Filmy roku 1975 – čerství čtyřicátníci

Letos jsem kdesi narazil na citát jakéhosi filmového vědce, podle kterého může každý divák považovat za současné filmy pouze ty filmy, které vznikly za jeho života. Rozhodně na tom něco bude. Potom v době od 26. 11. do 17. 12. proběhl našimi kiny ke 40. výročí film Monty Python a Svatý Grál. Jelikož jsem ročník 1975, tak se mi to spojilo a položil jsem si otázku, co jsou pro mne ty nejstarší „současné filmy“ (respektive nejmladší filmy pro pamětníky), neboli kdo jsou nejlepší čerství čtyřicátníci mezi filmy. Jelikož co titul, to perla, budu je řadit, jak mi přijdou pod klávesnici.

Páni kluci

Narodil jsem se v ČSSR, takže v ní i začnu. V roce 1975 tu vzniklo 35 filmů, z toho 26 českých a 9 slovenských. Jelikož šlo o dobu tuhé normalizace, většinu těch filmů jsem nikdy neviděl. Dokonce u většiny z té většiny doufám, že se na tomto stavu nic nezmění. Relativně bezpečnou oázu pro řadu tvůrců představovala tvorba pro děti. Ale to zřejmě nebude případ Věry Plívové-Šimkové, která prakticky po celou filmařskou dráhu netočila nic jiného. Takže jsem rád, že mohu začít od rodačky z nedaleké Lomnice nad Popelkou a absolventky gymnázia v mém rodném Jičíně. Klukovské dobrodružství volně na motivy Toma Sawyera od Marka Twaina dodnes úspěšně odolává zubu času a připadá mi, že zestárlo méně, než mnohé daleko novější filmy. Za doplnění stojí, že scénář původně napsal Jan Procházka. Jeho jméno už ale nesmělo být uvedeno v titulcích, kde tedy je pouze Vít Olmer, který ho pár let po Procházkově smrti upravil. A to je z domácí kinematografie vše.

Přelet nad kukaččím hnízdem

Českou stopu ale najdeme i v zámoří. Miloš Forman patří k nejvýraznějším režisérům na filmové scéně. Od roku 1963 do současnosti nenatočil jediný slabý film, a to jsem viděl všechny, mnohé i vícekrát. Po své emigraci do USA natočil jako první americký film Taking Off. Ten je sice výborný, ale diváci na něj nechodili. Druhou šanci mu nabídl Michael Douglas, který jako producent chtěl přenést na plátno román Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven. Střet podvodníčka McMurphyho se sestrou Ratchedovou vedený na půdě psychiatrické léčebny je silný sám o sobě, ale doplněný o herecký koncert Jacka Nicholsona a Louise Fletcherové se stal nezapomenutelným. A to jsou tu i další zajímaví herci jako Brad Dourif, Danny DeVito či Christopher Lloyd. Film slavil úspěch v kinosálech a jako druhý v historii si odnesl všech pět hlavních Oscarů (nejlepší film, režie, scénář, herec a herečka v hlavních rolích). A Forman od té doby slavil úspěch ještě s řádkou dalších příběhů různých rebelů.

Čelisti

Když osmadvacetiletý režisér Steven Spielberg výrazně překročil rozpočet a na place se potýkal s řadou technických problémů, škarohlídové už věštili, že si právě odpravuje svoji kariéru. Jenže nastal opak a zrodil se první letní filmový blockbuster, čímž tento film ovlivnil hollywoodský filmový průmysl vlastně až dodnes. Studio pochopilo, co má v rukou, nasypalo tehdy rekordní peníze do reklamy a za chvíli už mohlo tržby přehazovat vidlemi. Zápas tří mužů s lidožravým žralokem je dodnes strhující. Technické problémy s mechanickým žralokem ve výsledku filmu pomohly, protože je tu více náznaků než žraloka. A strach z neviděného nebezpečí funguje pořád. Oscarová hudba Johna Williamse je stejně jednoduchá jako geniální. Hlavní motiv je zřejmě dodnes zakázaný v přímořských letoviscích po celém světě.

