neděle 11. ledna 2015

Ohlédnutí za rokem 2014

Začátek roku je i pro mne mimo jiné obdobím bilancování roku uplynulého. Jaký byl? Co mi přinesl? A co si mohl nechat? O tom jsou následující řádky.

CYKLISTIKA

Ano, to malé černé vpravo jsem já
Svou pátou účastí jsem zakončil projekt 6 x 1000 km po šesti kontinentech. Tentokrát to znamenalo tisícovku kilometrů naježděných v březnu na Novém Zélandu. Severní Ameriku už asi nedoženu. Projekt sice v roce 2015 pokračuje druhou sérií, která startuje právě v červnu výpravou na Aljašku, ale na ni zkrátka nebudu mít peníze. Jinak jsem to nad očekávání flákal, protože celkově mám za rok 2014 najeto pouhých 1808,8 km. Ano, od jara do podzimu jsem k té dovolené přidal jen dalších necelých 800 km. To už bych ta kola skoro mohl prodat. A moc to nevylepší ani fakt, že jsem toho naběhal více než v libovolném předešlém roce. Moje zimní spinningová příprava byla téměř na stejné hodnotě jako v předchozím roce, stihl jsem jen o jednu hodinu méně.

FILM

V roce 2014 jsem shlédl 99 projekcí na plátnech kinosálů. To nedostatečně kulaté číslo se táhne už od léta, kdy jsem na 49. ročníku karlovarského filmového festivalu stihl jen 48 projekcí. Ta jedna mi chybí i na konci roku. Jednu projekci mají na svědomí Dny evropského filmu (Dopraváci). Další čtyři filmy jsem viděl na plátnech pražských kin (Nymfomanka, část II., Godzilla, Interstellar a Hobit: Bitva pěti armád), první dva jsem prošvihl v našem biografu, druhé dva jsem zvolil v technicky lákavějších variantách (IMAX či Dolby Atmos). Zbylých 46 projekcí tedy znamená Biograf Český ráj v Jičíně, včetně čtyř filmů z nabídky Severského filmového klubu. Za vstupenky jsem dohromady utratil 7746 Kč, průměrná cena vstupenky činila 78,24 Kč. Ano, je to moc, hodlám si začít více vybírat, na co půjdu.

Desítka nejlepších:
Velká nádhera
1.       Velká nádhera
2.       Winter’s Bone
3.       Nepřítel třídy
4.       Na hraně zítřka
5.       Leviatan
6.       Ostře sledované vlaky
7.       LEGO® příběh
8.       Život Rogera Eberta
9.       Interstellar
10.   Chlapectví

Pár dalších kategorií:
Nejlepší český film: Pojedeme k moři
Nejlepší animovaný film: LEGO® příběh
Nejlepší dokument: Život Rogera Eberta
Nejlepší krátký film: Julian
Překvapení roku: Strážci Galaxie
Zklamání roku: The Amazing Spider-Man 2
Nejhnusnější film: Je těžké být bohem
Nejhorší film: Dárce

Tentokrát se mi povedlo zcela vyhnout projekcím ve formátu 3D. Spoustu potenciálně zajímavých filmů jsem neviděl. Většina jich vůbec nedorazila do našeho biografu, jiné jsem zase prošvihl v práci, na dovolené či jinak. Zajímaly by mne minimálně filmy Hořící keř, Klub poslední naděje, V nitru Llewyna Davise, Ona, Cesta ven, Ida, Nejhledanější muž, John Wick, Dva dny, jedna noc či Příběh Marie. Na další filmy jsem vyrazil, ale nepromítalo se pro naprostý nezájem (čísla v závorce znamenají počet zájemců včetně mne), což má také svoji vypovídací hodnotu:
Holubice
Philomena (1) – platí pro obě plánované projekce!
Místa (1) – v pátek večer jeden den po premiéře!

Z těch pár desítek Blu-ray disků ve sbírce mi asi největší radost udělala třídisková verze filmu Blade Runner. Pár skvělých nákupů se povedlo přes Aukro (prodloužená verze filmu Hobit: Neočekávaná cesta za 305 Kč) či ve slevových akcích e-shopů (Hoří, má panenko za 99 Kč). Na nových DVD toho moc nevychází, ale konečně došlo na Vláčilovu Holubici. Pak jsem svoji sbírku rozšířil o tři filmy Karla Zemana a dokompletoval jsem si českou filmografii Hajaa Mijazakiho (chybí mi jeho první a poslední film, ale ani u jednoho z nich se mi nezdá moc pravděpodobné, že by je tu někdo vydal). Z té více než stovky filmů, které jsem viděl v televizi, nemám sílu něco vybírat. I když se sem tam nějaká ta perla našla, třeba Lurdy nebo Po svatbě (tak přece jen jsem něco vybral).

HUDBA

Hned v lednu jsem vyrazil do Prahy na koncert Dream Theater. Na přelomu května a června jsem popáté absolvoval plzeňský Metalfest. Do třetice jsem v září vyrazil do Pardubic na Tarju. Co do kvantity tradičně slabé, ale na kvalitu všech tří akcí si nemohu stěžovat. O Metalfestu jsem se tu na blogu rozepsal, jen stručně k ostatním: Dream Theater naživo přece jen trochu chybí Mike Portnoy. Mike Mangini je určitě technicky perfektní bubeník, ale Portnoy dělal z jejich živých setů větší show. Tarje vyhazov od Nightwish jednoznačně prospěl, její poslední album je výborné a naživo je také lepší, než kdy dříve. Pryč je ledová královna, Tarja je teď na pódiu velmi živá, energická, usměvavá a vypadá to, že jí zpívání baví. Tedy samé změny k lepšímu.
Blues Pills

Z pětatřicítky nových CD jich spousta zase tak nových není. Ostatně filmové soundtracky už pár let
kupuji pouze z oblasti filmové klasiky, tentokrát to znamená třeba Batmana a Střihorukého Edwarda (tedy roky 1989 a 1990), což konkrétně jsou následky mé návštěvy výstavy Tima Burtona. Ale i v dalších kategoriích jsem párkrát sáhl zpátky až někam do 90. let minulého století. Rok vzniku 2014 z nich nese jen 15 kousků, a to včetně dvou příloh rockového magazínu Spark, o kterých mám vážné pochybnosti, že si je ještě někdy pustím. Další dvě alba jsem si koupil v digitální podobě, ale i ty byly obě staršího data vzniku.

Nejlepší album roku: Blues Pills
Nejlepší metalové album roku: Epica: The Quantum Enigma
Nejlepší české album roku: Dying Passion: Transient
Překvapení roku: Aftershocks
Zvláštní uznání: Beata Hlavenková: Theodoros

Doktor Spánek
LITERATURA

Čtu čím dál méně. Z deseti přečtených knih jich pouze osm patřilo do oblasti beletrie. Bilancování je
zde tedy velmi jednoduché.

Nejlepší kniha roku: Stephen King: Doktor Spánek

Žádné komentáře:

Okomentovat