V roce 2023 jsem na plátnech kin viděl 34 filmů a stálo mě to 5 166 Kč (průměrná cena vstupenky se tedy blíží 152 Kč). Šest filmů jsem viděl v pražských kinech: dva v Lucerně (KaprKód a Oběť) a po jednom ve Světozoru (On se bojí), IMAXu (Oppenheimer), Pilotů (FAMU Four) a Oku (Jagna). Zbývajících 28 projekcí připadá na domovský biograf Český ráj, který 16. prosince 2023 oslavil přesně 100 let od svého otevření. Slavilo se celý týden. Vždycky, když se mělo hrát něco zajímavého, byl jsem v zaměstnání. Jen toho 16. večer jsem si nenechal ujít zážitek jménem Kinoautomat: Člověk a jeho dům (za 200 Kč).
Plakáty všech 34 filmů
Desítka nejlepších filmů
(projekcí):
Plakát filmu KaprKód
1.
KaprKód –
dohánění restů z roku 2022 na začátku roku nasadilo laťku do výšky, kterou
pokořila jedině půlhodinová Electra
2.
Zabijáci rozkvetlého měsíce – Martin Scorsese patří k mým nejoblíbenějším
režisérům, a ani nejdelší film roku má očekávání nezklamal
3.
Ziggy Stardust
& The Spiders from Mars – koncertní záznam poslední show, kterou před
padesáti lety odehrál David Bowie jako Ziggy Stardust, sice není v pravém
slova smyslu filmem, ale jsem rád, že jsem ho mohl vidět ve velkém
4.
Oppenheimer –
pražský IMAX byl široko daleko jediný sál, kde největší film roku šlo vidět
tak, jak ho autor zamýšlel, a rozhodně to za ten výlet stálo
5.
Minulé životy – korejsko-americká
romance byla hitem festivalu Sundance a ukazuje, že ani moderní nezávislá
tvorba nemusí být divácky náročná
6.
Doručovací služba čarodějky Kiki – animovanou pohádku z roku 1989 už jsem sice viděl, ale
její zopakování v kinosále mi přišlo jako dobrý nápad
7.
John Wick: Kapitola 4 – sice nepatřím k fanouškům seriálů, zvlášť když jsou jejich
díly čím dál delší, ale výjimka potvrdila pravidlo
8.
FAMU Four – čtyři
filmy studentů FAMU zabraly dohromady hodinu a hlavně závěrečná půlhodinová
Electra tomuto pásmu zajistila místo v tomto mém seznamu
9.
Srdce dubu –
francouzský přírodopisný dokument bez jakéhokoli komentáře oplýval řadou
opravdu úžasných záběrů
10. Tonda, Slávka a kouzelné světlo – předposlední den
roku se do žebříčku dostal nejlepší český celovečerní film roku 2023, pro změnu
animovaný (ne dokument, jako v roce předcházejícím)
Plakát filmu Electra
Nejlepším filmem roku 2023
bez ohledu na kategorie bych vyhlásil film Electra. Režisérka Daria Kaščejevová
pochází z Tádžikistánu a studuje animaci na pražské FAMU. Už za předchozí
studentský film Dcera posbírala řadu filmových cen, včetně Studentského Oscara.
Teď si vzala za základ nelehké téma v psychologii známé jako Elektřin
komplex a vytvořila z něj „půlhodinový velkofilm“ (údaje o délce se na
internetu pohybují v rozmezí 25 až 30 minut, já jsem v kině stopky
nepouštěl). Střídá několik animačních technik včetně pixilace, takže ve filmu
používá i čtyři herce. Gejzír nápadů mě dokázal strhnout a hned po skončení
projekce jsem to chtěl vidět znovu. A to se mi nestává moc často.
Výrazným trendem současné
(zejména americké) kinematografie je délka filmů bobtnající k hranicím
únosnosti. Jen z toho, co jsem viděl: Zabijáci rozkvetlého měsíce – 206
minut, Babylon – 189 minut, Oppenheimer – 180 minut, On se bojí – 179 minut,
John Wick: Kapitola 4 – 169 minut. Smutným stvrzením tohoto fenoménu se stal
Napoleon Ridleyho Scotta. Do kin šel sice v délce 158 minut, ale působil
dojmem, že je v něm leccos uspěcháno a vynecháno. Ostatně režisérský
sestřih filmu, který bude uveden na streamovacích platformách, má mít délku
kolem 250 minut (a to je sakra rozdíl).
Novinkou v naší
distribuci se stal projekt Tady Vary nabízející jednu návštěvu kina měsíčně ve
zvýhodněném předplatném. Navíc přináší přenos z pražského kina Světozor,
exkluzivní rozhovory s tvůrci filmů (či pro projekt speciálně natočené zdravice).
Začal francouzskými snímky Anatomie pádu a Umění jíst a milovat. K tomu
prvnímu bylo trochu vtipné poslouchat německou herečku Sandru Hüllerovou ve
francouzštině a hned poté francouzskou scenáristku a režisérku Justine
Trietovou v angličtině, ale aspoň bylo vidět, že se nedomlouvaly. Pak
ovšem přišel Scottův Napoleon, na kterého bych jinak nešel (a o moc bych
nepřišel). Navíc s těmi jejich úvody pořád vyhlížím, jestli do kin
nepošlou třeba i nějaký film s délkou pod dvě hodiny.
Nabídku nových filmů
v kinech navíc doplňují obnovené premiéry či speciální uvedení filmů
starých, kde je to často sázka na jistotu (ostatně jich většina je v mém
výše uvedeném žebříčku). Takže jsem viděl původní animovanou disneyovku 101 dalmatinů (1961) uvedenou v rámci oslav 100 let společnosti Disney (kterou
až úplně na konci roku vyšťouchl z mého top 10 český animovaný film),
první interaktivní film Kinoautomat: Člověk a jeho dům (1967) v rámci
oslav 100 let jičínského biografu, koncertní záznam Ziggy Stardust & The
Spiders from Mars (1979) a japonskou animovanou pohádku Doručovací služba čarodějky Kiki (1989).
Samozřejmě jsem celou řadu
potenciálně zajímavých filmů prošvihnul. Začnu japonskou produkcí. Nestihl jsem
jedinou jičínskou projekci anime Suzume, ani jednu ze dvou projekcí monstr akce
Gozilla Minus One, a nepočítaně projekcí posledního animovaného filmu Hajaa
Mijazakiho Chlapec a volavka. Ze zbytku bych jmenoval třeba australský „horor
roku“ Mluv se mnou, americkou komediální rekonstrukci skutečného případu Peníze těch tupců nebo maďarskou animovanou sci-fi White Plastic Sky.
Vydávání filmů na discích už
je v podstatě minulostí, takže udržuji konstantní přísun v podobě tří
filmů ročně. Za rok 2023 to byly filmy Ukradená vzducholoď, Fabelmanovi a 12 opic. Mají něco společného? Ano, natočili je tři z nejlepších režisérů
vůbec: Karel Zeman, Steven Spielberg a Terry Gilliam.
Mé nové Blu-ray disky
Nejlepším filmem, který jsem
viděl v televizi, klidně vyhlásím dvacetiminutový studentský film Atestace
Jana Hechta. Filmové dno, které jsem z vlastní blbosti přetrpěl, také
tvořily převážně domácí tituly: „komedie“ Zbožňovaný, halucinační trip Lidi krve, experiment Osobní život díry, podobenství Jarmareční bouda a televizní
protidrogová agitka Cesta do tmy. Všechno strašná ztráta času.
Tak schválně, co mě čeká
v roce 2024?
Žádné komentáře:
Okomentovat