Toto je pokračování článku z letošního dubna. Nejlepším
koncertem roku 2016 pro mne zůstává Avantasia v pražském Foru Karlín. A
teď o tom, co přišlo ve zbytku roku:
Jičínský hudební klub Tango se za dobu své existence
nepotkával buď s mým vkusem či s mým směnářem. Situace se měla
zlepšit letos v květnu, kdy byly v programu hned dvě zajímavé
položky. Nymburští heavymetalisté Roxor
a stylově v pátek 13. jičínské Bludy.
Tato již léta hibernující kapela tu měla oslavit 20 let od vlastních začátků.
Jak už to chodí, dopadlo to tak, že jičínští konšelé jako velmi slabý vtip
rozhodli, že klub musí 1. dubna ukončit provoz. Stížnosti pár dam ze sousedství
na to stačily. L
Bludy svůj výroční večírek přesunuly do hospody v Robousích, což vzhledem
k tomu, že v sobotu v 5:30 jsem musel být v práci, ukončilo
mé myšlenky na účast. Repete si dali hned následující den v 15 hodin na
Čeřovce v rámci festivalu Propadák.
Ano, to jsem v té práci stále ještě byl. Propadák má vstup zdarma, ale
nijak jsem večer nepospíchal a vyrazil až na poslední kapelu. Od 22:45 totiž na
programu byli bratislavští Catastrofy.
Přišlo mi to neuvěřitelné a dokonce jsem to předem ověřoval na webu, ale na
místní sranda akci opravdu dorazila zahraniční kapela. Borci rychle na
improvizovaném pódiu rozjeli svůj „zbojnícky thrash“, až se začali rozprchat
lidé, kteří s tímto hudebním stylem běžně nepřicházejí do kontaktu. A
nakonec vlastně stačil první skokan z pódia a prostor před ním se slušně
vylidnil. Zbylá hrstka fanoušků zřejmě předváděla správný „zbojnícky tanec“,
takže kapela hrála, dokud jí nedošly písně. Nakonec se tedy končilo coverem a
Catastofy na nás vytáhli sekery od jiných slovenských kolegů ve zbrani – Čad.
Dobrá tečka za akcí, na kterou se kapela výtečně hodila svým názvem. ;-)
21. června se každý rok koná Jičínský svátek hudby. Letos to vycházelo na úterý, takže se
většina programu soustředila na odpoledne a večer. Jako obvykle, když se něco
děje, jsem byl v práci. Končím v 17:30 a jako na potvoru se mi
v práci povedlo něco zapomenout, takže jsem se tam musel ještě jednou
vrátit. Už si ani nevzpomínám, před kolika lety se mi něco takového naposledy
podařilo. Akce pokrývá celé centrum města, a jelikož se neumím dělit, rozhodl
jsem se zůstat na parkovišti naproti Arisu, kde vyrostlo jedno improvizované
pódium. Alternativní čtveřici Black Jack
z Hostinného jsem díky vlastní blbosti nestihl a přišel těsně po skončení
jejich setu. Po půlhodinové pauze přišla na řadu místní kapela The Others. Moc jsem od nich nečekal,
když si nedovedli vymyslet ani lepší název, takže mě nemohli zklamat.
Zajímavostí je snad jen basák pocházející z Austrálie a kytarista
uvádějící jako své bydliště Londýn, ale jinak jejich hudba rozhodně nijak
světových parametrů nedosahuje. Po další přestávce přišly na řadu taktéž místní
(ovšem s motorem ze Semil) Nukleární
Hovada. Hardcore-punk s převážně vtipnými texty třeba o tom, co se
kapele stalo na punkovým fesťáku v České Skalici, jak jim ukradli Jawu
250, že se měli narodit jako gayové, protože by je doma věčně neprudily manželky,
že jsou masturbátoři, ale vzápětí už se hledala „maminka, která by chtěla nukleární
miminka“… Prostě ideální zábava k točenému pivu. Ve 22 hodin byl konec.
