![]() |
Serenity a spol. plakát |
Loni vydali další výborné
album mí oblíbenci Serenity, tak jsem 16. února vyrazil do Zlína, abych je
v tamním Masters of Rock Café za 850 Kč vstupného viděl naživo. Ale
nepředbíhejme, kapely hrály čtyři a v 19:00 večer zahajovala kapela FlowerLeaf.
Kapela jako své domovské město uvádí německý Düsseldorf, ale národnostně je to
pravda napůl. Němci jsou kytarista a bubeník, zatímco zpěvačka a basák
pocházejí z Brazílie. Rok vzniku 2017 a své jediné album Stronger (Silnější)
si vydali sami hned v roce následujícím. Po pauze (pravděpodobně covidová
omezení cestování) vyplněné několika singly v roce 2023 vydali EP Dreamerie:
The Prelude. Pár dní před koncertem jsem si pustil pár jejich videoklipů.
Můj dojem byl, že hudebníci umějí housti a pěnice pěti, ale jejich písničky mi
mizí z hlavy ihned po doznění. Takže hlavní problém tkví
v kompozičním umění. Naživo ten dojem nebyl tak matný, ale stejně mi
nejspíš sešli z mysli hned s příchodem druhé kapely.
Brazilsko-němečtí FlowerLeaf se ve Zlíně vyhřívají na únorovém sluníčku
Tou byli v 19:45 američtí
Tulip. Kapela založená také v roce 2017 v kanadském Torontu
ovšem poměrně záhy přesídlila do Argyle v americkém Texasu. Od začátku ji
tvoří kytarista Colin Parrish a zpěvačka Ashleigh Semkiw. Zbytek (tedy druhý
kytarista a bubeník, kapela hrála bez basáka) nemá statut členů kapely a
nejspíš se mění. Na kontě mají dvě EP a dvě alba, to loňské The Perpetual
Dream (Věčný sen) vydali na mé narozeniny. 😉 Hudební
kvalita šla nahoru, tady už nastoupily melodie, které se mohou dostat do hlavy
na delší čas. Celý večer se nesl v duchu symfonického power metalu, takže
mne trochu překvapovalo, že zpěvačka byla oděna do trika blackmetalových satanášů
Behemoth. Některé diváky v sále zase rušila její nahá stehna (že zrovna
tohle nepotřebovali ukazovat). Takže dodávám, že sál byl po celou dobu
přinejlepším poloplný, ale spíš poloprázdný. Ostatně se v tomto klubu
dveře netrhnou, o den později následoval vyprodaný koncert finských Battle
Beast a další den kanadských Kataklysm. Metalisté pak prostě musejí něco
vynechat.
Ve 20:35 přišla řada na
italské Temperance (tedy střídmost, zdrženlivost či abstinence, značně
neobvyklé jméno pro metalovou kapelu). Ti existují od roku 2013 a jsou o dost
plodnější, ostatně v říjnu 2023 jim vyšlo sedmé album Hermitage –
Daruma's Eyes Pt. 2 (Poustevna – Daruminy oči 2. díl – Daruma je japonská
soška). Od začátku je vůdčím členem kapely kytarista a zpěvák Marco Pastorino,
který prostě umí skládat melodie, které posluchači ihned uvíznou v hlavě. Kapela
má ovšem tři zpěváky. Tím druhým je Michele Guaitoli, který zhruba stejně
dlouho zpívá také v rakouských Visions of Atlantis. Loni kapelu opustila
už druhá zpěvačka, takže ženské vokály má nyní na starosti původem americká,
ale ve Švédsku žijící, operní i metalová pěvkyně Kristin Starkey. Zmíněnou
trojici samozřejmě ještě doplňoval bubeník a basák. Kapela čerstvému materiálu
věřila, takže tvořil nadpoloviční část jejich setlistu. Přidali i pár písní
z předešlého alba Diamanti, ke kterému žádné turné jet nemohli, a
pár ještě starších písní. Takže další kvalitativní skok nahoru.
