Výstavy a galerie, to se mnou moc nejde dohromady. Když už
někam chci výjimečně vyrazit, odkládám to zpravidla tak dlouho, až je po všem.
Kolik jedinečných výstav jsem už takhle prošvihl? Zbytečné to vypočítávat. Ale
na výstavu mého oblíbeného (nejen) filmaře jsem se kupodivu vážně vypravil. V pátek
1. srpna, tedy tři dny před jejím koncem, ale přece. Do Prahy jsem přijel vlakem v 9:45
a přes Václavské náměstí jsem si to vycházkovým tempem šinul na Staroměstské
náměstí.
O předprodeji vstupenek v síti TicketPro jsem věděl,
ale proč se s tím namáhat, když je cena stejná (190 Kč) jako v samotném
Domu U Kamenného zvonu, kde se výstava konala. Jak jsem byl chytrý, mi došlo,
když jsem viděl frontu na vstupenky. Chybami se člověk učí. Tak jsem si u
Pomníku mistra Jana Husa stoupl do fronty a tři čtvrtě hodiny se pomalu
posunoval k pokladně. Mnoho lidí, kteří měli lístky koupené předem, nás
ale nepředcházelo. Na rozdíl od mnoha jiných mnou navštívených kulturních akcí
se tu neplatilo za úschovnu zavazadel. S batůžkem by mne dovnitř nepustili,
ale nechat jim tam další peníze mne nenutili. Nevím, jestli je to v galeriích
běžné.
 |
| Burtonova kresba z cyklu Bytosti |
Koukat na filmy jsem nechtěl, stejně v pátek dávali
všechno, co už jsem viděl (vlastně jsem neviděl pouze Temné stíny). Asi
nezáleželo na tom, kterým patrem prohlídku začnu, tak jsem nejdříve vyšel až
nahoru do 2. podlaží a 1. patro jsem prošel cestou dolů. Jádrem výstavy byly
Burtonovy kresby, malby a sem tam nějaká loutka. Ale v jedné místnosti byly
i maximálně zvětšené polaroidy. Fascinovaly mne třeba jednoduché malůvky na
ubrouscích z restaurací. Už jen tím, že je v nich nenechal. Jeho
cykly většinou nesly jednoduché jednoslovné názvy, například Kluk, Holka,
Klaun, Bytosti. Jeho tradiční morbidní humor spojující horor s groteskou (kurátorka
výstavy ho označovala výrazem karnevaleska) byl všudypřítomný. Většina obrázků
byla malého formátu, takže návštěvníci chodili podél stěn, prakticky nalepení
na prohlížené obrázky. Většinou stálo za to věnovat pozornost drobným detailům.
Nejzajímavější byly kresby k Burtonově knize Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy (občas i s doprovodnými texty pouze v originále)
a samozřejmě vizuální návrhy ke všem jeho filmům, včetně těch nerealizovaných
(Superman žije, Mrtvá Karkulka a další lákavě vypadající tituly). Samozřejmě
výsledku se návrhy nejvíce blížily v případě animovaných filmů. A snad
úplně nejvíc v případě posledního Frankenweenieho. Což bylo překvapivé z toho
důvodu, že všechny návrhy byly datovány rokem 1982, takže šlo o přípravu k Burtonovu
krátkému hranému filmu z roku 1984, ale po téměř třiceti letech na nich evidentně
nebylo třeba nic měnit.
Součástí výstavy byly i projekce krátkých filmů a videí. Na
prvním televizoru jsem zahlédl něco z videoklipu rockové kapely The Killers, čímž jsem si překvapivě doplnil i filmografii Winony Ryderové, ale ani
jsem si nepřečetl, jestli toho tam ve smyčce neběželo víc, a už jsem se tudy
nevracel. Na druhém televizoru běželo všech šest dílů animovaného seriálu TheWorld of Stainboy (v českých titulcích to byl Skvrňouš). To stálo za to, se tam
na více než půlhodinku zastavit a bavit se. Animace je sice velmi jednoduchá, ale
všech šest pětiminutových filmečků s dobrodružstvími malého hrdiny
likvidujícího neobvyklé protivníky, ohrožující poklidný život obyvatel
Burtonova rodného Burbanku, je velice zábavných. Většina lidí s titulky označujícími
konec epizody odcházela, jen několik si jich přečetlo, kolik to má dílů, a
počkala si, dokud neuvidí to, při čem do místnosti přišli. O patro níž běžel ve
smyčce šestiminutový loutkový Vincent z roku 1982. Tady byly k dispozici
i dvě řady židlí. Malé kino pro malý film. Hravá pocta Vincentu Priceovi s autobiografickými
znaky i morbidním humorem shrnuje v kostce vše, proč má tolik lidí
Burtonův humor rádo. V jednoduchosti je krása a tento malý filmeček klidně
řadím do svého soukromého Burtonova best of.
V poslední místnosti sice byly po stěnách další malby,
ale to nejzajímavější bylo uprostřed. Loutky z Burtonových animovaných
(nebo i hraných, například trojice Umpa-lumpů) filmů. Po zhruba dvou a půl hodinách
prohlídky jsem sešel dolů na nádvoří a vyrazil k obchodu. Několik plakátů,
pár ptákovin, katalog, dévédéčka s asi čtyřmi Burtonovými filmy, nabídka
nic moc, takže jsem naštěstí nic neutratil. V suterénu je animační dílna a
kinosál, kde se hrají Burtonovy celovečerní filmy. Tam jsem už nešel a poslechl
jsem svůj hlad, který zavelel vyzvednout batůžek a vypadnout.
Takže díky za dovezení skvělé výstavy do Prahy a nezbývá než
se těšit na nový Burtonův film Big Eyes, který by zase mohl být trochu jiný,
než je u Burtona obvyklé.
Dům U Kamenného zvonu, Praha
28. března – 3. srpna 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat