzniklý ve slovensko-české koprodukci se hrál v rámci
sekce Generace Junior. A od 21. dubna se (včetně předfilmu) hrál v kinech
po celé republice. Byly to čtyři díly animovaného seriálu o dvou malých
kamarádkách, z nichž jedna je nevidomá, doplněné o titulní středometrážní
dobrodružství. Stejně jako předchozí pásmo <i><a href="https://www.csfd.cz/film/665006-mimi-liza-zahada-vanocniho-svetla/">Mimi & Líza: Záhada vánočního
světla</a></i> mě to pořád nepřesvědčilo, že se něco takového hodí do kina. Opravdu
si myslím, že tomuto formátu lépe sedí televize.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Srbský film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/995063-o-pribuznych-a-zelvach-ninja/">O příbuzných a želvách ninja</a></b> (Kelti, 2021, 106 min.) patřil do sekce Queer Now. Režisérka
Milica Tomovićová zasadila vyprávění do Bělehradu v zimě 1993. Do doby,
kdy se rozpadala Jugoslávie. Slovinsko vyhlásilo nezávislost, mezi Chorvatskem
a Bosnou zuřila válka, a díky mezinárodním sankcím se v Bělehradě
roztáčela kola inflace. A sem je zasazena jedna dětská oslava narozenin.
Zatímco děti ujížděly na želvách ninja, dospělí jsou mnohem nepřehlednější
směskou. Jsou mezi nimi gayové, lesby, náckovský pankáč, herečka i učitelka.
Alkohol teče proudem, který následují lehké drogy. A domem bloudí jeden
chlapeček, na jehož přítomnost zapomněli všichni dospělí i děti. Žádný dějový
oblouk, nic zásadního se nestane, nikdo se nezmění, až vystřízliví, nastane
další šedivý den jejich životů. Kdybych se hodně nudil, asi bych zkusil
přemýšlet, zda se k filmu méně hodí ten původní, nebo ten český název.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQKY89TeD9057IWyEJcer_i_ohRsjC4ZPXkxCx6mGPVhamnAvsKg7Tzf0_R8O5X8KjIJnoJMfbYmJIbupbDoVA26f8N297SnKctTdEUUYNvkJLkJCr0RP4WSbMZYZgriL26qgSBWzqjHWfGbrWZ5FRtqKPZLPmRzFg1APvqWA3CpfTgntUZdnJFkxenw/s831/obr%C3%A1zek_003.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="276" data-original-width="831" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQKY89TeD9057IWyEJcer_i_ohRsjC4ZPXkxCx6mGPVhamnAvsKg7Tzf0_R8O5X8KjIJnoJMfbYmJIbupbDoVA26f8N297SnKctTdEUUYNvkJLkJCr0RP4WSbMZYZgriL26qgSBWzqjHWfGbrWZ5FRtqKPZLPmRzFg1APvqWA3CpfTgntUZdnJFkxenw/w400-h133/obr%C3%A1zek_003.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Polský večer jsem začal
dramatem <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1080659-ticha-zeme/">Tichá země</a></b> (Cicha ziemia, 2021, 113 min.) patřícím do Hlavní
soutěže. Vzniklo jako koprodukce Polska, ČR a Itálie. Režisérka Agnieszka
Woszczyńská, která přijela film osobně uvést, zasadila vyprávění na nejmenovaný
italský ostrov, ale točilo se na Sardinii, takže nevím, proč to nepřiznat
naplno. V centru pozornosti je mladý polský pár, který si na léto pronajal
dům s bazénem. Bazén je ovšem rozbitý. A ač jsou kousek od moře, trvají na
jeho opravě. Tu přijde provést nelegální (syrský?) imigrant, který přitom
nešťastnou náhodou zemře. Opravdu ho nemohli zachránit? Nebo se jich to prostě
netýká (stejně jako všechny problémy místních), když tu jsou na dovolené? Čím
dál víc je zřejmé, že tihle dva k sobě moc nepasují, a že dramatické události
to jen zdůrazňují. Známý herec Jean-Marc Barr je tu jen ve vedlejší roli
instruktora potápění, takže drobná připomínka skvělé <i><a href="https://www.csfd.cz/film/772-magicka-hlubina/">Magické hlubiny</a></i>.
Film se ale na rozdíl od hrdinů pod hladinu nepouští. Na diskuzi
s režisérkou jsem nezůstal. Mělo by mě snad zajímat, proč zrovna na její
film přispívali čeští koproducenti? Nebo proč film zakončila nemožným
happy-endem? Dovolenková dramata mě prostě letos neoslovila.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Režisér Wojciech Smarzowski
přišel představit svůj film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/932033-svatba/">Svatba</a></b> (Wesele, 2021, 135 min.) natočený
v koprodukci Polska a Lotyšska a zařazený do sekce Panorama: Ikony. Trochu
kuriózní je fakt, že stejný název měl i autorův filmový debut z roku 2004.
Ale prý je to prostě v Polsku natolik výrazná událost, že ji postavil do
centra vyprávění znovu. Autor to se svým přístupem nemá doma lehké, jeho filmy
nedostávají ani zlotý státní podpory a polské filmové instituce je nikde
nepropagují. A přitom zase dokázal provokovat velkolepou freskou odehrávající
se kromě současnosti i na začátku 40. let minulého století. Otec nevěsty je
byznysmen, jinak řečeno pěkný darebák, ne-li rovnou mafián. Jak svatba jeho
dcery v pokročilém stupni těhotenství pokračuje, ukazuje se, že jeho finanční
situace je podstatně horší, než jaký se snaží vzbudit okázalý dojem. Nejen
nevěstě hořkne úsměv na rtech. Navíc je to celé prokládané válečnými vzpomínkami
na mládí jeho otce, které opět vytahují na světlo historii, na kterou by Poláci
radši zapomněli. Tedy to, jak hnáni štvaním církve ve velkém vybíjeli Židy. Ne,
že by snad chtěli pomáhat Hitlerovi, prostě jen využili toho, že jejich
zabíjení bylo beztrestné. Přiznávám, že na mě tu bylo až moc postav, takže jsem
občas tápal, kdo je kdo. Ale jinak další Smarzowského sebevědomá ukázka
filmařiny, která umí tít do živého. Robert Więckiewicz v hlavní roli je
opět perfektní.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Na závěr večera trocha
nekorektní zábavy v podobě filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/806818-ti-druzi/">Ti druzí</a></b> (Inni ludzie, 2021, 106
min.) z koprodukce Polska a Francie od režisérky Aleksandry Terpińské ze
sekce Delikatesy z východu. Hlavním hrdinou je nezaměstnaný raper, který
matku a sestru přesvědčuje, že připravuje rapové album. Sestra matce časem
vysvětlí, že je to blbost, protože k tomu kromě textů potřebuje ještě
beaty, a on žádné nemá. Raper sbalí kočku prodávající v drogerii a začne
ji podvádět s vdanou paničkou. Děj není příliš objevný, překvapivá je
hlavně forma. V podstatě jde o hiphopový muzikál, kde místo vypravěče děj
glosuje rapující Ježíš (má bílou bejsbolku kombinovanou s trnovou
korunou). Úžasný byl třeba zpívající sbor bezdomovců, které předtím jedna
z postav obdarovala svou krabičkovou dietou i s varováním, že je to
tak zdravé, že by jim to paradoxně mohlo ublížit. Zkrátka moderně šlapající
nekorektní komedie o temných stránkách naší reality. A hlavní hrdina nakonec
Ježíše vyhodí z tramvaje, protože vypadá jak socka. Hudebně to sice bylo
na hony vzdálené tomu, co poslouchám, ale vlastně jsem ani v tomto ohledu
nijak netrpěl.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsxQdlLOJIdrSSraYe559wlFfAKu3noTy4WSIQs3A1dJenZQijHxgtjgnZa5lCg7XmhxiqOGezVcIVhLevjwaRTjKrz_yuHscBHUArfrnxUrtaAZdlFu_hihY-HsJ0DgUUb-jDtsy1V5IiEkbaSHxcoLMXnW6Fmki8z3Ex9w0zwEfRwhFbf2bfcccIcw/s830/obr%C3%A1zek_004.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="281" data-original-width="830" height="135" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsxQdlLOJIdrSSraYe559wlFfAKu3noTy4WSIQs3A1dJenZQijHxgtjgnZa5lCg7XmhxiqOGezVcIVhLevjwaRTjKrz_yuHscBHUArfrnxUrtaAZdlFu_hihY-HsJ0DgUUb-jDtsy1V5IiEkbaSHxcoLMXnW6Fmki8z3Ex9w0zwEfRwhFbf2bfcccIcw/w400-h135/obr%C3%A1zek_004.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">V neděli dopoledne byly
na programu jen dva filmy, ale nabídka byla mnohem zajímavější než
v sobotu. Chorvatská režisérka žijící v USA Antoneta Alamat
Kusijanovićová natočila film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1052607-murena/">Muréna</a></b> (Murina, 2021, 92 min.)
v koprodukci Chorvatska, Brazílie, USA a Slovinska. Hrál se v Hlavní
soutěži. Děj je zasazen do penzionu na pobřeží jednoho z chorvatských
ostrovů, kde s rodiči vyrůstá dospívající hrdinka ve věčném souboji
s despotickým otcem. Jenže, co je pro ostatní dovolenkový ráj, je pro ni
spíš vězením, ze kterého nevidí šanci k úniku. Ani lov murén harpunou ji
nijak nebaví, jakkoliv je při něm úspěšnější než její otec. Gracija
Filipovićová byla jednoznačně castingovou výhrou. Psychologicky to nebyla nijak
lehká úloha, navíc bylo třeba, aby byla doslova jako ryba ve vodě. Ostatně
většinu filmu neopouští záběr, a až na pár výjimek je vlastně pořád v
jednodílných plavkách (či v neoprenu při scéně hloubkového potápění). Přestože
hlavní boj svádí s otcem v podání Leona Lučeva, smysl tu dává i angažování
maorského herce Cliffa Curtise do role zámožného otcova známého z dávných
časů. Kromě množství podvodních scén je tu vše od letní idyly až po thrillerově
dramatické sekvence. Celkově rozhodně velmi povedený film.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Po pár dnech v práci
jsem se vrátil na poslední den festivalu. A vybral jsem si belgické drama <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1052513-hriste/">Hřiště</a></b>
(Un monde, 2021, 72 min.) režisérky Laury Wandelové zařazené do sekce Generace
Plus. Což je vhodná příležitost zmínit se o návštěvnosti, která se nevrátila do
předkovidových dob ani o víkendu večer, natož ve všední den odpoledne, kdy nás
v sále byl určitě jednociferný počet. I když tady to nakonec bylo úměrné
přitažlivosti filmu. Film začíná prvním příchodem hlavní hrdinky do školy. Ta
je jediným prostorem tohoto filmu, mimo který nevykročíme. O nedlouho později
je svědkyní šikany svého staršího bratra. O životě dětí mimo toto území se
dozvíme jen minimum (žijí s otcem, který nemá práci, protože se stará o ně), ale
vlastně se dozvíme minimum i o školní šikaně. Kamera je totiž tak nalepená na
hlavní hrdince, že často ani netušíme, co sleduje ona. A nakonec z toho
vyplyne, že školní šikana je něco, s čím je lepší nic nedělat, protože se to
jinak ještě zhorší. Škola ve filmu až na pár ojedinělých výjimek sestává
z přestávek a tělocviku. Práce s mladými neherci je solidně zvládnutá
a rozumná délka je druhým nesporným pozitivem.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Svůj evropský filmový
festival jsem zahájil daleko za oceánem, tak jsem ho podobně i zakončil.
Projekcí novozélandského filmu <b><a href="https://www.csfd.cz/film/1033668-spravedlnost-bunny-kingove/">Spravedlnost Bunny Kingové</a></b> (The Justice
of Bunny King, 2021, 101 min.) režisérky Gaysorn Thavatové ze sekce Girls in
Film. Titulní hrdinka se živí tím, že čeká u rušné křižovatky na červenou, pak
vběhne k autům, myje jim čelní skla a doufá, že se za to dočká pár
drobných. Bydlí u sestry a pokud chce navštívit své děti, musí nejdřív na
sociálce vyplnit množství formulářů. Dělá věci zásadně správně, a ignoruje, jak moc to zkomplikuje život jí samé. Když se se státem nedá jednat čestně, uchýlí se i
k podvodu či krádeži. Nakonec míří v ukradeném autě se svou
nezletilou neteří napříč zemí za svými dětmi, protože jim tu narozeninovou
oslavu slíbila, ať se děje, co se děje. Až když je z toho kriminální drama
hollywoodských rozměrů, dozví se divák podstatné okolnosti z její
minulosti. Třeba, že seděla ve vězení za zabití manžela, který mlátil ji i
děti, a u soudu se hájila tím, že chtěla bránit děti. Přitom už víme, že její
syn má doživotní postižení, teď už i odkud. Opravdu dělá sociálka všechno
v první řadě pro děti? Opravdu je před takovouto matkou nutné děti
chránit? Jsou za všemi těmi lejstry také nějací lidé? Výborná Essie Davisová
v hlavní roli exceluje, přesto film viditelně poožije, když je na plátně
pohromadě s Thomasin McKenzieovou v roli její neteře.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLduTBIn78sdIkDmv5XnxEdcoH6AllKRLoqCtFZ5ILlBhv7korAr4iFZB-Is71dOJCisSSD90L0vnbyHv64DvOh0l6jDHWFbVsJVz6cL6g20B3t2r15r9L2dlTaoSbRBITZMTAeDqP4lrizfu1qOxn4G31y7IE8rtrC5tX_UEuwaWm95Pr1QxmWS1OJQ/s1936/Febiofest.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="268" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLduTBIn78sdIkDmv5XnxEdcoH6AllKRLoqCtFZ5ILlBhv7korAr4iFZB-Is71dOJCisSSD90L0vnbyHv64DvOh0l6jDHWFbVsJVz6cL6g20B3t2r15r9L2dlTaoSbRBITZMTAeDqP4lrizfu1qOxn4G31y7IE8rtrC5tX_UEuwaWm95Pr1QxmWS1OJQ/w400-h268/Febiofest.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Vím, že na festivalu byla
speciální sekce Ukrajina: Střed Evropy, a nevyhýbal jsem se jí záměrně. Za
normálních okolností, bych svoji festivalovou pouť také zakončil projekcí filmu
<i><a href="https://www.csfd.cz/film/207785-jaro/">Jaro</a></i> z roku 1929 s živým hudebním doprovodem, což je přesně
taková specialitka, na kterou obvykle slyším. Ale stalo se, že jsem objevil ve
stejném termínu jinou lákavou akci, takže jsem místo němého filmu šel na
koncert. Bojovnice za ženská práva by jistě byly nadšené, že jsem za celou dobu
festivalu viděl pouze tři filmy, které natočili muži. Abych tuhle ženskou
přesilovku trochu napravil, doplním aspoň informaci, že s přehledem
nejlepším z mnou viděných filmů byla polská <i><a href="https://www.csfd.cz/film/932033-svatba/">Svatba</a></i>. Všichni
filmaři, kteří své filmy přišli osobně představit, použili větu, že úspěšné
natočení filmu považují za zázrak. Ano, všechny mimo jiné spojuje, že vznikly
během kovidových uzávěr a omezení.<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-54381475547012897042022-05-28T16:12:00.000+02:002022-05-28T16:12:45.563+02:00Co právě poslouchám<p><span style="font-size: 12pt;">Když už mám doma přes
tisícovku disků CD, tak jsem si v létě 2021 řekl, že je na čase upgradovat
svoji poslechovou sestavu. Ne že by můj mikrosystém <b>Panasonic SA-PM71SD</b> hrál
špatně, ale prostor na zlepšení tu byl. Přes rozvolnění vládních covidových
blbáren jsem rezignoval na objíždění hi-fi studií a rozhodl se tuhle výzvu
zvládnout sám s pomocí internetu. (Poznámka ke všem níže uvedeným cenám:
vše se vztahuje k době, kdy jsem ceny vyhledával / zaplatil, spousta se
jich už změnila, většinou směrem nahoru.)</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Nejdříve jsem si
nakonfiguroval dvě podobné ideální hi-fi sestavy založené na integrovaném
zesilovači a CD transportu (Audiolab 6000A + 6000CDT za 32.400 Kč vs. Cambridge
CXA61 + CXC za 37.890 Kč). Když jsem připočítal odpovídající reprosoustavy,
signálové a reproduktorové kabely, hi-fi stolek a síťový filtr, skončil jsem na
celkových cenách kolem 83 tisíc (a to mi ještě vzadu v hlavě šrotovala
otázka gramofonu). Tolik jsem za hi-fi utratit nechtěl.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Takže druhý extrém. Výchozí
kvalita, za co nejnižší cenu. Rychle jsem došel opět ke dvěma možnostem
založeným na integrovaném zesilovači a CD přehrávači (Cambridge CXA35 + CXC35
za 17.050 Kč vs. Denon PMA-600NE + DCD-600NE za 17.490 Kč). Zhruba poloviční
cenovky znamenaly také snížení cen reprosoustav (nejvíce jsem uvažoval o modelu
Wharfedale Diamond 11.2 za 12.990 Kč) a dalších komponent (vyjma nábytku).
