neděle 24. dubna 2016

Koncertní začátek roku 2016

Koncertní rok 2016 pro mne začal 4. února v sále jičínského Masarykova divadla koncertem Supergroup.cz, který byl na toto datum přeložen z loňského října. Skupina vznikla na základě ankety časopisu Rock&Pop a rádia Beat z roku 2012. Čtenáři a posluchači si poskládali svou kapelu snů ve složení: kytara Michal Pavlíček, zpěv Kamil Střihavka, baskytara Vladimír „Guma“ Kulhánek, bicí Miloš Meier, klávesy Roman Dragoun a housle Jan Hrubý. Tak se šestice muzikantů domluvila a 6. března 2013 proběhl v Brně jediný plánovaný koncert této formace. Reakce publika i chuť muzikantů způsobily, že v roce 2013 superskupina vystoupila ještě třikrát a další koncerty postupně přibývají… Kapela nemá vlastní repertoár, takže se většina přibližně hodinu a půl dlouhého setu opírala o písně z pořadu Na Kloboučku, jehož hostitelem byl v letech 1995 až 2002 právě Michal Pavlíček, zbytek byly předělávky písní jednotlivých členů kapely či cizích. Přes deset minut času ukrojilo sólo na bicí, holt jednatřicetiletý bubeník má prostě víc energie než zbytek kapely s věkem mezi padesáti a jednasedmdesáti lety. Ale celkově před výkonem všech klobouk dolů. Nakonec se ještě kapela vrátila s přídavkem v podobě písně Highway to Hell, během které Kamil představil kapelu, čímž se koncert natáhl na hodinu a tři čtvrtě. Vydařený start do tohoto roku.

Plzeňská kapela Alice se rozhodla oslavit čtvrtstoletí od svého založení, přičemž se po devatenácti letech opět spojila se zpěvákem Danem Bártou a naplánovala koncertní turné jménem 100/4 tour. Zeměpisně nejbližší vystoupení se konalo 11. února v sále Laurin & Klement Fórum mladoboleslavského Škoda Muzea. Alice hrála písně ze všech tří svých alb, ale zřejmě si její členové myslí totéž co já, takže se nejčastěji jednalo o písně z posledního bezejmenného alba z roku 1995, ze kterého naživo zazněla více než polovina písní. Ale kromě vlastní tvorby došlo i na pár coverů. Dan Bárta byl ve skvělé hlasové i fyzické formě, takže pořád tančil či pobíhal. Zejména na pomalejších písních (např. Klidná) sice bylo hodně slyšet, že ho v současnosti baví zpívat zejména jazz, ale rychlejší vypalovačky zněly pořád skoro stejně. Mezi písněmi se osvědčil i jako velice schopný bavič, některé jeho úvody k vybraným písním jsem si snad měl nahrát (v tomto ohledu vynikalo zejména Pačívský tango spolu se závěrečným představováním členů kapely). V závěru zhruba hodinu a půl dlouhého vystoupení došlo na přídavek v podobě písně Ani náhodou a pak hned Dan odběhl z pódia. Ještě jsem si ani nevystál frontu na bundu uloženou v šatně, a on už se fotil a podepisoval u stánku s cédéčky a tričky. Mimochodem, všechna tři CD se tu dala koupit za 500 Kč, ale viděl jsem podepisovat jak LP verzi, tak někoho se třemi originálními MC kazetami. Tak zase za další čtvrt století na viděnou? ;-)

