Hudba 2022

Po dvou letech se na jaře 2022 opět začaly konat koncerty. Vyrazil jsem, hned jak to šlo. Už jsem tu ostatně publikoval příspěvky o koncertech jarních, letních i podzimních. A abych tento převažující „babinec“ dokončil, zbývá mi ještě druhý „zimní“ koncert Tarji, na kterém jsem byl 15. prosince ve Velké synagoze v Plzni. Byl to koncert v rámci turné Christmas Peace, které mělo jen v Česku pět zastávek. Viděl jsem fotky z Ostravy i Prahy, a (stejně jako nejspíš ve Zlíně) to byl úplně jiný zážitek než v Plzni a Olomouci. Tam jste přišli do vymrzlé synagogy / kostela, sedli jste si na lavici a hodinu a půl se snažili nezmrznout. A já pro jistotu dorazil o půl hodiny dříve. Tarju doprovázelo hudební trio ve složení elektrická kytara, klávesy a violoncello. Cellista Max Lilja měl na rukou bezprsté rukavice a na hlavě kulicha. Ty další dva hudebníky neznám, ale také nevypadali teplotně v pohodě. A Tarja se jako obvykle během koncertu dvakrát nepřevlékla, ale setrvala zjevně v tom nejteplejším, co si na šňůru vzala. Tu a tam se pár diváků zvedlo a odešlo, což bylo pravděpodobně způsobeno právě klimatem chladným i na „ledovou královnu“ z Finska.

 

Usedl jsem a začínám tuhnout

I když to byl koncert Tarji, začalo ho instrumentální trio samo. A v průběhu koncertu byly ještě další dvě instrumentálky, to jsou ty Tarjiny tradiční převlékací pauzy. Pak zaznělo několik verzí Ave Maria, přičemž poslední byla ta Tarjina verze. Se zbytkem toho asi nejde moc vymyslet. Takže zazněly očekávané tituly jako Pie Jesu, O Come, O Come, Emmanuel a O Tannenbaum… K tomu asi tři písně ve finštině. Na závěr Walking in the Air. Přídavek jediný: Tichá noc. Přesně tak, jak to píšu, Tarja ji celou odzpívala česky. Tedy ne, že by jí úplně rozuměl někdo, kdo tuhle píseň nezná, ale i tak klobouk dolů! Venku už byly všechny stánky se svařákem zavřené, tak jsem si šel rozmrazit nohy do sprchy na penzionu. Už jsem byl na jejím vánočním koncertě před čtyřmi lety, takže je to dilema. Koncert v akusticky nevhodně zvolené hale mě moc nechytil, tady v Plzni to mělo aspoň atmosféru. Dilema, které by mohl vyřešit jedině vánoční koncert v srpnu. 😊

 

Tarja – český plakát

Nějaké koncerty se konaly i v Jičíně, ale nic mi z nich neuvízlo v hlavě, takže jdeme dál. Novinky v mé bobtnající sbírce CD: Infected Rain: Ecdysis, Evergrey: A Heartless Portrait – The Orphean Testament, Hammerfall: Hammer of Dawn, James LaBrie: Beautiful Shade of Grey, Sabaton: The War to End All Wars, Blind Guardian: The God Machine, Nazareth: Surviving the Law, Eluveitie: Ategnatos, Derek Sherinian: Vortex, Pure Reason Revolution: Above Cirrus, eponymní alba skupin Ignite a Helloween, Ozzy Osbourne: Patient Number 9, Joe Lynn Turner: Belly of the Beast, Visions of Atlantis: Pirates a Devin Townsend: Lightwork. Zvlášť jsem si nechal následky povedených koncertů: Burning Witches: Burning Witches & Burning Alive, Persefone: Metanoia, Obscura: Diluvium a The Gentle Storm: The Diary.

 

Živáků tentokrát minimum: na DVD Marek Ztracený v O2 areně 2020 a Masters of Rock ’22 a na 2 BD Doro: Strong and Proud.

 

Každý pes, jiná ves

Zato se utěšeně rozrostla moje loni zahájená sbírka vinylů. Jsou v ní jak prověřené hudební klasiky (Arakain: Thrash the Trash, Jean-Michel Jarre: Zoolook, Progres 2: Třetí kniha džunglí, Meat Loaf: Bat Out of Hell, Flotsam and Jetsam: No Place for Disgrace, Jiří Schelinger a skupina Františka R. Čecha: …nám se líbí…, Olympic: Jedeme, jedeme, Motörhead: No Sleep ‘til Hammersmith), tak alba nová (Cathedral in Flames: Hang Me High & Bury Me Deep, Charlotte Wessels: Tales from Six Feet Under, Burning Witches: The Witch of the North, Dark Gamballe: Romance panenky a kladiva). A dokonce dvě alba vydaná na dvou vinylech, které se přehrávají rychlostí 45 otáček za minutu: Greenleaf: Hear the Rivers a Vladimír Mišík: Noční obraz.

