V roce 2025 jsem na plátnech kin viděl 45 filmů a stálo mě to 7 225 Kč (průměrná cena vstupenky byla tedy zhruba 160,50 Kč). Na jeden film jsem vyrazil do pražského multiplexu CineStar Anděl (Hodina zmizení), šest filmů jsem viděl v šesti pražských artových kinech: Aero (Nádhera života), Světozor (Fénické spiknutí), Evald (The Surfer), Lucerna (Jemný rváč), Pilotů (Virtuální přítelkyně) a Edison (Riefenstahl) a po letech jsem si vzpomněl i na jediné královéhradecké: Central (Barvy času). Zbývajících 37 projekcí proběhlo v jičínském biografu Český ráj. Větší půlka těch pražských projekcí jsou sice filmy, které se hrály i v Jičíně, ale většinou jsem vyrazil na nějaký koncert a před ním kouknul na odpolední programy kin, kde jsem zrovna nic zajímavějšího nenašel…
Plakáty všech 45 filmů
Desítka nejlepších filmů:
1. Magoři na kole – český
dokument o dvou magorech, kteří se vydali sjet na kolech z vrcholu nepálské
hory Mera Peak (6 461 m n.m.) evidentně našel svého ideálního diváka;
každopádně nečekaný vítěz i pro mne 😉
2. Pohádky tisíce a jedné noci –
sedmero animovaných dobrodružství námořníka Sindibáda z roku 1974
potvrzuje vypravěčskou genialitu Karla Zemana
3. Becoming Led Zeppelin – dokument
o vzniku a raketovém startu skupiny Led Zeppelin je lahůdkou pro hudební
fanoušky
4. Sbormistr – hraný film roku
je nečekaně domácí provenience, ještě jednou tleskám
5. Citová hodnota – norská
rodinná terapie, která sbírá ceny jak na běžícím pásu, od Cannes až po Oscary
6. Jak vycvičit draka – hraná
verze stejnojmenného animovaného filmu přes dvouhodinovou délku funguje stejně
dobře jako originál; překvapení roku
7. Bob Dylan: Úplně neznámý – filmová
pocta hudební legendě, u které 140 minut uteče jako voda
8. Hodina zmizení – typicky
kingovská hororová detektivka, kterou ovšem nenapsal Stephen King (programové
oddělení jičínského biografu ji časy projekcí úspěšně zařízlo, takže jsem musel
vyrazit do multiplexu, ale stálo to za to)
9. Brutalista – 215 minut dlouhá
promyšlená podívaná, byť rozdělená přestávkou na dvě značně odlišné poloviny,
oceněná nejen oprávněnými Oscary za nejlepší kameru a hudbu
10. Navždy s vámi – brazilské
životopisné drama oceněné Oscarem ve stejné kategorii jako Citová hodnota, jen
o rok dříve, má hlavně skvělou herečku v hlavní roli
Z domácí tvorby jsem
prošvihl snad jen kriminální thriller Stvůry, který měl premiéru během mého
dvoutýdenního pobytu v lázních a z programů kin zmizel rychlostí
světla. Zahraničních filmů je samozřejmě mnohem více, např. lotyšská animovaná
Kočičí odysea, drzá „komedie o znásilnění“ Sorry, Baby, halucinační pouštní
techno party Sirat či australský horor Vrať mi ji. Nezvykle kladné recenze měly
i romantická komedie Bridget Jonesová: Láskou šílená a nová adaptace příběhu
nejznámějšího komiksového hrdiny Superman, ale nenechal jsem se jimi zviklat.
Některé filmy sice nedostály
mým očekáváním, ale výjimečně mohu napsat, že jsem ani jednou nevyhodil peníze
za něco, co by se mi vyloženě nelíbilo.
Vydávání filmů na nosičích
Blu-ray je v troskách, pořídil jsem si deset let starou středoškolskou
dramedii Já, Earl a holka na umření, ještě o pár let starší francouzskou
oscarovou poctu dějinám kinematografie The Artist a tragikomické poetické
podobenství Sedím na konári a je mi dobre. (Slovákům můžeme úctu k rodinnému
stříbru jedině závidět, u nás už to NFA vzdal. Tady se vydání dočkají jen hity
jako Teorie tygra, a i v tomto případě to trvalo devět let.)
V televizi jsem viděl
spousty dobrých filmů, jen mi asi žádný neutkvěl v paměti. Bohužel si spíš
pamatuji, co se mi naprosto nelíbilo. A tady „vyhráli“ scenárista Petr Kolečko
a režisér Jan Hřebejk s pokračováním slovenského seriálu pod názvem Iveta 2 – Kráska z Trebišova. Deset dílů, dohromady asi sedm hodin promarněného
času s minimem zábavy.
