Televizor Sharp Aquos LC-46DH77E jsem si koupil v roce 2009 a
bylo to mé největší internetové nákupní dobrodružství. Doprava z Paříže
sice tehdy vyšla na 1.862 Kč, ale i tak jsem výrazně ušetřil oproti nákupu
téhož modelu v ČR. A reklamaci jsem naštěstí nikdy nemusel řešit. Dosud
fungoval k mé plné spokojenosti, ale přece jen máme rok 2018 a za těch
devět let šel vývoj mílovými kroky kupředu. Televizory jsou dnes chytré,
úsporné, připravené na novou normu DVB-T2 ve standardu H.265 (HEVC), mají ultra
vysoké rozlišení (UHD), většinou jsou vybavené i satelitním přijímačem, schopné
nahrávat a přehrávat soubory z připojených pamětí USB... A pokud jsem si
chtěl koupit novou televizi právě letos, dávalo mi smysl to stihnout ještě před
začátkem Olympiády.
 |
| Sharp a spol. na jaře 2010 |
A tak jsem se pustil do procházení mnoha zákrut současné televizní
nabídky. Věděl jsem přitom, že se finančně musím držet při zemi. Na televizi
koukám asi ze 2,5 metrů. Tomu odpovídá zhruba úhlopříčka 55 až 58 palců (139 až
146 cm) pro sledování obrazu ve vysokém rozlišení. Pro potřeby obrazu
v UHD se dostávám až do oblasti finančního nedohledna. Přesto dnes téměř
všechny trochu lépe vybavené modely televizorů disponují právě UHD rozlišením,
takže jsem ho bral za dané.
Co se tedy za rozumnou cenu nabízelo? Televizory
s úhlopříčkou 55“ od značek jako JVC, Hitachi či Sencor. Mírně jsem
favorizoval JVC, která standardně nabízí 42-měsíční záruku a servis u zákazníka
doma. Jenže v dnešním globalizovaném světě už to dávno není ona původní
japonská kvalita. Televizory značek JVC, Hitachi, Toshiba, Finlux a mnoha
dalších totiž vyrábí turecká firma Vestel, která prostě skupuje zvučné značky
výrobců, kteří už vlastní produkci televizorů zabalili. Další možností bylo
přesunout se k úhlopříčce 49“ (123 cm) a dostat se k výrobkům
tradičních značek typu LG, Samsung a dalších. Ostatně by to bylo o tři palce
více, než jsem měl (ale vzhledem k zmiňovanému UHD rozlišení mi ten nárůst
přišel malý a změna by mohla být spíše k horšímu). Nakonec jsem se rozhodl
podívat až k cenovkám blížícím se ke dvaceti tisícům, kde už by se dal
najít nějaký hůře vybavený Philips, Panasonic či výše jmenovaní Korejci.
Ale pak se ozvala mamka, že mi na novou televizi přidá. Ha,
všechno zahodit a pokročit o patro výš. Mé volební dilema tak nakonec příznačně
vrcholilo v pátek 12. a sobotu 13. ledna. A musím přiznat, že volba
prezidenta proti tomu byla brnkačka. Tam stejně nebylo z čeho vybírat.
Abych to zkrátil, nakonec jsem se dostal ke dvěma modelům značky LG, které se
daly koupit za zhruba 29 tisíc korun, a při stejném výrobci, ceně i úhlopříčce
už sotva mohly být odlišnější.
LG 55SJ810V je UHD LED televizor s bočním podsvícením,
zatímco LG 55EG9A7V je Full HD OLED televizor. Pro méně technicky zběhlé bych
to měl asi vysvětlit. UHD znamená, že obrazovka má fyzické rozlišení 3840 x
2160 bodů, zatímco jeho předchůdce Full HD disponuje pouze rozlišením 1920 x
1080 bodů. LED znamená podsvícení obrazových bodů LED diodami, zatímco OLED je
úplně jiná technologie, jejíž principy bych si tu netroufl rozebírat. Mezi její
výhody patří neexistence podsvícení (rozsvěcují se samotné obrazové body), díky
čemuž mohou být OLED displeje velmi tenké a hlavně na nich pak je černá opravdu
černá, ne šedá jako na tradičních LCD či LED modelech, kde i pod černou stále
prosvítá to zmiňované podsvícení. Mezi nevýhody patří cena (výroba těchto
displejů je technicky mnohem náročnější) a životnost (ale ta už je na
hodnotách, ze kterých si nehodlám dělat vrásky). Specifickou kategorií je
spotřeba, jejíž hodnoty jsou zřejmě zprůměrované či vypočítané. Převážně černý
obraz totiž znamená výrazně nižší spotřebu než převážně světlý obraz. Ale
v globálu bude spotřeba OLED vyšší (u výše porovnávaných modelů LG uvádí
spotřebu 78 W u LED modelu a 111 W u OLED; pro srovnání: můj letitý Sharp měl
na štítku hodnotu 220 W). Co se týče technologie, bral bych tedy rozhodně OLED.