Monty Python a Svatý Grál

Anarchistická výprava do mýtů o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu v podání satirické šestice Monty Python je sice z dnešního pohledu ve stínu jejich o čtyři roky mladšího majstrštyku Život Briana, ale to neznamená, že švihlý humor tohoto bizarního filmového tažení funguje hůře. Tehdy mohli režírovat všichni ze skupiny, kteří se jmenovali Terry, takže jako režiséři jsou uvedeni Terry Jones a Terry Gilliam. Spolu s Johnem Cleesem, Michaelem Palinem, Grahamem Chapmanem a Ericem Idlem si rozebrali naprostou většinu rolí (včetně několika ženských) a Terry Gilliam opět připojil animované vsuvky, scénář je samozřejmě dílem kompletní šestice. Ze zbytku hereckého obsazení si zmínku zaslouží Neil Innes, který tu hrál také několik menších rolí a k tomu složil hudbu k pythonským písním. Byl to tehdy skoro sedmý Python. Oslava filmové absurdity a důkaz, že na velikosti rozpočtu nezáleží.

Láska a smrt

Když už jsem narazil na parodickou jízdu nezkrotné britské ekipy, mohu v podobném duchu pokračovat i za mořem. Woody Allen si totiž natočil „ruský“ film. Tedy vzal Tolstého Vojnu a mír, doplnil ji o prvky z Dostojevského a Bergmana a tento základní tvar naplnil různými vtípky a hlavně svými typicky švihlými a všelijak zamotanými dialogy. Ale jsou tam i narážky na jiné slavné filmy, včetně Křižníku Potěmkin. Většinu hudby navíc tvoří skladby Sergeje Prokofjeva. Tragikomický příběh bojarského synka Borise a jeho sestřenky Soni je zasazen do období napoleonských válek. V podání Woodyho Allena a Diane Keatonové je to opravdu paráda, vlastně si myslím, že žádnou lepší filmovou partnerku Woody nikdy nenašel. Také hned v následujících letech spolu natočili filmy jako Annie Hallová nebo Manhattan, jejichž proslulost trošku ubírá lesku filmům jako je právě Láska a smrt.

Muž, který chtěl být králem

A teď zase něco úplně jiného. Povídka Rudyarda Kiplinga posloužila jako výborný základ pro dobrodružný film Johna Hustona. Film začíná v Indii, odkud se jeho hlavní hrdinové, vysloužilí britští vojáci Daniel Dravot a Peachy Carnehan vydávají do legendárního horského království Kafiristanu. Jejich cílem je pomoci místnímu králi, pak ho svrhnout a nastoupit na jeho místo. Díky čemuž se nám z dobrodružného filmu stává satira. Natáčelo se převážně v Maroku. V hlavních rolích dvojice Sean Connery a Michael Caine, na kterých stojí většina filmu. Ale zmínit musím ještě Christophera Plummera v roli samotného Rudyarda Kiplinga a Shakiru Caineovou, manželku Michaela Cainea a Miss Guayana 1967 v roli Roxanny, dívky, kterou si „král“ Seana Conneryho hodlal vzít za manželku. Krásná exotika.

Tři dny Kondora

Politické filmy byly typické pro americké filmy v 70. letech. Tenhle se odehrává v tajném oddělení CIA maskovaném jako literární spolek. Joe Turner, jeden z jeho zaměstnanců, ovšem jednoho dne přijde zpět do práce z nedalekého bistra a najde všechny kolegy povražděné. Pod svým krycím jménem Kondor o události informuje centrálu, ale potom mu dojde, že dalším na řadě může být on. Klasicky vystavěný špionážní thriller podle románu Jamese Gradyho Šest dní Kondora si vybral Robert Redford, který k němu přivedl jak osvědčeného režiséra Sidneyho Pollacka, tak herečku Faye Dunawayovou pro roli fotografky Kathy. Nečekejte žádného Bonda, film se (prý na rozdíl od předlohy) drží při zemi a Redfordovi stačí jediná pistole a výcvik armádního spojaře. Dnes už možná nostalgické retro.

Tommy

K 70. letům také patřila rocková hudba, ale tady se musíme trochu vrátit v čase. Rockovou operu Tommy vytvořila v roce 1969 britská kapela The Who. Základem je mesiášský příběh o chlapci, který v dětství utrpěl traumatický zážitek, v dospělosti ho překonal a začal kázat o světě bez drog a násilí. No dobře, příběh samotný nejspíš nebude vrcholem žánru. Filmovou verzi režíroval Ken Russell a do hlavní role obsadil Rogera Daltreyho, zpěváka a kytaristu kapely The Who. Další důležité role dostali Oliver Reed a herečka bez příjmení Ann-Margaret. Ovšem mnohem zajímavější je herecká a pěvecká účast Erica Claptona, Tiny Turnerové, Jacka Nicholsona a hlavně Eltona Johna jako protivníka hlavního hrdiny. Herečka Ann-Margaret se za film dočkala Zlatého glóbu a nominace na Oscara.