Fajn, ceny už mám o dost rozumnější.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Jenže cenový rozdíl vyšších
modelů Denon PMA-800NE (11.990 Kč) + DCD-800NE (10.990 Kč) nebyl nijak
propastný. Totéž platí o lepších reproduktorech (Acoustic Energy AE300 za
13.990 Kč). Vida, mám vybráno. Ale červík pochybností stále hlodal, aneb co
jsou nejlepší ještě cenově dostupné reproduktory, na které by vybraný zesilovač
stačil? A tak jsem došel k modelu se stručným názvem Bowers & Wilkins
606 S2 Anniversary Edition (18.790 Kč).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Jeden den rozhodnuto, a druhý
bylo zase všechno jinak. Narazil jsem na informaci, že japonský Rotel má
společný vývoj s britským B&W. A má v katalogu model zesilovače
s téměř totožnými parametry jako můj vybraný Denon. Jen jestli společný
vývoj nezahrnuje jen kategorii high-end? Ale vzhledem k tomu, jakou
pozornost věnují zdokonalování i svých oceněných základních modelů, je možné
všechno. Takže komponenty Denon jsem ve svých úvahách nahradil produkty jiné
japonské značky a začal hledat, kde nakoupit.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">29. července jsem si udělal
výlet do Prahy. Zašel jsem na Vinohrady do showroomu firmy <a href="https://www.avcenter.cz/">AVcenter</a>, kde jsem
zkonzultoval svůj výběr s odborníkem. Skončilo to objednávkou, jejíž
součástí byl integrovaný zesilovač Rotel A11 Tribute (15.990 Kč), CD přehrávač
Rotel CD11 Tribute (11.990 Kč), reprosoustavy Bowers & Wilkins 606 S2
Anniversary Edition (18.790 Kč), síťový filtr <b>Dynavox X2000</b> (3.990 Kč),
signálový kabel <b>AudioQuest Evergreen</b> (1.190 Kč) a reproduktorové kabely <b>QED
XT25 Airlock</b> (2.720 Kč). Dohromady 54.670 Kč. Pak ještě vydržet na dvojnásobnou
komplikaci přepravce <a href="https://www.geis-group.cz/cs">Geis</a>, který nejdříve paletu nevyzvedl u odesílatele a
podruhé mi napsal, že nemá dostatek místa ve voze, který ji měl doručit, ale
nakonec vše zdárně dovezl.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Mé podezření, že se to do
pokoje bez problémů nevejde, se potvrdilo, takže vzápětí dokupuji hifi stolek
<b>NorStone Esse Hifi Vinyl</b> (6.990 Kč). Tím byla tak trochu předurčena budoucnost,
ale trvalo více než měsíc, než jsem sestavu doplnil o gramofon. Ten jsem chtěl
mít domácí, takže jsem vybíral pouze z katalogu firmy Pro-Ject. Nakonec
jsem vybral model Pro-Ject Debut Carbon DC + 2M Red (11.590 Kč). Ten měl
signálový kabel v ceně, takže stačilo připojit a nastavit.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-CurvMsZq017jE6kSXNkc7IoghQGEv2FWsLirHX5fcdg3XKbBe7djumnHqLRqCiE2CYDkyxQ5aG_LTU6Ukss9z2onsVQv1sVgsDPRPoeVjnKTyfLJGyGRzRXQoi2PAyaVIJGvc79X5Bc1meoiNQ-bjmeg9SlP-DMn1P2I1qSsnOuz6EtyB-1-ejf_gg/s1936/_IGP4960.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-CurvMsZq017jE6kSXNkc7IoghQGEv2FWsLirHX5fcdg3XKbBe7djumnHqLRqCiE2CYDkyxQ5aG_LTU6Ukss9z2onsVQv1sVgsDPRPoeVjnKTyfLJGyGRzRXQoi2PAyaVIJGvc79X5Bc1meoiNQ-bjmeg9SlP-DMn1P2I1qSsnOuz6EtyB-1-ejf_gg/s320/_IGP4960.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bluetooth modul zesilovače zvládá i kodek aptX</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Takže, co mi teď doma vlastně
hraje? Integrovaný zesilovač Rotel A11 byl v roce 2019 ověnčen cenou EISA
jako nejlepší cenově dostupný zesilovač roku. Do stejné řady patřily ještě CD
přehrávač CD11 a tuner T11. Zatímco CD přehrávač i tuner byly základní modely,
mezi zesilovači značka nabízí ještě nižší model A10. Jenže u Rotelu neusnuli na
vavřínech a nechali zesilovač i CD přehrávač projít audiotuningem u věhlasného
konstruktéra a zvukového mága Kena Išiwaty. Ten ovšem 25. listopadu 2019
zemřel, takže po něm práci dokončil německý konstruktér Karl-Heinz Fink. Rotel
na počest legendárního ambasadora značky Marantz modely doplnil štítkem
s nápisem Tribute (= poklona, hold, počest). Sice klíčovými změnami byla
výměna všech deseti kondenzátorů a dvou odporů v zesilovači, respektive
osmi kondenzátorů a jednoho odporu v přehrávači, ale vylepšeno bylo třeba
i tlumení šasi přístrojů.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWnV9Fl-0lYCXQxMJBlGM1gHdlTX2f0V3I_cyV2KdsVXLStxUTpH-2SPKdZjgKICuIuHSG5NQLNsQQA2HjkdsHVi8GfXGXeBR8wsXg8ZMf0Afga9GW5B8KkFf4jMCI13MKBMi62eRabh9CxbCK8m4QpFzvBimSxZcHuc2Y1K25BoDkH9hPWTRmsAja6Q/s1936/_IGP4961.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWnV9Fl-0lYCXQxMJBlGM1gHdlTX2f0V3I_cyV2KdsVXLStxUTpH-2SPKdZjgKICuIuHSG5NQLNsQQA2HjkdsHVi8GfXGXeBR8wsXg8ZMf0Afga9GW5B8KkFf4jMCI13MKBMi62eRabh9CxbCK8m4QpFzvBimSxZcHuc2Y1K25BoDkH9hPWTRmsAja6Q/s320/_IGP4961.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Displej zobrazuje údaje o aktuální skladbě a celém disku</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Integrovaný zesilovač <b>Rotel
A11 Tribute</b> se tváří jako přístroj ze staré školy. Pouze analogové vstupy i
výstupy, žádná digitální přípojka. Na první pohled je jedinou digitální částí
přístroje jeho displej. Zdání klame, součástí přístroje je i bezdrátové
rozhraní Bluetooth, takže je uvnitř logicky i D/A převodník. Součástí
audiofilské konstrukce jsou samozřejmě i phono předzesilovač pro gramofony
s přenoskami typu MM a sluchátkový zesilovač s výstupem pro 3,5mm
jack. CD přehrávač <b>Rotel CD11 Tribute</b> má pod shodným displejem plastový šuplík
CD mechaniky, uvnitř ten samý D/A převodník jako v zesilovači a vzadu
jeden analogový a jeden digitální výstup. (Ostatně CD přehrávače jsou už trochu
na ústupu, spousta výrobců v současnosti dává přednost CD transportům,
protože D/A převodníky jsou čím dál běžnější součástí zesilovačů.)<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYzLgq0pFm3DIWFLhc_D7H6hQDBnfhiLofemRLMCdS74V0WZg74yEV-4MgMhrFHa_A3xBWy78NHDKLh27ImVLsfEZJlAIT6ppC_XWKeRZnCQAAKb-jZOo8CGhum1Ahqhf5QOXhmVS2cFMGmsJaHa0LeBqR9pgOhjbE6JS7Nh4fn1zRkWk2VvVayw-aHg/s1936/_IGP4959.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYzLgq0pFm3DIWFLhc_D7H6hQDBnfhiLofemRLMCdS74V0WZg74yEV-4MgMhrFHa_A3xBWy78NHDKLh27ImVLsfEZJlAIT6ppC_XWKeRZnCQAAKb-jZOo8CGhum1Ahqhf5QOXhmVS2cFMGmsJaHa0LeBqR9pgOhjbE6JS7Nh4fn1zRkWk2VvVayw-aHg/s320/_IGP4959.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Výškový reproduktor série 600</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Série řady 600 je základní
sérií reprosoustav značky <b>Bowers & Wilkins</b> a větší stojanové dvoupásmovky
<b>606</b> jsou tedy druhým nejnižším modelem značky (menší nesou označení 607).
Značení klame, aktuální řada <b>S2 Anniversary Edition</b> je už vlastně sedmou
generací modelu, jehož značením firma oslavuje čtvrtstoletí oblíbené řady 600
na trhu. To výročí sice proběhlo už v roce 2020, ale modely na trhu
zůstávají. Od minule je hlavní změnou audiotuning elektrických výhybek, takže
další příklad toho, že obě značky své ceněné modely neustále vylepšují.
Hliníková kalota výškového reproduktoru je chráněná drátěným vrchlíkem,
středobasový reproduktor je z kompozitní tkaniny Continuum. Stěny tuhých kabinetů
tvoří 15 mm tlusté MDF desky (+ dalších 12 mm na nejnamáhanějších čelních
stěnách), vnitřek je zatlumený syntetickým rounem.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilQhvzdtKZmpdVsOUmdDdoPxpy7V5YuSegX8mgVUnmNmkQXUY9wJx4YkezTuCqpnnTA-wfOIUviB9QQxxT0aOFP7mgEoCg0_Aud6P_uis8glcAd4y99392wdKZgUnhNCeW3fVOZ1RWwT4XQzNHZBfJH_qbd6Qy4P3HFSWhcciJUkjaZGe_BRFB2cKw4A/s1936/_IGP4962.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilQhvzdtKZmpdVsOUmdDdoPxpy7V5YuSegX8mgVUnmNmkQXUY9wJx4YkezTuCqpnnTA-wfOIUviB9QQxxT0aOFP7mgEoCg0_Aud6P_uis8glcAd4y99392wdKZgUnhNCeW3fVOZ1RWwT4XQzNHZBfJH_qbd6Qy4P3HFSWhcciJUkjaZGe_BRFB2cKw4A/s320/_IGP4962.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Přenoska Ortofon 2M Red</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Jelikož jeden
z největších světových výrobců gramofonů sídlí v Litovli, chtěl jsem
domácí model. Většinu produkce vyrábí pro rakouskou značku Pro-Ject, ale dodává
gramofony i řadě dalších firem. Jelikož tenhle zbytek už představuje vysokou
školu googlení, soustředil jsem se pouze na rakouskou značku. Model <b>Pro-Ject
Debut Carbon</b> byl oceněn cenou EISA jako nejlepší gramofon roku 2012, aktuální
řada s vylepšeným pohonem na něj v dobrém navazuje. Pohon je přenášen
pryžovým řemínkem, přehazováním řemínku se mění rychlost 33 a 45 otáček za
minutu, přímé přenoskové rameno je z karbonu a z výroby je osazeno <a href="https://www.ortofonaudio.cz/ortofon/3-PODPORA-PODMINKY-EET/2-MM-a-MC-gramofonove-prenosky#">MM přenoskou</a> Ortofon <b>2M Red</b>. Přibalený signálový kabel se samostatným zemnícím
vodičem Connect it E soudě podle jeho průřezu vypadá neošizeně.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Stará zvuková aparatura
zřejmě žárlila na novou, takže mi na konci října odešel potenciometr u repráčků
u počítače (což znamená, že už jsem je ani nedokázal zapnout). Chvíli jsem
opravdu přemýšlel, že si i k počítači dám dřevěné reproduktory, ale včas
mi došlo, že už takhle mám na stole problémy s místem, takže zpět.
Plastová chrastítka na YouTube a další počítačové zvuky stačí. Protože jsem byl
se zvukem dosavadních repráčků Creative spokojený, začal jsem u této značky. Po
chvíli bloudění jsem si vybral Creative Pebble V3. Jenže jsem během další
chvíle zjistil, že se v ČR prodávají Pebble, Pebble Plus a Pebble V2. Proč
má tedy výrobce <a href="https://cs.creative.com/p/speakers/creative-pebble-v3">celou stránku v češtině</a> o výrobku, který na našem trhu
nikdo neprodává? A novinka to není, jsou na trhu od roku 2020. Takže buď vzít
starší model z Čech, nebo poslední výkřik techniky od výrobce. Cena 32,99 €
a vedle ní tlačítko Koupit. Vtipně nevede do žádného obchodu, ale na totožnou
stránku v angličtině, kde se musí ještě jednou kliknout na tlačítko Buy a
vyplnit objednávku. Za necelý týden mi přišel balíček z Nizozemska a na
výpisu kreditní karty jsem měl odečteno 881,26 Kč.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgF3tNZKCGjva9wGwz8MpgPKtu2qfblBvlj6ciW3C1UxrCix8FCYyKC_Y-XJkBu04J5-LA8sL7dv94jqwpyWp24lMOp3WgTDLYFdRigXZGPL4_h3lMlo6NmGncsG1ugZsXMH9wOeAKYSA-Jht2-dIuU6Iteo_q-H9yWKZ5Ccn27vG7NOwGQpOlMvLgoAQ/s1936/_IGP5006.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgF3tNZKCGjva9wGwz8MpgPKtu2qfblBvlj6ciW3C1UxrCix8FCYyKC_Y-XJkBu04J5-LA8sL7dv94jqwpyWp24lMOp3WgTDLYFdRigXZGPL4_h3lMlo6NmGncsG1ugZsXMH9wOeAKYSA-Jht2-dIuU6Iteo_q-H9yWKZ5Ccn27vG7NOwGQpOlMvLgoAQ/s320/_IGP5006.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pravý repráček (levý má o diodu, knoflík a tlačítko méně)</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Reprosoustava k počítači
<b>Creative Pebble V3</b> je vzhledem k roku uvedení na trh samozřejmě bezdrátová
a stačí ji spárovat přes všudypřítomný Bluetooth. Já ovšem nemám notebook, ale
stolní počítač. Žádné bezdrátové rozhraní jsem u něj dosud nepotřeboval, a ani
nadále k tomu nevidím důvod. Skvělé ale je, že pokud reproduktory připojím
kabelem do konektoru USB-C, je hotovo! Jeden kabel stačí na přenos zvuku i
napájení reprosoustav. Další 1,35 m dlouhý kabel tedy samozřejmě spojuje pravou
a levou reprosoustavu. Ty mají kulový tvar. To je z akustického hlediska
ideální obrana proti vzniku stojatého vlnění, ale tady to bude spíše designová
volba. Koule je na třech stranách zkosená, vepředu pod úhlem 45° kvůli měničům
reproduktorů, vzadu kvůli pasivním zářičům, které pomáhají s nejnižšími
kmitočty, a zespodu, aby stály na stole. Průměr koulí se mezigeneračně asi o
centimetr zvětšil, protože se o čtvrt palce zvětšila membrána reproduktoru. Jmenovitý
výkon systému 8 W může ve špičkách vzrůst až na dvojnásobek. A zvuk je pořád
solidní.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaD6dSwaL53N-V_0-UNvPlney9i6w2ifYa8vrPHUhbiGded21eyV-6CcWGHzoupEg7OqkdUiWVUS8kUyw8HY5p6a3c0-hZS2T5D7jQVqndL9fVTO4VrV7Q9cbekue2h8mB6sqSD3i_QTVF3GX56ro7y5DwgxzNNgRm0oRxq-EL39f9gC-RrB3bV6UNug/s1936/_IGP5008.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaD6dSwaL53N-V_0-UNvPlney9i6w2ifYa8vrPHUhbiGded21eyV-6CcWGHzoupEg7OqkdUiWVUS8kUyw8HY5p6a3c0-hZS2T5D7jQVqndL9fVTO4VrV7Q9cbekue2h8mB6sqSD3i_QTVF3GX56ro7y5DwgxzNNgRm0oRxq-EL39f9gC-RrB3bV6UNug/s320/_IGP5008.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">(Bez)drátová sluchátka Sony</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Nejstarším aktivně používaným
audio přístrojem u mne nyní jsou bezdrátová sluchátka <b>Sony MDR-ZX770BN</b>, která
jsem v srpnu 2018 výhodně zakoupil jako vrácené použité zboží. Někdo si
koupil něco, co když držel v ruce (na hlavě), tak si nákup rozmyslel, a já
na tom vydělal. Fajn, jen tak dál. Jedná se o circumaurální sluchátka (anglicky
over-ear, česky kolem uší), takže prostě velká sluchátka, pod která se schovají
celé ušní boltce. Na jedné straně je výhoda 40 mm velkých reproduktorů, na
druhé nevýhoda jejich velikosti pro nošení venku. Technologie potlačení
okolního hluku je skvělá třeba při dlouhé cestě vlakem, ale většinou je prostě
používám doma. Připojené kabelem, který pořád dovede zajistit kvalitnější zvuk
než Bluetooth. Ať už vede z mobilu nebo sluchátkového výstupu
integrovaného zesilovače.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtGaWuie0FofKOH8kCdTB0kVXd90CjmCYMy_huTGvAbRGZxjGJ7IwoDrjAppUU5lz1hlYHu4YtPSae3MxKIfRSUQvgxiE0FfQK1PYUPH9HiNcp-r0KecmtfFex0QvgjeDbOA6WDu_iiBwMgBX28ixnCnocndgR2cAlr9yL6VQ21hPLMK4DBao1m1LwjA/s1936/_IGP5009.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtGaWuie0FofKOH8kCdTB0kVXd90CjmCYMy_huTGvAbRGZxjGJ7IwoDrjAppUU5lz1hlYHu4YtPSae3MxKIfRSUQvgxiE0FfQK1PYUPH9HiNcp-r0KecmtfFex0QvgjeDbOA6WDu_iiBwMgBX28ixnCnocndgR2cAlr9yL6VQ21hPLMK4DBao1m1LwjA/s320/_IGP5009.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Špuntová sluchátka FiiO</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">K mobilu na ven jsem si
pořídil drátová špuntová sluchátka <b>FiiO F9</b>. Čínská firma FiiO si udělala jméno
přenosnými osobními přehrávači, takže při rozšiřování záběru produkce byla
sluchátka logicky hned na řadě. Díky vyvedení kabelu vrchem kolem ušních boltců
perfektně drží v uších a jejich zvuk je v téhle cenové kategorii
špičkový. Bohužel, ukázalo se, že jsou díky svému uchycení za ušima zcela
nekompatibilní se všemi typy roušek či respirátorů (pokud tedy někdo ví, jaký
je mezi tím rozdíl). Takže jsem je poslední dva roky skoro nevytáhl. :(<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXldmwVJu-8WeZMCE3kEfBpSjM3vugsPkhRfVyjm-pqS_v-WSSpEcs2PNVlndm946NDe3Qe9-P6n6SB8J4CTOMS1mzJ3SxYEtZCLxVCgsSkD_VB2NyeEqCIYQ1DnGHZog00Fyow3iP3pIuG8Yc-Q8he6WowELHLR6xsUDwW4QQkYRnjI8_ElbYbGCo5g/s1936/_IGP5010.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXldmwVJu-8WeZMCE3kEfBpSjM3vugsPkhRfVyjm-pqS_v-WSSpEcs2PNVlndm946NDe3Qe9-P6n6SB8J4CTOMS1mzJ3SxYEtZCLxVCgsSkD_VB2NyeEqCIYQ1DnGHZog00Fyow3iP3pIuG8Yc-Q8he6WowELHLR6xsUDwW4QQkYRnjI8_ElbYbGCo5g/s320/_IGP5010.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">TWS sluchátka Sony</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Tzv. true wireless sluchátka
jsem tedy vzal na milost i já, a věren své oblíbené značce, pořídil jsem si
bezdrátová sluchátka <b>Sony WF-SP800N</b>, která jsou prodávána jako sportovní, ale
já s nimi ještě nesportoval. Já to bral jen jako záruku toho, že
z uší nevypadnou (kdysi jsem s tím míval problémy, tak si na to teď
dávám obzvlášť pozor). A ano, v uších drží poctivě. Sony už od dob kazetových
Walkmanů mělo skvěle vyřešenou výdrž na baterie, proto jim v těchto
případech pořád dávám přednost. Sluchátka komunikují přes Bluetooth, žádné
pokročilé kodeky nepoužívají, protože je sportovci nepotřebují, zato velmi
přispívají k vybíjení akumulátorů. Zkrátka se u Sony někdo zamyslel, a
výsledek dává smysl. Ochrana proti stříkající vodě, potu a prachu se také hodí.
A potlačení okolního zvuku funguje víc než dobře i tady.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuApThakWwlAPYxyU8bRkFUwcPRivq8z_bst2KYkhpmI4AEkDWL-6VlAL5_GNxUSAGOYX5xQE-V7IWt7B3N_mEfRZtPbsC1VqlHLIMsnzJGReAwYMyQFUk2-8CvTq6UVGMvJbIydrCJoMAwrTMKckFIZN0bQr3JOKpflw_uRc5x_d4GbQTvwf-wQ2AXw/s1936/_IGP5011.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuApThakWwlAPYxyU8bRkFUwcPRivq8z_bst2KYkhpmI4AEkDWL-6VlAL5_GNxUSAGOYX5xQE-V7IWt7B3N_mEfRZtPbsC1VqlHLIMsnzJGReAwYMyQFUk2-8CvTq6UVGMvJbIydrCJoMAwrTMKckFIZN0bQr3JOKpflw_uRc5x_d4GbQTvwf-wQ2AXw/s320/_IGP5011.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Walkman Sony už nepoužívám – jen pro srovnání</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt;">Na běhání jsem nepřekvapivě roky
používal běžecký MP3 Walkman <b>Sony NWZ-W270S</b>, proti kterému bych nemohl říci ani
popel. Jen prostě běhání po komunikacích s ucpanýma ušima není bezpečné.