Jenže kupovat v roce 2018 „jen“ Full HD televizor? Tak se nad
tím zamyslím. Zatímco HD vysílání už se u nás pomalu stalo realitou, UHD
vysílání podle všeho není v době životnosti právě kupovaného televizoru
pravděpodobné. Zatím ho nabízejí pouze disky UHD Blu-ray. Cena takového disku
startuje na 799 Kč (i když na mnoha místech se dají koupit levněji). Výběr
titulů je zatím stále žalostný, a skoro všechny mám doma na Blu-ray discích (s
výjimkou asi pěti novinek typu Dunkerk či Válka o planetu opic). Takže bych si
za velké peníze mohl znovu koupit Mafiány, Blade Runnera a další klasiky. Navíc
jsou (zatím?) všechny prodávány v kombu s klasickým Blu-rayem (tedy
bych si vždy kupoval i tu verzi, co už vlastním). K jejich přehrání je
samozřejmě potřeba UHD Blu-ray přehrávač (to máme zhruba 7 tisíc Kč). K přenosu
obsahu disku z přehrávače do televizoru je samozřejmě nutné pořídit kabel
HDMI s dostatečnou datovou propustností (dle značky klidně i přes 2 tisíce
Kč). A ten kabel vede přes AV přijímač (kabely jsou tedy potřeba dva), a obávám
se, že by bylo třeba vyměnit i ten (řekněme 11 tisíc Kč). Docela se ty náklady
kumulují, co? Řekněme, že si to všechno pořídím – co z toho budu mít?
Jednou, dvakrát ročně si pustím film v UHD. Přesunu kvůli tomu sedačku o
metr blíže k televizoru, abych byl ve vhodné pozorovací vzdálenosti pro
sledování obrazu v ultra vysokém rozlišení, a nastavím na nové sledovací
místo prostorový zvuk z 5.1 sestavy reproduktorů? Sotva. Takže přínos
ultra vysokého rozlišení hodím za hlavu a zbyde mi jen přínos HDR (vysoce
dynamický rozsah zobrazení). HDR je sice možná větším přínosem současné 4K
mánie než samotné rozlišení, ale už z toho jak jsem to podal, je asi jasné, že se mi zdá, že
náklady jsou tak vysoké, že mi to (zatím) nedává smysl.
Jediným producentem televizních OLED displejů je firma LG. Ta je
dodává dalším výrobcům (Panasonic, Philips, Sony… až po Loewe či Bang &
Olufsen), kteří už si vyrobí televizní skříň a hlavně obslužný software.
Velikost startuje na 55“ (139 cm) a rozlišení je vždy UHD. Jedinou výjimkou je
právě ten pětapadesátipalcový panel v rozlišení Full HD, který si ovšem LG
nechalo pro sebe a aktuálně ho montuje do jediného modelu se složitým označením LG 55EG9A7V. Takže na dnešním přeplněném televizním trhu je to vlastně taková
rarita – televizor, který na trhu nemá jediného přímého konkurenta. A na to já
slyším, už jsem si na prošlapávače slepých uliček hrál několikrát, takže jsem
do toho šel i tentokrát.
Za 28.990 Kč zakoupeno v jičínském Expertu, k tomu
poplatek za likvidaci historického elektrozařízení 203,36 Kč (ano, podle
stávající legislativy si platíme při nákupu elektrospotřebiče jeho budoucí
recyklaci), 2.999 Kč prodloužená záruka na pět let a 149 Kč za dopravu domů
včetně odvozu starého Sharpa. Olympiáda může začít!
 |
| Češi, do toho! |
Žádné komentáře:
Okomentovat