Pět nejlepších knih, které
jsem přečetl v roce 2016 s komentářem. Tentokrát bez pořadí, protože
se mi nechce rozházet tu jednu trilogii a pomyslný žebříček zakončit jejím
prostředním dílem.
Stephen King: Pan Mercedes
Vše začíná v noci
z 9. na 10. dubna 2009, kdy se před Městským centrem táhne dlouhá fronta,
protože ráno má otevřít burza práce, která slibuje tisíc pracovních míst. Před
pátou hodinou ráno se sem přiřítí ukradený Mercedes SL500, projede největší
tlačenicí a zmizí. Za ním zůstane ležet osm mrtvých a množství těžce zraněných.
Auto se za pár hodin najde, po pachateli ani stopa.
Po roce dostane Bill Hodges,
který případ vyšetřoval, dopis podepsaný „Mercedesovým vrahem“. Teď už je ovšem
detektivem ve výslužbě, přesto se rozhodne nepředat důkaz policii a pustit se
po stopě na vlastní triko. Mezitím Brady Hartsfield začíná plánovat velký útok
v hale Mingo, kde má vystoupit populární chlapecká kapela ’Round Here.
Ideální příležitost poslat na onen svět desítky, možná dokonce stovky,
pištících puberťaček. Závod detektiva ve výslužbě s časem začíná.
Stephen King nám předložil
výborně napsaný kriminální thriller s dobře vymyšlenými postavami. Magor
Brady je sice možná až zbytečně moc velký úchyl, ale to k žánru tak nějak
patří. Rozhodně není problém se do toho začíst a ke konci už je těžké se od
čtení odtrhnout.
Stephen King: Právo nálezce
V roce 1978 byl
zavražděn spisovatel John Rothstein a z jeho domu zmizela veškerá hotovost
i rukopisy. Na začátku roku 2010 najde třináctiletý školák Pete Saubers kufr
zakopaný v parku. Uvnitř jsou naskládané obálky s hotovostí a jakési
zápisníky plné rukopisů. Peníze by se určitě hodily, zvlášť teď, když je jeho
otec, loni zraněný Mercedesovým vrahem, bez práce…
Roky běží, rodině Saubersových
se náhle daří lépe, z Petea je středoškolák a nalezená hotovost dochází.
V roce 2014 je z vězení propuštěn Morris Bellamy, který sice neseděl
za vraždu slavného spisovatele a obou svých tehdejších parťáků, ale přece jen
přišel o 35 let života na svobodě. Ještěže ví, kde má zakopané peníze a hlavně
rukopisy Johna Rothsteina včetně minimálně jednoho nikdy nevydaného románu. A
rozhodně nemá rád nepříjemná překvapení. Pete Saubers bude zanedlouho
v úzkých a nezbude než do akce trochu kostrbatě dostat detektiva ve
výslužbě Billa Hodgese.
Román sice laťku nastavenou
prvním dílem nevyrovnal, ale za přečtení opět určitě stojí.
Stephen King: Konec hlídky
V lednu 2016 se objeví
podivný příběh sebevraždy ženy těžce zraněné kdysi před Městským centrem Mercedesovým
vrahem. Bývalý parťák o tom dá pro jistotu vědět i Billu Hodgesovi, kterému na
případu něco nehraje. A začne vlastní vyšetřování dost včas, aby byl připraven
na nemožné. Příběh navazuje na román Pan Mercedes natolik těsně, že k jeho
ději už nemohu nic ani naznačit, aniž bych musel vyzradit konec první knihy. Ale
velmi brzy opouští oblast reality a vydává se vstříc žánru, který autora
proslavil. Včetně typického finále na opuštěné chatě uprostřed sněhové vánice.
Neznám jinou trilogii, kde by
třetí díl navazoval na první těsněji než ten prostřední. Stejně tak neznám
jinou trilogii, kde by po dvou kriminálních thrillerech následoval horor.
Tentokrát autor nepotřeboval skoro žádný úvod, protože skoro všechny postavy
známe už z Pana Mercedesa, takže se to rozjede docela brzy a pak už jen
děj nabírá otáčky. A z prostředního dílu zpětně dělá jen na odpověď na
otázku, co dělaly postavy XY během uplynulých šesti let.
