Šest |
Ohlédnutí za rokem 2016. Jaký byl? Rok olympijských her v Riu
i 600. výročí narození Karla IV. Od něj bych mohl začít. Navštívil jsem státní
hrad Křivoklát, na počest našeho nejvýznamnějšího krále zkonzumoval šest lahví
bílého vína Sanctus Victoria z produkce Templářských sklepů a zhlédl filmy
Noc na Karlštejně (znovu po letech) a Hlas pro římského krále. Platby
stokorunovou bankovkou jsem ovšem nepočítal. ;-)
Letní olympijské hry v Riu mi sebraly veškerý volný čas
v první polovině srpna, pouze na závěrečné dva dny jsem vypadl za trochou
hudby do Moravského Krumlova. A pak jsem samozřejmě české úspěchy doháněl doma
ze záznamu. Jak byli někde ve hře Češi, snažil jsem se koukat (pokud jsem zrovna
nebyl v práci). Snad jen golf jsem z časových důvodů vypustil. Takže
jsem viděl i celá olympijská vystoupení sportovců, jejichž výkon byl tak
krátký, že se dal snadno přehlédnout (Jaromír Ježek, Jiří Beran, Alexander
Choupenitch, Adéla Hanzlíčková). Lukáše Krpálka jsem po příchodu z práce
viděl pouze v posledních dvou zápasech (a předchozí následně hledal
v archivu na internetu). Nejvíce času mi nejspíš zabral tenis. Hry
poznamenané nesmyslnou politikou sportovních svazů (aféra Sáblíková), nezájmem
řady sportovců ze světové špičky (golf, tenis) a polovičatým antidopingovým zákazem účasti
některých ruských sportovců v některých disciplínách předváděly, že tu jde
v první řadě o peníze a moc, sport už je zcela na vedlejší koleji. Ani
sportovní přenosy ČT plné „expertů“ to moc nevylepšovaly. Zbytek televizního sportovního
času už mi zabíral jen biatlon a občas ženský tenis.
Můj jediný celodenní výlet na kole |
Teď už od televize k mému vlastnímu sportování. Na kole jsem tentokrát
neměl ani žádnou domácí dovolenou, takže jsem jezdil pouze na pár hodin
odpoledne po okolí Jičína. A to ještě bylo všude tolik silničních uzavírek, že
jsem mnohokrát nevěděl, kudy by se to dalo objet aspoň po různých polních či
lesních cestách. Celodenní projížďku jsem si udělal jen jednu. Konečná bilance
tedy znamená 1610 ujetých kilometrů. A myslím, že to bylo tak, že mi
v roce s 16 na konci stačilo, že jsem se dostal k číslu
s 16 na začátku, a pak už jsem se na ježdění v podzimních
plískanicích vykašlal. Přitom jsem do kola investoval dost peněz (kompletní
výměna obou brzd, kazety, řetězu, lanek a bovdenů, servis přední vidlice, nábojů
a středu…). S běháním to vypadalo mnohem lépe. Jednak jsem místo
v dubnu začal už koncem března, a také bylo na jaře zřejmě lepší počasí.
Pak ovšem přišel olympijský výpadek přes půlku srpna a brzký podzimní konec.