Tak jsem přešel k běžeckému přehrávači <b>AfterShokz Xtrainerz</b>. Americká
značka od svého založení v roce 2011 vsadila na technologii Bone
Conduction, neboli vedení zvuku spánkovou kostí. Princip samotný jsem sice
nepochopil, každopádně to funguje, a při běhu po komunikacích bez problémů
slyším muziku i zvuky okolí. Na rozdíl od základního modelu Aeropex má model
Xtrainerz vestavěný MP3 přehrávač a 4 GB paměti. Takže s sebou nemusím
tahat mobil (uznávám, dnes to zvládají i hodinky, ale to jsem ještě před rokem
a půl netušil, že si takové také pořídím). Samozřejmostí je opět ochrana proti
vodě, potu i prachu. Firma obměnila názvy svých produktů (aktuálně to jsou hlavně
modely OpenRun a OpenMove), a jako by to nestačilo, tak si změnila i vlastní
jméno na údernější Shokz. Všem běžcům doporučuji minimálně vyzkoušet!<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7YYuA-ZvnHT6xMwB732QZvS-gjZ-rEYI1gCEBpeYzt-05K5bTKWbbveaT7DBNU-1Of3G2xuSfJVNy55r3AsVSk3OvE2yJGL_MBUaCHAM15MPa0ueg2YSZA8DPXpiqDpqbWBgehofyJsJjy7jX9jt0RMzWPW6BnMWilTOo43rZNbUUqFE_UwxRQYuLqw/s1936/_IGP5012.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1936" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7YYuA-ZvnHT6xMwB732QZvS-gjZ-rEYI1gCEBpeYzt-05K5bTKWbbveaT7DBNU-1Of3G2xuSfJVNy55r3AsVSk3OvE2yJGL_MBUaCHAM15MPa0ueg2YSZA8DPXpiqDpqbWBgehofyJsJjy7jX9jt0RMzWPW6BnMWilTOo43rZNbUUqFE_UwxRQYuLqw/s320/_IGP5012.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hraje to dobře a uši mám volné!</td></tr></tbody></table><br /><span style="font-size: 12.0pt;"><br /></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-29247729330933414932022-02-16T19:31:00.002+01:002022-02-16T19:49:55.082+01:00Hudba 2021<p><span style="font-size: 12pt;">Další
rok, kdy se rozhodně nedařilo hudebníkům. Obzvlášť situace kolem koncertů stála
opět většinu roku za prd. Částečné uvolnění restrikcí využili pořadatelé v létě
ke konání menších lokálních akcí. Takže pro mne byl hudební událostí roku </span><i style="font-size: 12pt;">Párkový
festival jičínských kapel</i><span style="font-size: 12pt;">, který se konal v neděli 18. července
v jičínském zámeckém parku. Z původního překlepu udělali pořadatelé
oficiální název, který se odrazil na podávaném občerstvení. (Děkuji pěkně,
nemám zájem. Radši jsem si odskočil jinam.) Některé z vystupujících už si
ani nevybavuji (<a href="https://bandzone.cz/thehopsparty">The Hops Party</a> ani <a href="https://bandzone.cz/tcheichan">Tcheichan</a> nejsou zrovna můj šálek kávy).
Začínala <a href="https://bandzone.cz/kapelasranda">Sranda</a>, hlavním tahákem pro mne byly <a href="https://bandzone.cz/bludy">Bludy</a>, moje oblíbená jičínská
kapela z přelomu století, která v posledních letech vystupuje jen
sporadicky, a o závěr se postarali <a href="https://bandzone.cz/woodenships">Wooden Ships</a>. Ty jsem ostatně viděl
v zámeckém parku ještě ve čtvrtek 9. září, byť na jiném pódiu. A po
koncertě jsem si koupil jejich desku! A to je pro nedostatek dat o koncertech
všechno.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjaXXVI8CJmhWlh94WmMQS89Wl_ahmoXjwMV6dLYZIcWpsoTzVbNppUu1ukCNYIdDNeJl9ZAXza1IVLkV96UADKuiGl9P-BwvCTDJ4pO68ojjv5vIIXzGuD94OMqRoUo5Jwh7bIsdtawWF6vagcKD5N5aRt9vEPh6DnaRMCifeX8LxOhqsy7w2-gsj3SQ=s5504" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjaXXVI8CJmhWlh94WmMQS89Wl_ahmoXjwMV6dLYZIcWpsoTzVbNppUu1ukCNYIdDNeJl9ZAXza1IVLkV96UADKuiGl9P-BwvCTDJ4pO68ojjv5vIIXzGuD94OMqRoUo5Jwh7bIsdtawWF6vagcKD5N5aRt9vEPh6DnaRMCifeX8LxOhqsy7w2-gsj3SQ=w400-h225" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bludy v parku</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Co
se týká nákupu nových CD, už jsem to nepřeháněl tolik jako předchozí rok, spíš
jsem se soustředil na své oblíbence (řazeno tak, jak mi cédéčka přibývala doma):
Transatlantic: <i>The Absolute Universe: Forevemore</i>, Epica: <i>Omega</i>,
Alice Cooper: <i>Detroit Stories</i>, Therion: <i>Leviathan</i>, Accept: <i>Too
Mean to Die</i>, Liquid Tension Experiment: <i>3</i>, Powerwolf: <i>Call of the
Wild</i>, The Neal Morse Band: <i>Innocence & Danger</i>, Dream Theater: <i>A
View from the Top of the World</i>, Flotsam and Jetsam: <i>Blood in the Water</i>
a Evile: <i>Hell Unleashed</i>. Jediným domácím přírůstkem do sbírky se mi
stalo album Miloše Doda Doležala <i>My Little World</i>, což je ovšem reedice
jeho debutu původně vydaného v roce 1991. Čeští interpreti buď tento nosič
vzdali, nebo čekají s vydáním nových alb na ukončení kovidových restrikcí.
V digitální formě (ve formátu FLAC) jsem si pořídil album Lunatic Soul: <i>Through
Shaded Woods</i> a čtyřpísňové EP projektu Zemětřesení 2: <i>Epilog</i>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Další
početnou várkou nosičů v mé sbírce se staly záznamy koncertů. Měl jsem i
takový dojem, že jich vycházelo ještě více než obvykle, ale v mnoha
případech u mne šlo o starší tituly, kterými jsem si chtěl připomenout dávné
časy, kdy bylo normální zajít na koncert. Nejdříve bych měl zmínit záznamy z londýnských
koncertů dvou skupin, na jejichž pražských zastávkách při stejných turné jsem
byl osobně přítomen, takže jsem viděl téměř to samé: Devin Townsend: <i>Order
of Magnitude – Empath Live Volume 1</i> na 2 CD a 1 DVD a Dream Theater: <i>Distant
Memories: Live in London</i> na 3 CD a 2 DVD.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Když
už jsem v tom Londýně, tak tu mohu ještě pokračovat: Flying Colors: <i>Third
Stage: Live in London</i> na 2 CD a 1 DVD, Devin Townsend: <i>The Retinal
Circus</i> na 2 CD, 2 DVD a 1 BD a <i>Idiot Prayer</i> – Nick Cave <i>Alone at
Alexandra Palace</i> na 2 CD. Ale koncerty se občas nahrávají i jinde, třeba
v New Yorku: Armored Saint: <i>Symbol of Salvation Live</i> na 1 CD a 1
DVD, Oberhausenu: Blind Guardian: <i>Imaginations from the Other Side</i> na 3
CD a 1 BD (z nichž 1 CD a 1 BD obsahují zmiňovaný živák), Amsterdamu: <i>A
Decade of</i> Delain: <i>Live at Paradiso</i> na 2 CD, 1 DVD a 1 BD, Paříži:
AC/DC: <i>Let There Be Rock</i> na 1 BD či obsahuje záběry ze švýcarského
Prattelnu a německé Bochumi na jednom nosiči: Gamma Ray: <i>Skeletons &
Majesties Live</i> na 1 BD. Nebo to může být celé uměle virtuální jako Devin
Townsend: <i>Galactic Quarantine</i> na 1 CD a 1 DVD. Záznamy na více nosičích
obsahují identický materiál, takže mám doma 1 DVD Delain a 2 DVD Devina
Townsenda, u kterých si neumím představit důvod, proč bych si je pustil znovu,
když z BD to vypadá i zní lépe.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjLQFNRIylJlmZzJpLZX_XhJWcNETEDDG18e8zYrEnutfdd5p1z-KSEOKaBvmZC-1d-eeFFQbtpu9NdEZ5jlMaP6t9CPDHojpMjvwrqEwkZTz-PIs7Aqzlihusn0EGH4mEGGLEHfLJuaolVdjWS2u0cpFNn1a0y7ZnyZh5HlTrGpx0E_UhtlZ5W1EVv6g=s686" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="686" data-original-width="500" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjLQFNRIylJlmZzJpLZX_XhJWcNETEDDG18e8zYrEnutfdd5p1z-KSEOKaBvmZC-1d-eeFFQbtpu9NdEZ5jlMaP6t9CPDHojpMjvwrqEwkZTz-PIs7Aqzlihusn0EGH4mEGGLEHfLJuaolVdjWS2u0cpFNn1a0y7ZnyZh5HlTrGpx0E_UhtlZ5W1EVv6g=s320" width="233" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Delain jsem měl rád...</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">K některým
starším živákům by to chtělo pár slov navíc. Koncert AC/DC byl nahrán
v Paříži v prosinci 1979, takže zaznamenává kapelu ještě se zpěvákem
Bonem Scottem (zemřel v únoru 1980 na otravu alkoholem). Tedy éru kapely,
kterou jsem znal jen z doslechu. Já vlastně slavné Australany dosud slyšel
jen s Brianem Johnsonem, který s nimi zpívá od roku 1980. Starší je i
živák Gamma Ray z roku 2012, který na e-shopu <a href="https://www.musicrecords.cz/index.php">Musicrecords</a> spadl do
zajímavé cenové kategorie. Nosiče s výročním koncertem nizozemských Delain
byly nahrány v prosinci 2016 (a vyšly v následujícím roce). Já jsem
jejich zakoupením zareagoval na informace o rozpadu mé oblíbené kapely
z února 2021 (z celé sestavy zbyl pouze skladatel a klávesák Martijn
Westerholt – ať už si k sobě najde kohokoliv, bude to prakticky jiná kapela).
Vydání reedice slavné nahrávky kapely Blind Guardian k 25. výročí obsahuje
i dva nosiče se živými záznamy pořízenými v Oberhausenu v prosinci
2016.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Kanadského
kytaristu a zpěváka Devina Townsenda, který je na den přesně o tři roky starší
než já, jsem si nechal zvlášť. Koncert k albu <i>Empath</i> jsem viděl
v pražském klubu <a href="https://www.roxy.cz/">Roxy</a> v <a href="http://slarque.blogspot.com/2019/12/devin-townsend-v-praze.html">listopadu 2019</a>. Když ho v prosinci 2019
nahrál v Londýně, bylo to prakticky totéž. Radost dívat se i poslouchat (v
Praze i v Londýně). V červnu 2021 ovšem vydal album s kompletním
názvem <i>Devolution Series #2 – Galactic Quarantine</i> obsahujícím záznam
streamovaného koncertu ze září 2020. Je to celé naprosto umělé. Bylo to
natočené během třech měsíců, přičemž každý ze čtveřice zúčastněných hudebníků
své party nahrál v jiném městě (a v pár případech i jiné zemi). Pak
to někdo dal v počítači dohromady, a mě výsledek jejich práce nebaví
sledovat, a vlastně ani poslouchat. Je to prostě celé očividně umělé, a
nepomůže tomu ani výborný výběr písní. Ne, tohle jsem si ani neměl kupovat,
protože si to stejně nebudu pouštět.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEheH-OwC1knjmlqSXg2Uv7GF4FQ7uUEbQJtc7KpiLCNSfd0u9h-2RGPcdKmPJN9_LV7VO7JlUSK_xVWyXYXv38XFjEbwXpBkazjWru4rCID794ZR7vqFd8bb7-IMJ36-ThEo3CcSfmCx99suyTHaqan4LeNgeUVObTsqOwmgEOWwOg5lPqHnNugfqRAPQ=s5504" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEheH-OwC1knjmlqSXg2Uv7GF4FQ7uUEbQJtc7KpiLCNSfd0u9h-2RGPcdKmPJN9_LV7VO7JlUSK_xVWyXYXv38XFjEbwXpBkazjWru4rCID794ZR7vqFd8bb7-IMJ36-ThEo3CcSfmCx99suyTHaqan4LeNgeUVObTsqOwmgEOWwOg5lPqHnNugfqRAPQ=w400-h225" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tři živáky Devina Townsenda</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Zato
<i>The Retinal Circus</i> na dávno vyprodaných nosičích (zakoupeno na <a href="https://aukro.cz/">Aukru</a>) si
zaslouží samostatný odstavec. Záznam jediné speciální show z října 2012
v Londýně je totiž naprostá pecka. Devin tímto koncertem slavil 20 let na
hudební scéně a pojal to ve velkém: s tanečníky, akrobaty, herci i
speciálními hudebními hosty. Jen slavný kytarista Steve Vai (jehož album <i>Sex
& Religion</i> z roku 1993 Devin nazpíval) byl předtočený a jako
konferenciér tuto show uváděl ve formě projekce. Ve většině písní
s Devinem zpívala Anneke van Giersbergen, zazněly i dvě písně Devinovy
předchozí kapely Strapping Young Lad, jejichž repertoáru se jinak na koncertech
vyhýbá, a zahrát si je s Devinem přišel i druhý z kytaristů této již od
roku 2007 neexistující kapely, Jed Simon. Třeba píseň <i>Hyperdrive</i> si
Devin zazpíval sám jen za vlastního doprovodu na akustickou kytaru. Prostě
speciální show se vším všudy (a v bonusech ještě zhruba padesátiminutový
dokument o její přípravě). CD verze navíc neobsahuje povídání Steva Vaie, což
jejímu poslechu určitě prospívá. Napadlo mě, že další kulatiny tedy musí mít
letos. Přichystá tedy zase něco speciálního, nebo to ještě nejde?<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">V létě
jsem si pořídil hi-fi sestavu. První album, které jsem poprvé slyšel na ní, byl
právě Townsendův <i>The Retinal Circus</i>. V hlavě mi vrtalo, jestli ji
ještě nemám rozšířit o čím dál populárnější gramofon. Až jsem si 9. září večer
koupil po koncertě jičínské kapely Wooden Ships jejich vinyl <i>Pochybnosti</i>.
Říkal jsem si, že nevím o žádné jiné místní kapele, která by něco takového
mohla mít, takže jako rodilý Jičíňák mám ojedinělou příležitost. Je to ovšem
nahrávka z roku 2016, a kapela už je o dost dál, takže se jako jediná
deska ve sbírce moc neosvědčila. Nejdříve jsem zapátral na Aukru, a domů mi
přišel deset let starý vinyl brněnského projektu Cales: <i>Return from the
Other Side</i>. Pak jsem si pořídil pár starých klasik: <i>Hrrr na ně…</i> od
Jiřího Schelingera a skupiny Františka R. Čecha z roku 1977 a <i>Balls to
Picasso</i>, které vydal Bruce Dickinson v roce 1994. Ale na vinylech
vychází i nová hudba, takže mám doma i alba Wardruna: <i>Kvitravn</i> (na dvou
vinylech), Panychida: <i>Gabreta Aeterna</i>, Cheap Trick: <i>In Another World</i>
a Anneke van Giersbergen: <i>The Darkest Skies Are the Brightest</i>. Posledně
jmenované album vyšlo na vinylu s přiloženým CD. Takže vinyl na doma a
z cédéčka naripovat empétrojky do mobilu, vlastně praktické balení.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgJ8vpj-JTg7qwQY_uDgUt-P5Oeke5VslgavVH8AEeK6OGrng2zumCgWp9nY1qf93ZlL5Ka7LQgVEhY2ZaOkAx2j50QX9xUMWvDQ0VldXJHctTl2ygBuh4Sr6do3-7U2C_-p_kDySlNJf5GNWxrYKlM5iw33uecPr6xOkLOQTnwDPdk7Oa8GI7lOcy6nw=s5504" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgJ8vpj-JTg7qwQY_uDgUt-P5Oeke5VslgavVH8AEeK6OGrng2zumCgWp9nY1qf93ZlL5Ka7LQgVEhY2ZaOkAx2j50QX9xUMWvDQ0VldXJHctTl2ygBuh4Sr6do3-7U2C_-p_kDySlNJf5GNWxrYKlM5iw33uecPr6xOkLOQTnwDPdk7Oa8GI7lOcy6nw=w400-h225" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Můj první vinyl</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Poznámky
na okraj:<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Pořád
mám doma vstupenku na společný koncert nizozemské skupiny Epica a finské
skupiny Apocalyptica. Je na něm datum 26. října 2020. Odložen byl nejdříve na
12. března 2021, pak na 12. ledna 2022 a aktuálně platí termín 24. března 2023.
Skoro už na něj přestávám věřit, ale třeba to jednou vážně klapne…<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Se
soundtracky jsem to ještě úplně nezabalil, jen už těžko hledám důvod pořizovat
si muziku, co byla složena k novým filmům. Ale koupil jsem si CD s hudbou
Christophera Younga z filmu <i><a href="https://www.csfd.cz/film/455-hellraiser/">Hellraiser</a></i> (1987), která určitě patří
do užší špičky soundtracků k filmovým hororům.<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-64668426946753971392022-01-13T17:33:00.000+01:002022-01-13T17:33:27.499+01:00Knihy 2021<p><span style="font-size: 12pt;">V roce
2020 jsem přečetl rekordně málo knih, takže i seznam těch nejlepších bude patřičně
kratší.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Stephen King: Ústav<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Jistou
dobu jsem smutně sledoval, že King stárne, a ty knihy už tak nějak nejsou ono.
Jenže pak se něco změnilo, a rozhodně to nemohu říci o jeho posledních knihách.
Ústav sice začal vyprávěním o něčem úplně jiném, než co slibovala obálka, ale
to mě nemohlo rozhodit. Po zhruba třiceti stránkách prologu jsme přeskočili k vyprávění
o dvanáctiletém nadaném chlapci Lukovi, který je brutálně vytržen ze svého
života. Jednu noc je unesen a následující den se probudí v pokoji, který
vypadá přesně jako ten jeho, jen nemá žádná okna. A zjišťuje, že to není
jediné, co má s ostatními obyvateli tajemného ústavu společného. Do dramatického
vyprávění prostě bylo snadné se začíst, a o to těžší se od něj odtrhnout. Nakonec
se samozřejmě Lukova linie protne s příběhem muže, kterého jsme poznali na
začátku knihy. Od Stephena Kinga jsem loni přečetl ještě knihu <i>Když teče
krev</i>, což je sbírka čtyř nijak nesouvisejících textů, titulní novely (která
je volným pokračováním jeho románu <i>Outsider</i>) a tří povídek.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjKUrAPbzvrTJ86AQpBjFgvOFcWUeXLL6tn7Cfjs3r0y2JBozGCMOAQjCEIjm2V2durdxPsiQdDIUuubeRaUc6GX_rUELnPYFlrSovSCI3h3uFjwmoaDHoBhU25J2A4mQOtEjvXK88FHp57QgAzFnalQC1I-OrGMYfdoTrvsScWdfYo6EhbvZPOm-EFCA=s5504" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="5504" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjKUrAPbzvrTJ86AQpBjFgvOFcWUeXLL6tn7Cfjs3r0y2JBozGCMOAQjCEIjm2V2durdxPsiQdDIUuubeRaUc6GX_rUELnPYFlrSovSCI3h3uFjwmoaDHoBhU25J2A4mQOtEjvXK88FHp57QgAzFnalQC1I-OrGMYfdoTrvsScWdfYo6EhbvZPOm-EFCA=w400-h225" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dvě kingovky</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Jarosław Grzędowicz: Vycpávač zvířat<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Sbírka
třinácti povídek polského autora obsahuje sedm krátkých a šest delších textů.
