Pět
nejlepších knih, které jsem přečetl v roce 2017 s krátkým komentářem:
Robert
Jackson Bennett: Město schodů
Bulikov je
hlavní město ležící uprostřed Kontinentu. Jeho jednotlivé kraje byly po
generace rozdělené podle bohů, kteří jim vládli, a vedli válku
s ostatními. Až se jednou rozhodli války ukončit a na důkaz míru postavit
uprostřed město zázraků. Jenže tu je ještě ostrov Saypur, kde nikdy neměli
žádné bohy, takže jeho obyvatelé byli vždy pro obyvatele Kontinentu pouze
otroky. Až se na Saypuru našel velký rek Kaj, který dokázal vyrobit zbraň
schopnou zabít bohy. Nečekaný útok vedený Kajem byl drtivý, protože se smrtí
boha přestaly fungovat i jím vytvořené zázraky. Dobitý Kontinent je teď
ovládaný Saypuřany, kteří zakázali všechna náboženství i s jejich symboly,
relikviemi, knihami, uměním… Město zázraků se stalo městem trosek, kde zmizely
celé bloky domů, mnohá schodiště náhle končí, aniž by někam vedla, ale některé
zázraky kupodivu stále fungují. Všechny náboženské předměty, včetně funkčních
či nefunkčních zázraků byly uloženy ve střeženém skladu v horách, kam nemá
nikdo přístup. Až o nějakou generaci později začne tyto předměty zkoumat
saypurský historik Efrem Pangyui. A stane se tak mužem, kterého by chtěl zabít
snad každý obyvatel Kontinentu. Tahle „omáčka“ je v knize odhalována
postupně, jelikož vraždou výše zmíněného Pangyuie kniha začíná. Vyšetřit ji
přijela hlavní hrdinka, agentka Shara, která se skrývá pod smyšlenou identitou.
Kdyby se totiž provalilo, že je přímým potomkem přemožitele Kaje, tak by ji
chtěl zabít asi každý obyvatel Kontinentu…
Pátý román
mladého (narozen 1984) amerického spisovatele, zároveň první přeložený do
češtiny, je prvním dílem volné trilogie Božská města. Bennett si vymyslel svět
s komplikovanou náboženskou, geopolitickou i historickou situací, což je jedna
z hlavních deviz knihy. Vyprávění sice odstartuje vražda a začne její
vyšetřování, ale kniha není detektivkou, to je spíš takový spouštěč mnoha
dalších akcí. Kniha má spád, je dobrodružná, akční i válečná, a má hlavní
postavy, kterým není problém fandit, ale pro mne stejně byl nejdůležitější ten
komplikovaný svět, ve kterém jsou postavy nuceny úplně přehodnotit celý svůj
světonázor.
Tereza
Boučková: Život je nádherný
Tereza
Boučková (narozena 1957) je spisovatelka a scenáristka, dcera spisovatele Pavla
Kohouta. Otec žije ve Francii, bratr v Rakousku, sestra ve Švýcarsku. Sama
po maturitě podepsala Chartu 77, čímž její oficiální vzdělávání skončilo. Její
umělecká kariéra začala v samizdatových osmdesátých letech, oficiálně
mohla začít publikovat až v roce 1990. Žije s manželem v malé osadě u
Berouna. Nejdříve spolu adoptovali dva romské syny, pak se jim narodil syn
vlastní (*1991). To se stalo východiskem k autobiograficky laděnému
scénáři k filmu Smradi (2002). Jenže život šel dál, a tak v roce 2008
vyšel román Rok kohouta o tom, jaké to je, když se z obou adoptovaných
synů stanou feťáci. Další silně autobiografické pokračování vlastních osudů
vyšlo v roce 2016, ale zabývá se událostmi v životě autorky od Vánoc
roku 2010 do Vánoc 2011. Snad ještě dodám, že zatímco své jméno a jména
osobností naší kultury autorka zachovala, svého manžela i syny v knihách
přejmenovala, čímž utvořila ze skutečných lidí literární postavy. Rok kohouta
jsem nečetl, což je nepochybně moje mínus. S postavami jsem se tedy seznamoval
za běhu. Rok života od Vánoc 2010 do Vánoc 2011 je tu zachycen
autobiografickým, deníkovým způsobem, i když mi i díky spoustě drobných odboček
připomínal spíš tištěnou verzi blogu. Ostatně proč ne, napsané je to dobře, a
čtenář se do autorčiných problémů snadno vcítí (ve které současné rodině nejsou
problémy, že?).