Zatímco předchozí rok jsem víceméně pravidelně běhal až do půlky listopadu,
v roce 2016 mi to vydrželo jen do konce září. Dvakrát jsem ještě vyrazil
v říjnu a úplně naposledy 1. listopadu. Ale i tak to znamená, že jsem se
proběhl šestačtyřicetkrát, což je nárůst o čtveřici výběhů. A navíc jsem si
poprvé v životě i zazávodil. Běžně se proběhnu jen asi na půl hodiny. Jsem
si jist, že 10 km v kuse jsem nikdy neběžel. Vydržím to? Toť otázka. Abych
si ji zodpověděl, přihlásil jsem se do druhého ročníku závodu City Run Jičín a
28. května v 18:15 jsem s pár stovkami dalších vyběhl. Běželo se
chvíli po pořádném lijáku, ale už jen za drobného deště. Na asfaltu to trochu
klouzalo a z dalších stezek jsem měl bláto až na zádech. Optimisticky jsem
doufal v čas kolem jedné hodiny, 51 minut a 15,6 sekundy naměřených
v cíli mě docela překvapilo. Zřejmě můj předpoklad, že má obvyklá běžecká
trasa je zhruba pětikilometrová, není zrovna přesný. Ale přeměřit jsem si ji
nevyrazil. Na začátku a konci roku ještě dvacítka hodinových lekcí spinningu,
coby má jediná zimní sportovní aktivita. Jako divák jsem ještě zavítal na trať
11. ročníku Jičínské 50 a jičínskou zastávku cyklokrosového Toi Toi Cupu.
Filmovou úrodu roku už jsem shrnul, totéž platí pro výběr nejlepších přečtených knih a navštívené koncerty a další hudební akce jsem
okomentoval dvakrát tady a tady. Zbývá se tedy už jen zmínit o zbytku hudební
úrody. Tu stále konzumuji převážně streamováním z Google Play. Rok 2016
bych klidně mohl označit za rok thrash metalu. Skoro všichni, kdo v žánru něco
znamenají, vydali nové album. Snad jen Kreator a OverKill si vydavatelé nechali
na začátek dalšího roku. Osobně z této přebohaté úrody nejvýše hodnotím
alba Megadeth: Dystopia a Death Angel: The Evil Divide. Ale třeba
bezejmenná novinka Flotsam and Jetsam
tam k poslechu není. Další mnou oblíbená spousta hudby znamená kapely se
zpěvačkami. Tady určitě vede Tarja, která zvládla vydat rovnou dvě alba. Kromě
ní jsem dost poslouchal i novinky, které vydaly skupiny Epica, Delain a Blues
Pills. Líbí se mi ovšem i novinka The
Rolling Stones: Blue & Lonesome, možná i protože jsem od nich takovéto
album nečekal. A když je dost času, je tam spousta dlouhých živáků či výběrů.
Například alba z pozůstalosti vydavatelství Noise Records (Helloween,
Kamelot, Kreator, Grave Digger, Running Wild, Skyclad, Sinner, Tankard). Tenhle
text vzniká za zvuku živáku Dirkschneider:
Live – Back to the Roots. A samozřejmě si nepouštím jen metal, často mám
náladu na něco úplně jiného.
Nových alba si už moc nekupuji. Část z těch výjimek se pojí s aktuálně
navštívenými koncerty – Arakain:
Arakadabra, Arakain / Dymytry: Live
2016, Sebastien: Dark Chambers of
Déjà Vu, Helloween: My God-Given Right,
Avantasia: Ghostlights, Ignite: A War Against You, Serenity: Codex Atlanticus a částečně Phantasma: The Deviant Hearts. Z dalších
novinek to jsou už výše jmenované Tarja:
The Shadow Self a Delain: Moonbathers.
Pak už je to jen několik pár let starších alb – Cynic: Kindly Bent to Free Us, OverKill:
White Devil Armory, The Scintilla
Project: The Hybrid a Deep Purple:
Now What?! Zbývá už jen pár nahrávek ze začátku století – Engine: Superholic a Avantasia: The Metal Opera Part I & II.
Hudební DVD mi přibylo jedno, kompilaci Masters
of Rock 15‘ jsem vyhrál v soutěži magazínu Spark. Trojice koncertů na
Blu-ray discích je pak čistě progresivní – Dream
Theater: Breaking the Fourth Wall, Flying
Colors: Second Flight a Rush: Time
Machine 2011. Samá vysoká kvalita.
Teď už vyhlížím, co mi přinese rok 2017.
Žádné komentáře:
Okomentovat