Dobře tak vynikne, že jsou to vlastně dvě odlišné disciplíny. Krátké povídky
založené na nosném nápadu a úderné pointě jsou možná čtenářsky vděčnější
(ostatně se sbírka jmenuje podle jedné z nich). Ale větší potenciál
uvíznout v paměti pro mne mají delší texty, které autor původně napsal
jako příspěvky do různých antologií. Sbírka je pestrá, což také nahrává
čtivosti. Je tu cestování v čase, alternativní realita, vánoční povídka,
horor i severská mytologie. Za mne byly nejlepší <i>Buran vane z druhé strany</i>,
<i>Vlčí vánice</i> a <i>Víkend ve Spezeku</i>. Z krátkých povídek hned ta první
– <i>Koníček tety Konstancie</i>. Vznik všech povídek autor vysvětlil v doslovu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Hilary Mantelová: Za temnotou<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Žánrové
knihy ve své čisté podobě dnes doplňují všelijaké mixy. Tohle není žádná
duchařina ani okultní román. Tohle je moderní společenský román, který sleduje
a vypráví všední život svých hrdinek po dobu zhruba sedmi let na přelomu 20. a
21. století. Tedy je to román, který vlastně postrádá tradiční příběh, který by
se dal odvyprávět. Prostě jen popisuje obyčejné scény ze života ne právě
obyčejné postavy. Hlavní hrdinka Alison je totiž profesionální vědma a médium,
pro kterou je komunikace s mrtvými stejně samozřejmou součástí života jako
komunikace s živými. Jak se v podobných případech dá čekat, titulní temnota
pochází zejména z našeho světa. Napětí přichází až v poslední kapitole, kde
autorka pronikne za temnotu v hrdinčině paměti a vypoví příběh, který malá
Alison zcela vytěsnila z hlavy. Pozoruhodné, netriviální čtivo.<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-16506806330739772132022-01-11T16:22:00.000+01:002022-01-11T16:22:47.169+01:00Rok 2021 (nejen) na plátnech kin<p><span style="font-size: 12pt;">V roce
2021 jsem na plátnech kin viděl 36 filmů. Stálo mě to 4510 Kč (průměrné vstupné
zhruba 125 Kč za projekci). Nakonec mi to přijde celkem dost. Kina totiž směla
hrát až od 24. května, navíc aspoň ze začátku za pravidel, která se měnila tak
rychle, že jsem občas opravdu nevěděl, zda zrovna do kina legálně smím jít nebo
ne (někdy tou dobou jsem prošvihl filmy <a href="https://www.csfd.cz/film/795088-nadejna-mlada-zena/">Nadějná mladá žena</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/811926-rytiri-spravedlnosti/">Rytíři spravedlnosti</a>). Filmový rok pro mne každopádně začal papírově nejsilnějšími
filmy, z nichž mě ovšem žádný právě nenadchnul – <a href="https://www.csfd.cz/film/734768-chlast/">Chlast</a> (Oscar za nejlepší
neanglicky mluvený film, cena pro nejlepší evropský film a mnohé další), <a href="https://www.csfd.cz/film/988751-smolny-pich-aneb-pitomy-porno/">Smolný pich aneb Pitomý porno</a> (Zlatý medvěd z Berlinale) a <a href="https://www.csfd.cz/film/726359-zeme-nomadu/">Země nomádů</a> (Oscary za
nejlepší film, režii a herečku v hlavní roli, u čehož souhlasím pouze
s tou třetí kategorií).</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiGN8IZtJi-vXnq_kJNDa1WwYagzaZ1JusGszeD6Whd-9tInfoqdcNmrlICFIsET6RoKetWsjYPTg36o6GKR-_vOqZ2Q5l3zqxeDoP1QlFVGkcellbdkRlyPzwszD3kXAzMUCqvn8AOwYapanZRKgOS6EDhUDYGh6_aw3f8Jfh1sXEEh73gQDyTiMxPkA=s1093" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="599" data-original-width="1093" height="219" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiGN8IZtJi-vXnq_kJNDa1WwYagzaZ1JusGszeD6Whd-9tInfoqdcNmrlICFIsET6RoKetWsjYPTg36o6GKR-_vOqZ2Q5l3zqxeDoP1QlFVGkcellbdkRlyPzwszD3kXAzMUCqvn8AOwYapanZRKgOS6EDhUDYGh6_aw3f8Jfh1sXEEh73gQDyTiMxPkA=w400-h219" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakáty všech 36 filmů</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Zatímco
jsem měl prvních 11 dnů v červenci dovolenou, <a href="https://www.kviff.com/cs/uvod">MFF v Karlových Varech</a>
byl odložen na konec srpna, kdy jsem se nedokázal v práci zbavit ani
jediné směny, takže jsem aspoň v mimořádně hnusném počasí nezmrznul někde
pod stanem. (Ale na podzim poslali šest filmů do kin po celé republice, tak
jsem zašel na všechny tři, které hráli, když jsem nebyl v práci.) Z května
na září byl odložen i pražský <a href="https://www.febiofest.cz/">Febiofest</a>, na který jsem tedy pilně dojížděl,
dokud jsem neviděl 10 filmů (viz <a href="http://slarque.blogspot.com/2021/10/febiofest-2021.html">samostatný report</a>). Jeden film jsem viděl
v letním kině v Karviné (<a href="https://www.csfd.cz/film/737568-duse/">Duše</a>), zbývajících 25 projekcí připadá na
jičínský biograf <a href="https://kzmj.cz/biograf/">Český ráj</a>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Desítka
nejlepších filmů:<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpFirst" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">1.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";"> </span></span></span><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><a href="https://www.csfd.cz/film/1482-kid/"><b>Kid</b></a> – Necelou hodinu dlouhý film Charlieho Chaplina si sice
mohu kdykoliv pustit doma, ale položil jsem si jednoduchou otázku, kdy jsem
naposledy viděl v kině 100 let starý film, a jelikož rychle následovala
odpověď „nikdy“, vydal jsem se to napravit. Pro speciální příležitost návratu
klasiky do kinosálů vznikly tři nové hudební doprovody, mezi kterými si všude
diváci mohli vybrat. Naše hrstka se rychle dohodla na hudbě Laca Décziho, která
k filmu celkem pasovala.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">2.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><a href="https://www.csfd.cz/film/508449-sebevrazedny-oddil/"><b>Sebevražedný oddíl</b></a> – Jediný komiksový film, který jsem za
rok 2021 viděl, se drží na předních místech seznamů největších propadáků roku. Asi
jsem divný, ale já se u toho nad očekávání skvěle bavil. Zápletka je sice
nepodstatná a celá ta zábavná komiksová jízda hodně připomíná <a href="https://www.csfd.cz/film/320638-strazci-galaxie/">Strážce Galaxie</a>
či <a href="https://www.csfd.cz/film/261379-deadpool/">Deadpoola</a>, ale James Gunn dokázal všechny ty šílenosti dobře namixovat a
hrnout je na diváky vysokou rychlostí. Takže u mne velká spokojenost, aneb
nejlepší nový film.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">3.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><a href="https://www.csfd.cz/film/194924-nikdo-to-nevi/"><b>Nikdo to neví</b></a> – Nejlepší film, který jsem viděl na pražském
Febiofestu, patřil do profilové sekce představující klasika japonského
sociálního dramatu jménem Hirokazu Kore'eda. A byl z této sekce i filmem
nejstarší s datem premiéry v roce 2004. Mistrovská ukázka práce
s mladými neherci a výborné rodinné drama.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">4.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><a href="https://www.csfd.cz/film/865869-drazi-soudruzi/"><b>Drazí soudruzi!</b></a> – Ruský klasik Andrej Končalovskij už má pár
let za sebou osmdesátku, ale na kvalitě jeho filmů to není nijak znát. Řemeslo
má evidentně v malíku, takže už jen najít správnou látku. <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Novo%C4%8Derkassk">Novočerkasský masakr</a> z počátku června 1962 si za připomenutí říkal. Černobílý obraz
klasického formátu vytváří iluzi z trezoru vytaženého filmu pro pamětníky.
Režisérova manželka Julija Vysockaja je navíc v hlavní roli opravdu
výborná.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">5.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><a href="https://www.csfd.cz/film/734198-mysi-patri-do-nebe/"><b>Myši patří do nebe</b></a> – Nejlepší domácí film a nejlepší
animovaný film roku v jednom. Klasické loutkové animaci ve finále sice
trochu pomáhaly počítače, ale je to spojeno s citem, takže to výtvarnou
podobu filmu nijak nekazí. Tvůrci sice cílí na diváky od šesti do dvanácti let,
ale stejně silný zážitek je to i pro dospělého. A vůbec nevadí, že oba hlavní
hrdinové na začátku filmu zemřou.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">6.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><a href="https://www.csfd.cz/film/773467-nikdo/"><b>Nikdo</b></a> – Ruský režisér Ilja Najšuller se hned svým druhým
celovečerním filmem přesunul do Hollywoodu, kde hned natočil akční film roku. A
kupodivu mu kromě originálně ztvárněných bitek typu rubačky v autobuse jde
i práce s atmosférou a dokáže tak vytvářet až hmatatelné napětí. Stěžejní je
ovšem obsazení Boba Odenkirka do hlavní role, jakou jsem od něj vážně nečekal.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">7.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><a href="https://www.csfd.cz/film/236957-duna/"><b>Duna</b></a> – Pro kanadského režiséra Denise Villenevea mám sice
slabost, ale ohledně zfilmování románové klasiky Franka Herberta jsem byl
stejně dost skeptický. V rozmáchlé adaptaci sice za dvě a půl hodiny
odvyprávěl jen polovinu románu, ale za pár let by tu měl být druhý díl. A
neodpustím si pochvalu pro temně burácející hudbu Hanse Zimmera, která také
funguje na jedničku. Zatím dobré, ale nemá to konec…<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">8.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><a href="https://www.csfd.cz/film/737568-duse/"><b>Duše</b></a> – Digitálně animovaný film od Pixaru se stejně jako
výše uvedený domácí animák odehrává převážně v zásvětí. Jenže použitím
dospělého hlavního hrdiny, jako by film oslovoval spíše dospělé diváky.
Technické provedení je samozřejmě opět dokonalé, a ve filmu o jazzovém
hudebníkovi samozřejmě hraje důležitou roli i dokonalý soundtrack.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">9.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><a href="https://www.csfd.cz/film/839892-atlas-ptaku/"><b>Atlas ptáků</b></a> – Slovinec Olmo Omerzu točí jedny
z nejzajímavějších domácích filmů. Zrovna tenhle sice většinu diváků
nepřesvědčil, ale já patřím k výjimkám. Opět studuje dynamiku vztahů
v rodině, tentokrát arogantního podnikatele v podání Miroslava
Donutila. Postavy jsou výborně napsané i obsazené, a že děj komentují ptáci, mi
přišlo jako vtipný nápad.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpLast" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">10.<span style="font: 7.0pt "Times New Roman";"> </span></span></span><!--[endif]--><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><a href="https://www.csfd.cz/film/749685-posledni-souboj/"><b>Poslední souboj</b></a> – Historické drama Ridleyho Scotta zřejmě dominuje žebříčku největších
finančních propadáků roku. Což ovšem nic neříká o jeho kvalitách. Spíš o tom,
že ho studio nedovedlo prodat. Historický velkofilm, který má tři hlavní a
zhruba stejně tolik vedlejších postav, totiž cílí spíš na starší publikum, než
na puberťáky, kteří válcují pokladny multiplexů.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18.0pt;"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi1BtgK__shhWjaEJFOdFMK_FInposw1_IeZS9jeJ_zA_Kfm0_5oVA5meyFi4cDUyHnj5U4eHb6OzuUSLmcP9q27g3HzL1iUyhZjzxKCtvM4mzjV1JF0IeKp91MWyUj4eYpB1obI0wNEwPQMIbvjuVXRp95qPzOHeZdMr5XYrFFv6l4zaivQGt_HK3H1g=s1046" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1046" data-original-width="749" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi1BtgK__shhWjaEJFOdFMK_FInposw1_IeZS9jeJ_zA_Kfm0_5oVA5meyFi4cDUyHnj5U4eHb6OzuUSLmcP9q27g3HzL1iUyhZjzxKCtvM4mzjV1JF0IeKp91MWyUj4eYpB1obI0wNEwPQMIbvjuVXRp95qPzOHeZdMr5XYrFFv6l4zaivQGt_HK3H1g=w286-h400" width="286" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakát k výročnímu uvedení Kida</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18.0pt;"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Nevešlo se, aneb ve stručnosti pár
dalších výrazných titulů: Animovaný film Michaely Pavlátové <a href="https://www.csfd.cz/film/1031791-moje-slunce-mad/">Moje slunce Mad</a>,
který se stal tak aktuálním, až mu to trochu škodí. Psychothriller Emila Křižky
<a href="https://www.csfd.cz/film/756202-hrana-zlomu/">Hrana zlomu</a>, na kterém jsem by v kině jako jediný divák. Francouzsko-německo-český
animovaný film <a href="https://www.csfd.cz/film/713480-pres-hranici/">Přes hranici</a>, vytvořený v celovečerním formátu raritní
metodou malby na sklo. Norský mix romantické komedie a melodramatu <a href="https://www.csfd.cz/film/975420-nejhorsi-clovek-na-svete/">Nejhorší člověk na světě</a>, jehož epizodická struktura ve vážnějších částech oslabuje jeho
celkové vyznění. A samozřejmě <a href="https://www.csfd.cz/film/331261-neni-cas-zemrit/">Není čas zemřít</a>, rozlučka Daniela Craiga
s rolí Jamese Bonda.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18.0pt;"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18.0pt;"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Neviděl jsem, aneb u těchto filmů mi
to vadí nejvíc: <a href="https://www.csfd.cz/film/904309-quo-vadis-aida/">Quo vadis, Aida?</a>, <a href="https://www.csfd.cz/film/821507-zeleny-rytir/">Zelený rytíř</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/736918-posledni-noc-v-soho/">Poslední noc v Soho</a>. A
bohužel široké domácí okno: Nedostaly se ke mně hrané filmy <a href="https://www.csfd.cz/film/981151-okupace/">Okupace</a>, <a href="https://www.csfd.cz/film/955673-zrcadla-ve-tme/">Zrcadla ve tmě</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/796054-martanske-lode/">Marťanské lodě</a>. Ještě více bylo dokumentů: Filmy <a href="https://www.csfd.cz/film/1049097-jednotka-intenzivniho-zivota/">Jednotka intenzivního života</a>, <a href="https://www.csfd.cz/film/1046311-kazda-minuta-zivota/">Každá minuta života</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/1059156-rekonstrukce-okupace/">Rekonstrukce okupace</a> se v Jičíně hrály, když
jsem byl v práci nebo v Praze na Febiofestu. <a href="https://www.csfd.cz/film/775939-laska-pod-kapotou/">Láska pod kapotou</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/892942-nova-sichta/">Nová šichta</a> vůbec (stejně tak norský dokument o české umělkyni <a href="https://www.csfd.cz/film/811719-malirka-a-zlodej/">Malířka a zloděj</a>). A
na <a href="https://www.csfd.cz/film/781946-karel/">Karla</a> jsem nešel, protože nebyl pro mne.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18.0pt;"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18.0pt;"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Čestné uznání pro nejnudnější film:
<a href="https://www.csfd.cz/film/774319-zhoubne-zlo/">Zhoubné zlo</a> je horor, u kterého jsem se nejdřív nudil a nakonec smál. A vždycky
když narazím na další nadšenou recenzi, kladu si otázku, jestli jsem opravdu
byl na stejném filmu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18.0pt;"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18.0pt;"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Vydávání fyzických nosičů
s filmy se ocitlo v naprosté krizi. Koupil jsem si čtyři filmy na
Blu-ray discích: <a href="https://www.csfd.cz/film/634376-male-zeny/">Malé ženy</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/617720-majak/">Maják</a> přes americký Amazon, protože Sony nemá od
roku 2020 českého distributora, ale češtinu na své disky ještě stále umísťuje.
A pak už jen (polo)domácí klasika z produkce NFA / SFÚ: <a href="https://www.csfd.cz/film/27291-daleka-cesta/">Daleká cesta</a> a <a href="https://www.csfd.cz/film/4146-ruzove-sny/">Ružové sny</a>. DVD jsou na tom
ještě hůře, takže nic (nebo něco málo, co si šetřím, až budu bilancovat
s hudbou).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18.0pt;"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj0JO_2JF8TSC4OI6k8sxvTE9Sda3trZJO4VFipaaGRLumJJYqEuprq59FW5ZMBIa5DMykqElSja0tx4b4aV-988MJO30bZjS-UVxX9WYZHjDRE0lbpI7uuzSigtefszKwzLqvosxG9txgvoEMMItFniCMP-6xxQjH9si_8POPBTFXuwigNJgPe6YgkKg=s5504" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="5504" data-original-width="3096" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj0JO_2JF8TSC4OI6k8sxvTE9Sda3trZJO4VFipaaGRLumJJYqEuprq59FW5ZMBIa5DMykqElSja0tx4b4aV-988MJO30bZjS-UVxX9WYZHjDRE0lbpI7uuzSigtefszKwzLqvosxG9txgvoEMMItFniCMP-6xxQjH9si_8POPBTFXuwigNJgPe6YgkKg=w225-h400" width="225" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Všechny novinky pohromadě</td></tr></tbody></table><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18.0pt;"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Něco k vypíchnutí z toho,
co jsem viděl v televizi: Bavila mě první řada italského seriálu <a href="https://www.csfd.cz/film/650636-genialni-pritelkyne/">Geniální přítelkyně</a>. U druhé řady jsem se už bohužel bavil o poznání méně. Z domácí
tvorby byly nejsilnější krátké studentské filmy: animovaná <a href="https://www.csfd.cz/film/737777-dcera/">Dcera</a> a hraná
<a href="https://www.csfd.cz/film/756206-anatomie-ceskeho-odpoledne/">Anatomie českého odpoledne</a>. Konečně jsem viděl skvělé americké kriminální drama
<a href="https://www.csfd.cz/film/5793-25-hodina/">25. hodina</a> a tři čtvrtě století starou britskou pohádku pro dospělé <a href="https://www.csfd.cz/film/7434-otazka-zivota-a-smrti/">Otázka života a smrti</a>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18.0pt;"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18.0pt;"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Snad bude na co chodit i letos…<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-76766929362723535792021-10-12T19:00:00.000+02:002021-10-12T19:00:07.499+02:00Febiofest 2021<p><span style="font-size: 12pt;">Poslední
festival, kterého jsem se zúčastnil, byl Febiofest v dubnu 2019.
V tom roce jsem se nedostal do Karlových Varů, stejně jako letos. A
jelikož Febiofest byl, stejně jako loni, odložen na září, tak je to můj první
filmový festival po dvou a půl letech.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-wilSxLZy_7W9-oqtV2mfLat4FL2XuBVepgdHASebb2libHozqnM-E8UVl6kbYU0wq2Dn2tbNenNviUy6dhijhXlTiTRlZdhLNYBN6On7bCZmUt5KZmvMlHDCm4ucac93Mf9U7R5ZGMgx/s919/FF1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="565" data-original-width="919" height="246" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-wilSxLZy_7W9-oqtV2mfLat4FL2XuBVepgdHASebb2libHozqnM-E8UVl6kbYU0wq2Dn2tbNenNviUy6dhijhXlTiTRlZdhLNYBN6On7bCZmUt5KZmvMlHDCm4ucac93Mf9U7R5ZGMgx/w400-h246/FF1.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Pro
jistotu jsem startoval něčím lehčím a zašel na francouzskou komedii <b><a href="https://www.csfd.cz/film/780391-nadmerna-velikost/">Nadměrná velikost</a></b> (Énorme, 2019, 98 min.) zařazenou do sekce Girls in Film.
