Tímto bych chtěl ukončit
bilancování roku 2018 a dál se dívat již jen vpřed. V práci se toho mění
tak málo, že to snad ani nestojí za řeč. Snad jen můj průměrný čistý měsíční
příjem stoupl o 403 Kč. Jak moc tato částka odpovídá kontinuálnímu zdražování
téměř všeho, radši nebudu rozebírat. Takže hlavně že jsem zdravý, že? V roce
2017 jsem vyměnil praktického lékaře za praktickou lékařku, o rok později se mi
totéž povedlo se zubařem / zubařkou. Za ním už nemusím dojíždět do Nové Paky,
ale jen se projdu Jičínem. Obě mé lékařky jsou také mladší než já, takže se
nemusím obávat, že je něco naštve, vykašlou se na to a odejdou do důchodu.
Své skromné sportování jsem
už probral, čtyři koncertní zážitky rozdělil na dvě poloviny, o filmech už jsem
toho také napsal dost. Žebříček nejlepších knih jsem dělal několik let po sobě,
takže je nejvyšší čas to změnit. O dvou knihách jsem se rozepsal až až. Obě
spojuje třeba to, že jsem na jejich česká vydání nevěřil, či že to není
beletrie. Takže oblast literatury uzavřu stručným prohlášením, že nejlepší
kniha, kterou jsem v roce 2018 přečetl, byla novela Advent od islandského spisovatele Gunnara Gunnarssona. Tedy kniha
malého formátu o 96 stránkách, včetně doslovu a ilustrací spisovatelova syna
Gunnara Gunnarssona mladšího. Slova Antoina de Saint-Exupéryho evidentně platí:
„Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už
nemůžete nic odebrat.“
Poslední zbývá kategorie
hudby. Většinu jí streamuji přes Google Play. Za nejlepší album roku prohlásím Long Night's Journey into Day kapely
Redemption. CD od svých oblíbených interpretů si sice ještě občas koupím, ale
ubývá jich (Silent Stream of Godless
Elegy: Smutnice, Sebastien: Act of
Creation, Tarja: From Spirits and
Ghosts, The Neal Morse Band: The
Similitude of a Dream, Devin Townsend
Project: Transcendence, Mike
Oldfield: Return to Ommadawn, Blind
Guardian: Live Beyond the Spheres). Sbírku jsem si koncem roku zkompletoval
i o koncepční dvoualbum Dream Theater:
The Astonishing, které už se dostalo na výprodejovou cenovou úroveň. Zhruba
130 minut dlouhá nahrávka ovšem stále nedokáže udržet moji pozornost. I když si
ji pustím do sluchátek a jdu ven, mysl se okamžitě začne toulat všude možně a
hudbu odsune kamsi za okraj, odkud si občas o pozornost řeknou pouze
agresivnější pasáže typu písně Moment of
Betrayal. Takže si ho asi moc pouštět nebudu. Pár CD jsem si koupil i přímo
po koncertech: Between the Planets:
Immersion into the Unknown a Deloraine:
Vlaštovka.
Na konci listopadu jsem si za
deset tisíc pořídil nový mobilní telefon Sony Xperia XZ1, který mimo jiné umí
přehrávat Hi-Res audio. Už na začátku srpna jsem si za 2200 Kč koupil sluchátka
Sony MDR-ZX770BN, která jsou bezdrátová a přes Bluetooth hrají velmi dobře.
Hi-Res audio tedy letos vyzkouším, a klidně ta sluchátka zkusím připojit i
kabelem, jestli poznám nějaký rozdíl. Hudebně tedy kráčím vstříc digitální
přítomnosti.
Copak mi asi přinese hned v roce
2019? Uvidím…
Žádné komentáře:
Okomentovat