Ještě jsem mohl vyrazit do lodžie na Kadé
chim, kteří se díky půlhodinovému skluzu programu dali stihnout celí, ale
to jsem nevěděl, tak jsem zamířil domů. Snad zase za rok.
V sobotu 20. srpna se v zámeckém parku
v Moravském Krumlově konal jednodenní hudební festival Rock Heart, jehož vrcholem měl být
koncert německých klasiků Helloween. Když už bylo téměř jisté, že vyjde pěkné
počasí, tak jsem dva dny před akcí zakoupil v předprodeji vstupenku a
v sobotu ráno vyrazil na cestu vlakem do jihomoravského města. Ohledně
festivalu jsem byl naprosto nepřipravený. Určitě jsem chtěl vidět Hentai
Corporation, Sebastien a Helloween, v ideálním případě všechny kapely.
Předchozích čtrnáct dní jsem strávil Olympiádou, takže nedopadl ani plán pustit si alespoň aktuální alba výše jmenovaných kapel. O těch ostatních jsem
většinou nevěděl skoro nic. Kousek nad zámeckým parkem jsem na discgolfovém
hřišti postavil stan a vyrazil do akce, neboť první kapela právě začala hrát.
Místní skupina Monroe ovšem nebyla
nic pro mne. Hráli pouze cizí písně a byli jen pouhým živým jukeboxem. Pamatuji
si písně The Trooper, Highway to Hell, Breaking the Law a v závěru si troufli i na I Want Out „od kapely, na kterou jsme
všichni přišli“. Ale hráli i cosi od Lady Gaga či Spice Girls. Vlastní tvůrčí
ambice zřejmě na nule. Přesně ten typ cover spolku, které se snažím vynechávat.
A v tom jim nepomůžou ani tři kytaristé a dva zpěváci. Po jejich setu jsem
vyrazil na prohlídku areálu. Budek toi-toi spousta, dokonce i s možností
umýt si ruce, dvě řady stánků s pivem (Starobrno 11° za 35, dvanáctka
z místního pivovaru za 40, stánek s nealko pivem, plus pár s jinými
nealko nápoji a jeden větší pro panáky, k tomu i nabídka zdejších vinařů
či populárního cideru) a větší jídelní stan (klobásy, kebab a podobná rychlá
strava). Druhou kapelou je Bastard
z Havířova hrající heavy rock. Kapela fungovala zhruba v letech 1993
až 1995 a po dvacetileté pauze se vloni zase dali dohromady. Já si tedy
nevybavuji, že bych o nich slyšel tehdy, a v současnosti už mě nejspíš nezaujmou.
Pražští Hentai Corporation mě ovšem
hned prvními tóny vytáhli na sluncem rozpálenou plochu před pódiem. Sice to
mezi patnáctou a šestnáctou hodinou nebylo moc taktické počínání, ale zezadu ze
stínu bych si je asi neužil. Zpěvák při přestávkách mezi písněmi do sebe klopil
Jacka Danielse z flašky (a párkrát s ní obešel i spoluhráče) a vodu
používal jen na polévání hlavy. Pak si stěžoval na úžeh. V závěru
prohlásil, že radši zalezou zpátky do undergroundu, protože tahle výheň není
nic pro kapelu s takovýmto repertoárem. Jejich thrash’n’roll je ovšem
rozhodně originální, a to mi ještě tato škatulka připadá velmi zjednodušující.
Kapela dokonce zahrála jednu úplně novou píseň se zpěvem „ve svahilu“, protože
ještě nemá text. Paráda! Jdu se chladit. Brněnští rockeři Gate Crasher pro mne také byli jen názvem. Ale téhle čtveřici to
docela šlapalo a jejich energický set ve mně zanechal dobrý dojem.