Jurij Andruchovyč: Moskoviáda
Tenhle román sice vypadá na
„vysokou literaturu“, což se pozná třeba podle hnusné obálky, ale vlastně nemá
tak daleko k tomu, co běžně čtu. Ukrajinský básník a prozaik zasadil svůj
druhý román do Moskvy. Pokud z této kombinace čekáte něco výbušného, tak
upozorňuji, že knihu napsal na začátku roku 1992. To ještě samostatné Ukrajině
nebyl ani rok. A paralely k rozpadu Sovětského svazu se tu dají také
vysledovat. Hlavní hrdina své vyprávění ovšem adresuje jedinému příjemci –
ukrajinskému králi Olelku Druhému. Což říká mnohé o vztahu děje k realitě.
Příběh jedné deštivé květnové soboty na začátku 90. let v životě
ukrajinského básníka jménem Otto von F. nás ovšem zavádí do značně
apokalyptické verze Moskvy. Sestup hrdiny probíhá na všech úrovních. Takže se
probouzí v sedmém patře ubytovny, odkud s kumpány přesídlí do horního
podlaží vyhlášené moskevské hospody (ovšem s sebou si musejí vzít vlastní
půllitry, protože v hroutícím se impériu momentálně panuje jejich
nedostatek), pokračuje do přízemního bufetu a pak zamíří do obchodu Dětský svět
(kde se ovšem zrovna dají koupit pouze papíroví holubi), kde začne jeho sestup
do podsvětí. Bloudění podzemními chodbami ho vyplivne přímo na trasu metra, a
to nejen ledajakého, ale na tajnou vládní linku. A i odsud se dá pokračovat
ještě hlouběji, až na tajný sněm neživých ruských politiků, kteří chtějí znovu
ovládnout svět. V karnevalovém finále zkrátka čekají větší hrůzy než
zmutované krysy moskevského metra. Jeden den plný alkoholu a sexu jsme sice
zahájili v reálně vypadajících lokacích, ale dlouhá cesta našeho „hrdiny“
přes říši městských legend pokročila do ještě znepokojivějších oblastí. Takže
podtitul Strašidelný román není tak
úplně od věci.
Martin Sichinger: Meyrovo
sklo
A nejlepší na konec. I když
je to v této pětici jediná kniha bez fantastických či thrillerových prvků. Začíná
v srpnu roku 1968 ve vimperské sklárně. Kde se vzala, tu se vzala, na
návštěvu sem dorazila delegace zástupců „osvoboditelské“ armády. A jednomu ze
sklářských specialistů, kteří jsou tu se stigmatem „neodsunutých Němců“ před
režimem napůl skrýváni, dojde cíl této návštěvy. Jenže vzorky skla, které se
posílalo carevně Kateřině Veliké, nesmějí skončit v prackách ruských
důstojníků, to už by je nikdy nikdo neviděl! Před nacisty stihli sklo ukrýt
včas, ale teď jsou Rusové už ve sklárně a u brány nechali stráž. Takže je třeba
riskovat a improvizovat.
Následuje prudký skok do
května 2013. Vimperské sklárny jsou minulostí. Přežily všechny režimy, ale
proti privatizaci neměly šanci. A nám se tu začnou splétat příběhy několika
postav z Vimperku, nedaleké Lenory či přes kus lesa vzdáleného Bavorska.
Právě odsud přichází jedna z postav. Český sklář přijel do Vimperku jen
vyřídit pozůstalost po náhle zemřelém bratrovi, načež plánuje definitivně se
vrátit do Německa, protože k tomuto depresivnímu kraji bez budoucnosti už
necítí žádný vztah. Jenže naráží na nečekané záhady a zjišťuje, že o svém
sourozenci spoustu věcí nevěděl. Pátrání po vzácném skle se tu opravdu ocitá na
vedlejší koleji vedle mnohem osobnější „detektivky“. A nakonec přináší i to, co
nejspíš žádná z postav nečekala, tedy naději.
Autorovým záměrem nejspíš
bylo čtivou a svižnou formou představit čtenářům historii šumavského sklářství,
což se mu rozhodně povedlo. Svižný je možná až moc, protože se to čte skoro
samo, takže jsem na konci byl vlastně dříve, než jsem nejspíš chtěl.
Žádné komentáře:
Okomentovat