Scenáristka a režisérka Sophie Letourneurová se rozhodla otočit obvyklé role ve
vztahu muže a ženy a natočila příběh o slavné koncertní klavíristce a jejím
manželovi, který jí dělá asistenta, manažera, tlumočníka, bodyguarda atd. Doma
manžel řeší nakupování, jídlo i úklid a tvrdí, že „za každou slavnou ženou
stojí její manžel“. A najednou si vezme do hlavy, že chce dítě. S čímž by
manželka nesouhlasila, takže jí místo antikoncepce začne dávat nějaké vzhledově
podobné umělé sladidlo. A otočení rolí pokračuje i nadále. Zatímco se žena
snaží svoje těhotenství ignorovat, manžel chodí na těhotenské kurzy a nejradši
by budoucí dítě i kojil… Největší výtka vyplývá z toho, že při důsledném
aplikování tohoto konceptu z toho nevyhnutelně žena vychází jako blbka,
ale jinak to byla nadprůměrně vydařená komedie s pro mne neznámým hereckým
obsazením. A to jsem ještě netušil, že se mi ze vztahu rodičů a dětí stane
hlavní téma festivalu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Melodrama
<b><a href="https://www.csfd.cz/film/905638-nikam-zvlast/">Nikam zvlášť</a></b> (Nowhere Special, 2020, 96 min.) natočil v koprodukci
Velké Británie, Itálie a Rumunska scenárista a režisér Uberto Pasolini
v severoirském Belfastu. Vypráví příběh pětatřicátníka, který se živí jako
umývač oken a vychovává svého tříletého synka. Manželka mu krátce po porodu
řekla, že si život na západě představovala jinak, koupila si letenku zpět do
Ruska a zmizela. Jako dítě vychované v dětském domově nemá žádné příbuzné,
a teď navíc čelí diagnóze rakoviny v konečném stadiu. Takže zbývá jediné –
pokusit se zajistit svému synkovi lepší život, než měl sám. Tak s ním (a
často za doprovodu sociální pracovnice) objíždí potenciální pěstouny, a skoro
všude během chvíle zjišťuje, že neodpovídají jeho představám. Ale zdravotní
stav se zhoršuje a čas se krátí… Celý film stojí na herci Jamesi Nortonovi a
malém Danielu Lamontovi, který hrál jeho syna. Ostatně, kdyby tento vztah nefungoval,
tak by film nezachránilo nic. Mezi výtky patří jednak hudba, která občas až
příliš tlačí na pilu, a také fakt, že je film natočený podle skutečné události.
Pokud si scenáristé nedokáží vymyslet ani takovýto příběh, tak co už?<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Maďarské
drama <b><a href="https://www.csfd.cz/film/988909-les-vidim-te-vsude/">Les – vidím tě všude</a></b> (Rengeteg – Mindenhol látlak, 2021, 112 min.)
scenáristy a režiséra Benedeka Fliegaufa si zaslouží uvést trochu zeširoka.
Fliegauf v obou funkcích debutoval roku 2003 dramatem Rengeteg, do češtiny
překládaným jako <i><a href="https://www.csfd.cz/film/134770-houstina/">Houština</a></i>. O osmnáct let později na svůj debut ideově
navázal, a Febiofest nám do těch názvů vnáší zbytečný zmatek. První film jsem
neviděl, ale podle dostupných informací, jde o velmi podobnou formu. Film
v Praze uvedli dva z herců, z nichž jeden film stříhal a druhý
k němu složil hudbu (velmi minimalistickou). Oba o filmu mluvili jako o
„no budget movie“, tedy filmu bez rozpočtu. Sestává prakticky pouze
z dialogů dvou, maximálně tří postav převážně v nočních interiérových
scénách. Ven se sice v několika záběrech také podíváme, ale to jsou jen
scény dokreslující příběh. Sedm různých rozhovorů snímaných
z bezprostřední blízkosti v běžných bytech nespojuje na první pohled
skoro nic, ale celkově vytvářejí obraz dnešní společnosti. Dialogy jsou to
převážně velmi vyhrocené, což je aspoň herecky vděčná parketa. Artový film ve
své krystalické podobě.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Drama
<b><a href="https://www.csfd.cz/film/823933-otcovska-pece/">Otcovská péče</a></b> (Otac, 2020, 120 min.) bylo zařazeno v sekci
Delikatesy z východu a vzniklo v koprodukci Srbska, Francie, Německa,
Slovinska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Scenárista a režisér Srdan
Golubović nás zavádí do odlehlé srbské vesnice, kde je nouze o práci. Manželka
hlavního hrdiny už bídu nevydržela a pokusila se o sebevraždu. Než na místo
doběhl z lesa, kde zrovna kácel dříví, manželku odvezli do nemocnice a obě
děti sebrala sociálka. Během následujících dní se dozvěděl, že žena
z nemocnice poputuje rovnou na psychiatrii a děti mu nevrátí, dokud
neprokáže, že je schopen se o ně postarat (tedy zejména mít stálé zaměstnání). Zatím
jsou u pěstounů ve vesnici, odkud pochází předseda místní sociálky. Tam za
výchovu dětí dostávají peníze od státu, a jistý podíl jde do kapsy předsedovi.
Jak s tím bojovat? Jeden otcův známý mu sepíše odvolání a hlavní hrdina se
s ním vydává na pěší pouť do Bělehradu na ministerstvo (na autobus nemá a
nechce, aby skončilo někde v šuplíku). Pěší road movie není zrovna obvyklý
žánr, a i když to v závěru vypadá, že pouť byla zbytečná, přece jen tu
prosvitne jiskřička naděje.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Polsko-irské
drama <b><a href="https://www.csfd.cz/film/891119-nikdy-neplacu/">Nikdy nepláču</a></b> (Jak najdalej stąd, 2020, 93 min.) scenáristy a
režiséra Piotra Domalewskiho bylo zařazeno do sekce Generace, tedy mezi filmy o
mladých. Sedmnáctiletá Polka Ola byla na začátku filmu potřetí vyhozena ze
závěrečných jízd v autoškole, což ji mimořádně štve, protože jí otec
slíbil auto, ale slib podmínil jejím řidičákem. Ola žije s matkou a hendikepovaným
bráchou na vozíku v domě bez výtahu, takže jí připadá, že aspoň to auto by
si zasloužila. Jenže náhle přijde z Irska zpráva, že její otec zemřel při
nehodě v práci. V rodině není nikdo jiný, kdo by se domluvil
anglicky, takže Ola chtě nechtě místo cesty do školy nasedá na letadlo do
Dublinu, aby zařídila převoz otcových ostatků domů do Polska. Tam naráží na
fakt, že o svém otci nic nevěděla. Byl pro ni jen vzdálenou osobou, která jim
pravidelně posílala peníze na účet. Také neumí komunikovat s ostatními.
Ale pokud jí otec sliboval auto, neměl by mít někde nešetřené peníze? Tak divák
sleduje, jak krůček po krůčku dospívá, až nakonec dokáže udělat i zřejmě první
neegoistický skutek v životě. Výborná Zofia Stafiejová táhne prakticky
celý film sama, a to se rozhodně nedá říci, že šlo o snadnou roli. (Poznámka
pro ty, kdo neumí polsky: původní název znamená „co nejdále odtud“.)<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIuoyEhKrBoZhHVGSprBSYPmoIAQA9cb4VVgvonV-r48Rj-SuCn3ZpoKrEvwnfSvd7-Opj1uH2cjwzKjBbMJoQQmpGSsxvcOJpmrjENfDDXSAnbXG_kpcZY0iQId9ZJH2z3xD51mqatD2f/s919/FF2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="567" data-original-width="919" height="246" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIuoyEhKrBoZhHVGSprBSYPmoIAQA9cb4VVgvonV-r48Rj-SuCn3ZpoKrEvwnfSvd7-Opj1uH2cjwzKjBbMJoQQmpGSsxvcOJpmrjENfDDXSAnbXG_kpcZY0iQId9ZJH2z3xD51mqatD2f/w400-h246/FF2.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Kanadský
film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/758055-wilcox/">Wilcox</a></b> (Wilcox, 2019, 66 min.) je hádanka. Scenárista a režisér Denis
Côté debutoval v roce 2005 filmem <i><a href="https://www.csfd.cz/film/276317-radisson/">Radisson</a></i>, kde si vystačil
s jedním hercem a obyvateli titulní vesnice. Kam se od té doby posunul?
K filmu s jedním hercem a místními obyvateli končin, kterými hlavní
postava putuje. Jen je to navíc zbavené veškerých dialogů, takže se nic
nedozvíme ani o hlavním hrdinovi, ani o tom, odkud a kam vlastně putuje. Možná
se jmenuje Wilcox, možná ty vojenské hadry i s nášivkou se jménem někde
ukradl. Nebo je to dezertér. Cokoliv si vymyslíte. Film vám nic nepotvrdí, ani
nevyvrátí. Takže se můžeme aspoň kochat kanadskou divočinou? Omyl. Obraz je
většinou záměrně rozostřený, takže ani z toho nic nebude. Zato se ve
zdejší krajině vyskytuje nezvykle vysoké množství vraků starých autobusů. Hudba
jsou spíš ambientní plochy, a ruchy ve filmu zbaveném dialogů působí spíš
rušivě. Co by to bylo za festival bez nějakého opravdu divného filmu, ale co
tímto chtěl až do morku kostí nezávislý autor říci, opravdu netuším. Aspoň to
bylo krátké.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Z Hlavní
soutěže jsem viděl pouze film <b><a href="https://www.csfd.cz/film/868241-kluk-od-velryb/">Kluk od velryb</a></b> (Kitoboj, 2020, 94 min.)
natočený v koprodukci Ruska, Polska a Belgie. Scenárista a režisér Filipp
Jurjev nás v něm zavádí na nejvýchodnější cíp poloostrova Čukotka do
velrybářské osady. Ve filmu tedy účinkují místní Čukčové, a přestože ve filmu
zazní i ruština, většinou mluví po svém. Patnáctiletý Ljoška žije s dědou,
který je jednou nohou v hrobě, a to zřejmě už několik let. Z toho
občas vyplývají dialogy ve stylu: „Zítra určitě umřu.“ – „Zítra nemám čas.“ Ale
víc ho trápí nedostatek dívek v okolí. Takže nepřekvapí, že se zamiluje do
dívky, kterou viděl v počítači na erotickém webu. Ale jeho vyvolená je
podle webové adresy někde v Detroitu, což je jen 88 km přes moře a pak
„furt rovně“. Jeho cesta za vyvolenou do Detroitu je sice spíš útěkem, ale
kromě trochy dobrodružství v ní nechybí ani humor (a autoři nás při ní zavedli
až na <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Diomedovy_ostrovy">Diomedovy ostrovy</a>, a východněji to už v rámci Ruska fakt nejde).
Přes úsměvnou zápletku autor dokázal příběh udržet v realistických mezích.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Drama
<b><a href="https://www.csfd.cz/film/767200-syn-matka/">Syn-Matka</a></b> (Pesar-Madar, 2019, 102 min.) natočené v koprodukci Íránu
a České republiky se hrálo už před rokem, a dostalo cenu Amnesty International
Febiofest Award. Jeho režisérka Mahnaz Mohammadiová byla členkou letošní
poroty, díky čemuž se v rámci sekce Speciální projekce: Porota film dostal
opět do programu. Vdova Leila má dvanáctiletého syna Amira a malou dcerku.
Pokud by přijala nabídku k sňatku od řidiče autobusu Kazema, musela by se
vzdát svého syna. Kazem má totiž doma dospívající dceru, a ta nesmí žít pod
jednou střechou s mužem, který není její pokrevní příbuzný, až do svatby.
Což znamená tak tři roky. Kam se synem, když nemá žádné příbuzné, ke kterým by
ho mohla dát? A tak Amir dočasně skončí v ústavu pro hluchoněmé. Aniž by ovládal
znakovou řeč, postupně zjišťuje, že to není na měsíc, ale na roky, a bude muset
o svém životě rozhodnout sám. Další typické íránské drama s problémy,
které jsou ve většině světa nemyslitelné. A které v zemi jako je Írán nemá
žádné správné řešení. Česká koprodukce se podle závěrečných titulků zřejmě
omezovala jen na obrazovou a zvukovou postprodukci. Na diskuzi
s režisérkou jsem nezůstal, i když rozhodně měla potenciál být zajímavá, a
radši jsem zamířil na vlak domů.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Rumunskou
komedii <b><a href="https://www.csfd.cz/film/919774-kampan/">Kampaň</a></b> (Berliner, 2019, 93 min.) zařazenou do sekce Delikatesy
z východu, bych si normálně nevybral, ale bylo 15 dní do parlamentních
voleb, takže jsem to šel zkusit. Scenárista a režisér Marian Crisan si vystačil
s málem. Politikovi se porouchala služební Dacia Duster na okraji pole,
které zrovna oral místní traktorista. Tak je odtáhl k sobě domů. A politik
se přes noc rozhodl tu zůstat a vést kampaň z venkova. Ostatně, dnes není
třeba mít nějaký program, důležité jsou příspěvky, které bude jeho podřízený
umisťovat na sociální sítě. Tedy s kým a při čem se nechat zvěčnit. Cituji
z programu festivalu: „Sarkasticky laděná černá komedie tepe faleš a
prázdné fráze vrcholových politiků stejně jako apatii průměrného voliče.“ Ve
skutečnosti je komedie krotká, až bezzubá. K nám se z rumunské
produkce dostává jen špička ledovce, tohle je jen důkaz, že i tam jinak
vznikají lokální, čistě průměrné filmy.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";">Japonský
scenárista a režisér Hirokazu Kore'eda měl v programu festivalu vlastní
profilovou sekci čítající šestici filmů. Nepochybuji, že všechny patřily do
první desítky nejlepších filmů festivalu, ale vybrat si všechny, tak bych měl
program málo pestrý. Tak jsem zvolil jen ten nejstarší z výběru, snímek <b><a href="https://www.csfd.cz/film/194924-nikdo-to-nevi/">Nikdo to neví</a></b> (Dare mo širanai, 2004, 141 min.). Do malého bytu se nastěhovala
svobodná matka s dvanáctiletým synem. Ze dvou kufrů vylezly nejmenší děti,
starší dcera do bytu proklouzla v noci. Matka je ovšem sama ještě
nedospělá, takže občas zmizí. Někdy třeba na měsíc, nebo i na déle. Hlavním
hrdinou je tedy dvanáctiletý Akira, který se snaží zvládat své tři sourozence.
Ani jeden nechodí do školy, takže žijí opravdu mimo všechny struktury. Peníze
docházejí, postupně je odpojen plyn, elektřina i voda, a matka se stále
nevrací. Může tahle černá můra pracovníka sociálky vůbec skončit dobře?
Suverénně natočené drama s mladými neherci nikam nepospíchá, ale autor
velmi dobře ví, co chce ukázat, a co ukazovat nemusí. Inspirováno článkem
z novin, takže něco takového asi možné je. Nejlepší nakonec, přesně podle
plánu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><a href="https://www.febiofest.cz/">Febiofest</a>
Praha, 17. – 24. 9. 2021<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><o:p> </o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-52310994461108917482021-05-11T22:07:00.006+02:002021-05-11T22:12:38.214+02:00Moje kondice za poslední rok<p> </p><p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Jaký vliv na mne měly omezení
nařízené Ministerstvem zdravotnictví za poslední rok? Už na to mám přesná
čísla. 174 cm výšky, předpokládám, zůstalo nezměněných. Loni v květnu jsem
vážil 74,9 kg. Z toho 37 kg představovaly kosterní svaly a 9,4 kg tuk (z
toho 4,6 kg na břiše, což je u mužů typické kritické místo). Nejnebezpečnější
útrobní tuk (tedy tuk mezi vnitřnostmi) byl na hodnotě 38,5 cm<sup>2</sup>.
Metabolický věk 30 roků mě (tehdy pětačtyřicátníka) naplňoval optimismem. V květnu
2021 vážím 76,8 kg. Z toho 35,7 kg představují kosterní svaly a 13,8 kg
tuk (z toho 7,2 kg na břiše). Útrobní tuk mám na hodnotě 56,7 cm<sup>2</sup>.
Metabolický věk 38,8 roků.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Čísel mám k dispozici mnohem
více, vybral jsem jen některé. Podtrženo, sečteno: za rok jsem přibral 1,9 kg
váhy. Přitom jsem přišel o 1,3 kg svalů. Zato mám o 4,4 kg více tuku, z toho
o 2,6 kg na břiše. Útrobního tuku mi přibylo 18,2 cm<sup>2</sup>. A za rok jsem
zestárl o 8,8 roků. Doporučení zní: shodit 2,7 kg tuku.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJ8i_4_VZ-GYRn4WjCFmeD90bBCb3eq3tveRGms-lMb1mmfFihQUw4MvkvCcuoEtUSZqHla_erP2QGXQULnxOsDoDVWeQ3Mul_pAq9dheI7I9BfnYG9Qq3GN_G4uZM1xLEmCxIViB-M_Mz/s2048/IMG_2879.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJ8i_4_VZ-GYRn4WjCFmeD90bBCb3eq3tveRGms-lMb1mmfFihQUw4MvkvCcuoEtUSZqHla_erP2QGXQULnxOsDoDVWeQ3Mul_pAq9dheI7I9BfnYG9Qq3GN_G4uZM1xLEmCxIViB-M_Mz/s320/IMG_2879.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Loni v září na trase City Run Jičín</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Stravovací návyky jsem nijak
nezměnil (dokonce ani k horšímu), takže za všechno může zejména neustálé
komplikování, či úplné zakazování sportu. Přece jen jsem léta přes zimu každé
pondělí po hodině spinningu ještě asi půlhodinu posiloval. A doma jsem to nebyl
schopen nahradit, na to mám málo vybavenou domácí tělocvičnu. Něco by šlo svést
i na počasí, ale pokud zrovna nepršelo, tak mě nezastavil ani mráz. Dobře,
pokud zdraví vydrží, tak to břicho zase vyběhám. Útrobní tuk pod 100 cm<sup>2</sup>
mi prý nemusí dělat vrásky, ale radši bych ho vrátil zpět k loňským číslům,
dokud mi to běhá. Metabolický věk vypovídá hodně o tělesné kondici, přesněji
možná o míře opotřebování organizmu. (Možná by to šlo popsat i jako věk, na jaký se člověk cítí.) Proto mě těch 8,8 roků moc nepotěšilo.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Já se přitom mohu považovat za sportovce. Jak jsou na tom asi ostatní? Už od loňského jara jsem
tvrdil, že zavřít seniory doma je strašný hazard se zdravím. Po pár týdnech v izolaci
totiž dochází k atrofování svalů. Tělo se (na rozdíl od vlády) chová
ekonomicky, a nehodlá zbytečně živit nepoužívané svaly. To už jejich bílkoviny
radši použije jinde. Mne může kilo ztracených svalů maximálně naštvat, když
bude potřeba, zase je naberu. Jenže seniorům už se to nikdy nepodaří. Takže
prostě budou křehčí a po téměř každém hloupém zakopnutí, uklouznutí apod. si rovnou
něco zlomí. Úžasná perspektiva nařízená vystudovanými lékaři. A nevěřím tomu,
že to nešlo udělat jinak.<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-63710825690946046182021-01-19T20:47:00.002+01:002021-01-19T22:35:41.420+01:00Knihy 2020<p><span style="font-size: 12pt;">Jestli bylo na něco
v roce 2020 obecně dost času, tak to bylo čtení, a tedy i knihy. Ale
museli jste jich mít doma vlastní zásobu. Vládní opatření totiž na jaře
uzavřela všechna knihkupectví. Ta proto přestala posílat peníze vydavatelům,
protože je potřebovala na pokrytí vlastních nákladů. Během pár týdnů se celý
knižní trh zhroutil jako domek z karet. Velká vydavatelství měla aspoň své
e-shopy, malá je zkoušela spouštět, pokud tedy měla co prodávat. Mnohé knihy
prostě fyzicky ležely v těch zavřených knihkupectvích. A prodeje e-knih
vydavatele nezachrání, rozhodně z něj nejsou dostatečné příjmy pro nákup
práv, platy redaktorů a překladatelů…</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Podobné problémy řešily
časopisy, kterým náhle ubyla inzerce. Některé prostě přestaly vycházet (Auto 7,
Cykloturistika, Fakker, Počítač pro každého), jiným se změnila periodicita
(nejviditelnější to bylo na jaře u časopisu Týden). Literární časopis <a href="http://www.casopisxb1.cz/">XB–1</a> na
inzerci nikdy nestál, ostatně až na ojedinělé výjimky se tam vyskytovala pouze
na 2., 3. a 4. straně obálky. Jenže ve stavu, kdy polovina inzerentů zmizela a
druhá přestala platit, se na hraně existence ocitl také. A jak dopadla „pomoc“
státu? Po velkém papírování se redakci dostalo vysvětlení, že na podporu nemá
nárok, protože o ni nežádala v předchozím roce… Naštěstí se scifisté tak
snadno nevzdávají, takže časopis stále vychází.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Jelikož ještě není jasné,
jakou paseku tahle vládní omezení způsobí, přejdu k tomu, co jsem stihl
přečíst já. Bylo to jen 15 knih, takže kvantitativně se u mě žádná změna
neprojevila. Rok jsem příhodně zahájil románem Kate Mosseové <i>Hrobka</i>,
který se mi válel v knihovně už tak deset let. Je to totiž bichle velká,
tlustá a těžká. Roky se mi s ní nechtělo tahat. Tak jsem se těmi 568
stranami zbytečně silného papíru konečně proklestil. Rád bych věděl, proč jsem
si ji kdysi pořídil (jen kvůli názvu snad ne). Byla to nuda, a nic horšího jsem
naštěstí po zbytek roku nečetl.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Když pak v březnu vláda
udeřila, hned jsem věděl, kam sáhnout. První přišel na řadu román Harukiho
Murakamiho <i>1Q84</i>. Ten vyšel rozdělený do dvou svazků, první označený jako
<i>Kniha 1 + Kniha 2</i> (768 stran) a druhý jako <i>Kniha 3</i> (464 stran).