 

Mezi vinylové speciality patří Devin Townsend: Snuggles – Beautiful Dream, který si Devin vydal sám, takže se dá koupit jen přes jeho webový obchod. Další je Nervosa: Perpetual Chaos označený jako „strictly limited edition“. Obchody ho neprodávají, ale na koncertě je mají. A největší krabice nakonec: živák Iced Earth: Alive in Athens nahraný v lednu 1999 na pěti LP včetně velkoformátové brožury s fotografiemi a plakátu.

 

Iced Earth po vybalení

Některé vinyly jsou vybaveny i kódem pro stažení alba v digitální podobě. Takže mám v MP3 stažené album Vladimíra Mišíka Noční obraz. Ale s debutem Arakainu to tak jednoduché není a je třeba dávat pozor. Tady je na výběr stažení ve formátech WAV a MP3. Pokud si někdo stáhne Thrash the Trash jen v kvalitnějším WAVu, dělá chybu. Je totiž radno stáhnout oboje. Vtip je v tom, že ve formátu WAV je k dispozici, co je na vinylu, tedy 9 písní. Zato v MP3 si stáhnete, co je na CD, tedy 15 písní. Jinak jsem si v digitální formě ještě stáhl album Postcards from Arkham: Oceanize, což je nečekaný vedlejší efekt jedné starší crowdfundingové kampaně.

 

Postcards from Arkham slaví 10 let na scéně

P.S.: Rok 2022 jsem zakončil se třemi vstupenkami na koncerty pořádané v roce 2023. Rok 2023 jsem zahájil pádným důvodem pro radikální omezení investic (nejen) do hudby v roce stávajícím.

Knihy 2022

Opět jen krátký výběr tří nejlepších knih, které jsem přečetl v roce 2022.

 

Milan Kundera: Nevědění

 

Předposlední román Milana Kundery byl sice napsán ve francouzštině, ale poprvé vyšel v roce 2000 ve Španělsku. Francouzský originál se vydání dočkal po řadě dalších překladů v roce 2003, čeština si musela počkat až do roku 2021. Příběh emigrantky Ireny, která se po sametové revoluci vrací z Paříže do Prahy, je nejen románem o emigraci a nemožnosti návratu z ní, ale i o paměti a o tom, co si nepamatujeme. Její příběh se prolíná s příběhem Josefa, dalšího emigranta, který přijel do Čech na otočku z Dánska, kde žije. Dvě postavy putující krajinou svého mládí stačí. Autor vyprávění vybrousil do tvaru diamantu, takže mu stačilo zhruba 126 stran. Pak v knize následují poznámka překladatelky (Anna Kareninová) a doslov (Sylvie Richterová). I celkových 152 stránek znamená jen tenkou knížečku. Méně je někdy více.

 

Edward St Aubyn: Patrick Melrose II

 

Anglický spisovatel Edward St Aubyn vydal v letech 1992 až 1994 silně autobiograficky zaměřenou trilogii, ve které své alter ego pojmenoval Patrick Melrose. Další dva díly vyšly v letech 2005 a 2012. V roce 2018 měla premiéru pětidílná minisérie, ve které platilo pravidlo, že co román, to jeden díl. Titulní roli ztvárnil Benedict Cumberbatch. Seriál jsem viděl. Dalším z jeho následků bylo vydání předloh v českém překladu. Tady chválím přístup českého vydavatele, který s přihlédnutím k rozsahu jednotlivých románů celou pentalogii vydal ve dvou svazcích. Původní trilogii v prvním a novější dvojici ve druhém. Ostatně autora i jeho postavu proslavil až román Mateřské mléko z roku 2005, který je podle všeho vrcholem celé ságy. A dalo by se napsat, že když už si v původní trilogii vyřídil účty se svým otcem, pokračuje se svou matkou. Závěrečný román Konečně pak této laťky nedosahuje, protože v něm ubylo dialogů a tvoří ho převážně dlouhé sondy do niter postav. Knihu doplňoval doslov od překladatele Ladislava Nagyho.

 

Stephen King: Billy Summers

 

Titulním hrdinou dalšího románu Stephena Kinga je špičkový nájemný vrah. Což je profese, která má svá specifika, takže si hlavní hrdina v různých pasážích vyprávění říká jinak (David Lockridge, Dalton Smith, Benjy Compson). A má pravidlo, že zabíjí jen špatné lidi. Tahle zakázka je ovšem jiná. Znamená čekat na cíl nenápadně dlouhé měsíce a hrát na sousedy divadlo. Ale pohádkový honorář mu umožní odejít do předčasného důchodu a pověsit pušku na hřebík. Ale takovéto kšefty se v knihách ani filmech většinou nevyvíjejí podle plánu. Nezapadl Billy mezi nové sousedy až moc? A co všechno neví o tom, kdo a proč ho vlastně najal? V knize je sice pár víceméně zbytečných odkazů na autorův slavný román Osvícení, ale jinak si tentokrát vystačí zcela bez nadpřirozených motivů. Takže žádný horor, tentokrát spíš kriminální thriller, ale špičkových parametrů. Od Kinga jsem loni přečetl ještě samostatně vydanou novelu Později, která není tak bezradná jako její název, ale na dlouho mi v paměti také neuvízne.