Temperance v Masters of Rock Café
Ve 21:35 přichází řada na
rakouskou skupinu Serenity (= jasnost). Ta sice existuje od roku 2001,
ale tuto dobu pamatuje pouze bubeník Andreas Schipflinger. Tyrolská kapela na
vlastních stránkách proto radši mluví o začátku profesionální éry v roce
2004. V roce, kdy se změnily tři pětiny členů kapely, a hlavně přišel
zpěvák a tvář kapely Georg Neuhauser. Od roku 2011 je v kapele také
italský basák Fabio D'Amore, který pěvecky vypomáhá zejména hlasem ve vysokých
polohách. A v roce 2023 se členem kapely stal i kytarista a zpěvák Marco
Pastorino (takže turné s jeho vlastní kapelou Temperance dávalo smysl).
Druhý kytarista Chris Hermsdörfer je v kapele od roku 2015. Kromě krátkého
období alba War of Ages a následného turné, tedy let 2013 a 2014, kdy
v kapele zpívala Clémentine Delauney (současná zpěvačka rakouských Visions
of Atlantis), Serenity nemají v sestavě ženskou zpěvačku. Georg je
vystudovaný historik, takže témata textů většinou odvíjí od jedné dějinné události
či (častěji) osoby. V listopadu 2023 vydané osmé album kapely se jmenuje Nemesis
AD a je celé inspirované životem a dílem Albrechta Dürera. (Ten byl
osobností stejně renesanční jako Ital Leonardo da Vinci, jen o něco
systematičtější. Inu, Němec.) Také Serenity postavili setlist na písních
z nového alba. Už když jsem ho slyšel poprvé, říkal jsem si, že písně jako
více než osmiminutová Reflections (of AD) jsou pro mne od nich novinkou.
Když ji Georg uváděl jako nejdelší píseň v historii kapely, také zmínil,
že ji napsal Marco Pastorino, Aha, odtud vítr vane. Píseň Souls and Sins
si s kapelou přišel zazpívat Michele Guaitoli. Pár písní zaznělo
v akustické podobě (jednou byla Soldiers Under the Cross).
Samozřejmě nechyběla trvalka koncertního repertoáru Legacy of Tudors a
na závěr Lionheart. Koncert skončil ve 22:55 a já jsem byl s jeho
průběhem naprosto spokojený.
Serenity v Masters of Rock Café
Všechny kapely měly ceny
cédéček, vinylů, triček, mikin a dalšího merche uvedené v eurech (15, 20,
30, 60…). Asi jim pořadatel řekl, že bude poloprázdno, takže se to nevyplatí
přepočítávat. K pití byla na výběr Rázná 10° od Radegastu za 55 Kč nebo
Plzeň za 65 Kč. Jako nerozhodný neznalec jsem si dal od obou po dvou kelímcích.