16. února se ve zlínském Masters of Rock Café konal koncert v rámci společného turné kapel Xandria a Serenity. Bylo to ve všední den mezi dvěma velkými akcemi (koncerty Powerwolf a Helloween), takže klub byl při optimistickém úhlu pohledu poloplný. Několik dní před akcí se na webu pořadatele objevil rozpis koncertu. Úvodní půlhodina patřila předkapele Jaded Star, pak následovaly Serenity a Xandria, obě se sedmdesátiminutovými sety. Na místě byl ovšem jiný rozpis, kde bylo pořadí obou hlavních kapel obrácené. Fajn, tím lépe pro mne. Zatímco v Jičíně jsem na Supergroup musel čekat přes 20 minut a v Boleslavi na Alici přes 10 minut, ve Zlíně se předkapela na pódiu objevila o čtyři minuty dříve. Řecká zpěvačka Maxi Nil byla pět let ke slyšení v řadách rakouské kapely Visions of Atlantis. V prosinci 2013 od nich odešla a založila si vlastní kapelu. Druhým jménem, které už mohl metalový fanoušek zaznamenat, je Raphael Saini, který se mihl v sestavě amerických Iced Earth, kde stihl nabubnovat album Plagues of Babylon, a zase z jejich řad zmizel. Důležitějším pro kapelu ale rozhodně je kytarista Kosta Vreto, na jehož hře a zpěvu Maxi to skoro celé stojí. Debutové album Memoirs from the Future kapele vyšlo loni, takže materiálu akorát na tu úvodní půlhodinu. Naživo to celé znělo mnohem lépe než z alba, ale chtělo by to zapracovat na textech. Jejich power metal by totiž potřeboval minimálně pár zapamatovatelných refrénů, do té doby to s jejich popularitou asi nijak nahoru nepůjde. Pokud mi v hlavě zůstalo pouze „You’ll see, you’ll see, you’ll see“ a „Wake up, wake up, wake up“ ob verš s „Get up, get up, get up“ z písní You’ll See a Wake Up, je to trochu málo. Několik minut po skončení setu už byla Maxi u stánku s tričky a cédéčky a fotila se tam s fanoušky. O zhruba deset minut později se k ní připojil i kytarista Kosta. Oba se v prostoru poblíž stánku vyskytovali po zbytek večera.

Ani německá Xandria necítila důvod dodržet půlhodinovou přestávku a náskok nám narůstal. Kapela je jedním z typických zástupců symfonického metalu, na kontě má šest řadových alb a od října 2013 třímá mikrofon nizozemská sopranistka Dianne van Giersbergen. Loni kapele vyšlo EP Fire & Ashes, na kterém jsou tři nové písně, dvě předělávky vlastních starších písní a dva cizí covery. Dianne v černých šatech měla hlavu ozdobenou něčím nepřehlédnutelným, pro co nemám slovník. Ze dvojice kytaristů mi přišel výraznější Philip Restemeir, ale i otec zakladatel Marco Heubaum měl dost prostoru se předvést. A právě dvojice kytaristů byla tohoto večera největší konkurenční výhodou oproti ostatním dvěma kapelám. Gerit Lamm byl za bicími také nepřehlédnutelný, na baskytaru kapelu doprovázel kupodivu Fabio D’Amore ze Serenity. Sám nevím, zda jsem prostě věděl, co mám čekat, nebo Xandria na klubových koncertech pouští méně předtočených symfonických a klávesových partů, ale tentokrát mi prostě nepřišlo, že to s předtočenými pasážemi přehánějí (trochu kláves z playbacku pouštěli i Jaded Star, ale tam to bylo opravdu jen koření na pozadí). Setlist byl složen rovnoměrně z písní z posledních dvou alb Neverworld’s End (2012) a Sacrificium (2014), plus pár písní z už zmiňovaného loňského EP. Takže vlastně nejstarší písní v setlistu byl Ravenheart (původně 2004). I když jsem to dva dny po Valentýnu skoro nečekal, kapela se vrátila a píseň Valentine zahrála jako přídavek. Také kytarista Philip byl o chvíli později v sále poblíž stánku s merchandisingem.