Stephen
King: Bazar zlých snů
I psavec
dlouhých forem Kingova ražení mívá nápady, které nemá smysl roztahovat na
román. A jednou za pár let je hromadně vypustí do světa. A ne všechno to jsou
horory, což už by většinu jeho čtenářů nemělo překvapovat. V této sbírce
je jich zařazena rovná dvacítka. Pořád mi přijde, že lepší jsou ty delší texty
(Míle 81, Ur, Nekrology), u kratších je nejlepší dobrá pointa (Duna).
Užitečnost úvodních textů před povídkami je diskutabilní, někdy jsou spíše na
škodu (Herman Wouk stále žije by
určitě byla lepší povídka, kdybych netušil, k čemu směřuje, což autor
právě práskl předem). A pak je tam samozřejmě povídka o baseballu (Blokáda
Billy), která pro mne byla na hranici čitelnosti, jelikož jsem se tuto
americkou kratochvíli nikdy nesnažil ani trochu pochopit.
Stephen
King: Dallas 63
Dne 23.
listopadu 1963 otřásly Dallasem tři výstřely. Prezident Kennedy zemřel a svět
se změnil. Kdybyste měli možnost změnit dějiny, udělali byste to? Stály by ty
důsledky za to? Na dané téma už bylo napsáno ledacos, takže co na to můj starý známý
„král hrůzy“? Přišel se strojem času, který vede do stále stejného dne 9. září
1958. Pokud chcete změnit svět, musíte v něm nejdříve těch pět let žít.
Pokud se vám něco nepovede, můžete se vrátit domů a dát si restart: vydat se
znovu do dne 9. září 1958 a začít nanovo. Román by tedy teoreticky mohl být
nekonečný, naštěstí si autor tuto možnost časem uzavírá. Pokud má kniha 730
stran a vrcholí někde kolem strany 190, považuji to za ne zrovna ideální stav.
Dlouhé desítky stran o sledování L. H. Oswalda vyloženě nudí a kniha se znovu
rozjede až v poslední čtvrtině. Bohužel ne nadlouho, protože jde o látku
natolik komplikovanou, že v závěru nutně přijde celá řada konců. King sice
nastudoval spoustu archivních materiálů, ale jakoby mu to nakonec svazovalo
ruce. Kniha je tedy nejlepší v čistě fiktivních pasážích, a čím víc se mu do
děje míchá historická realita, tím snáze se kniha odkládá. Naštěstí je to
převážně fikční příběh.
Stephen
King: Colorado Kid
Původně jsem
sem ani nechtěl dávat jednohubku přečetnou za dopoledne, ale podíval jsem se na
zbytek seznamu a usoudil, že o žádné z druhé půlky knih se mi vůbec psát
nechce. Kniha zaznamenává rozhovor tří postav, z nichž jedna je
dvaadvacetiletá studentka žurnalistiky Stephanie a druzí dva jsou kmeti
z redakce týdeníku Ostrovan, vycházejícího na jednom z ostrovů poblíž
pobřeží státu Maine. Celý ho spustil novinář bostonského Globu pátrající po
lokálních záhadách. Staříci mu nic nenabídli, ale své mladé stážistce příběh
odvyprávějí. Vracejí se o 25 let zpátky, do osmdesátých let, kdy mladý pár
atletů při ranním běhu do školy našel na pláži mrtvolu neznámého muže. Klíčem
ke knize je, že se navzdory jménu autora nejedná o horor a navzdory zavádějící
obálce se nejedná o detektivku. Je to prostě „vyprávění o záhadě“, pokud na tohle nepřistoupíte, nemá smysl to ani zkoušet. Čtivostí by to patřilo o příčku výš,
ale jen jako součást nějaké sbírky povídek (či novel). Za doporučených 199 Kč
mi to jako dobrá nabídka nepřipadá. :-/
Žádné komentáře:
Okomentovat