Masters of Fire v Masters of Rock Café
O měsíc později, 14. března,
jsem zamířil do téhož města, téhož nepříliš zaplněného klubu, na totéž pivo, za
stejnou cenu vstupného, protože po 11 letech vyrazili na turné Masterplan. Ty
jsem hodně poslouchal zejména v prvních deseti letech jejich existence,
ale naživo jsem je nikdy neviděl. Masterplan vznikli v roce 2001
jako boční projekt kytaristy Rolanda Grapowa a bubeníka Uliho Kusche, toho času
členů slavné německé metalové kapely Helloween. Když to zbytek kapely zjistil,
byli oba ze skupiny vyhozeni, protože se jí nevěnovali na 100%. Takže dvojice
projekt okamžitě překopala na kapelu, naverbovala norského zpěváka Jørna
Landeho a v roce 2003 vyšel jejich bezejmenný albový debut. Klenot, na
kterém co píseň, to hit. V témže roce do kapely nastoupil klávesák Axel
Mackenrott, který je v kapele dodnes, takže je druhou nejstabilnější
položkou sestavy. Jako u mnoha superskupin, i tady byl dost rychlý poločas
rozpadu základní sestavy. Jørn Lande nazpíval první dvě alba, pak ho vystřídal
Američan Mike DiMeo, aby se Jørn zase vrátil nazpívat čtvrté album a zřejmě
definitivně odešel. Od roku 2012 je u mikrofonu Švéd Rick Altzi. Také bubenický
parťák Uli vydržel jen první dvě alba, aby ho nahradil původem americký
bubenický všudybyl Mike Terrana, po dalších dvou albech slavný brněnský rodák
Martin Škaroupka a (zatím) nakonec Němec Kevin Kott. Pokud to ze začátku byla
superkapela složená z muzikantů zvučných jmen, tak jména Altzi a Kott
řeknou něco jedině fanouškům německých At Vance, v jejichž řadách také oba
působí. Schválně jsem to ověřoval, ta kapela je stále uváděná jako aktivní.
Každopádně se muzikantům zřejmě moc nepřekrývají termíny. Poslední album
skupiny At Vance vyšlo v roce 2012 a poslední album Masterplan v roce
2013. Masterplan sice v roce 2015 vyšel audio a video koncertní živák, ale
jeho základem bylo vystoupení na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích roku
2013 (doplněné na video nosiči o materiály z festivalů ve Wackenu a
Atlantě, plus pár písní z asijského turné). V roce 2017 ještě vydali
album PumpKings, na kterém nahráli všech 11 písní, které Roland Grapow
napsal pro Helloween. Trochu jsem zapomněl na basáky, takže doplňuji: na debut
si Roland Grapow nahrál baskytaru sám, pak se v kapele pár basáků
vystřídalo. Od roku 2012 je v kapele Fin Jari Kainulainen, který si udělal
jméno během svého účinkování v kapele Stratovarius. Bezejmenný debut
kapely v roce 2023 slavil 20. výročí, takže vyšla výroční reedice. Odtud
už asi byl jen krok k tomu, aby Rolanda začaly svrbět prsty a dostal chuť
si ty pecky zase zahrát naživo. Dokonce napsal novou píseň Rise Again (aby
dal vědět, že „znovu povstává“) a avizoval práce na novém albu. (Mimohudební
souvislosti sem obvykle netahám, ale aby to bylo zeměpisně ještě barvitější,
přidávám informaci, že Roland Grapow žije od roku 2005 na Slovensku.)
Masterplan jeli turné
s kapelou Firewind, kde měly obě kapely stejný hrací čas, první od 20:00
do 21:20 a druhá od 21:40 do 23:00. Předkapely žádné (což mi srazilo spotřebu
piva za večer na polovinu 😊), jen dvě hlavní kapely. Masterplan koncert odpálil
právě novinkou Rise Again, ale jinak většina písní, které zahráli,
pocházela z opakovaně zmiňovaného debutu. A na druhém místě by byly dvě
písně ze druhého alba (Crimson Rider a Back for My Life). Prostě
na začátku byla kapela na vrcholu. Na doplnění jedna písnička z doby, kdy
byl u mikrofonu Mike DiMeo (Lost and Gone), a jedna z poslední
řadovky už s Rickem Altzim (Keep Your Dream Alive). Helloween
Roland připomněl první písní, kterou pro ně napsal, The Chance. Pokud
jsem si říkal, že je Rick Altzi dost dobrý zpěvák, aby mi nechyběl Jørn Lande,
píseň od Helloween ukázala, že Michael Kiske je úplně jiný typ zpěváka, a
Rickovi to do pusy zrovna dvakrát nešlo. Tady by rozdíl slyšel i hluchý. A to
mi celou dobu přišlo, že je zpěv trochu utopený pod palbou nástrojů. Zlatou éru
kapely jsem prostě dávno prošvihl, ale i tak jsem byl s koncertem dost
spokojený. Asi bych ještě dodal, že Masterplan jsou po hříchu jednou
z mála kapel, kteří hrají naživo komplet včetně klávesáka. Tento nástroj
byl slyšet i u všech pěti ostatních kapel v tomto příspěvku, ale všechny
ho pouštěly z playbacku.