S tyrolskými Serenity nám náskok opět vzrostl. Jejich set začal intrem Codex Atlanticus ze stejnojmenného pátého studiového alba vydaného letos na konci ledna. A protože kapela věří, že je to povedené album, přehrála ho skoro celé (doslova mohu napsat, že z něho nezazněly pouze tři písně). K tomu po dvou písních z předchozích alb War of Ages (2013) a Death & Legacy (2011) a na úplný závěr Velatum z roku 2008. Zpěvák Georg Neuhauser sice vypadá, že většinu setu zvládne odzpívat sám, ale kapela občas používá i ženské vokály, takže se nám po chvíli představila i hostující zpěvačka Tasha. Třetí tmavooká tmavovláska večera si ostatně zahostovala už i na samotném novinkovém albu. Tasha byla většinu setu v černém, pouze na píseň The Perfect Woman přišla v bílém včetně lodiček na vysokých jehlách (uvedenou píseň na aktuální album ovšem nazpívala Američanka Amanda Somerville). Předchozí zpěvačka, Francouzka Clémentine Delauney totiž vloni odešla do jiné rakouské kapely – Visions of Atlantis (ano, hudební svět je malý). Ovšem velmi dobrým zpěvákem je italský baskytarista Fabio D’Amore, který se nebojí zpívat vysoko (dobře je slyšet třeba v písni Spirit in the Flesh), takže na předcházejícím turné prý zpíval party původně určené pro ženský zpěv. Ale mikrofony měli i bubeník Andreas Schipflinger a fungl nový kytarista v řadách kapely Chris Hermsdörfer. Ti sice nikdy nezpívali sólově, ale byli využiti ve sborech, takže v jednu chvíli zpívalo třeba všech pět lidí na pódiu najednou, což má samozřejmě větší efekt než nějaký předtočený chorál. Jinak ano, i Serenity samozřejmě používali předtočené symfonické pasáže. Nový kytarista do kapely sice vizuálně nezapadá (potetovaný pořízek v potrhaném tílku a potrhaných kalhotách), ale do strun hrábnout umí. Cestou na hotel mi v uších kupodivu nezněl refrén závěrečné písně, ale mám dojem, že Serenade of Flames se mi v hlavě uhnízdila natrvalo. Jde o duet soudce čarodějnic s jednou takovou určenou na popravu a v refrénu se mimo jiné zpívá „Vymysleli jsme Lucifera, abychom mohli šířit strach napříč národy.“ Amen. To plně odpovídá mému názoru na historickou roli církve. A dle očekávání byli Serenity nejlepší kapelou tohoto večera.


