První rok v digitalizovaném kině

Žiju v městě se zhruba 16,5 tisíci obyvateli a jediným kinosálem. Kino bylo v závěru roku 2011 zdigitalizováno a poprvé v této formě promítalo 24. prosince 2011. Honosí se všemi těmi moderními zkratkami, takže obraz může být promítán stejně dobře ve 3D jako ve 4K a zvuk je v konfiguraci 7.1.

Jak se rychle stalo zvykem, nejočekávanější filmy náhle mohu vidět v den jejich české premiéry, nikoli s několikaměsíčním zpožděním, jak to fungovalo dříve. Pokud jde o klubové, nezávislé či vyloženě artové filmy, občas k nám něco kupodivu zabloudí. Ale jsou to jen takové rarity, které se nacházejí stejně za okrajem zájmu. Ostatně zdejší návštěvníci biografu už vědí, že se hraje, až když přijde aspoň pět diváků, takže si cestu na něco takového raději rovnou rozmyslí. Náročnější diváci jezdí do jiných měst, ale jelikož nevlastním auto, tak pro mne zajímavější filmy prostě zmizely.

Takže jsem loni na plátně zažil pouhých 58 projekcí, což je suverénně nejméně někdy od roku 1992. A to v tom jsou návštěvy na MFF v Karlových Varech (11 zářezů) a pěti dalších festivalech (každý po jednom kousku). Zatímco dříve jsem se na festivalech vyhýbal předpremiérám distribučních titulů, v budoucnosti se na ně budu muset soustředit, protože v reálu už je potom nikde na plátně neuvidím. Jen málokterá klasika mi stála za to, abych si udělal cestu do nějakého většího města (loni přesně dvakrát, a vždycky to byla Praha: Červené střevíčky a Cesta na Měsíc). Celé mě to vyšlo na 5 324 Kč, což znamená průměrnou výši vstupného 91,80 Kč.

V místním biografu se zkouší ledacos: dorazily sem záznamy oper z newyorské Metropolitní opery, kino naslepo (bohužel jsem byl právě v práci, až zpětně jsem zjistil, že jsem propásl jedinou zdejší projekci filmu Báječný hotel Marigold), projekce klasiky z DVD (Spalovač mrtvol), první přímý přenos divadelní hry v ČR, remasterovaná verze budapešťského koncertu The Queen či půlnoční premiérová projekce očekávaného hitu pro nedočkavé diváky. Ani jedno z toho jsem nenavštívil. Celá řada 3D filmů se naštěstí hraje i v placaté verzi, což je levnější, s čistším obrazem a výjimečně se tak divák vyhne i dabingu. 3D stejně málokdy stojí za vyšší vstupné.

O celou řadu filmů jsem přišel v práci. Prostě dělám na směny, z nichž některé jsou v noci. Na jarní dovolené v Africe jsem kupodivu prošvihl pouze africký dokument Pod sluncem tma. Při podzimním cyklovýletu na Slovensko zase velmi chválenou komedii Druhá šance. A pro zajímavost připojuji krátký seznam filmů, na které jsem se vydal do kina, ale za chvíli jsem šel zpátky, protože nás bylo méně než pět. V závorce je počet zájemců o promítání (včetně mé maličkosti):

Přizdis*áči (3)

Mupeti (3)

SuperClásico (2)

Hoří, má panenko (1)

Looper (4)

U dánské komedie, ke které jsem v době místního uvedení nenašel jedinou českou recenzi, mě to nepřekvapilo. U Formanovy klasiky ano, ale vlastně se není čemu divit. V televizi běží každou chvíli a kolik lidí zrovna tento film potřebuje vidět v lepší obrazové kvalitě? Ale třeba Chytilové Sedmikrásky se hrály bez problému.

Když jsem celkově viděl skoro šest desítek projekcí, vyhlásím za rok 2012 svůj osobní Top 6:

1. Marketa Lazarová
2. Spalovač mrtvol
3. Temný rytíř povstal
4. Skyfall
5. The Artist
6. Válečný kůň

Většinou se snažím vybírat si to, co by mě mohlo zajímat, ale stejně jsem se nevyhnul několika zklamáním. Za velmi slabé považuji jednak český dokument Rok konopí a zejména Scottův Prometheus. Naprostou nudu jsem zažil dvakrát v Karlových Varech: jednak to bylo portugalské koprodukční drama Tabu (které ovšem vysoce hodnotí cinefilové, mě ale každopádně uspávalo) a pak italská koprodukční ptákovina s titulem Dracula Daria Argenta (typický příklad nezvládnuté 3D podívané, kde se není čeho bát a trojrozměrný efekt je nejlépe použit na výstavní poprsí pár hereček, včetně režisérovy půvabné dcery). Ale od tohoto upíra jsem sotva očekával nějaký zážitek, prostě to byla jediná půlnoční projekce, na kterou ještě zbyl lístek. Mohla mě jen příjemně překvapit, což se zjevně nestalo.

 

Z filmů, které mohly zamávat pořadím ve výše zmíněném žebříčku, leč jsem je neviděl, vybírám třeba tyto: Lurdy, Jeden musí z kola ven, Rozchod Nadera a Simin (ten mám aspoň na DVD), Stud, Křtiny, Kluk na kole, Konečná uprostřed cesty, Příliš mladá noc, Máme papeže!, Až vyjde měsíc, Divoká stvoření jižních krajin, Klip, Je to jen vítr, The Words a Láska v hrobě. Seznam je to zcela jistě neúplný, ale asi naznačuje, jaké filmy mi v kině chybí. Takže aktuálně začínám pokukovat, kam si udělám výlet na Hon či Sunset Blvd., abych letos nedopadl jako loni.

A aby ten výhled do budoucnosti mohl být optimističtější, přidávám výhled očekávaných filmů roku 2013. Když se budu držet při zemi a omezím se na filmy s předpokládanou českou premiérou, budou to třeba tyto: Terapie láskou, Let, Na dřeň, Mocný vládce Oz, Jack a obři, Muž z oceli, To the Wonder, Star Trek: Do temnoty, The Lone Ranger a The World’s End. Ale českou premiéru ještě nemají oznámenu filmy jako The Wolf of Wall Street, The Counselor a The Grandmaster. S možným zpožděním je slušná šance, že se k nám dostane i něco z nich. Pokud někomu v seznamu chybí české filmy, tak prostě o ničem, na co bych se měl těšit z tohoto směru, nevím.

Tak na viděnou v kině!