Pak jsem vytáhl pár let odkládaného Stephena Kinga a jeho román <i>Pod kupolí</i>
(944 stran). Nato jsem se vydal do světa <i>Star Treku</i> a přečetl si
trilogii <i>Zkouška ohněm</i>, kterou napsal David R. George III. Ta je
nezvyklá i tím, o kolik má každý další díl kratší rozsah, než ten
předcházející. První kniha <i>McCoy – Odkud přicházejí stíny</i> (672 stran),
druhá kniha <i>Spock – Oheň a růže</i> (384 stran) a třetí kniha <i>Kirk –
Hvězda všem zbloudilým</i> (272 stran). Běžnější je spíš stav, kdy série
s každým dalším dílem bobtnají. Trilogie vyšla v USA během šesti měsíců na
přelomu let 2006 a 2007 ke čtyřicátému výročí <i><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Star_Trek">Star Treku</a></i>. Česká vydání
nesou copyright z let 2008, 2014 a 2019. (Ano, už jsem ten třetí díl
v podstatě nečekal. Je mi jasné, že kdyby nevyšel o rok dříve, tak
v roce 2020 už by si vydavatel poslat ztrátovou knihu na trh nedovolil.)
Shodou náhod by se první tři knihy, které jsem přečetl během jarního covidového
částečného lockdownu (tedy <i>1Q84</i>, <i>Pod kopulí</i> a <i>Zkouška ohněm:
McCoy – Odkud přicházejí stíny</i>) daly popsat jako příběhy lidí snažících se
uniknout ze světa, ve kterém se shodou různých okolností ocitli.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEie6D0Q6Kxc4-gWRXu9OQk6t-5cUh7JCEzcmcAtKm7B7CwVC8qBhKwKGw2_hZ03FBGrPB-iKib5Q-JvJ-eyI5eBaD_zkA48EhBTTTUceS6eqYT8LxD2kS22wwhxobZ_Ics7LyccDfqptk8H/s300/StarTrek.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="168" data-original-width="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEie6D0Q6Kxc4-gWRXu9OQk6t-5cUh7JCEzcmcAtKm7B7CwVC8qBhKwKGw2_hZ03FBGrPB-iKib5Q-JvJ-eyI5eBaD_zkA48EhBTTTUceS6eqYT8LxD2kS22wwhxobZ_Ics7LyccDfqptk8H/s0/StarTrek.jpg" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Star Trek: Zkouška ohněm</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Pár vybraných přečtených
knih, které mi stojí za zmínku:<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-size: 12pt;">Haruki Murakami: 1Q84<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Dílo japonského prozaika je u
nás populární už někdy od začátku století, ale já se mu dosud vyhýbal. <i>1Q84</i>
je tedy mým prvním setkáním s tímto fenoménem. A rovnou na ploše celkových
1232 stran (naštěstí mám knihu v elektronické podobě, takže se moc
nepronesla). Děj začíná v Tokiu roku 1984. Ve dvou paralelních liniích
sledujeme příběh třicetileté masérky Aomame, která si přivydělává i jako
vražedkyně zabíjející muže, kteří ubližují ženám. Učitel matematiky a neúspěšný
spisovatel Tengo zatím přijímá zakázku přepsat jako <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Ghostwriter">ghostwriter</a> fantasy román <i>Kukly
ze vzduchu</i> sedmnáctileté vítězky literární soutěže Fukaeri, která má
fantazii, ale díky <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Dyslexie">dyslexii</a> také problémy s japonštinou. Aomame postupně
zjišťuje, že okolní svět se změnil, a nikdo si toho nevšiml. Přitom na obloze
svítí dva měsíce. Přemýšlí, jak tento svět označit, a napadá ji 1Q84, kde Q =
question mark (= otazník). Dva měsíce na nebi svítí i v ději románu <i>Kukly
ze vzduchu</i>, a když je na obloze spatří i Tengo, dojde mu, že přepisovaný
román není až takové fantasy, jak si myslel. A je-li pravdivý i zbytek, je to
svět dost nebezpečný. Ve třetí knize překvapivě přibývá třetí linie přinášející
vyprávění soukromého očka Ušikawy, který jde po stopě Aomame. Aomame i Tengo se
znali ze základní školy, a je jasné, že ve finále se jejich linie nějak propojí.
Obdivuji, že autor vyprávění na celé ploše pojal stylem, že jsem vždy na konci
kapitoly měl dojem, že právě opouštím tu zajímavější část příběhu. A kupodivu
nepřišel ani pocit, že by román potřeboval zkrátit.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDGRJGpgpWnvojGPqw3x41px7qFxTxiNuY9Q64_i1KJWYLCF9pQac2-X94TZkhNTAQQwwH9HXA0GyNgW3i7ljYveTNpHrSdI_sAAGs5xklsrWFtglPLsccdPjOnkVFzW943ddJEnMJFeGq/s730/1Q84.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="547" data-original-width="730" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDGRJGpgpWnvojGPqw3x41px7qFxTxiNuY9Q64_i1KJWYLCF9pQac2-X94TZkhNTAQQwwH9HXA0GyNgW3i7ljYveTNpHrSdI_sAAGs5xklsrWFtglPLsccdPjOnkVFzW943ddJEnMJFeGq/s320/1Q84.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">1Q84</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-size: 12pt;">Stephen King: Outsider<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Poté co byl v městském
parku brutálně zavražděn jedenáctiletý chlapec, všechny stopy včetně řady
věrohodných svědků vedou k populárnímu trenérovi místního školního baseballového
týmu Terrymu Maitlandovi. Detektiv Ralph Anderson dává příkaz dotyčného veřejně
zatknout, což je provedeno přímo během baseballového utkání. Jenže poměrně záhy
se ukazuje, že Terry Maitland má stejně dokonale neprůstřelné alibi na to, že
byl v době zločinu v jiném, dosti vzdáleném městě. Tak se rozjíždí
další hororová detektivka Stephena Kinga. A to jsem ještě netušil, že
v polovině knihy do vyprávění vstoupí další osoba známá ze tří předchozích
autorových knih, spád děje přeřadí ještě na vyšší stupeň a já skoro přestanu knihu
odkládat. Mimochodem, zápletku si autor vypůjčil z mexické legendy. Pro
mne nejlepší King za poslední roky. Kdybych tu představoval jako obvykle top 5,
tak by na třetím místě byl Kingův špalek <i>Pod kupolí</i> a na čtvrtém pro
změnu Kingova jednohubka <i>Povznesení</i>. To je buď novela nebo dlouhá
povídka a její přečtení zabere tak půl dne. Objektivně vzato to neznamená, že
by Stephen King byl tak skvělý spisovatel, ale spíš je to důsledek toho, že
jeho styl sedí mému vkusu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-size: 12pt;">K. J. Pleskač: Život na
Měsíci<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Náchodský učitel Karel Josef
Pleskač vydal svoji románovou prvotinu v roce 1881. Tou dobou mu bylo 23
let. Dokonale zapomenutý román byl kritikou zcela ignorován už v době
vydání. Druhé vydání měla na svědomí <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Filozofick%C3%A1_fakulta_Univerzity_Karlovy">Filozofická fakulta Univerzity Karlovy</a>
v roce 2019. První český románový výlet na Měsíc (pan Brouček <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatopluk_%C4%8Cech">Svatopluka Čecha</a> tamtéž
cestoval až o pět let později) si zkrátka zaslouží připomenout. Děj je
jednoduchý, cesta na Měsíc zcela nevědecká (samotný vypravěč se za to v ději
stydí a Měsíčňanům radši cituje kus <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Jules_Verne">Vernovy</a> <i>Cesty kolem Měsíce</i>), příliš
mnoho náhod, neobratně do textu zařazené naučné pasáže, a zastaralá čeština
také čtivosti nepřidává. A to je ještě na třinácti stranách závěrečné ediční
zprávy podrobně vypsáno, co všechno bylo z archaického originálu upraveno
k obrazu současného českého jazyka. Sedmnáct stran vysvětlivek sice na
jednu stranu vysvětluje i samozřejmé věci, ale často bych bez nich něco
nepochopil. Učitel chtěl čtenáře nadchnout pro vědu a poučit, takže se jako
vypravěč na Měsíci setkal se zdejšími vědci z rozličných oborů, ať už šlo
o matematiku, astronomii, chemii, teologii či <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Spiritismus">spiritismus</a>. Ten jsem si schválně
nechal na konec, protože mě ani nenapadlo, že byl někdy v minulosti
považován za vědu. Ohledně teologie je to jasné, Bůh stvořil svět, takže i na
Měsíci jsou logicky křesťané. (Něco málo z dobové češtiny: lučba = chemie,
síla pudná = hnací síla, parokruh = zemská atmosféra, myriametr = 10 000
metrů.) Součástí publikace je i šestnáct stran o českém literárním lunatismu od
Václava Vaňka. (Nejstarší literární dílo o cestě na Měsíc a jeho obyvatelích
bylo zřejmě napsáno v Čechách. Vytvořil ho roku 1608 astronom <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Johannes_Kepler">Johannes Kepler</a>.)<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><b><span style="font-size: 12pt;">Rodrigo Blanco Calderón:
Kniha noci<o:p></o:p></span></b></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Kdy jste naposledy četli
knihu od venezuelského spisovatele? Nebo dokonce současného venezuelského
spisovatele? Já také nikdy. Ale jestli si někdo pamatuje zprávy z doby
před covidem, byla to země dost exponovaná (kdo je vlastně prezident, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicol%C3%A1s_Maduro">Maduro</a>
nebo <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Juan_Guaid%C3%B3">Guaidó</a>?). Pokusy se socialismem mají sice všude stejné průvodní znaky
(nedostatek toaletního papíru se kupodivu dostaví snad všude), ale tady to
dotáhli hodně daleko. Inflace 63%, potraviny na příděl, přerušované dodávky
elektřiny, nárůst kriminality spojené zejména s drogami. První místo na
světě v počtech loupeží a vražd. Dost apokalyptické prostředí. Do hlavního
města Caracasu v roce 2010, kdy byl ještě u moci <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Hugo_Ch%C3%A1vez">Hugo Chávez</a>, nás zavádí
zmiňovaný román. Calderón líčí Caracas jako město těsně před apokalypsou, ale
nevypráví jeden příběh, sleduje jich několik. Z textu jsem brzy pochopil, že si
autor rád hraje se slovy – <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Anagram">anagramy</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Palindrom">palin</a></span><span style="font-size: 16px;"><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Palindrom">dro</a></span><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Palindrom">my</a>, holorýmy. A podobně netradiční
(hravou?) strukturu má i děj. Není zřejmé, co je hlavní příběh a co odbočka.
Děj se stěhuje kromě Latinské Ameriky i po Evropě (Paříž, Praha, Varšava,
Atény). Za rohem čeká srovnání životních příběhů <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Mark_Sandman">Marka Sandmana</a> a <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/James_Ellroy">Jamese Ellroye</a>, které je následně zužitkováno kapitolou nazvanou podle <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Enter_Sandman">ikonické písně</a>
skupiny <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Metallica">Metallica</a>. A skončíme u vzniku hry <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Tetris">Tetris</a>. Nemá cenu kreslit si pavouka
se vztahy postav, lepší je nechat se unášet textem a jít po emocích. Kniha se i
ve španělském originále jmenovala </span><i style="font-size: 12pt;">The Night</i><span style="font-size: 12pt;">, stejně jako román, který
psala jedna z postav knihy podle <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/The_Night_(album)">stejnojmenné písně</a> skupiny <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Morphine">Morphine</a>. Rozhodně
pozoruhodné dílo. Na závěr ještě poklona překladateli, který s těmi všemi jazykovými
hrátkami určitě měl dost práce. Překladatel Vít Kazmar je ostatně i autorem
doslovu, na jehož začátku je výčet všech venezuelských knih vydaných
v češtině (a jedné ve slovenštině), který není moc dlouhý.</span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-27261215121701051692021-01-14T22:34:00.011+01:002021-08-25T19:17:42.883+02:00Hudba 2020<p><span style="font-size: 12pt;">Na hudebníky dopadla
v roce 2020 vládní omezení ještě větší silou než na filmaře. V době,
kdy si lidé hudbu skoro nekupují, jich většinu živí příjmy z koncertů. A
ty jsou právě po celém světě zakazovány. Navíc spousta muzikantů svá nová
nahraná alba ani nevydala, protože by je nemohla propagovat koncerty. Také pořád hrozí, že až (jestli?) tohle covidové období jednou skončí, ukáže se, že
mezitím z map zmizely hudební kluby a zkrachovali pronajímatelé koncertní
ozvučovací a osvětlovací techniky. Ale nepředbíhejme…</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlM5vbHeMWv2zgLgUt-AR0PIepUM4QPPxBofrcMdzZ2jKLOceYVhtVwlsMjRUmut8xQ6QfyMGdbQSf0yRvznczDyAsbD_NSz_hIhk-hBjkgvBDhFRhnMzHjSswXvB99j4a-_Maz_0IV5aR/s2048/Spark.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlM5vbHeMWv2zgLgUt-AR0PIepUM4QPPxBofrcMdzZ2jKLOceYVhtVwlsMjRUmut8xQ6QfyMGdbQSf0yRvznczDyAsbD_NSz_hIhk-hBjkgvBDhFRhnMzHjSswXvB99j4a-_Maz_0IV5aR/s320/Spark.JPG" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Podporuji svůj oblíbený rockový magazín, jak jen to jde</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><span style="font-size: 12pt;">Začnu tedy od koncertů. Dokud
to šlo, stihl jsem jen dva. 1. února koncert německých <a href="http://slarque.blogspot.com/2020/02/disillusion-v-praze.html">Disillusion</a>
v dejvické Klubovně a 15. února koncert amerických <a href="http://slarque.blogspot.com/2020/02/dream-theater-2020.html">Dream Theater</a>
v holešovické Tipsport Aréně. Obě akce už jsem dostatečně popsal, takže se
nebudu opakovat. Jen shrnu, že koncertem roku pro mne byli jednoznačně
Disillusion, protože někoho z Dream Theater napadlo, že u jejich produkce
budou diváci pouze sedět. O pár dní později jsem si ještě koupil lístek na </span><i style="font-size: 12pt;">The
Epic Apocalypse Tour 2020</i><span style="font-size: 12pt;">, jak zněl název společného turné nizozemské skupiny
Epica a finské skupiny Apocalyptica. Na lístku je datum 26. října 2020. Koncert
byl odložen na 12. března 2021. I toto datum se rychle stalo něčím z říše
fantastiky, takže momentálně platí termín 12. ledna 2022. Pořadatelé stále ohlašují
nové termíny koncertů či nové festivaly a jejich obsazení, ale věnuji tomu
minimální pozornost. Rozhodně si nehodlám pořizovat žádnou vstupenku na
cokoliv, dokud nebude jasné, že se akce opravdu konat budou.</span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"> </span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Jelikož jsem od března až na
ojedinělý výlet do Hradce Králové nevytáhl paty z Jičína, byl jsem omezen
jen na čistě lokální akce. V neděli 21. června se kupodivu uskutečnil 9.
ročník festivalu <a href="http://svatekhudby.jicin.cz/">Svátek hudby</a>. Snad jen s výjimkou pražských <a href="https://bandzone.cz/vobezdud">Vobezdud</a> to
byla velice lokální přehlídka. Za hlavní scénu festivalu bych označil zámecký
park, kde po sobě vystoupily kapely Emergency Call, After Past, KomuTykáš a
<a href="https://bandzone.cz/odstin">Odstín</a>. Vesměs od pohledu místní školáci. Tak třeba není nutno nad dnešní
mládeží lámat hůl. Byla tam i schopná zpívající bubenice, což není právě obvyklá
kombinace. Třeba se od někoho z nich něčeho ještě dočkáme. Ze zbytku
festivalu jsem měl dojem, že všichni odněkud vytáhli harmoniky a některé místní
hudebníky poznám i podle jejich smyslu pro humor (za kapelou Večené pepřové
stál stejný člověk jako za loni účinkujícím Hubnutím řízeným počítačem).
Program v zámeckém parku zakončili <a href="https://bandzone.cz/fenix">Fénix</a>, kteří mají na dodávce napsáno
heavy punk. Nevím, co mají společného s punkem (možná snad způsob, jakým
to před sebou hrne bubeník?), ale rozhodně mě jejich heavy rock s dobrými
českými texty bavil. (Výše zmínění <a href="https://bandzone.cz/vobezdud">Vobezdud</a> hráli až od 21 hodin ve
<a href="https://valdstejnskalodzie.cz/">Valdštejnské lodžii</a>, takže jsem o nich vzhledem k mému pondělnímu vstávání
ve 4:40 do práce ani neuvažoval.)<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcVuyRdvzOOPHDO7WmxYlnnNrPmbEtGhrh-QFtxGHiEpK3QfvCPgPvUXuyTDw6HK-dT40hQt9bRmTG-vKZxDNwhyphenhyphenkGyw5pUtdzilPw8Erz03f4MMBREEwATtTZ6dIoYKz2mbUCcOHYxAYy/s607/Sv%25C3%25A1tek+hudby.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="370" data-original-width="607" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcVuyRdvzOOPHDO7WmxYlnnNrPmbEtGhrh-QFtxGHiEpK3QfvCPgPvUXuyTDw6HK-dT40hQt9bRmTG-vKZxDNwhyphenhyphenkGyw5pUtdzilPw8Erz03f4MMBREEwATtTZ6dIoYKz2mbUCcOHYxAYy/s320/Sv%25C3%25A1tek+hudby.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Program 9. ročníku jičínského Svátku hudby</td></tr></tbody></table><br /><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><span style="font-size: 12pt;">V zámeckém parku se pak
přes léto hrálo živě ještě <a href="https://vikend.jicin.cz/">každou neděli</a> (většinou od 17 hodin). Moc jsem toho
nestihl (třeba v srpnu jsem neměl volnou ani jednu neděli), ale
z toho zbytku u mne převládal hlavně dojem, že si dnešní kapely nedokážou
vymyslet jméno. Nehledě na to, že spoustu z nich je i problém si na
internetu vygooglit. Názvy jako Emergency Call, <a href="https://bandzone.cz/theotherscz">The Others</a>, Portrait, Nice To
Meet You (ano, přijeli k nám z Ostravy, aby zahráli jen půlhodinku)
se dají dohledat, jen když za ně dopíšete třeba název jejich města. Takže
z jičínských koncertů u mě vítězí místní <a href="https://bandzone.cz/woodenships">Wooden Ships</a> o kus před <a href="https://bandzone.cz/fenix">Fénixem</a>.</span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"> </span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Většinu hudby stále
streamuji, ale služba Google Play ukončila činnost a nahradila ji o trochu
slabší verze <a href="https://music.youtube.com/">YouTube Music</a>. (Až jednou přijde nějaká změna k lepšímu, dám
vědět.) V digitální podobě jsem si pořídil i několik tuzemských nahrávek.
