Rok 2023 jsem zahájil sportovně. 1. ledna jsem za hodinu a půl uběhl 15,96 km. A schválně jsem se to nesnažil dotáhnout na 16, abych po zbytek roku nebyl otrokem čísel. Poklid začátku roku dostal značnou trhlinu 17. ledna, když mi od Petra Chaloupky přišel e-mail s hlasováním, zda v dubnu vyrazit na kole na Havaj nebo do Spojených arabských emirátů. Myslel jsem si, že jsem s exotickou cyklistikou už skončil, ale Havaj na kole? Tak jsem pár dní zkoušel, jestli mi to projde v práci. A když překvapivě prošlo, už bylo vlastně rozhodnuto. Nebo jsem měl říci, že jsem to jen zkoušel, a zůstat doma? Spojené arabské emiráty v hlasování nedostaly ani jeden hlas, takže naprosto jednoznačný výsledek. Termín se sice ještě o pár dní změnil, ale i tak mi to v zaměstnání procházelo.
Moje kolo na druhém konci světa |
Zimní přípravu jsem
cyklistice nijak neuzpůsobil. Každé pondělí večer hodina spinningu a půlhodina
posilování. Když jsem měl volno a počasí dovolilo, chodil jsem běhat. Do toho
teoretická příprava na dovolenou. Na chvíli jsem si pohrával s myšlenkou
koupě nového kola, ale pak mi došlo, že se nechci bát o fungl nové kolo, které
bych nejspíš sotva stihl zajet, takže poletím se starým (ročník 2011). Do 10.
dubna jsem měl naběháno 352 km (22. února jsem si dokonce dal půlmaraton: 21,06
km v čase 1:56:23).
Můj běh 22. února 2023 |
13. dubna nás 13 odletělo na
druhou stranu světa (časový posun o 12 hodin), takže nic pro pověrčivé. Sice
jsme neměli v plánu najezdit na Havaji tisíc kilometrů jako
v počátcích projektu 6x 1000, ale říkal jsem si, že 500 km stačí. Zároveň
jsem toto číslo bral jako minimální vzdálenost, kvůli které má cenu řešit
všechny ty problémy s taháním kola přes půl světa. Věděl jsem, že Havaj je
nejdeštivější stát USA, takže tahle dovolená nebude úplně na pohodu. Ale
problémů byla celá řada. Nejdříve důkladné seznámení s fenoménem jménem
pásmová nemoc. Pak všudypřítomné chlazené nápoje, ze kterých jsem nastydl,
takže jsem se z toho vyhrabával ještě týden po návratu domů. Pak
neuvěřitelné ceny skoro všeho, takže jsme se místo v restauracích bohužel
stravovali tím, co jsme potkali v supermarketu. A tam jsem nedokázal
nakoupit tak, aby můj kalorický příjem odpovídal výdeji. Nakonec jsem na Havaji
na kole najezdil 492 km. Nic moc, a asi mi to za všechny ty problémy ani
nestálo.
Po této cyklistické etapě jsem měl k večeři polévku v thajské jídelně |
V květnu jsem zjistil,
že mi to vůbec neběhá. Energie mi citelně docházela už někde na 10., 11.
kilometru. Bolela mě lýtka (to pro mne byla úplná běžecká novinka). Objednal
jsem se na převážení na zařízení InBody 270 a výsledky mě moc nepřekvapily, jen
jsem je měl černé na bílém. Asi by bylo dobře, že jsem shodil 3,2 kg váhy a
procento tělesného tuku mi kleslo o 0,9%, kdyby v tom nebyl ten úbytek
rovného kilogramu kosterních svalů. Ano, to jsou ty nevítané následky
kalorického deficitu. V sobotu 13. května jsem ovšem dokázal uběhnout 17
km a neumřel jsem při tom, tak jsem se přihlásil na půlmaraton, který se běžel týden
poté. Za normálních okolností bych neblbnul a přihlásil se na desítku, ale
v pondělí 22. května jsem odjížděl na 12 dní do lázní, tak mě tam snad
dají dohromady…
Trasa půlmaratonu se mi
nelíbila na první pohled. Ta „cílová rovinka“ přes Ostružno a Březinu do Jičína
bude dost nekonečná. Navíc jsme tentokrát nestartovali všichni najednou, aby se
na nás vytrvalce nemuselo v cíli tak dlouho čekat. Start půlmaratonu byl
ve 14:45 a běžci na trasách 5 a 10 km vybíhali v 15:15. Jelikož nás na
půlmaraton bylo přihlášených 20, učinil jsem naprosto pitomé rozhodnutí, že
nebudu při úvodním proběhnutí centrem zbytečně zdržovat dopravu a poběžím s těmi
rychlíky vepředu. Chvilka startovního tempa kilometr za 3:30 mi sice dlouho
nevydržela, ale tak nějak jsem po první dva kilometry držel tempo pod 4:50, což
by byl naprosto šílený start, i kdybych byl v kondici. A přitom jsem
věděl, že jsem na tom fyzicky podstatně hůř než v březnu. ☹
Aspoň že všechny oba kopce byly hned na začátku. Po 4,57 km jsem u Zebína ve
výšce 320 metrů n.m. a to je pro celou trasu nejvýše. Mezi Zebínem a Čeřovkou je
po 5,67 km první občerstvovací stanice, kde do sebe kopnu panáka ionťáku a
pokračuji. Čeřovka je naštěstí trochu nižší, takže po 6,31 km (nadmořská výška
309 metrů) mám oba kopce za sebou.
Půlmaraton 20. května 2023 |
Prvních 9 km jsem zvládl za
46 minut, takže jsem si mohl oddechnout. Tady se naše trasa oddělovala od té,
co běželi nejen běžci na desetikilometrové trati, ale dokonce i na pětikilometrové.
