 |
| Dnes nehrajeme |
Na posledním koncertu jsem
byl 2. dubna a přes léto už jsem začínal mít absťák. Sice se nějaké koncerty
konaly i v Jičíně, a nejspíš jsem něco i na chvíli zahlédl, ale nic
z toho mi ani neutkvělo v paměti. Snad jen neděle 6. srpna, kdy měly
od 17 hodin v parku hrát jičínské Bludy. Dokonce jsem si zařídil, aby mi
vystřídání přišlo asi o půl hodiny dříve, ale nejen že se nehrálo, dokonce
k mému úžasu někdo uzamkl celý park. Ve čtvrtek 14. září v rámci
festivalu Jičín – město pohádky dostaly v zámeckém parku šanci místní Wooden
Ships s výročním koncertem k 10 letům existence. Začátek byl
naplánován na 21:00, a jelikož šlo o všední den, muselo být ve 22:00 ticho. To
si ani všichni ti pozvaní bývalí členové kapely nestihli pořádně zahrát. Ale za
účast to jako jediná místní letní akce stálo.
Wooden Ships v zámeckém parku
Pak už jsem svůj koncertní
absťák začal řešit a podíval se na nejlákavější koncerty podzimu. Na prvním
místě stanuli The Winery Dogs, kteří měli v plánu dva koncerty po sobě
v Brně a Praze. Na ten první mi ve směnáři dokonce vycházelo volno. Jenže
stačil důkladnější pohled a bylo nad slunce jasnější, že na něj mohu rovnou
zapomenout. Po pár dalších srážkách s realitou jsem to vzal
z opačného konce. Vypsal jsem si své potenciálně volné termíny a začal
hledat, zda se v některém z nich neodehrává něco, co by stálo za
vidění a slyšení. Australané Voyager v Praze 7. října za 520 Kč, fajn,
nejvyšší čas koupit si lístek. Na webu pořadatele Obscure ale narážím na
informaci „přeloženo na 2024“. Po kliknutí jsem se dozvěděl, že zpěvákovi a
klávesákovi Dannymu Estrinovi byla diagnostikována rakovina a doporučeno ihned
začít s léčbou, takže je celé evropské turné odloženo na příští podzim.
Chápu, zdraví má přednost.
Errat / Terra
A tak jsem vyrazil už 26.
září do pražského Paláce Akropolis na koncert Soen. Sice jsem o nich věděl, ale
za nákup lístku (599 Kč) mohou vděčit tomu, že si s sebou vzali zajímavou
předkapelu. Pódium vypadalo zaplněné bicími nástroji. Vzadu bicí soupravy kapel
Molybaron a Soen, úplně vepředu bicí kapely Terra a kolem napravo i nalevo
další troje bubny. Terra (latinsky i italsky „země“) se sice zásadně
píše jen velkými písmeny, ale já tyhle hrátky vynechávám. Jsou z Říma a
svoji hudbu označují jako tribal metal. Nezvyklé slovní spojení asi vyděsilo
fanoušky hlavní kapely, takže nás v sále byla v 18:30 jen hrstka. Hned
se ukázalo, jak málo jsem se předem připravoval. Neobvyklé umístění bicích
totiž odpovídalo tomu, že v čele kapely sedí zpívající bubeník. Ne že by
se oba kytaristé či basák báli mikrofonů. Ostatně na začátku i na konci
z nich ze všech čtyř byli hráči na bicí nástroje. Rozhodně zajímavé
zpestření. Na svém stánku kapela prodávala ručně vyráběná trička i cédéčka
v ručně vyráběných dřevěných krabičkách (logo kapely sestávající ze šesti
obdélníků bylo na každé krabičce vypáleno, takže se dá napsat, že co kus, to
originál). Cédéčka nabízeli dokonce dvě: eponymní Terra má totiž ještě
akustickou verzi pod přesmyčkou Errat. Obě cédéčka i tričko po 485 Kč. Jelikož
to není moc kulaté číslo, a shodou okolností je to popisné číslo mého domu,
skoro jsem se šel zeptat, jak k němu dospěli. Ale jelikož jsem si nic
z toho nehodlal koupit, radši jsem odolal. A šel na jeden 11° Gambrinus
(55 Kč).
Terra v Praze
Po krátké přestávce nastupuje
v 19:10 na pódium kapela Molybaron, kvůli které jsem do Prahy
přijel. Hrají alternativní metal, jsou z Paříže a existují od roku 2014.
