neděle 3. ledna 2021

Sport 2020

Rok 2020 měl být rokem olympijským, ale nakonec se stal rokem anti-sportovním. Od března totiž naše životy řídilo ministerstvo zdravotnictví, pro které se sport stal úhlavním nepřítelem číslo jedna. Což je samozřejmě špatně a dlouhodobě se nám to vymstí. Ale jediným uznávaným zdravotním ukazatelem se stalo, zda člověk má covid-19, či ne. O kolik let lidem zkrátí život nedostatek pohybu, nikdo nepočítá.

 

Začnu od toho, co jsem stihl jako divák. V neděli 12. ledna se v Jičíně konalo mistrovství ČR v cyklokrosu, bezkonkurenčně největší místní sportovní akce za celý rok. Florbal jičínského extraligového klubu KM automatik FBK Jičín mi moc času nezabral. Jednou 22. února a podruhé 13. září. Obě sezóny byly nezvykle krátké, minulá se nedohrála a letošní se vlastně ani nerozjela (odehráno bylo pět kol). V televizi kromě pár biatlonů a jičínského cyklokrosu (závod mužů Toi Toi Cupu z 22. listopadu) možná trocha ženského tenisu. Rozhodně mi to moc času nezabralo.

 

Můj pravidelný pondělní večerní spinning předčasně skončil 9. března, takže jsem jej stihl desetkrát. Docela jsem si na něj jakožto zimní sport zvykl, takže mi nemožnost tohoto pohybu pořád vadí. Navíc po něm vždycky následovala půlhodinka posilování, což také doma plnohodnotně nenahradím.

 

Cyklistika sice bývala mojí hlavní sportovní disciplínou, ale poslední dva roky už to není pravda. Na kolo jsem sice poprvé usedl ještě „za starých dobrých časů“ 6. března, ale také to bylo nadlouho naposledy. V létě jsem kolo vytahoval častěji, ale už v červenci jsem začal tušit, že svůj počet naběhaných kilometrů jako cyklista nejspíš vůbec nepředjedu. Ony to byly většinou jen kratší vyjížďky na pár hodin, takže ta čísla nenarůstala oproti běhu o moc výrazněji. Nejdelší cyklistickou vyjížďku jsem absolvoval 19. září, kdy jsem ujel přes 62 km. Také to byla ovšem vyjížďka předposlední, protože 22. září jsem pro rok 2020 dojezdil. Celkem jsem za celý rok najezdil 883 km.

 

Má nejdelší projížďka

Zato jako běžec jsem poprvé vyběhl hned 2. ledna a hned druhé vyběhnutí se stalo nejdelším za celý rok (což jsem samozřejmě nemohl tušit). Ona je to vlastně taková veselá historka z běhání. Takže, 7. ledna jsem zdravě poobědval (knedlo, vepřo, zelo se šesti) a o pár hodin později jsem se vyrazil proběhnout. Vzal jsem to přes Holín a pak po žluté turistické stezce na Prachov, což jsem si mohl dovolit, protože bláto bylo stále přimrzlé. Když jsem po cca 7,5 km doběhl na vrchol (to už jsem byl na modré stezce směrem na Brada), přestalo mi být na zvracení a až na pár nebezpečně zledovatělých úseků jsem měl dojem, že se mi běží dobře. Takže místo abych zamířil zpět k domovu, pokračoval jsem směr Železnice, a nakonec z toho bylo málem 20 km.

 

Potříkrálový běh

V trochu rozumnějších výbězích jsem takhle naběhal do 18. března 241 km. Na zimu slušné. Od 19. března platilo povinné nošení roušek mimo domov. Udusit jsem se nehodlal, takže o běhání v roušce jsem ani neuvažoval. Než vláda vymyslela výjimku pro sportovce, tak to chvíli trvalo, takže další proběhnutí následovalo až 8. dubna. A i tak stál duben za prd, protože jsem se byl za celý měsíc proběhnout jen pětkrát. Bohužel stejně smutný počet platil i pro červen, což do značné míry způsobila moje pracovní vytíženost. O obou běžeckých závodech odložených z června na září, kdy se mnoho akcí opravdu stihlo uskutečnit, jsem psal už v samostatném příspěvku, takže se nebudu opakovat.

 

Pak jsem ještě měl skoro čtrnáctidenní výpadek koncem září, za což mohla moje vlastní blbost. Ve druhé polovině září jsem měl dovolenou, takže mě teoreticky mohlo omezovat maximálně počasí. V týdnu, kdy jsem toho už naběhal docela dost (včetně druhého ze závodů), a den po mé nejdelší cyklistické projížďce vůbec (viz výše), jsem měl v klidu regenerovat. Jenže předpověď počasí nevypadala nejlépe, takže jsem regeneraci odložil a vyběhl i 20. září. A skončilo to nepříjemnou bolestí kloubu známou jako „běžecké koleno“. Tak jsem se o dovolené místo běhání léčil. Snad se z toho poučím do budoucna. Za celý rok jsem tedy naběhal 1246,5 km. Sice jsem na Silvestra přemýšlel, že kdybych dal 18 km, tak bych to slušně zakulatil, ale usoudil jsem, že nejsem otrok čísel a nemá smysl všechno dohánět poslední den v roce.

 

Když na jaře v Jičíně otevřel obchod specializovaný na sportovní výživu, zaradoval jsem se, že konečně nebudu muset všechno nakupovat přes internet. Na podzim už ovšem působil dojmem, že mu vázne zásobování, takže mě dvakrát nepřekvapilo, že ho majitelé v prvním týdnu roku 2021 vyklidili. A když jsem už nakousnul nakupování přes internet, tak na jaře jsem takto koupil běžecké boty, tedy něco, co jsem dosud měl na prvním místě seznamu věcí, které nechci nikdy nakupovat na e-shopech. Člověk míní, vládní nařízení mění...


P.S.: Toho dne, kdy se měl konat tradiční pochod Rumcajs, bylo až neskutečně krásně.

Žádné komentáře:

Okomentovat