Na dalších pár koncertů jsem vyrazil v rámci festivalu Jičín – město pohádky. Ve čtvrtek 8.
září na hlavním pódiu na Valdštejnově náměstí měly od 20:30 vystoupit kapely
The Others a Electrophonix. Tou dobou ovšem sotva začaly zvučit, a kupodivu
zvučily obě kapely najednou, což bylo dost lidí i nástrojů. Začínalo se tedy po
deváté a byli to zase ti samí The Others
jako v červnu, jen na lepším pódiu. Zajímavější to bylo v závěru
jejich setu, když na pódium pozvali muzikanty z Electrophonixu a zahráli
si chvíli v počtu slušně zaplňujícím pódium. A také tím dostala smysl ta
společná zvukovka. A teď samotný Electrophonix.
Je to skupina fungující pod ZUŠ Habrmanova v Hradci Králové hrající popové a
rockové písně různých interpretů ve vlastní úpravě. V sestavě sice
figurují bubeník a baskytarista, ale také tři houslistky, violistka,
violoncellista, flétnistka a klavíristka. A v čele zpěvačka Lucka
Koutníková, která vypadá dokonale a zpívá nejspíš ještě o trochu lépe.
Repertoár sestavený z osvědčených hitů od Queen, The Beatles až po Lucii,
ale pro jednou mi to nevadilo, studenti se na něčem učit musí. Chci zas v tobě spát mi sice od
zpěvačky znělo trochu divně, ale anglicky zpívaný zbytek byl perfektní. Tahle
Lucka umí nejen skvěle zpívat, ale nebojí se ani trochu zařvat, takže až se
jednou vydá na sólovou dráhu, či bude mít vlastní kapelu, může mít stále dost
široký záběr, aby mě to zajímalo. Nakonec pořadatelé dovolili kapele přetáhnout
desátou hodinu, ale toho zpoždění bylo docela škoda. O den později,
v pátek 9. září, se v zámeckém parku mělo od 18 do 22 rockovat. Na
programu byly kapely Wooden Ships, Nahá sestra, Metro a In Touch. Hned na
začátku jsme se dozvěděli, že program i pořadí doznalo změny. Jičínské Metro
(ano, je to poměrně nesmyslné spojení) na poslední chvíli odřeklo účast a
zahajovala Nahá sestra z Nové
Paky. Klasická sestava bicí, kytara, basa, zpěv byla rozšířena o saxofonistku.
Netuším, zda to byla jejich sestra, ale každopádně byla oblečená. A zatímco se
moje myšlenky toulaly všude možně, byl to právě saxofon, který mě občas
přinutil zaostřit příjem směrem k reproduktorům u pódia. Jinak mi jejich
hudba fakt přišla úplně nezajímavá. Jako druzí nastoupili jičínští Wooden Ships v kompletní sestavě. Ono
jich na to malé pódium nebylo zrovna málo. Bubeník, basák, dva kytaristé (z
toho jeden zároveň zpěvák), houslista, zpěvačka a klávesák se svými hammondy.
Hudebně cokoli od big-beatu po art rock. Momentálně zřejmě nejzajímavější
fungující jičínská kapela. Jejich první deska vyšla letos 10. listopadu, což je
stále čerstvé zboží. Třetí přišla na řadu čtveřice In Touch ze Železného Brodu. Bubeník, basák a dva kytaristé, jeden
z nich zároveň zpěvák. Také docela povedené energické vystoupení. A hráli
i jako čtvrtá kapela (pod jiným názvem), ale to byla zase přehlídka coverů českých
i zahraničních. Všichni se opět bavili a originalitu nikdo nepožadoval. Hlavně,
že je to známé, naživo a nahlas! Jak si při tomto setu říkali, jsem si
nezapamatoval. Asi mi to za to nestálo.

V Jičíně se začaly pořádat zajímavé koncerty v restauraci
U Anděla. Na ten thrashový jsem málem šel, ale pak jsem si uvědomil, že bych
byl celý večer přiotrávený cigaretovým kouřem a domů bych musel jít přes garáž
a v prádelně se svléknout rovnou do pračky. Tak jsem to radši odpískal
předem.
Uvidím, co přinese rok 2017. Plány zatím nemám žádné…