Kromě rockových <a href="https://bandzone.cz/theagony">The Agony</a> a jejich EP <i>Eclectic</i> jsou to většinou alba pro
můj vkus méně obvyklá: Jan Burian & <a href="https://bandzone.cz/kapelabizarreband">Bizarre Band</a>: <i>Jihotaje</i>, Horňácká
muzika Petra Mičky & Jiří Hradil: <i>Hrubá Hudba</i> a Marian Friedl,
RukyNaDudy & Grunik: <i>Píseň země</i>. Asi už mi rocková hudba přestává
stačit. </span><span face=""Segoe UI Emoji",sans-serif" style="font-size: 12pt; mso-bidi-font-family: "Segoe UI Emoji"; mso-fareast-font-family: "Segoe UI Emoji";">😉<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span face=""Segoe UI Emoji",sans-serif" style="font-size: 12pt; mso-bidi-font-family: "Segoe UI Emoji"; mso-fareast-font-family: "Segoe UI Emoji";"> </span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsSPwQq1LNkbGI9Tz0sEjPwI02pGLIwrWNx6St7bQPtVH8WOQCAE34f9HPWHbnUzOmVwUvSJagmcvvHl09R_GsDAnIxYXxhMsdGz_du9GLXHf-X7xxQ1LHfAbp41V9SWKwm-N7R6AJW03D/s1080/P%25C3%25ADse%25C5%2588+zem%25C4%259B.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1080" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsSPwQq1LNkbGI9Tz0sEjPwI02pGLIwrWNx6St7bQPtVH8WOQCAE34f9HPWHbnUzOmVwUvSJagmcvvHl09R_GsDAnIxYXxhMsdGz_du9GLXHf-X7xxQ1LHfAbp41V9SWKwm-N7R6AJW03D/s320/P%25C3%25ADse%25C5%2588+zem%25C4%259B.jpg" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Obal alba Píseň země</td></tr></tbody></table><span face=""Segoe UI Emoji",sans-serif" style="font-size: 12pt; mso-bidi-font-family: "Segoe UI Emoji"; mso-fareast-font-family: "Segoe UI Emoji";"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Jak jsem nemohl na koncerty,
tak jsem podporoval hudebníky aspoň nákupem CD (a možná jsem to až trochu
přehnal). Protože 63 nových hudebních alb, to už je docela nálož. Dva kotoučky
jsem koupil na koncertě (Disillusion: <i>The Liberation</i> a Thari Kaan: <i>Ghost
Blossom</i>), jeden vyhrál z časopisu <a href="https://www.spark-rockmagazine.cz/">Spark</a> (Lindemann: <i>F & M</i>),
zbytek bude kombinace <a href="https://aukro.cz/">Aukra</a> a běžně dostupných nových CD. Pouze čtyři alba
přitom zastupují domácí tvorbu: letité soundtracky <i>Starci a klarinety</i>
(tedy písně z filmů <i><a href="https://www.csfd.cz/film/8026-starci-na-chmelu/">Starci na chmelu</a></i> a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/7750-kdyby-tisic-klarinetu/">Kdyby tisíc klarinetů</a></i>
na jediném nosiči) a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/223888-tajnosti/">Tajnosti</a></i>, výběrovka Sebastien: <i>Identity
2010–2020</i> a album Whishmasters: <i>Afterworld</i>. Ve dvou případech šlo o
audio verze koncertů, které jsem si pořídil kvůli jejich obrazovému záznamu na
disku Blu-ray: Overkill: <i>Live in Overhausen</i> a Opeth: <i>Garden of the
Titans</i>. Jen pro názornost uvádím seznam všech zakoupených alb vydaných
v roce 2020: Thari Kaan: <i>Ghost Blossom</i>, Delain: <i>Apocalypse &
Chill</i>, Demons & Wizards: <i>III</i>, Morse/Portnoy/George: <i>Cov3r to
Cov3r</i>, Alanis Morissette: <i>Such Pretty Forks in the Road</i>, Deep
Purple: <i>Whoosh!</i>, Pure Reason Revolution: <i>Eupnea</i>, Sons of Apollo: <i>MMXX</i>,
Sebastien: <i>Identity 2010–2020</i>, Derek Sherinian: <i>The Phoenix</i>, Neal
Morse: <i>Sola Gratia</i>, Armored Saint: <i>Punching the Sky</i>, John
Petrucci: <i>Terminal Velocity</i>, Ozzy Osbourne: <i>Ordinary Man</i> a Blues
Pills: <i>Holy Moly!</i><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"> </span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Když nebudu počítat celá alba,
ale čistě kotoučky kompaktních audio disků, tak jich mám doma rovných 1000
kusů. Nikdy jsem nic nevyhodil ani neprodal, takže jsou mezi tím i nějaké ty
výhry mimo můj hudební vkus či příbaly časopisů, které už si nejspíš
v životě nepustím, ale i tak je toho až nad hlavu. Sbírku jsem doplnil i o
další čtyři kompilace záznamů z festivalu <i><a href="https://www.mastersofrock.cz/cs/">Masters of Rock</a></i>
z let 2016 až 2019 na DVD. Na perspektivnějších nosičích Blu-ray mi
přibyly do sbírky tři záznamy koncertů: Overkill: <i>Live in Overhausen</i>,
IQ: <i>Scrape Across the Sky</i> a Opeth: <i>Garden of the Titans</i>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFB0mpGt374p8Cz-sYej29m-t2Sx2rjNsN2A2t11A6hhJHJwBksVE4OhPIaPYM4b5KYPTow6f8u6pCNd0tAfkFXFgni1VJsAtNvVOoCbf1uwGblFbmSIsa5qBPHN6-tYV2c9xPX8NMcbkC/s497/IQ.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="497" data-original-width="421" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFB0mpGt374p8Cz-sYej29m-t2Sx2rjNsN2A2t11A6hhJHJwBksVE4OhPIaPYM4b5KYPTow6f8u6pCNd0tAfkFXFgni1VJsAtNvVOoCbf1uwGblFbmSIsa5qBPHN6-tYV2c9xPX8NMcbkC/s320/IQ.jpg" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Obal koncertního záznamu kapely IQ</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p><p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Nejposlouchanějším albem roku
se u mne stalo </span><i style="font-size: 12pt;">The Liberation</i><span style="font-size: 12pt;"> z roku 2019 od německých </span><i style="font-size: 12pt;">Disillusion</i><span style="font-size: 12pt;">.
Z alb vydaných v roce 2020 bych (v aktuálním rozpoložení mysli) na
nejvyšší příčku pasoval </span><i style="font-size: 12pt;">MMXX</i><span style="font-size: 12pt;"> od Sons of Apollo. Trochu mne zklamala domácí
scéna. Ostatně jsem si pořídil pouze jedno dvacetiminutové EP v digitální
podobě a jednu výběrovku bez jediné novinkové písně na disku. Jsem
v pokušení za nejlepší domácí album roku 2020 prohlásit </span><i style="font-size: 12pt;">My Little World</i><span style="font-size: 12pt;">
Miloše Dodo Doležala, i když to je jen reedice jeho debutu původně vydaného v roce
1991. A tak zase vykročím ze své obvyklé rockové škatulky a prohlásím domácím
albem roku </span><i style="font-size: 12pt;">Řeku</i><span style="font-size: 12pt;"> Lenky Dusilové. Tu jsem sice poslouchal kdysi
v dobách Sluníčka a Pusy, ale od těch časů se posunula do výrazně alternativnějších
vod.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"> </span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQOz5bzDoNsRjd7jp8OQE_W-mS-iNi6JVqUc0b9cTIoQ3qm5976o5GBE1dCyTc3Tkr1qsjubqK6Cxowx0SiqUekmNTtS7ZJuE3JGAewy_DMoGhNtK6kXukFjlPF0aivPWoA0mCEsV8CTR-/s1500/MMXX.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1500" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQOz5bzDoNsRjd7jp8OQE_W-mS-iNi6JVqUc0b9cTIoQ3qm5976o5GBE1dCyTc3Tkr1qsjubqK6Cxowx0SiqUekmNTtS7ZJuE3JGAewy_DMoGhNtK6kXukFjlPF0aivPWoA0mCEsV8CTR-/s320/MMXX.jpg" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Obal alba skupiny Sons of Apollo</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Zbývá ještě zmínit existenci hudebních videoklipů. Ty také za poslední třičtvrtěrok prošly značnou změnou. Nejdříve se začaly objevovat videoklipy nahrané v domácí izolaci na mobilní telefony. Pak už následoval strmý nárůst lyric videí, vizualizací, těžko říci jak s písní souvisejících náladových záběrů, animovaných klipů a v neposlední řadě videoklipů redukujících hudební skupinu na jejich zpěváka / zpěvačku. I mezi nimi se sice dají najít lepší kousky, ale obávám se, že tento trend zůstane i v době, kdy už to nebude nutné.</span></p><p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"> </span></p><p class="MsoNormal"><span style="font-size: medium;">Výběr videoklipů:</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Cattle Decapitation: <i>Bring
Back the Plague</i> – takhle tvrdý death metal obvykle neposlouchám, ale s touto
konkrétní písní nemám takový problém. Jedna z prvních zmáknutých ukázek
videoklipu, který natočili muzikanti v izolaci doma na mobilech. Plusem pro
kapelu samozřejmě bylo, že měla píseň s textem vhodným do epidemie.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/lXGSLKWeVwE" width="320" youtube-src-id="lXGSLKWeVwE"></iframe></div><br /> <p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Long Distance Calling: <i>Immunity</i>
– německá kapela byla ve výhodě, že tvoří čistě instrumentální hudbu. A jelikož
také měla na aktuálním albu píseň s vhodným názvem, zrekapitulovala v jejím
klipu první tři měsíce pandemie.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/fT9pNGHKdLw" width="320" youtube-src-id="fT9pNGHKdLw"></iframe></div><br /> <p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Massive Wagons: <i>Bangin in
Your Stereo</i> – konec epidemie, jdeme se bavit, třeba s britskou rockovou
kapelou, pro jejíž animovaný videoklip posloužilo <a href="https://www.lego.com/cs-cz">Lego</a>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/00Sy9IYKtBg" width="320" youtube-src-id="00Sy9IYKtBg"></iframe></div><br /> <p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Amaranthe: <i>Boom!1</i> – z našláplého
zombie klipu švédské kapely čiší energie. Je zvláštní, že mě zaujal právě
kousek, kde na jejich zpěvačku Elize Ryd zbylo minimum prostoru. (Pokud o vás <a href="https://www.youtube.com/?gl=CZ&tab=m1">YouTube</a> neví, že jste plnoletí, tak se na klip nepodíváte.)<o:p></o:p></span></p>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/OriR-vTOqYg" width="320" youtube-src-id="OriR-vTOqYg"></iframe></div><br /><p class="MsoNormal"><br /></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">P/\ST: <i>Tíseň</i> – i v domácím
prostředí vznikají animované klipy. Tenhle od dvou režisérek k písni českého rapového dua
mne zaujal, přestože k podobné muzice mám normálně ještě dál než k tomu
výše zmíněnému death metalu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/XW1Yvj9Ji2s" width="320" youtube-src-id="XW1Yvj9Ji2s"></iframe></div><br /> <p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Sebastien: <i>Sweet Desire</i>
– ukázka obvyklého karanténního videa. Každý ve vlastním (nejspíš i každý v jiném
městě) a pak se to sestříhá dohromady.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/M4PvL4bvDMg" width="320" youtube-src-id="M4PvL4bvDMg"></iframe></div><br /> <p></p>
<span style="font-family: "Times New Roman",serif; font-size: 12pt; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS; mso-fareast-theme-font: minor-fareast; mso-font-kerning: 14.0pt;">The
Agony: <i>Say Hey</i> – a nakonec tu je klip, na jehož vznik jsem i přispěl.
Tak si to aspoň pamatuji z crowdfundingové kampaně na <a href="https://www.hithit.com/cs/home">Hithitu</a>. A za odměnu
jsem si stáhl jejich EP <i>Eclectic</i> ve FLACu.</span><div><span style="font-family: "Times New Roman",serif; font-size: 12pt; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS; mso-fareast-theme-font: minor-fareast; mso-font-kerning: 14.0pt;"><br /></span></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/bQrkzUx0T5w" width="320" youtube-src-id="bQrkzUx0T5w"></iframe></div><br /><span style="font-family: "Times New Roman",serif; font-size: 12pt; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS; mso-fareast-theme-font: minor-fareast; mso-font-kerning: 14.0pt;"><br /></span></div>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-80067949317897452372021-01-10T16:26:00.007+01:002021-01-11T21:41:52.501+01:00Rok 2020 (nejen) na plátnech kin<p><span style="font-size: 12pt;">V roce 2020 jsem na
plátnech kin viděl 38 filmů. Stálo mě to 4 490 Kč, což znamená průměrné
vstupné zhruba 118 Kč. Hodnocení roku je ovšem nutno rozdělit na etapy. První
etapa „všechno je ještě normální“ byla od začátku roku do 12. března. 10.
března vláda oznámila první zmatečné omezení kulturních, sportovních a
společenských akcí nad 100 osob. Několik hodin jsem tápal, jestli to znamená,
že film, na který jsem ten večer plánoval jít, a na nějž by přišlo tak pět
diváků, se nebude hrát, ale večer vše nasvědčovalo tomu, že bude. Moc jsem se
nespletl, na srbský historický film </span><i style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/675960-kral-petr-i/">Král Petr I.</a></i><span style="font-size: 12pt;"> jsme dorazili čtyři.
11. března byl na programu jičínského biografu dokument </span><i style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/818836-11-barev-ptacete/">11 barev ptáčete</a></i><span style="font-size: 12pt;">
a 12. března už byla projekce vyprodaného dokumentu </span><i style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/720753-v-siti/">V síti</a></i><span style="font-size: 12pt;"> zrušena.
Od 13. března byla uzavřena všechna kina v republice.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoNOp24PczbwoJqt-8eOFW90vAFnzP4ts-0h9HZHuw56mePPdlWosIVDWnSVzZ68V7JUdbzw5Mt5o1tvIN81wLHddwGhSURSDD2MDLOcs9X3MV4gzCs8l6f_sdItr-U65R_JUAVWZ93Li7/s1090/Plak%25C3%25A1ty+2020.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="549" data-original-width="1090" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoNOp24PczbwoJqt-8eOFW90vAFnzP4ts-0h9HZHuw56mePPdlWosIVDWnSVzZ68V7JUdbzw5Mt5o1tvIN81wLHddwGhSURSDD2MDLOcs9X3MV4gzCs8l6f_sdItr-U65R_JUAVWZ93Li7/s320/Plak%25C3%25A1ty+2020.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plakáty všech 38 filmů</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Jako bych to tušil, podařilo
se mi za první 2,3 měsíce vidět skoro všechno, co mi za to stálo. Jedinou
výjimkou je <i><a href="https://www.csfd.cz/film/482012-richard-jewell/">Richard Jewell</a></i>, zatím poslední film režiséra Clinta
Eastwooda. Mezi těmito prvními 17 tituly jsou dokonce i dva filmy, které
v oficiální kinodistribuci vůbec nefigurují. Mládeži nepřístupnou
teenagerskou komedii <i><a href="https://www.csfd.cz/film/754354-party-hard/">Párty Hárd</a></i> si diváci museli najít, nejlépe na
seznamu domluvených projekcí na jejich webové stránce. Kanadsko-americký <i><a href="https://www.csfd.cz/film/617720-majak/">Maják</a></i>
si v rámci projektu <a href="http://www.mojekino.cz/cs">Moje kino</a> distribuovalo několik kin. Pokud jste
bydleli jinde než v Praze, Brně či Hradci Králové, měli jste smůlu.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Šest projekcí jsem tedy
absolvoval v pražských artových kinech <a href="https://kinopilotu.cz/">Pilotů</a> (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/723569-portret-divky-v-plamenech/">Portrét dívky v plamenech</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/723541-bidnici/">Bídníci</a></i>), <a href="https://www.kinosvetozor.cz/">Světozor</a> (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/617720-majak/">Maják</a></i>), <a href="https://www.kinoaero.cz/">Aero</a> (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/634376-male-zeny/">Malé ženy</a></i>), <a href="https://edisonfilmhub.cz/">Edison</a> (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/688388-srdcova-kralovna/">Srdcová královna</a></i>) a <a href="http://www.mat.cz/kino/">Mat</a> (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/686070-odlozeny-pripad-hammarskjold/">Odložený případ: Hammarskjöld</a></i>). Zbylých 11 jsem stihnul v jičínském biografu <a href="https://www.kzmj.cz/biograf/">Český ráj</a>.
A byla to docela barevná kolekce včetně <a href="https://www.csfd.cz/film/700668-voda-krev-rakije-a-zombie-epidemie/">chorvatské zombie komedie</a>, <a href="https://www.csfd.cz/film/655174-psi-nenosi-kalhoty/">finské sado-maso romance</a> či <a href="https://www.csfd.cz/film/675960-kral-petr-i/">srbského historického dramatu</a>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Kina se mohla znovu otevřít
za zpřísněných podmínek až 11. května. Jenže neměla co hrát. V nabídce
přibývaly převážně evropské artové filmy a dokumenty. Teoreticky jsem měl být
ve svém živlu. Jenže jsem byl omezen jen na program jediného kina v celé
republice (a večery, kdy jsem nebyl v práci), takže jsem v něm viděl
jeden <a href="https://www.csfd.cz/film/742249-afrikou-na-pionyru/">slovenský dokument</a> v květnu a jeden <a href="https://www.csfd.cz/film/688396-zeme-medu/">makedonský dokument</a>
v červnu. Tristní nabídku v kinech dobře ilustroval začátek července,
kdy do kin vstoupily filmy <i><a href="https://www.csfd.cz/film/6665-postriziny/">Postřižiny</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/7064-samotari/">Samotáři</a></i> a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/9401-kour/">Kouř</a></i>.
V srpnu jsem si do kalendáře zapsal projekci pásma <i><a href="https://www.csfd.cz/film/887322-famu-v-kine-01/">Famu v kině 01</a></i>,
ale na <i><a href="https://www.csfd.cz/film/76913-sarlatan/">Šarlatána</a></i> bylo pořád nabito, takže byla projekce pásma osmi
oceňovaných krátkých animovaných filmů odložena (přičemž zvolený výraz úplně
neodpovídal realitě, protože se žádného náhradního termínu nedočkala). Jediným
hollywoodským velkofilmem roku byl <i><a href="https://www.csfd.cz/film/693159-tenet/">Tenet</a></i>. Na projekci slovensko-českého
dokumentu <i><a href="https://www.csfd.cz/film/513000-kralove-videa/">Králové videa</a></i> jsem nedodržoval vládní nařízení ohledně povinné
roušky, jelikož jsem v budově byl jen já a promítač (ale měl ze mne jako
platícího diváka radost, i když byl připraven si film pustit jen sám pro sebe).
Kina definitivně přestala hrát 12. října (a zatím to nevypadá, že by se na
tomto stavu mělo ještě někdy něco změnit).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.kviff.com/cs/uvod">Karlovarský filmový festival</a> byl
zrušen a jako malá záplata přišla akce Tady Vary ve vašem kině. Vzal jsem ji
útokem a zašel na všech deset projekcí, které jsem mohl díky turnusu
v práci stihnout, ale o tom jsem už psal v <a href="http://slarque.blogspot.com/2020/07/tady-vary-2020.html">samostatném reportu</a>.
Plánovaná víkendová akce <a href="https://www.kviff.com/cs/novinky/3289-mimoradny-54-mff-karlovy-vary-se-neuskutecni">54½. festivalu</a> v říjnu byla také zrušena.