V jejich čele ovšem od založení stojí zpívající kytarista Gary Kelly
narozený v Dublinu. Francouzsko-irská spolupráce každopádně funguje a
kapela 15. září 2023 vydala své třetí album Something Ominous (Něco
zlověstného). Začali rovnou titulní písní ze svého fungl nového alba a další
novinkou Set Alight, ale celkově setlist namíchali zhruba půl na půl
s písněmi z předešlého alba The Mutiny (2021). Z něj
zazněly například hitovky Animals, Something for the Pain a Lucifer.
Až na závěr došlo na jedinou píseň z bezejmenného debutu (2017). Za zmínku
stojí také výrazná baskytara. Za mne spokojenost. I když ten set byl krátký,
tak prostě co píseň, to hit. Rozhodně nejlepší kapela večera. Molybaron
nabízeli novinkové CD za 450 Kč, vinyly za 700 Kč a trička za 600 Kč.
Soen plakát
Vše šlo jako po drátku, takže
ve 20:10 před už slušně zaplněný sál nastupují hlavní hvězdy večera, švédští
progresivci Soen. Ti byli založeni v roce 2010 otcem zakladatelem, bubeníkem Martínem Lópezem. To je sice rodák ze Stockholmu, ale po rodičích uruguayského
původu. Krátce bubnoval v Amon Amarth, pak strávil osm let v řadách
Opeth, které v roce 2006 opustil ze zdravotních důvodů. Soen založil se
zpěvákem Joelem Ekelöfem, a oba jsou jedinými dvěma stabilními složkami
pětičlenné kapely. 1. září 2023 jim vyšlo šesté řadové album Memorial
(Památník). Švédové postavili setlist hlavně z posledních třech alb
(předchozí Imperial, 2021 a Lotus, 2019), ale měli více hracího
času, takže i výletů do hlubší minulosti si mohli dovolit více. Zpěvák Joel
Ekelöf na jednu píseň seskočil z pódia a zpíval mezi fanoušky, kteří si to
určitě budou dlouho pamatovat. Koncert skončil ve 21:50. Hlavní hvězdy na svém
stánku nabízely všechno možné (trika, kšiltovku, kulich…), CD za 500 / 600 Kč a
vinyly za 850 / 1200 Kč. Cena před lomítkem je za nepodepsané exempláře, za
lomítkem za podepsané. Takže nejdražší je nakonec asi fixa.
Soen v Praze
Na další koncert jsem se
vypravil hned 4. října do žižkovského klubu Storm. Jako minule byl vstup vrchem
z cyklostezky, ale jak se na ni mám kvůli rozkopanému Tachovskému náměstí
dostat? Naštěstí bylo metalistů dost a někdo už vyrobil v ocelovém
oplocení průchod. Od 20:00 zde hraje anglická kapela Fury, založená
v roce 2010, hrající heavy metal. Své čtvrté album Born to Sin
(Zrozeni k hříchu) vydali v březnu 2022. Pětičlenná kapela má
v čele zpívajícího kytaristu, ale kupodivu s sebou vozí i zpěvačku,
která vedle něho nemá příliš prostoru. Z ženské části sestavy rozhodně
větší pozornost zasluhuje basistka (v tílku Iron Maiden, jak jinak?), jejíž
nástroj se rozhodně neztrácel pod zvukem dvou kytar a bicích. V lednu 2024
se ostatně stala členkou slavných Mercyful Fate, což mluví za vše. Celkově tito
následovníci Iron Maiden odvedli kvalitní práci, jen nevím, zda pro takovéto
mladé, leč dřevní kapely, existuje nějaký prostor k růstu. Nebo to budou pořád
jen doplňky programu festivalů a předkapely slavnějších. Na svém stánku
nabízeli trička za 400 i 550 Kč, CD a kšiltovky po 500 Kč a vinyly za 850 Kč.
Já jsem zvolil 11° Krušovice za 54 Kč.
Kapely dorazily
Ve 21:15 startuje hlavní
kapela, za niž jsem zaplatil 890 Kč vstupného: Phil Campbell and the Bastard
Sons. Velšský kytarista Phil Campbell od roku 1984 hrál
v heavymetalové kapele Motörhead. Když její lídr Lemmy na konci roku 2015
zemřel, ocitl se bez práce. A tak se rozhlédl po nejbližším okolí a v roce
2016 si založil kapelu se svými syny Toddem (kytara), Tylou (baskytara) a Danem
(bicí). Čtveřice Campbellů přibrala zpěváka a začala hrát převážně písně od
Motörhead. Od roku 2018 začali přidávat vlastní písně, po pár albech vyměnili
zpěváka, takže s nimi od začátku roku 2022 zpívá Joel Peters, a 1. září
2023 jim vyšlo třetí album Kings of the Asylum (Králové blázince).
