Pět nejlepších knih, které jsem přečetl v roce 2015 s krátkým
komentářem:
Andy Weir: Marťan
Dobrodružná sci-fi s chytrým a odhodlaným hrdinou. Autor ho
chytře charakterizoval jako vtipálka a věčného optimistu, což mu pomohlo do
knihy, kde jde neustále o život, zapojit slušné množství humoru. Příběh má spád
hned od první strany a pak už jen stačí otáčet stránky, protože tohle se čte
skoro samo. Navíc se tu dodržují fyzikální zákony a logika. Chvíli to sice
vypadá jako důsledná aplikace zákona „jestli se něco může pokazit, určitě se to
pokazí“, ale vesmír opravdu není místo vhodné k životu člověka… Oblíbená pasáž:
popis fyzikálních vlastností proteinových tyčinek vystavených extrémnímu
přetížení při startu kosmické rakety, což nakonec vede až ke zkáze tohoto
nosiče nákladu. ;-) U mě knižní pecka roku!
Andy Weir začal knihu psát jen jako koníčka pro vlastní
zábavu. Výsledek svého snažení postupně po jednotlivých kapitolách zveřejňoval
na svém webu. Na žádost fanoušků z toho nakonec udělal e-knihu, kterou za
nejmenší možnou cenu (99 centů za stažení) umístil na stránky on-line
knihkupectví Amazon. Když za první 3 měsíce zaznamenala 35 tisíc stažení,
ozvala se klasická knižní vydavatelství i vydavatelství audioknih. Po
šestimístné sumě od vydavatelství ještě přišla další nabídka od filmařů za
práva na zfilmování. Americký sen v praxi.
Takže ještě pár slov k filmové adaptaci. Zjednodušení
příběhu na některých místech skřípe. Buď dělá z hlavní postavy blbce (viz
exploze na samém začátku výroby vody) nebo vytváří vyložené nesmysly (např.
monolog o vesmírném pirátství je ve verzi, kde Mark svojí nepozorností
nepopravil Pathfinder elektrickým proudem, naprosto bezpředmětný). A také se
někam vytratilo napětí. Možná Andy Weir věděl, proč mu těch klacků pod nohy
házel tolik. V knize bylo i víc humoru, ale vzhledem k tomu, že film
aktuálně získal Zlaté glóby v žánru komedie, tak to asi filmařům stačilo.
A poslední srovnání: obálka prvního českého vydání má lepší slogan než samotný
filmový plakát.
Joe Hill: Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné
strašidelné příběhy
Po dvou románech se českého překladu konečně dočkala první
kniha Joea Hilla, povídková sbírka 20th Century Ghosts (původní název). Já bych
ji neoznačoval přímo za sbírku hororů, i když jich v ní několik je. Každopádně
je Joe Hill rozený vypravěč. Autor se ve skutečnosti jmenuje Joseph Hillstrom
King a je synem Stephena Kinga. Volbou uměleckého jména se rozhodl neschovávat
se za slavného otce. Když vezmu v úvahu, že šlo o jeho první vydanou
knihu, tak mě pobavil fakt, že ji se vší skromností otvírá povídkou Nejlepší
nový horor. A za zmínku stojí i příběh, který se dostal do názvu českého
vydání. Hlavními postavami této povídky jsou totiž statisté při natáčení hororu
Úsvit mrtvých, kteří jsou nalíčeni jako zombie. Jiný strašidelný prvek v této
povídce nenajdete. Sice jeho stylu nesedí dvoustránkové miniatury, ale i Mrtvé
dřevo má nakonec něco do sebe. Trochu slabší mi připadalo snad jen Lepší než
doma, a tady za to dost pravděpodobně může baseballové prostředí, protože
přiznávám, že tuto americkou kratochvíli jsem se nikdy neobtěžoval pochopit.
Zajímavá je třeba Otcova maska, nad kterou se čtenář musí opravdu zamyslet, což
běžný horor po čtenáři prakticky nevyžaduje. Překlad občas drhne a redakční
práce také, ale i tak doporučuji.
Amos Oz: Scény z venkovského života
Málokterá kniha má přesnější název. Autorovi ani tak nejde o
příběhy, jako o lidi a atmosféru místa. Takže ho nezajímá, jak to dopadne, a
místo pointy začne vyprávět o někom jiném. Občas mě napadlo, že by Oz mohl psát
horory – Kopání, Ztracený i Zpívání jsou od nich jen krůček (případná pointa by
je buď musela takto žánrově zařadit, nebo úplně shodit). U druhých dvou
jmenovaných to ještě zvýrazňuje vyprávění v první osobě. To platí i pro
poslední čtyři stránky skrývající se pod názvem Kdesi daleko v jiné době, což
je dost panoptikální scéna z jakéhosi pekla na Zemi. Nejdřív se mi zdálo, že je
kniha moc útlá, ale po těch posledních čtyřech stránkách už jsem nechtěl, aby
autor zašel ještě někam dál. Vynikající, i když by mi to bez toho závěrečného
příspěvku připadalo lepší.
My jsme vám to říkali
Volné pokračování sborníku Odpor je zbytečný, na který
navazuje i název. Tu první knížku jsem nečetl, takže jsem se s žánrem re-pre
seznamoval až tady. Re-pre (real prediction) je definováno takto: „Příběh se
stává reálným už ve chvíli, kdy po dopsání textu ještě nestihl zaschnout
inkoust na autorově brku.“ Autory povídek jsou Jan a Zuzana Hlouškovi, Jaroslav
Svoboda, Lenona Štiblaríková, Iva Mrkvičková, Martin Vondráček, Milan Kováč a
Zdeněk Jarchovský, doslov napsala Františka Vrbenská. Dva z autorů jsou
Slováci, takže i všechny jimi napsané povídky jsou ve slovenštině. Současné
trendy zejména informačních technologií dovedené do absurdních podob jsou
podstatou celého žánru. Na rozdíl od běžných antologií obývá většina povídek
stejný prostor a občas se v nich vyskytují i stejné postavy, takže je záhodno
číst knihu v uvedeném pořadí povídek, jakoby šlo o román. Poslední povídka sice
notně vybočuje z definice žánru re-pre, ale její místo je zde logické. Povedené
jsou také ilustrace Jaroslava Svobody. Za pozornost stojí povídka Z análů SUPa,
která je celá vyvedená graficky ve formě výpisu z několika komunikačních
programů (SUP = systém uživatelské podpory). Doporučuji přečíst co nejdříve,
dokud se tím ještě můžeme bavit. Za chvíli ledacos z toho může být realita. ;-)
Ladislava Chateau: Vlak do Výmaru
Volnost, rovnost a bratrství s Goebbelsem aneb kolaborace
francouzských intelektuálů za 2. světové války v esejistické knize české
autorky. Ta se snažila navodit dojem chronologického řazení knihy, ale moc to
tak nefunguje a stejně se různě přeskakuje. Ale to nakonec nijak nevadí. Jen
udivuje, že pod rokem 1943 je prakticky pouze celý životní příběh muže jménem
Pierre Drieu La Rochelle a pak na dvou a půl stranách shrnuté, co se událo ve
zmiňovaném roce. Kniha také předpokládá alespoň základní znalosti francouzštiny
a němčiny. Já nemám ani jedno. Překlepů není moc, a většinu jich odnesl Robert
Denoël, který je každou chvíli uváděn jako Denöel. Za sebe dodávám, že mi to
přišlo čtivé a poučné, aniž bych o někom ze jmenovaných pánů kdy předtím
slyšel.
Žádné komentáře:
Okomentovat