Ohlédnutí za rokem 2017

Rok 2017 zpětně moc pozitiv nepřinesl. Snad jen průměrný čistý příjem mi stoupl o 6%. Bohužel to bylo způsobeno do značné míry tím, že jsem celé léto strávil v práci. Z Karlových Varů jsem musel odjet o den dříve a vrcholem bylo září, ve kterém jsem měl volno přesně jeden den (ano, dvacátého osmého). Takže červencová a zářijová výplata sice byly nejvyšší za celý rok, ale už jsem si připadal dost vycucnutý a jel jsem tak nějak na automat. Možná to už vzhledem k mému zaměstnání fakt odporovalo požadavkům bezpečnosti provozu na železnici.

I tudy vede běžecká trasa City Run Jičín

Sportoval jsem mírně v zimě, už tak nějak tradiční dvacítka lekcí spinningu, pak už jen na jaře, a v létě to najednou chcíplo. Běhat jsem začal v závěru března, ale jarní počasí bylo dost hnusné, takže trochu pravidelnější to začalo být až od 9. května (a to jsem vyběhl teprve popáté toho roku). 27. května jsem se zúčastnil třetího ročníku City Run Jičín a můj čas v běhu na deset kilometrů byl o dvě minuty horší než v roce 2016. Jasná matematika: + minuta za pouhých pár týdnů tréninku běhání, + minuta za mnohem teplejší počasí (a ještě jsem si jako blbec nevzal sluneční brýle, takže jsem v některých úsecích mžoural jen pár kroků před sebe L). Zase se ukázalo, že jako běžec jsem absolutně průměrný: můj čas byl 20 minut za nejrychlejším a 20 minut před nejpomalejším účastníkem závodu. Moje běhání skončilo náhle a bez předchozího varování 24. srpna. Vyběhal jsem si totiž plantární fasciitidu, díky čemuž jsem zjistil, že mám patní ostruhu. Takže místo běhání objednat na ortopedii a pak docházet na rehabilitace. Pár týdnů jsem se spíš belhal, než docházel.

Podobně pomalu jsem se rozjížděl na kole. Z výše zmíněných důvodů ohledně počasí jsem se byl 

Vyjížďka 28. září

projet jen dvakrát v dubnu, třikrát v květnu (to zase mělo přednost běhání), šestkrát v červnu, dvakrát v červenci, pětkrát v srpnu a jednou v září (ano, dvacátého osmého). S bolavou levou patou se sice na kole jezdit dalo, ale zase jsem byl pořád v práci, až to moji chuť vyrazit se odpoledne projet úplně umrtvilo. Navíc léto skončilo s koncem srpna a od prvního září byl venku hnusný podzim, kdy mě to na kolo vůbec netáhlo. 28. září jsem při své poslední vyjížďce ujel pouhých 40,8 km, protože jsem si špatně zorganizoval čas a vyrazil příliš pozdě. Jelikož jsem za celý rok najezdil pouhých 1041 km, tak je to vlastně přesně ta cifra přes tisícovku. J Takže jsem nakonec usoudil, že jsem toho najezdil tak málo, že kolo nemá nárok na žádnou zimní prohlídku v servisu a trochu jsem ušetřil. Všechno špatné je pro něco dobré. :-/

Nad Luhačovicemi / Pozlovicemi

Zaměstnavatel mě nakonec poslal na něco, čemu říká „kondiční ozdravný pobyt“ do lázní Luhačovice. No hurá, no konečně, a tak dál, ale jel jsem 30. listopadu a do cíle jsem dorazil za vydatného sněžení. Sníh a náledí víceméně vydržely až do poslední noci z 10. na 11. prosinec. Toho dne jsme odjížděli a za okny rychlíku se všechno jarně zelenalo. Hotel Niva je na kopci v obci Pozlovice, takže jen sejít dolů do Luhačovic bylo občas, když ne o život, tak aspoň o úraz. A to jsem se poctivě snažil chodit denně ven. Ovšem delší procházky než obejití nedaleké přehrady z toho nebyly. Jiný pohyb jsem tam víceméně neměl (tři lekce tělocviku v bazénu skoro nestojí za zmínku), ale vařili nám dobře a porce byly vydatné. Takže výsledek kondičního ozdravného pobytu byl snadno měřitelný: + 2 kg živé váhy. A teď aby s tím člověk před Vánoci začal něco dělat…

Tak snad to v roce 2018 bude lepší!