Hudba 2022

Po dvou letech se na jaře 2022 opět začaly konat koncerty. Vyrazil jsem, hned jak to šlo. Už jsem tu ostatně publikoval příspěvky o koncertech jarních, letních i podzimních. A abych tento převažující „babinec“ dokončil, zbývá mi ještě druhý „zimní“ koncert Tarji, na kterém jsem byl 15. prosince ve Velké synagoze v Plzni. Byl to koncert v rámci turné Christmas Peace, které mělo jen v Česku pět zastávek. Viděl jsem fotky z Ostravy i Prahy, a (stejně jako nejspíš ve Zlíně) to byl úplně jiný zážitek než v Plzni a Olomouci. Tam jste přišli do vymrzlé synagogy / kostela, sedli jste si na lavici a hodinu a půl se snažili nezmrznout. A já pro jistotu dorazil o půl hodiny dříve. Tarju doprovázelo hudební trio ve složení elektrická kytara, klávesy a violoncello. Cellista Max Lilja měl na rukou bezprsté rukavice a na hlavě kulicha. Ty další dva hudebníky neznám, ale také nevypadali teplotně v pohodě. A Tarja se jako obvykle během koncertu dvakrát nepřevlékla, ale setrvala zjevně v tom nejteplejším, co si na šňůru vzala. Tu a tam se pár diváků zvedlo a odešlo, což bylo pravděpodobně způsobeno právě klimatem chladným i na „ledovou královnu“ z Finska.

 

Usedl jsem a začínám tuhnout

I když to byl koncert Tarji, začalo ho instrumentální trio samo. A v průběhu koncertu byly ještě další dvě instrumentálky, to jsou ty Tarjiny tradiční převlékací pauzy. Pak zaznělo několik verzí Ave Maria, přičemž poslední byla ta Tarjina verze. Se zbytkem toho asi nejde moc vymyslet. Takže zazněly očekávané tituly jako Pie Jesu, O Come, O Come, Emmanuel a O Tannenbaum… K tomu asi tři písně ve finštině. Na závěr Walking in the Air. Přídavek jediný: Tichá noc. Přesně tak, jak to píšu, Tarja ji celou odzpívala česky. Tedy ne, že by jí úplně rozuměl někdo, kdo tuhle píseň nezná, ale i tak klobouk dolů! Venku už byly všechny stánky se svařákem zavřené, tak jsem si šel rozmrazit nohy do sprchy na penzionu. Už jsem byl na jejím vánočním koncertě před čtyřmi lety, takže je to dilema. Koncert v akusticky nevhodně zvolené hale mě moc nechytil, tady v Plzni to mělo aspoň atmosféru. Dilema, které by mohl vyřešit jedině vánoční koncert v srpnu. 😊

 

Tarja – český plakát

Nějaké koncerty se konaly i v Jičíně, ale nic mi z nich neuvízlo v hlavě, takže jdeme dál. Novinky v mé bobtnající sbírce CD: Infected Rain: Ecdysis, Evergrey: A Heartless Portrait – The Orphean Testament, Hammerfall: Hammer of Dawn, James LaBrie: Beautiful Shade of Grey, Sabaton: The War to End All Wars, Blind Guardian: The God Machine, Nazareth: Surviving the Law, Eluveitie: Ategnatos, Derek Sherinian: Vortex, Pure Reason Revolution: Above Cirrus, eponymní alba skupin Ignite a Helloween, Ozzy Osbourne: Patient Number 9, Joe Lynn Turner: Belly of the Beast, Visions of Atlantis: Pirates a Devin Townsend: Lightwork. Zvlášť jsem si nechal následky povedených koncertů: Burning Witches: Burning Witches & Burning Alive, Persefone: Metanoia, Obscura: Diluvium a The Gentle Storm: The Diary.

 

Živáků tentokrát minimum: na DVD Marek Ztracený v O2 areně 2020 a Masters of Rock ’22 a na 2 BD Doro: Strong and Proud.

 

Každý pes, jiná ves

Zato se utěšeně rozrostla moje loni zahájená sbírka vinylů. Jsou v ní jak prověřené hudební klasiky (Arakain: Thrash the Trash, Jean-Michel Jarre: Zoolook, Progres 2: Třetí kniha džunglí, Meat Loaf: Bat Out of Hell, Flotsam and Jetsam: No Place for Disgrace, Jiří Schelinger a skupina Františka R. Čecha: …nám se líbí…, Olympic: Jedeme, jedeme, Motörhead: No Sleep ‘til Hammersmith), tak alba nová (Cathedral in Flames: Hang Me High & Bury Me Deep, Charlotte Wessels: Tales from Six Feet Under, Burning Witches: The Witch of the North, Dark Gamballe: Romance panenky a kladiva). A dokonce dvě alba vydaná na dvou vinylech, které se přehrávají rychlostí 45 otáček za minutu: Greenleaf: Hear the Rivers a Vladimír Mišík: Noční obraz.

 

Mezi vinylové speciality patří Devin Townsend: Snuggles – Beautiful Dream, který si Devin vydal sám, takže se dá koupit jen přes jeho webový obchod. Další je Nervosa: Perpetual Chaos označený jako „strictly limited edition“. Obchody ho neprodávají, ale na koncertě je mají. A největší krabice nakonec: živák Iced Earth: Alive in Athens nahraný v lednu 1999 na pěti LP včetně velkoformátové brožury s fotografiemi a plakátu.

 

Iced Earth po vybalení

Některé vinyly jsou vybaveny i kódem pro stažení alba v digitální podobě. Takže mám v MP3 stažené album Vladimíra Mišíka Noční obraz. Ale s debutem Arakainu to tak jednoduché není a je třeba dávat pozor. Tady je na výběr stažení ve formátech WAV a MP3. Pokud si někdo stáhne Thrash the Trash jen v kvalitnějším WAVu, dělá chybu. Je totiž radno stáhnout oboje. Vtip je v tom, že ve formátu WAV je k dispozici, co je na vinylu, tedy 9 písní. Zato v MP3 si stáhnete, co je na CD, tedy 15 písní. Jinak jsem si v digitální formě ještě stáhl album Postcards from Arkham: Oceanize, což je nečekaný vedlejší efekt jedné starší crowdfundingové kampaně.

 

Postcards from Arkham slaví 10 let na scéně

P.S.: Rok 2022 jsem zakončil se třemi vstupenkami na koncerty pořádané v roce 2023. Rok 2023 jsem zahájil pádným důvodem pro radikální omezení investic (nejen) do hudby v roce stávajícím.