The Rocky Horror Picture Show

V roce 1973 napsal Richard O'Brien rockový muzikál The Rocky Horror Show parodující béčkové sci-fi horory. O dva roky později vytvořil Jim Sharman jeho filmovou verzi. Hlavními hrdiny je mladý pár Brad a Janet (Barry Bostwick a Susan Sarandonová), kteří se díky problému s nepojízdným autem v noci dostávají do sídla šíleného vědce jménem Frank N. Furter, což je transvestita z Transylvánie. Nejspíš bych nedal dohromady celý děj, a stejně by to nedávalo smysl. Takže jdeme dále. Roli vědce Franka dostal Tim Curry, jeho pomocníka Riffa Raffa hrál samotný autor Richard O'Brien a za zmínku stojí i role bývalého poslíčka Eddieho, kterou ztvárnil Meat Loaf. Na silně nalíčeného Tima Curryho v podvazcích a korzetu ovšem moc diváků zvědavých nebylo a film propadl. Jenže to netrvalo zase tak dlouho, a začaly se pořádat speciální půlnoční projekce pro diváky, kteří na ně začínali chodit i patřičně vyšňoření. A to se děje dodnes, takže se film stal v pravém smyslu slova kultovním. Po dvaceti letech vznikl krátkometrážní dokument o filmu, v roce 2000 byl pořízen záznam divadelní verze. Nedávno se něco šuškalo o remaku, ale vypadá to, že tento projekt usnul. Poznámka na okraj: existuje dvoudiskové DVD i novější Blu-ray s tímto filmem a českými titulky. Bohužel to v obou případech znamená pouze titulkované dialogy, písně zůstaly v původním znění bez překladu.

Barry Lyndon

Stanley Kubrick patří k mým oblíbeným tvůrcům. Po bitvách se studiem při realizaci historického velkofilmu Spartakus se přestěhoval do Anglie a pro příště si hlídal, aby měl nad konečnou podobou filmu naprostou kontrolu. I díky tomu se stal jedním z nejuznávanějších tvůrců druhé poloviny 20. století. Barryho Lyndona pokládám v jeho filmografii za jeden ze dvou trochu slabších kousků, ale slabší Kubrick je pořád lepší než přinejmenším polovina zde mnou výše uvedených filmů. Nicméně svůj ambivalentní vztah k tomuto filmu jsem se rozhodl zdůraznit tím, že jsem ho zařadil na konec. Jako většinou u Kubricka, i zde šlo o adaptaci literární předlohy, v tomto případě románu Williama Makepeace Thackeraye. Vzestup a pád bezvýznamného irského mladíka Redmonda Barryho v podání Ryana O'Neala je zasazen do 18. století a vypadá úžasně. Ostatně vynesl svým tvůrcům Oscary za nejlepší kameru, výpravu, kostýmy a hudbu. A co se mi na něm vlastně nezdá? Přece jen trvá přes tři hodiny, což je podle mne zbytečně moc.

Poznámky pod čarou

Samozřejmě jsem neviděl všechno. Mezi mé největší resty patří filmy Psí odpoledne, Den kobylek, Shivers či Povolání: Reportér. Zvláštní kapitolou je sovětský film Akiry Kurosawy Děrsu Uzala. Ten jsem sice viděl, ale je to tak dávno, že bych si film netroufl hodnotit, natož o něm něco napsat.

Někteří slavní tvůrci natočili filmy, ke kterým jsem si nikdy nevybudoval vztah. Například Zrcadlo Andreje Tarkovského. Ale s ním jsem na tom pořád ještě relativně dobře. To mnoha kritiky vysoce hodnocený Nashville Roberta Altmana mě minul úplně a o moc lépe na tom nejsem ani s Příběhem Adély H. od Francoise Truffauta. A pár dalších skvělých filmů alespoň abecedně: 700 mil v sedle, Noc postupuje, Piknik na Hanging Rock, Stará puška, Strach nad městem a Velký Waldo Pepper. A na úplný závěr i pár pokračování: Francouzská spojka II a Návrat Růžového pantera. Ne, nebyl to slabý rok!