Začali sice titulní peckou druhého alba We’re the Bastards, ale většinu
hrací doby zněly písně Motörhead, například Iron Fist, Ace of Spades
či závěrečná Overkill. Došlo i na covery od Sex Pistols (God Save the
Queen) a Davida Bowieho (Heroes). Phil Campbell chápal, že kapela
nese jeho jméno, tak by měl párkrát něco říci do mikrofonu, ale jinak vypadal
spokojený, že na to má v kapele někoho jiného. Z novinky bohužel
zazněly jen dvě písně (ale minimálně Maniac by mohl být koncertní
stálicí). Konec nastal ve 22:30, takže přesně podle plánu. I hlavní kapela
chtěla za CD 500 Kč, za vinyly 900 Kč, ceny triček a kulichů jsem zapomněl.
Následujícího dne, 5. října, měly kapely hrát v Hamburku, ale koncert byl
zrušen pro nemoc zpěváka Joela Peterse. V Praze se zdál naprosto
v pořádku.
PCanBS ve Storm klubu
21. listopadu se
v pražském Lucerna Music Baru měl konat koncert místních kapel Gaia Mesiah
a The Agony, vstupné 520 Kč. Diskografii The Agony mám doma kompletní
v digitální podobě díky několika crowdfundingovým kampaním, ale naživo
jsem je ještě neviděl. Gaiu Mesiah ano, ale to už je dost fousatá vzpomínka.
20. listopadu zhruba v 17 hodin mi ovšem přišel email se zprávou, že se
koncert ze zdravotních důvodů přesouvá z úterý 21. listopadu na neděli 3.
prosince 2023. Super, vybrali si termín, kdy mám volno, jen jsem mohl nocleh
v Praze zdarma zrušit do půlnoci 19. listopadu. Co nadělám…
Gaia Mesiah plakát
V sobotu 25. listopadu
jsem se přece jen dočkal jičínského koncertu kapely Bludy. Sice už to nebylo
zadarmo, ale za 150 Kč, od 18:00 do 22:00 měly v jičínském K-klubu hrát
čtyři kapely, z toho tři místní. Jelikož akci pořádal Matěj Čejchan,
doufal jsem, že vlastní kapelu(y) zařadí na konec. Když se na FB objevil časový
rozpis akce, musel jsem své plány změnit. V neděli v půl šesté ráno
musím být v práci, a čtyři hodiny na sucho (přesněji při pár pivech) nedám.
Tak jsem se rozhodl vynechat první kapelu, kterou byla místní Sranda. Od
19:00 hrála liberecká kapela Imaginárium, v jejímž čele stojí
sympatická zpívající klávesistka Anežka Čejchanová. Ano, manželka zmíněného
pana pořadatele, který si s vlastní kapelou Tcheichan zahrál hned
poté. Ten jeho pop-rock mě moc neoslovuje, ale dá se přežít. Mé oblíbené Bludy
přišly na řadu až od 21:00 a čekání na ně za to stálo. Když dohráli ve 21:56,
chtěli jsme ještě jednu písničku, tak nám znovu zahráli tu samou, se kterou
svůj set zahájili. Jak prohlásila zpívající kytaristka Jana, je už to pro ně
trochu typické.
Bludy v K-klubu
V neděli 3. prosince od
20:00 pražská rocková kapela The Agony startuje v Lucerna Music Baru odložený koncert. Kapelu založila zpívající kytaristka Nikola Kandoussi
jako čistě ženskou rockovou kapelu. Fungují od roku 2013. Vydali alba Dirty
and Dangerous (2015) a 689 (2018) a EP Eclectic (2020). Po
covidové uzávěře se polovina kapely rozhodla v hraní nepokračovat (zbyla
ještě bubenice Kajda), tak musela Niky najít náhradnice. Kupodivu se zadařilo,
protože aktuální album Rising rozhodně není v ničem slabší. A nová
sestava rovnou dostala šanci předvést se před vyprodanou O2 arenou, kde
předskakovala německým Scorpions. V prosinci už se blížila kapelní
přestávka – baskytaristka byla v osmém měsíci („Domi, ale bude to až
v prosinci.“ – „To je jedno, Lucernu hraju, i kdybych tam měla porodit.“).
Vypalovačky typu House of Mirrors či T.W.S. fungují naživo na
jedničku a koncert měl spád a energii od začátku do konce. Pak nastal čas na
další Plzeň za 75 Kč.
