Po dvou letech koncertního půstu bych jel málem na cokoliv, ale shodou okolností jedním z prvních větších koncertů zahraničních kapel bylo turné Double the Metal, které spojilo čistě ženské bandy Nervosa a Burning Witches. Ani tohle turné nemělo jednoduchou genezi. Původně se ostatně jmenovalo Double the Thrash a jeho headlinery byly kapely Nervosa a Warbringer. Už v této fázi se počítalo s předkapelami Warfect a SystemHouse33. Na trase byly dvě zastávky v ČR: v sobotu 26. března ve zlínském klubu Masters of Rock Café a o den později v žižkovském klubu Nová Chmelnice. Netuším, co přesně se stalo v táboře kalifornských Warbringer, každopádně svou účast odpískali s odůvodněním „zdravotními problémy“. A když jejich místo zaujaly divoženky Burning Witches, přestal dávat smysl původní název turné, který se okamžitě změnil. Další problémy nastaly v Praze, kde klub Nová Chmelnice patří k podnikům, které nepřežily kovidové zákazy kultury. Akce zůstala na Žižkově, ale v klubu Storm. 26. března se po dvou letech nucené pauzy šel v Jičíně pochod Rumcajs, takže výlet do Zlína nepřipadal v úvahu. Náhodou jsem měl volný víkend, takže jsem se v sobotu prošel Českým rájem a v neděli vyrazil do pražských Letňan na cyklistický veletrh For Bikes a večer do žižkovského klubu Storm.
Klub Storm a cyklostezka
(jediná vlastnoručně pořízená fotka v tomto příspěvku)
Ve Stormu jsem nikdy nebyl.
Pořadatelé uváděli, že vstup bude pouze vchodem z cyklostezky pod
Vítkovem. Na místě se ukázalo, že bych to v pohodě zvládl i bez té
přípravy v Letňanech. 😊 První kapela začínala hrát v 19 hodin (a rád
bych věděl, kde přišli na svůj název). SystemHouse33 je groove-thrashová
kapela z Bombaje. Zpěvák v tričku Pantera, turné v USA jako
předkapela Soulfly, což jsou nejlepší indicie, odkud vítr vane. Sympatická
indická čtveřice byla sice lepší než většina neznámých předkapel, ale ani jedna
jejich píseň mi neutkvěla v paměti. Švédové Warfect už jsou jiná
liga, a v sále byli diváci, kteří přišli vyloženě na ně. Melodický thrash
s přehledem hrnou ve třech. Zpěvák a kytarista Fredrik Wester měl tričko
Exodus, takže se dalo čekat, že jeho srdce tepe v rytmu klasického thrashmetalu.
Fotku basáka Krise Wallstroma bych dal do encyklopedie k heslu švédský metalista.
Pecky typu Left to Rot, Pestilence či Hail Caesar už mají
na to v hlavě nějakou dobu vydržet. Koncert se slušně rozjel už před
hlavním chodem.
SystemHouse33
Švýcarské metalistky Burning Witches vypálily svůj eponymní debut v roce 2017 a ihned strmě
stoupaly na metalové scéně. Hned po druhém albu se jim sice změnila sestava,
když kytaristka Sonia Nusselder odešla do kapely Crypta (viz dále) a zpěvačka Seraina
Telli dala přednost vlastní kapele Dead Venus. Od roku 2019 třímá mikrofon
holandská zpěvačka Laura Guldemond. Ale tím, kdo pevně třímá v rukou opratě
této smečky, je rozhodně kytaristka Romana Kalkuhl. Jejich klasický heavy/power
metal šlape jako hodinky a rozhodně jsem neměl problém skákat, jak na mě Laura
blýskala piercingem v pupíku. Setlist už si nepamatuji, ale rozhodně
zazněly hity We Stand as One, The Witch of the North, Hexenhammer
či kapelní hymna Burning Witches. Přiznávám, že se mi víc líbil zpěv předchozí
zpěvačky, ale Laura mě naživo rozhodně přesvědčila, že je stejně dobrá.
Burning Witches
Brazilská Nervosa je
na scéně ještě o pět let déle. Od začátku hrála hodně naštvaný thrash/death
metal. Kromě krátkého rozjezdu se dvěma kytarami hrála kapela celou dobu ve
třech. Když v roce 2020 odešly zpívající baskytaristka Fernanda Lira a bubenice
Luana Dametto (které okamžitě rozjely vlastní kapelu Crypta), zůstala už dávno
jediná zakládající členka, kytaristka Prika Amaral sama. A zřejmě usoudila, že
si za těch deset let udělala na scéně jméno, takže se nemusí po spoluhráčkách
rozhlížet jen doma v Brazílii. Takže do mikrofonu teď řve Španělka, která
si říká Diva Satanica, basu drtí Italka Mia Wallace a bubenice Eleni Nota
pochází z Řecka. Pořád to hrnou maximálně na sílu a možná ještě trochu
toho deathu navíc přidaly (možná už by se ty přívlastky měly psát obráceně jako
death/thrash). Diva Satanica dobře zvládala roli extrémní frontmanky, rytmická
sekce jela pořád na plné obrátky a snad jediná výtka směřuje k samotné Price.