Pražský <a href="https://www.febiofest.cz/">Febiofest</a> byl přeložen z března na září. Nebál bych se, že něco
chytím v kině, zato cesta hromadnou dopravou denně tam a zpátky mi přišla
zásadně problematická, takže jsem se nezúčastnil. Podobně to bylo se
vzdálenostně dostupným <a href="http://www.anifilm.cz/cs/">Anifilmem</a> v Liberci. O on-line variantách žádného
z mnoha festivalů jsem ani neuvažoval (viz dále).<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Na jaře provozovatelé kin
vymysleli akce typu <a href="https://mojekinolive.cz/">Moje kino LIVE</a> spočívající v tom, že si divák koupil
vstupenku a pak koukal na film doma na počítači. Podobně fungovala i většina
proběhlých festivalů. Napíšu to stručně a jasně: představa sledování filmu na
počítači mě ničím nezaujala. Z toho důvodu odpadly i streamovací platformy
jako <a href="https://aerovod.cz/">Aerovod</a>, <a href="https://edisonline.cz/vod">Edisonline</a>, <a href="https://dafilms.cz/">DAfilms</a> a další. Na televizi pustím <a href="https://www.youtube.com/?gl=CZ&tab=m1">YouTube</a> a
mohl bych tam zprovoznit <a href="https://www.netflix.com/cz/">Netflix</a>, <a href="https://www.primevideo.com/ref=atv_nb_logo">Amazon</a>, <a href="https://play.google.com/store/movies?hl=cs">Google Play</a>, <a href="https://voyo.nova.cz/">Voyo</a> (a možná i jiné podobné služby). Ale
proč? Cena je sice v pohodě (obzvlášť když nemohu chodit do kina), ale na
internátu mi neříkali kinomaniak, protože bych vysedával u televize. A dodnes
mě tato populární kratochvíle neuchvátila. A platit 199 Kč měsíčně, abych si
tam pustil dva filmy za měsíc, což bych reálně zvládnul, se mi prostě
nevyplatí.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Hollywood každopádně prošel
rokem změny, takže mnoho filmů se své plánované kinodistribuce už nedočká,
protože jsou dávno dostupné na streamovacích platformách. Jak dlouho vydrží
studia sedět na dalších natočených filmech, je zatím ve hvězdách. Letní pokus
Warner Bros s <i><a href="https://www.csfd.cz/film/693159-tenet/">Tenetem</a></i> moc nevyšel. Od té doby se do toho nikdo
nehrne. Kina v nejdůležitějších oblastech (Los Angeles a New York) jsou
stále zavřená. Teď se vlastní službu chystá rozjet i <a href="https://www.idnes.cz/technet/audio-foto-video/televizory-sony-bravia-xr-streamovaci-sluzba-core-imax-pure-stream.A210107_161841_audio-foto-video_nyv">Sony</a>, takže velkých studií
bez vlastní on-line platformy už moc nezbývá. I když se kina otevřou, jejich
nabídka zřejmě nebude velká. Přizpůsobila se i naše média, takže recenzí všeho,
co přibylo na <a href="https://www.netflix.com/cz/">Netflix</a>, <a href="https://www.primevideo.com/">Amazon</a>, <a href="https://hbogo.cz/">HBO GO</a> a další služby, jsou všude mraky.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Podobné je to
s vydáváním nosičů s filmy. V roce 2020 to u nás zabalil
<a href="http://www.bontonfilm.cz/">Bontonfilm</a>, takže jediným distributorem DVD a BD s filmy je u nás
<a href="https://www.magicbox.cz/">Magic Box</a>. Některá studia na to ještě nezareagovala, takže vydala nosiče
s českou podporou, které se ovšem u nás neprodávají (z filmů, co jsem
v roce 2020 viděl, takto dopadly třeba <i><a href="https://www.csfd.cz/film/634376-male-zeny/">Malé ženy</a></i> a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/617720-majak/">Maják</a></i> na
Blu-ray disku). Já jsem každopádně nakoupil přes třicet BD s filmy (<i><a href="https://www.csfd.cz/film/4244-spalovac-mrtvol/">Spalovač mrtvol</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/8802-akumulator-1/">Akumulátor 1</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/5981-adela-jeste-nevecerela/">Adéla ještě nevečeřela</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/6663-na-samote-u-lesa/">Na samotě u lesa</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/9430-tri-orisky-pro-popelku/">Tři oříšky pro Popelku</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/10103-cesta-do-praveku/">Cesta do pravěku</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/7390-ikarie-xb-1/">Ikarie XB 1</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/4039-bila-nemoc/">Bílá nemoc</a></i> / <i><a href="https://www.csfd.cz/film/9458-krakatit/">Krakatit</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/6886-demanty-noci/">Démanty noci</a></i>, <a href="https://www.eshop.nfa.cz/filmy-jana-krizeneckeho-blu-ray">Filmy Jana Kříženeckého</a>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/8026-starci-na-chmelu/">Starci na chmelu</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/10099-baron-prasil/">Baron Prášil</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/4999-obchod-na-korze/">Obchod na korze</a></i>,
<i><a href="https://www.csfd.cz/film/16103-rocky/">Rocky</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/10153-odtud-az-na-vecnost/">Odtud až na věčnost</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/13215-pred-usvitem/">Před úsvitem</a></i>, <i><a href="https://www.csfd.cz/film/10135-forrest-gump/">Forrest Gump</a></i>…),
takže je moje sbírka téměř kompletní. Možná ještě vydá pár restaurovaných
titulů <a href="https://nfa.cz/">NFA</a>, jinak to vypadá, že už v tomto ohledu nebudu mít za co
utrácet. Na DVD už delší dobu nevychází skoro nic, ale jeden titul tu zmíním:
koupil jsem si krabici s kompletním seriálem <i><a href="https://www.csfd.cz/film/234260-teorie-velkeho-tresku/">Teorie velkého třesku</a></i>
na 36 DVD.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNnNSJ5Z9Fmqbl67lv9S86o5mBNfnxGJuNE610OB6coXTCrw0gB_Ufqb_ZzR2A96f9dnatHfPt2Jdg8m9pxjxP1DzrnTWzaDFvpPxYhdLzRjvtEtJ6SuRNVS1KPnYsqIAwZRkx_r3BlxUQ/s600/Obchod+na+korze.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="600" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNnNSJ5Z9Fmqbl67lv9S86o5mBNfnxGJuNE610OB6coXTCrw0gB_Ufqb_ZzR2A96f9dnatHfPt2Jdg8m9pxjxP1DzrnTWzaDFvpPxYhdLzRjvtEtJ6SuRNVS1KPnYsqIAwZRkx_r3BlxUQ/s320/Obchod+na+korze.jpg" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Obchod na korze vydal <a href="http://www.sfu.sk/">SFÚ</a></td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Z těch pár desítek
filmů, které jsem viděl v televizi, bych vypíchl šedesát let staré
francouzské drama <i><a href="https://www.csfd.cz/film/27336-pravda/">Pravda</a></i>, izraelsko-německé drama <i><a href="https://www.csfd.cz/film/518219-cukrar/">Cukrář</a></i> a
francouzský dokument <i><a href="https://www.csfd.cz/film/692576-agnes-vardova-autoportret/">Agnès Vardová – autoportrét</a></i>. Ze seriálů bych zmínil
třídílný britský <i><a href="https://www.csfd.cz/film/617607-skandal-po-anglicku/">Skandál po anglicku</a></i>. Z webových projektů pak na
<a href="https://www.youtube.com/?gl=CZ&tab=m1">YouTube</a> dostupnou domácí sérii <i><a href="https://www.csfd.cz/film/851893-skoro-na-mizine/">sKORO NA mizině</a></i>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Desítka nejlepších filmů:<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpFirst" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">1.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><b><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/718823-corpus-christi/">Corpus Christi</a></span></b><span style="font-size: 12pt;"> – polské drama jsem viděl 8. října, takže je zároveň
posledním filmem, který jsem viděl v kině. Drama kluka z pasťáku,
který se vydává za kněze, zachránilo situaci, takže u mne nakonec nevyhrálo
retro.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">2.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><b><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/6665-postriziny/">Postřižiny</a></span></b><span style="font-size: 12pt;"> – restaurovaná verze 40 let staré poetické komedie
Jiřího Menzela nestárne. Dlouho to vypadalo, že lepší film v roce 2020 v kině
neuvidím.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">3.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><b><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/634376-male-zeny/">Malé ženy</a></span></b><span style="font-size: 12pt;"> – vypravěčsky sebevědomá verze klasického románu mne
na začátku roku hodně příjemně překvapila.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">4.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><b><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/693159-tenet/">Tenet</a> </span></b><span style="font-size: 12pt;">– jediný velkofilm roku představoval další složitý
rébus z hlavy Christophera Nolana. A opět je to kategorie sama pro sebe.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">5.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><b><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/723569-portret-divky-v-plamenech/">Portrét dívky v plamenech</a></span></b><span style="font-size: 12pt;"> – francouzské
historické romantické drama s minimem postav a maximem atmosféry bylo pro
změnu prvním filmem, který jsem v roce 2020 viděl na plátně.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">6.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><b><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/686070-odlozeny-pripad-hammarskjold/">Odložený případ: Hammarskjöld</a></span></b><span style="font-size: 12pt;"> – nejen dokument
roku, ale jeden z nejpozoruhodnějších dokumentů posledních let. Detektivní
pátrání po dávno vychladlých stopách okolností smrti generálního tajemníka OSN <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Dag_Hammarskj%C3%B6ld">Daga Hammarskjölda</a> přináší dost přesvědčivých důkazů, že oficiální verze je lživá.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">7.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><b><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/764826-zumiriki/">Zumiriki</a></span></b><span style="font-size: 12pt;"> – baskická dokumentární esej se pro mne stala
vrcholem přehlídky <a href="http://slarque.blogspot.com/2020/07/tady-vary-2020.html">Tady Vary</a>, takže komentář bych jen zbytečně opakoval.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">8.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><b><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/605808-proxima/">Proxima</a></span></b><span style="font-size: 12pt;"> – také francouzsko-německé drama o jedné astronautce
a její dceři jsem komentoval v příspěvku věnovaném akci <a href="http://slarque.blogspot.com/2020/07/tady-vary-2020.html">Tady Vary</a>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpMiddle" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">9.<span style="font: 7pt "Times New Roman";">
</span></span></span><!--[endif]--><b><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/816135-k2-vlastni-cestou/">K2 vlastní cestou</a></span></b><span style="font-size: 12pt;"> – domácím filmem roku pro mne
byl také dokument, trochu sociologický a trochu horolezecký, o cestě <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1ra_Kolouchov%C3%A1">Kláry Kolouchové</a> na nebezpečnou horu K2. Kupodivu tematicky příbuzné hned o stupeň
výše zmíněné <i><a href="https://www.csfd.cz/film/605808-proxima/">Proximě</a></i>.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoListParagraphCxSpLast" style="mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18pt;"><!--[if !supportLists]--><span style="font-size: 12pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman";"><span style="mso-list: Ignore;">10.<span style="font: 7pt "Times New Roman";"> </span></span></span><!--[endif]--><b><span style="font-size: 12pt;"><a href="https://www.csfd.cz/film/766991-nadeje/">Naděje</a></span></b><span style="font-size: 12pt;"> –
norsko-švédské civilní drama o (ne)umírání na rakovinu natočené podle režisérčiných
vlastních zkušeností je rozhodně pozoruhodné.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt;"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Tak teď už jen doufám, že snad
ještě někdy nějaké další filmy přijdou…<o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1964082755738598698.post-37165825238375934142021-01-03T22:38:00.017+01:002021-01-08T17:08:52.889+01:00Sport 2020<p><span style="font-size: 12pt;">Rok 2020 měl být rokem
olympijským, ale nakonec se stal rokem anti-sportovním. Od března totiž naše
životy řídilo ministerstvo zdravotnictví, pro které se sport stal úhlavním
nepřítelem číslo jedna. Což je samozřejmě špatně a dlouhodobě se nám to vymstí.
Ale jediným uznávaným zdravotním ukazatelem se stalo, zda člověk má covid-19,
či ne. O kolik let lidem zkrátí život nedostatek pohybu, nikdo nepočítá.</span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Začnu od toho, co jsem stihl
jako divák. V neděli 12. ledna se v Jičíně konalo <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Mistrovstv%C3%AD_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_v_cyklokrosu_2020">mistrovství ČR v cyklokrosu</a>, bezkonkurenčně největší místní sportovní akce za celý rok.
Florbal jičínského extraligového klubu <a href="https://www.florbaljicin.cz/">KM automatik FBK Jičín</a> mi moc času
nezabral. Jednou 22. února a podruhé 13. září. Obě sezóny byly nezvykle krátké,
minulá se nedohrála a letošní se vlastně ani nerozjela (odehráno bylo pět
kol). V televizi kromě pár biatlonů a jičínského cyklokrosu (závod mužů
<a href="http://www.cyklokros.cz/cz/toi-toi-cup/toi-toi-cup-2020/jicin/mapa">Toi Toi Cupu</a> z 22. listopadu) možná trocha ženského tenisu. Rozhodně mi to
moc času nezabralo.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Můj pravidelný pondělní večerní
<a href="http://www.fitclubjicin.cz/cycling/">spinning</a> předčasně skončil 9. března, takže jsem jej stihl desetkrát. Docela
jsem si na něj jakožto zimní sport zvykl, takže mi nemožnost tohoto pohybu
pořád vadí. Navíc po něm vždycky následovala půlhodinka posilování, což také
doma plnohodnotně nenahradím.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Cyklistika sice bývala mojí
hlavní sportovní disciplínou, ale poslední dva roky už to není pravda. Na kolo
jsem sice poprvé usedl ještě „za starých dobrých časů“ 6. března, ale také to
bylo nadlouho naposledy. V létě jsem kolo vytahoval častěji, ale už
v červenci jsem začal tušit, že svůj počet naběhaných kilometrů jako
cyklista nejspíš vůbec nepředjedu. Ony to byly většinou jen kratší vyjížďky na
pár hodin, takže ta čísla nenarůstala oproti běhu o moc výrazněji. Nejdelší
cyklistickou vyjížďku jsem absolvoval 19. září, kdy jsem ujel přes 62 km. Také
to byla ovšem vyjížďka předposlední, protože 22. září jsem pro rok 2020
dojezdil. Celkem jsem za celý rok najezdil 883 km.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSp71XtfPvGOhuYobBgRwNscrkMYEdhtAebEkA0BsiEKTjtKM3eOQ59A0nnDooJlVVT_3-6DOdqqm955AGjpERW2aTXW3BA2BEhd0SWlzKd6DX-dgEItNC2VJ64P9aK685-HSLpAbNx7Xt/s1053/Cyklistika.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="609" data-original-width="1053" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSp71XtfPvGOhuYobBgRwNscrkMYEdhtAebEkA0BsiEKTjtKM3eOQ59A0nnDooJlVVT_3-6DOdqqm955AGjpERW2aTXW3BA2BEhd0SWlzKd6DX-dgEItNC2VJ64P9aK685-HSLpAbNx7Xt/s320/Cyklistika.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Má nejdelší projížďka</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Zato jako běžec jsem poprvé
vyběhl hned 2. ledna a hned druhé vyběhnutí se stalo nejdelším za celý rok (což
jsem samozřejmě nemohl tušit). Ona je to vlastně taková veselá historka
z běhání. Takže, 7. ledna jsem zdravě poobědval (knedlo, vepřo, zelo se
šesti) a o pár hodin později jsem se vyrazil proběhnout. Vzal jsem to přes
Holín a pak po žluté turistické stezce na Prachov, což jsem si mohl dovolit,
protože bláto bylo stále přimrzlé. Když jsem po cca 7,5 km doběhl na vrchol (to
už jsem byl na modré stezce směrem na Brada), přestalo mi být na zvracení a až
na pár nebezpečně zledovatělých úseků jsem měl dojem, že se mi běží dobře.
Takže místo abych zamířil zpět k domovu, pokračoval jsem směr Železnice, a
nakonec z toho bylo málem 20 km.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirKxohtt0PWq6WfDDwgvRch4FKwuhQp13CPZH90PeGss1TK7m-PfRGefcet977FjYIn8DYHEa0WY-nBvQPP5h6riKGBj7nfv6YXh_VF-2veGczBkST-iF7xrb_mBXPRN7UzDnpLxizNGoo/s1056/B%25C4%259Bh.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="612" data-original-width="1056" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirKxohtt0PWq6WfDDwgvRch4FKwuhQp13CPZH90PeGss1TK7m-PfRGefcet977FjYIn8DYHEa0WY-nBvQPP5h6riKGBj7nfv6YXh_VF-2veGczBkST-iF7xrb_mBXPRN7UzDnpLxizNGoo/s320/B%25C4%259Bh.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Potříkrálový běh</td></tr></tbody></table><span style="font-size: 12pt;"><br /></span><p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">V trochu rozumnějších
výbězích jsem takhle naběhal do 18. března 241 km. Na zimu slušné. Od 19. března
platilo povinné nošení roušek mimo domov. Udusit jsem se nehodlal, takže o
běhání v roušce jsem ani neuvažoval. Než vláda vymyslela výjimku pro
sportovce, tak to chvíli trvalo, takže další proběhnutí následovalo až 8.
dubna. A i tak stál duben za prd, protože jsem se byl za celý měsíc proběhnout
jen pětkrát. Bohužel stejně smutný počet platil i pro červen, což do značné
míry způsobila moje pracovní vytíženost. O obou běžeckých závodech odložených
z června na září, kdy se mnoho akcí opravdu stihlo uskutečnit, jsem psal
už v <a href="http://slarque.blogspot.com/2020/09/bezecke-zavody-2020.html">samostatném příspěvku</a>, takže se nebudu opakovat.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">Pak jsem ještě měl skoro
čtrnáctidenní výpadek koncem září, za což mohla moje vlastní blbost. Ve druhé
polovině září jsem měl dovolenou, takže mě teoreticky mohlo omezovat maximálně
počasí. V týdnu, kdy jsem toho už naběhal docela dost (včetně druhého ze
závodů), a den po mé nejdelší cyklistické projížďce vůbec (viz výše), jsem měl
v klidu regenerovat. Jenže předpověď počasí nevypadala nejlépe, takže jsem
regeneraci odložil a vyběhl i 20. září. A skončilo to nepříjemnou bolestí
kloubu známou jako „běžecké koleno“. Tak jsem se o dovolené místo běhání léčil.
Snad se z toho poučím do budoucna. Za celý rok jsem tedy naběhal 1246,5
km. Sice jsem na Silvestra přemýšlel, že kdybych dal 18 km, tak bych to slušně
zakulatil, ale usoudil jsem, že nejsem otrok čísel a nemá smysl všechno dohánět
poslední den v roce.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p> </o:p></span></p><p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p>Když na jaře v Jičíně otevřel obchod specializovaný na sportovní výživu, zaradoval jsem se, že konečně nebudu muset všechno nakupovat přes internet. Na podzim už ovšem působil dojmem, že mu vázne zásobování, takže mě dvakrát nepřekvapilo, že ho majitelé v prvním týdnu roku 2021 vyklidili. A když jsem už nakousnul nakupování přes internet, tak na jaře jsem takto koupil běžecké boty, tedy něco, co jsem dosud měl na prvním místě seznamu věcí, které nechci nikdy nakupovat na e-shopech. Člověk míní, vládní nařízení mění...</o:p></span></p><p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;"><o:p><br /></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span style="font-size: 12pt;">P.S.: Toho dne, kdy se měl
konat tradiční pochod <a href="https://www.kctjicin.cz/pochod-za-rumcajsem/">Rumcajs</a>, bylo až neskutečně krásně. </span><span face=""Segoe UI Emoji",sans-serif" style="font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-char-type: symbol-ext; mso-hansi-font-family: "Times New Roman"; mso-symbol-font-family: "Segoe UI Emoji";">☹</span><span style="font-size: 12pt;"><o:p></o:p></span></p>Jiří Podzimekhttp://www.blogger.com/profile/14369478339124150737noreply@blogger.com0