The Agony v Lucerně
Crossoverová kapela Gaia
Mesiah funguje od roku 2001 v pozoruhodném složení tří muzikantek
z Prahy a jednoho muže z Austrálie. Kytaristka Santa Morella a
bubenice Míša M. se znaly z kapely Rage Against the Machine revival (odtud
také zůstal kytaristčin pseudonym), živelná zpěvačka Marka Rybin a basák Josh
Stewart sestavu zkompletovali. První EP vydali samizdatem v roce 2003,
brzy následovala alba Ocean (2005) a Alpha Female (2007).
V roce 2008 kapelu opustila zpěvačka a na čas ji nahradil Viktor Dyk.
V roce 2011 kapela ukončila činnost. V roce 2016 se původní sestava
dohodla na třech koncertech (ve skutečnosti jich proběhlo deset). Na začátku
roku 2019 vyšlo třetí album Excellent Mistake a v roce 2023 Vlnobytí.
V Lucerně křtili vinylovou verzi nového alba, takže nechyběli kmotři. Carlo
Zegarra (flétny, conga, perkuse) a Pedro Paredes (charango, perkuse) si
v několika písních i zahráli. Že umí dobře zpívat i Santa Morella, víme,
ale tentokrát přesvědčivě zapěl i Josh Stewart. Na posledních albech je i pár
česky zpívaných písní (Království, Tam to všechno je, NeNe)
a vypadá to, že právě ony obohatí většinu repertoáru z první fáze kapely.
A Marka Rybin je pořád stejně nezkrotný živel jako před dvaceti lety. Koncert
skončil ve 22:50. Cenu nového vinylu si nepamatuji, za CD chtěli 450 Kč a za
kšiltovky a kulichy 490 Kč.
Gaia Mesiah a kmotři v Lucerně
O dva dny později, 5.
prosince jsem byl znovu v Praze, byť na Smíchově. V klubu MeetFactory
koncertují Fear Factory, a já na ně zase jel kvůli jedné z předkapel. Lístek
stál 690 Kč. V 19:00 vyprodaný koncertní večer otevírají pro mne naprosto
neznámí Angličané Ghosts of Atlantis. Existují od roku 2019, hrají symfonický
dark metal a v říjnu 2023 vydali druhé album Riddles of the Sycophants
(Hádanky sykofantů – což je starořecký výraz pro lidi živící se udavačstvím).
Textovým námětem kapely je totiž kromě fantasy a Atlantidy také řecká
mytologie. Pětice měla pěkné kostýmy, různě začerněné obličeje a nemocného
zpěváka. Koncert sice odzpíval, ale někdo, kdo ho viděl z blízka, tvrdil,
že „ten chlap neměl být na pódiu, ale ležet v posteli“. Pěvecky vypomáhal
i jeden z kytaristů. Hudebně mě napadá jen přirovnání k jiné anglické
kapele: Cradle of Filth. Myslím, že kapela cílí na stejné fanoušky. Jako
půlhodina na zahřátí dobré. Potom Budvar 33 za 50 Kč, bohužel do zálohovaného
kelímku o objemu 0,4 l. Jako většina lidí tyto novoty nemám rád, není nad
klasický půllitr.
Fear Factory plakát
V 19:50 už jsem
podstatně blíže pódiu, protože na scénu nastupují Ukrajinci Ignea. Kapela
založená roku 2013 v Kyjevě hraje melodický death metal, ale s prvky
orientálního, symfonického i progresivního metalu. Narazil jsem na ně
v roce 2015, kdy vydali singl Alga natočený se symfonickým
orchestrem. Od té doby je po očku sleduji. U nás už hráli na festivalu Brutal
Assault, což není zrovna akce pro mne. Na konci dubna 2023 vydali třetí album Dreams
of Lands Unseen (Sny o zemích neviděných) inspirované životem ukrajinské
cestovatelky Sofije Jablonské (1907 – 1971). V čele kapely stojí zpěvačka
Helle Bohdanová, pak tam je kytarista, klávesák (na koncertech používá keytar),
basák a bubeník. Jak je v žánru zvykem, Helle ovládá širokou škálu
hlasových poloh od čistého melodického zpěvu až po hluboký hrdelní growl.
Setlist měli postavený na aktuálním albu (včetně intra Téoura puštěného
z playbacku), z předchozích dvou zaznělo po jedné ukázce (Leviathan
a Jinnslammer). Z novinky kromě hlavních hitů (Dunes, Camera
Obscura, Nomad’s Luck) zazněla i ukrajinsky zpívaná Daleki obrii.
