V roce 2020 jsem přečetl rekordně málo knih, takže i seznam těch nejlepších bude patřičně kratší.
Stephen King: Ústav
Jistou
dobu jsem smutně sledoval, že King stárne, a ty knihy už tak nějak nejsou ono.
Jenže pak se něco změnilo, a rozhodně to nemohu říci o jeho posledních knihách.
Ústav sice začal vyprávěním o něčem úplně jiném, než co slibovala obálka, ale
to mě nemohlo rozhodit. Po zhruba třiceti stránkách prologu jsme přeskočili k vyprávění
o dvanáctiletém nadaném chlapci Lukovi, který je brutálně vytržen ze svého
života. Jednu noc je unesen a následující den se probudí v pokoji, který
vypadá přesně jako ten jeho, jen nemá žádná okna. A zjišťuje, že to není
jediné, co má s ostatními obyvateli tajemného ústavu společného. Do dramatického
vyprávění prostě bylo snadné se začíst, a o to těžší se od něj odtrhnout. Nakonec
se samozřejmě Lukova linie protne s příběhem muže, kterého jsme poznali na
začátku knihy. Od Stephena Kinga jsem loni přečetl ještě knihu Když teče
krev, což je sbírka čtyř nijak nesouvisejících textů, titulní novely (která
je volným pokračováním jeho románu Outsider) a tří povídek.
Jarosław Grzędowicz: Vycpávač zvířat
Sbírka
třinácti povídek polského autora obsahuje sedm krátkých a šest delších textů.
Dobře tak vynikne, že jsou to vlastně dvě odlišné disciplíny. Krátké povídky
založené na nosném nápadu a úderné pointě jsou možná čtenářsky vděčnější
(ostatně se sbírka jmenuje podle jedné z nich). Ale větší potenciál
uvíznout v paměti pro mne mají delší texty, které autor původně napsal
jako příspěvky do různých antologií. Sbírka je pestrá, což také nahrává
čtivosti. Je tu cestování v čase, alternativní realita, vánoční povídka,
horor i severská mytologie. Za mne byly nejlepší Buran vane z druhé strany,
Vlčí vánice a Víkend ve Spezeku. Z krátkých povídek hned ta první
– Koníček tety Konstancie. Vznik všech povídek autor vysvětlil v doslovu.
Hilary Mantelová: Za temnotou
Žánrové
knihy ve své čisté podobě dnes doplňují všelijaké mixy. Tohle není žádná
duchařina ani okultní román. Tohle je moderní společenský román, který sleduje
a vypráví všední život svých hrdinek po dobu zhruba sedmi let na přelomu 20. a
21. století. Tedy je to román, který vlastně postrádá tradiční příběh, který by
se dal odvyprávět. Prostě jen popisuje obyčejné scény ze života ne právě
obyčejné postavy. Hlavní hrdinka Alison je totiž profesionální vědma a médium,
pro kterou je komunikace s mrtvými stejně samozřejmou součástí života jako
komunikace s živými. Jak se v podobných případech dá čekat, titulní temnota
pochází zejména z našeho světa. Napětí přichází až v poslední kapitole, kde
autorka pronikne za temnotu v hrdinčině paměti a vypoví příběh, který malá
Alison zcela vytěsnila z hlavy. Pozoruhodné, netriviální čtivo.
Žádné komentáře:
Okomentovat