Přesně o měsíc později, 16. března, se v pražském Foru Karlín představila poprvé v ČR metalová show Tobiase Sammeta Avantasia. Ta si sice několikrát zahrála na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích, kam ostatně opět zavítá i letos, ale samostatné vystoupení pod střechou tu nikdy předtím neměla. Šel jsem sice dostatečně včas, ale několikasetmetrová fronta podél bloku mě stejně zaskočila. Naštěstí pořadatelé nic nepodcenili a fronta postupovala celkem plynule. Uvnitř ještě k šatně a mohu zaujmout místo na ploše. Kelímek piva za 42 Kč? Děkuji, nemám zájem. U žádného ze stánků jsem ostatně frontu neviděl. Takhle se u nás preventivně řeší problém hald rozšlapaných plastových kelímků po ploše haly. Vše vypuklo s typicky německou přesností ve 20 hodin a po chvilce intra se vykopává hned největším hitem novinkového alba Ghostlights: Mystery of a Blood Red Rose. Kromě principála Tobiase Sammeta se postupně objevila pětice dalších výrazných zpěváků: Michael Kiske, Ronnie Atkins, Bob Catley, Jørn Lande a Eric Martin. Navíc byli na scéně po většinu představení ještě Herbie Langhans a Amanda Somerville jako doprovodní vokalisté. Zatímco hlavní hvězdy dostaly vícero příležitostí se předvést, doprovodní zpěváci se dostali do popředí každý jen jednou (což je škoda zejména vzhledem k hlasovým schopnostem Amandy). Ale zazpíval si i kytarista Oliver Hartmann, zatímco hlavní kytarista Sascha Paeth se věnoval pouze svému nástroji. Ve výčtu zbývají baskytarista Andre Neygenfind, klávesák Michael „Miro“ Rodenberg a hlavně bubenický nezmar Felix Bohnke, kterému tu rovnou vysekávám poklonu. K tomu připočítejme několik kameramanů (celý koncert se nahrával), zvukaře, osvětlovače a techniky, a vyjde nám opravdu velký počet lidí. Skládat koncertní setlist nejspíš byl trochu hlavolam, ale nakonec se to povedlo tak, že byla zastoupena kompletní diskografie Avantasie, a přitom každý z hostujících zpěváků dostal dost příležitostí se blýsknout. Z novinkového alba kromě úvodní písně jako největší hity vycházejí Draconian Love a Lucifer, za což do značné míry mohou Herbie Langhans a Jørn Lande, kteří v nich excelují. Snad všichni na pódiu vypadali, že jsou v dobré náladě a koncert si užívají. Pár zpěváků dokonce mezi písněmi vtipkovalo s Tobim, takže jsme se třeba dozvěděli, proč v jeho textech jsou snad všechny běžné fantasy motivy, kromě draků. Tobias je na ně totiž alergický. J Jako většina lidí v sále bych i já setlist nejspíše poskládal úplně jinak, ale nejlepší na tom je, že je to jedno, a při samotném koncertě mě ani nenapadlo, že by některá písnička byla slabší (či vůbec nepatří mezi mé oblíbené kousky). Paráda! Show končí ve 23:17, takže původně slibovaný tříhodinový set ještě trochu nabobtnal. Ještě jednou jsem zaobdivoval, jak je to vše organizačně zvládnuté, u šatny totiž bylo tolik obsluhujících, že se ani netvořily fronty a během pěti minut jsem z vyprodané haly byl venku.

Odkaz na fotky

V sobotu 2. dubna jsem si večer udělal zhruba pětikilometrovou procházku do Kulturního domu ve Valdicích. Důvodem bylo společné turné kapel Arakain a Dymytry. Přesně ve 20 hodin po videoprezentaci partnerů turné začala ostravská předkapela Absolut Deafers. To je vlastně tradiční předkapela Arakainu asi od roku 2012 a jela i předchozí společné turné Arakain / Dymytry v roce 2014. Takže typický příklad, že když to funguje, není důvod něco měnit. Jejich album Zrození z roku 2013 není špatné a nic nemám ani proti samotné kapele, jen se mi tenhle status stabilní předkapely prostě nelíbí. Copak u nás nejsou mraky jiných kapel? Ve 21 hodin po druhé videoprezentaci partnerů turné nastoupili Dymytry. Ti mají venku čerstvé album Agronaut, ze kterého nám toho něco předvedli naživo. V jedné z písní si zahostoval Honza Toužimský a kapela zahrála jednu píseň od Arakainu. Pak byla kratší pauza, po které bylo nutné ještě jednou přetrpět videoprezentaci partnerů, a nastoupil Arakain. Ten má také čerstvě vydané novinkové album jménem Arakadabra. Zase v jedné písni recipročně zapěl Protheus a zazněla jedna píseň z repertoáru Dymytry. Pak teprve přišla na řadu společná část koncertu včetně bubenického sóla pro dva v podání Miloše Meiera a Doxy a závěrečná část setu, kdy bylo na pódiu všech deset muzikantů najednou. Honza Toužimský už si v setu Arakainu na pár písní přibral ke zpěvu kytaru a udělal to i v závěrečné pasáži, kdy tedy vlastně bylo na place pět kytaristů (kam se hrabe Iron Maiden J). Hrály se společné písně i songy od obou kapel, zakončila to klasicky Strážná věž a Apage Satanas a o půlnoci byl konec. Koncertní nasazení a hudba stále skvělá, jen jsem měl pocit, že těch sázek na jistotu je prostě nějak moc. Ale tímto tempem se tak do deseti let dočkáme dosti písniček pro společné Arakain / Dymytry album. Ještě noční procházka a v jednu ráno jsem byl doma.