Víc se jim do těch 40 minut přiděleného času nevešlo. Kapela prodávala CD za
450 Kč a trička i vinyly za 750 Kč. Následujícího večera ještě hráli ve
Varšavě, ale 7.12. v Hamburku už Ignea hrála jen instrumentálně, protože
Helle nemohla ani mluvit, natož zpívat. To jsou ty radosti koncertních turné… ☹
Ignea v MeetFactory
Ve 20:45 večer pokračuje
vystoupením amerických Butcher Babies. Kapelu v roce 2010 založily
dvě bývalé moderátorky Playboy TV Heidi Shepherd a Carla Harvey. „Řeznická
děvčata“ už svým názvem dávala najevo, že přes svůj vzhled nehodlají hrát žádný
popík, ale pořádný metalový masakr. Za posledních šest let se jim zřejmě
nahromadilo dost nových písní, takže na začátku července 2023 vydali rovnou
dvojalbum s navazujícími názvy Eye for an Eye… / ...'Til the World's
Blind (Oko za oko… / …Dokud nebude celý svět slepý). Jiné vyznění název
získal 27. října, kdy bylo oznámeno, že se Carla Harvey evropského turné
nezúčastní, jelikož musí na oční operaci, jinak jí hrozí, že přijde o zrak. Prý
to nevadí, protože mají ještě jednu zpěvačku. Jako by snad mezi nimi byl rozdíl
jen v tom, že je jedna blondýna a druhá bruneta. Každá má jiný hlas, proto
se při zpěvu střídají. No nic. Každopádně na koncertě Heidi Shepherd řádila
jako uragán, takže udělala všechno proto, aby fanouškům nic nechybělo. Třeba
rozpoutala pod pódiem circle pit, pak seskočila a zbytek písně dořvala
v jeho středu. Wow! Vlastně mě trochu překvapilo, že na ten hudební masakr
za jejími zády stačili jen tři muzikanti (jediný kytarista Henry Flury je
v kapele od začátku), takže klobouk dolů. Setlist byl postaven pouze na
písních z alba ...'Til the World's Blind, výletů jinam bylo
minimum, i když na závěr zazněla Magnolia Blvd. z debutu Goliath
(2013). O Carle nepadla ani zmínka. Třičtvrtěhodina využitá na maximum.
Butcher Babies a jejich turistická fotka z Prahy
Ve 21:50 přicházejí hlavní
hvězdy, Američané Fear Factory. Ikony industriálního metalu jsou pod
tímto jménem na scéně od roku 1990 a mají tak turbulentní historii, že
neexistuje nikdo, kdo by v kapele hrál po celou dobu její existence.
Současným držitelem slavného jména je kytarista Dino Cazares, ale i on měl
sedmileté období (2002 – 2009), kdy v kapele nehrál. Basák Tony Campos to
s ním táhne od roku 2015, bubeník i zpěvák jsou fungl noví. Blonďák Milo
Silvestro u mikrofonu byl velmi dobrý, ale zaplnit mezeru po Burtonu C. Bellovi
nebude snadné. Ale, co já vím? Mně jejich hudba nikdy nic neříkala a sotva
s tím něco udělá změna zpěváka. Zvažoval jsem, že se na ně úplně vykašlu a
odejdu dřív. Možná jsem tu myšlenku měl dotáhnout. Většinu doby jsem se nudil,
takže jen pár momentů, které mi stojí za zmínku. Kapela jako intro i outro
koncertu používala hudbu z filmu Terminátor 2. V písni Slave
Labor si zahostovala Helle Bohdanova a o chvíli později přišel vrchol
jejich setu, když v písni Martyr vletěla na pódium Heidi Shepherd a
nebohého Mila Silvestra zažehlila do podlahy. Až jsem si říkal, že jestli
chtějí podpořit nového frontmana, tak by si podobné hostovačky měli promyslet.
Koncert skončil ve 23:15.
Fear Factory v MeetFactory
25. prosince od 18:00 měl být
v jičínskému Baru Na Starym koncert čtyř kapel, včetně křtu nového alba
Wooden Ships. Kromě nich měli hrát Smradlavý hračky a pro mne zcela neznámé
kapely Ošklivé děti a něco, co se píše FEN|N|Y a hraje „no hope pop“. Ale
jelikož jsem zase 26. o půl šesté ráno měl být v zaměstnání, nakonec jsem
na akci nevyrazil. Snad někdy příště… Že téhož večera v místní vietnamské
restauraci Hanoi koncertovaly Bludy a další mně neznámé kapely (např. White
Fruit Honey) jsem se dozvěděl až po Novém roce.
Něco na doma – ať si to užijí i sousedé :-)
Tak už vyhlížím, co přinese
rok 2024.