A opravdu jsem nestál o to, aby mě předběhnul někdo, kdo vyběhl půl hodiny po
mně. Po 10,46 km jsem byl u druhé občerstvovací stanice. Ta byla na rozcestí,
kde jsme odbočovali po polní cestě podél letiště, a ještě jednou ji využijeme,
až se budeme „řítit“ do cíle. Tempo jsem měl ještě pořád někde kolem 5:30 a už
cesta k otočce na silnici kus za Ostružnem mi připadala nekonečná. Po 15,2
km jsem tedy oběhl kužel na silnici a další kilometr zjišťoval, že přece jen ještě
běží pět lidí za mnou. Rovinka k Jičínu byla přesně tak nekonečná, jak
jsem se obával. Po 18,89 km jsem potřetí zastavil na občerstvovací stanici, a
sám jsem byl zvědav, zda se ještě dokážu rozeběhnout. Kupodivu ano. Moje tempo
už se blížilo spíš šestce a ani na cílovém Lidickém náměstí jsem se pod 5:30
nedostal. To samozřejmě byly očekávatelné následky přepáleného startu. Oficiální
čas 1:53:02, 14. místo (a moje hodinky ukazovaly vzdálenost 21,01 km). Třináctý
doběhl za 1:47:30, takže odtud pramenil můj dojem, že běžím sám. Pět a půl
minuty je pořádná díra. Čas ani pořadí pro mne nemají žádný význam. Z mé
strany to bylo pouze o vůli závod dokončit. Časem jsem sice byl lepší než toho
22. února, kdy jsem to také běžel celé na pohodu a měl v tom kopce, díky
kterým jsem měl v nohou o více než sto výškových metrů více, ale asi nikdy
jsem si při běhu nepřipadal tak bídně, jako při tomto závodu. (Ostatně na všech
fotkách ze závodu vypadám jako těsně před smrtí, takže jsem se rozhodl sem
žádnou nedat.)
Merida Silex 700 hned po zakoupení |
Delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou
koupě gravelového kola. Tedy kategorie tak moderní, že byla rovnou i
nedostatkovou. Třeba Merida prodávala skladová kola předchozích modelových
roků, dokud se u těch nových neobjevilo „v prodeji od 13. července“. Zase
třináctého? Divný rok. Každopádně jsem si tedy 13. července koupil kolo Merida
Silex 700 červené barvy. A jelikož jsem celé léto strávil v práci, tak
jsem ho do konce měsíce stihl projet třikrát (a v srpnu dvakrát). V srpnu
jsem si ještě koupil cyklistický radar, což je doplněk, který jsem vlastně
potřeboval už dávno, jen jsem o tom nevěděl. Rozhodně doporučuji každému
cyklistovi! (V srpnu jsem také na pár týdnů přestal s veškerým sportem, dokud nahoře v řízení počasí zase nedostali aspoň trochu rozum.) Trochu více jsem začal jezdit až v září, ale nikdy nešlo o nic
dlouhého. Jen odpolední projížďky po okolí do třech hodin času. 7. října jsem
se na něm projel naposledy, kolo umyl a uložil k zimnímu spánku do jara
2024.
Odpolední vyjížďka 10. září 2023 |
Přes zimu tradičně kašlu na
kolo (kola) a stávám se běžcem. 25. prosince jsem tedy vyběhl shodit trochu
kalorií ze štědrovečerní večeře. Pak jsem vzal kalkulačku a zjistil, že mám
naběháno 784 km. Takže to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem si šel 28.
prosince zaběhnout zhruba stejnou dálku jako prvního ledna, abych to zakulatil.
Pak už jsem měl důvod, proč do konce roku nevyběhnout ještě jednou. Pokud jsem
se tedy na začátku roku snažil nebýt otrokem čísel, tak jsem na konci roku
zjistil, že to nefunguje.
Podtrženo, sečteno: v roce
2023 jsem najezdil na kole 1747 km (pro srovnání: v roce 2022 to bylo 1190
km), z toho 771 km na novém gravelu, naběhal jsem 800 km (2022: 633 km).
Takže všechny ukazatele kromě formy šly nahoru.
Ještě pár sportovních akcí,
kterých jsem se zúčastnil jako divák. Z Jičínské 50 jsem viděl jenom starty,
protože pak už jsem se připravoval na vlastní běžecký závod. Od 19. do 26.
srpna se v Jičíně konalo mistrovství světa v MTBO. Mistrovství světa
v čemkoliv jsem v Jičíně nikdy nečekal. Ale evidentně se našel
dostatečně obskurní sport, který dělá asi deset lidí, z toho tři Češi. O
orientačních závodech na horských kolech jsem poprvé slyšel koncem léta 2022,
kdy jsem zachytil první informace o chystané události. A protože jeden závod na
rozdíl od běžné praxe pořadatelé udělali přímo ve městě, rozhodně se událost
nedala jen tak přehlédnout. Každopádně to byla zajímavá podívaná. Při vyhlášení
výsledků v zámeckém parku jsem několikrát slyšel i českou hymnu. Další
mistrovství světa v čemkoliv už v Jičíně nečekám. A v sobotu 14.
října se v Jičíně konal cyklokrosový závod v rámci Toi Toi Cupu.
Ideálně objednané počasí, kdy to juniory a dorostence nechali odjezdit za
sucha, teprve pak přišel lehký deštík, aby dospělí mohli předvést, jestli na
tom opravdu umějí jezdit.
MTBO v Jičíně (fotka z FB pořadatele) |
Žádné komentáře:
Okomentovat