Ve čtvrtek 21. dubna se do pražské MeetFactory přijeli podívat američtí Kamelot, kteří zde zahajovali letošní část svého turné k loňskému albu Haven. Všechny kapely začínaly i končily své sety o pět minut dříve oproti plánovanému rozpisu. V 19:55 tedy svoji půlhodinu odstartovala skupina Aeverium z německého Viersenu. Šestice hrající moderní metal se dala dohromady v roce 2013, ještě v prosinci téhož roku nahrála první EP The Harvest, v lednu 2014 odehrála první koncert a v roce 2015 přišla s debutovým albem Break Out. Na našem území se objevili poprvé. A přestože je tu skoro nikdo neznal, publikum se chytlo rychle. Hlavní zpěvákem je navzdory názvu kapely křikloun Marcel Römer, ale zpěvačka Aeva Maurelle rozhodně není v kapele jen na ozdobu. Dlouhovlasá blondýna má zvučný hlas a zvládá více poloh. Jen jsem si pomyslel, že navzdory očekávání to není žádná sopranistka, což by do té hudby nejspíš ani moc nesedělo, hned ukázala, že tento rejstřík má v zásobě také, a neváhá ho použít. I čtveřice muzikantů za nimi (kytarista, basák, bubeník a klávesák) vizuálně působila jak z nejméně dvou kapel, ale to je ta moderna. Hlavně, že jim to solidně šlapalo. Tahle kapela má potenciál, a pokud nepoleví, ještě o nich uslyšíme (a nejspíš to nebude dlouho trvat). První dojem rozhodně udělali velmi dobrý. Teď ještě napsat víc pecek jako Heaven´s Burning (Harvest Time). Po čtvrthodinové přestávce se objevují Rakušané Serenity. Ty už jsem viděl v únoru, takže stručně. Měli o 25 minut kratší dobu, takže zahráli o čtyři písně méně a změnili jejich pořadí. Jinak kvalita zůstala na obvyklé úrovni, takže u mne naprostá spokojenost.


Kamelot z floridské Tampy mají se svým progresivním melodickým metalem u nás fanoušků dost. Švédský zpěvák Tommy Karevik v jejich čele za chvíli už bude pět let, za kterých nazpíval dvě alba, takže už si na něj všichni jistě zvykli. Z loňského alba Haven zaznělo pět písní včetně My Therapy, kterou zpěvák uvedl jako živou premiéru písně. Je dobré vidět, že si za čtyřměsíční pauzu nachystali aspoň něco nového. Jinak mají v zásobě dost hitů a rozhodně je nestihnou zahrát všechny. Přesto jsem vlastně většinu setlistu trefil a žádné další překvapení se nekonalo. Bubeník Casey Grillo i klávesák Oliver Palotai předvedli svá sóla. Kytarista Thomas Youngblood je samozřejmě předváděl v každé písni a basák Sean Tibbetts (mimochodem jediný z kapely, jehož jméno si vždycky musím hledat) také předvádí víc než svůj neobvyklý účes. Jediné trochu slabší místo představovaly doprovodné vokály. Alissa White-Gluz je momentálně vytížená, takže jako doprovodná zpěvačka se tu objevila jakási Kobra Paige. Dekorativní blondýna toho nemohla moc zkazit, v hudbě skupiny Kamelot je doprovodného ženského zpěvu ještě méně než v Serenity, ale stejně. Na growly si netroufala a hrály z playbacku, a když zpívala zároveň s Tommym, měl jsem dojem, že neslyším skoro žádný rozdíl oproti tomu, kdyby Tommy zpíval sólo. Ale jak jsem napsal, je to ten nejméně důležitý post na turné, takže to nijak show kapely zkazit nemohlo. Povedený koncert skončil ve 23:25 (a vzadu u stánku s tričky a cédéčky tou dobou stále cirkulovala většina členů kapel Aeverium a Serenity).

Žádné komentáře:

Okomentovat