Pódium ve Stormu bylo asi malé, každopádně měla svoji sadu pedálů umístěnou
úplně na straně pódia, takže kdykoli začala brousit něco hodně zajímavého, byla
vlastně z půlky schovaná za sloupem. Některé z písní, které určitě
zazněly: People of the Abyss, Genocidal Command, Into Moshpit,
Blood Eagle, Under Ruins a samozřejmě titulní píseň aktuálního alba
Perpetual Chaos (ne, nejsou to zrovna veselé kopy, ale to by k jejich
muzice ani nepasovalo). Sice je to o dost tvrdší, než hudba, kterou běžně
poslouchám, ale docela jim držím palce, ať jim nasazení i sestava vydrží.
Naživo to každopádně funguje lépe než z desek.
Double the Metal Tour 2022 program
Celkově koncert předčil má
očekávání. I když kovidová opatření ještě zcela nepominula, tady si z toho
nikdo nic nedělal. Zpěvák Indů se pohyboval po klubu celou dobu, Lauru Guldemond
jsem viděl u stánku s merchem, jak se tam někomu podepisovala, a když si z respiračních
onemocnění nedělají hlavu ani potenciálně nejohroženější vokalisté, tak už bylo
asi opravdu na čase tohle zdravotnické šílenství ukončit. Viděl jsem fotky ze
Zlína a zcela dle očekávání tam byla přinejmenším dvojnásobná divácká účast.
Skoro se divím, že ještě někdo ty kapely tahá i do Prahy. I když to mám výrazně
blíž.
4. května jsem původně hodlal
strávit v zajetí filmů při závěrečném dnu festivalu Febiofest, ale
najednou jsem někde na internetu narazil na informaci, že se od dvaceti hodin
koná v Rock Café akce nazvaná Queen of Metal Night. Sestava kapel:
Tezaura, Wishmasters a Surma. Tři české kapely se zpěvačkami v čele. Všechny
znám, od těch prvních dvou mám i nějaké hudební nahrávky doma, žádnou jsem
nikdy neviděl naživo. No neber to, za tři stovky. Takže jsem oželel ukrajinský němý film s živým doprovodem, večeři nahradil bagetou a ve 20 hodin jsem
byl na místě (kde ještě ani nepouštěli diváky do sálu). A jelikož Tezaura měla při
zvučení velké technické potíže, začalo se asi o tři čtvrtě hodiny později. To
jsem se klidně mohl normálně najíst. ☹
Queen of Metal Night plakát
O brněnské kapele Tezaura
vím od roku 2013, kdy vydala album Unleash the Butterflies. Stejně jako
o tři roky novější EP Heartcore ho mám doma v digitální formě z nějaké
kapelní crowdfundingové kampaně (dávno netuším, o co šlo). Kapela si potrpí na
přezdívky, takže zpěvačka si říká Lorieneta (nebo naštěstí zkráceně Lori),
kytarista je Nemo, a možná, že kdybych se trochu snažil, našel bych i basáka a
bubeníka. Kapela naštěstí snahu o dokonalý zvuk vzdala, jinak by asi vůbec
nehráli, ale pořád jim do toho něco bručelo. Lori si zřejmě nejvíc uličnicky
užívala novou píseň Scarecrows, kde titul běžně řve basák, ale tady
neměl funkční mikrofon, takže to musela zvládat sama (což má dle jejích
vlastních slov jinak zakázané). A proč nemají těch nových písní víc? Zatímco většina
kapel neměla dva roky co dělat, takže skládali jak diví, kapelní skladatel Nemo
je povoláním doktor a poslední dva roky žádné volno neměl. Třeba teď přijdou lepší
časy…
Tezaura
Kapela Wishmasters
vznikla v Jaroměři v roce 2007 jako revivalová skupina hrající písně
finských hvězd symfonického metalu Nightwish. Pak si postavili vlastní
nahrávací studio, vrhli se na původní tvorbu a v roce 2014 vydali debut Beatrice.
V roce 2017 natočili druhé album, k němu i videoklip, načež od nich
odešla zpěvačka. Kapela to ovšem nezabalila, na jaře 2018 se její novou
zpěvačkou stala Italka Shirley Tracanna, se kterou přetočili album i videoklip,
takže druhé album Afterworld vyšlo na podzim 2018. A to jsem si nejen
koupil, ale slyšel jsem ho určitě víckrát, než poslední dvě alba Nightwish
dohromady. Slušný pokrok, ne? Během kovidového blázince vydali singl Wasteland,
na dalším albu se intenzivně maká. A zase bude koncepční. Jestli na něm budou
pecky kalibru City of Emrei, tak o ně nemám strach. Možná jsem to moc
nečekal, ale naživo hrají i písně z debutu. A na rozdíl od Tezaury už měli
i perfektní zvuk, takže spokojenost na maximu.
Wishmasters
Surma je kapela, kterou založila zpěvačka Viktorie Surmová
se svým přítelem, kterým je kytarista faerské kapely Týr Heri Joensen. Na basu hraje
Nizozemec a za bicími sedí Rus (dříve hrával v tamní Arkoně). Mezinárodní
sestava se vším všudy. A podepsali smlouvu s americkým hudebním
vydavatelstvím Metal Blade. Hudebně velmi dobré, Viktorie je výborná zpěvačka,
ale pořád z nich nějak nejsem na větvi. Jejich debut The Light Within
jsem slyšel jednou, videoklipy viděl také asi všechny, ale stejně mě první dvě
kapely tohoto večera bavily víc.
Surma
P.S.: Fotky nakradeny z kapelních
facebookových profilů. Kdo tam nic z pražského koncertu nedal, tak tu
prostě není.
Žádné komentáře:
Okomentovat