Masterplan v Masters of Rock Café
Ani druhá kapela večera
neměla zrovna standardní vznik. Firewind v roce 1998 založil řecký
kytarista známý jako Gus G. za účelem nahrání dema Nocturnal Symphony,
kterým by předvedl své hráčské kvality (abych se více opakoval, doplňuji, že si
na něm nahrál i baskytaru a klávesy). Zřejmě to zafungovalo, protože byl
následně najat do kapel Dream Evil, Nightrage a Mystic Prophecy. Když se všemi
třemi nahrál jejich debutová alba, rozhodl se mít i svoji vlastní kapelu a
oživil jméno Firewind, tentokrát už jako kapelu. To se psal rok 2002. Kapela od
té doby vydala deset řadových alb a prošel jí hotový telefonní seznam hráčů a
zpěváků. Nejméně se změny týkaly postu baskytaristy, takže Petros Christo je
v kapele od roku 2003. Belgický bubeník Jo Nunez je v kapele od roku
2011. V roce 2020 Gus G. zřejmě usoudil, že kapela nepotřebuje klávesáka a
vzal to opět do vlastních rukou. V témže roce proběhla zatím poslední
změna u mikrofonu, kdy německého zpěváka Henninga Basseho vystřídal německý
zpěvák Herbie Langhans. To je chlápek jen o pár týdnů mladší než já, ale
zviditelnil se teprve před pár lety v metalovém spektáklu Avantasia. Za
mne rozhodně nejlepší zpěvák, kterého kdy Firewind měl. Gusovi ale vlastní
kapela nestačí, tak asi čtveřici dalších alb vydal čistě pod vlastním jménem. V roce
2022 kapela Firewind slavila 20 let existence a 1. září 2023 vyšel koncertní
záznam výročního koncertu odehraného na podzim 2022 v jejich domovské
Soluni. Přesně o půl roku později, 1. března 2024, vyšlo desáté album kapely pod
názvem Stand United (takže asi „stojí spojeni“).
Firewind také odpálil
koncertní setlist novinkovou písní, konkrétně songem Salvation Day. Z
novinky během večera zazněla ještě čtveřice dalších písní (Destiny Is
Calling, Chains, titulní Stand United a Fallen Angel).
Protože kapela nedávno jela výroční turné, tak měla okouknuté, které písně
z jejich minulosti naživo nejlépe fungují, a zbytek setlistu byl tedy
průletem celou jejich kariérou. Došlo i na píseň Maniac, kterou původně
zpíval Michael Sembello v roce 1983 ve filmu Flashdance. Kapela
skončila už před jedenáctou, ale vrátila se s přídavkem dvou písní Ode
to Leonidas a Falling to Pieces. Nakonec tedy plánovanou hrací dobu
o deset minut přetáhli a skončili ve 23:10. Gus G. je evidentně technicky lepší
kytarista než Roland Grapow (a v současnosti má v kapele i lepšího
zpěváka), ale metal není atletika, takže u mne pořád vyhrává Masterplan, který
má lepší písně (ale 20 let staré, zatímco u Firewind jsou nejnovější písně lepší než ty staré).
Firewind v Masters of Rock Café
Stánek s merchem jsem
moc neokukoval, stejně nevím o ničem, co bych si tam chtěl koupit. Trička,
reedice 20 let starého debutu Masterplan a novinka Firewind na CD i LP. Ceny
sice také v eurech, ale aspoň byl na stole položený papír s jejich přepočtem
na koruny.
Žádné komentáře:
Okomentovat