Rok 2020 měl být rokem olympijským, ale nakonec se stal rokem anti-sportovním. Od března totiž naše životy řídilo ministerstvo zdravotnictví, pro které se sport stal úhlavním nepřítelem číslo jedna. Což je samozřejmě špatně a dlouhodobě se nám to vymstí. Ale jediným uznávaným zdravotním ukazatelem se stalo, zda člověk má covid-19, či ne. O kolik let lidem zkrátí život nedostatek pohybu, nikdo nepočítá.
Začnu od toho, co jsem stihl
jako divák. V neděli 12. ledna se v Jičíně konalo mistrovství ČR v cyklokrosu, bezkonkurenčně největší místní sportovní akce za celý rok.
Florbal jičínského extraligového klubu KM automatik FBK Jičín mi moc času
nezabral. Jednou 22. února a podruhé 13. září. Obě sezóny byly nezvykle krátké,
minulá se nedohrála a letošní se vlastně ani nerozjela (odehráno bylo pět
kol). V televizi kromě pár biatlonů a jičínského cyklokrosu (závod mužů
Toi Toi Cupu z 22. listopadu) možná trocha ženského tenisu. Rozhodně mi to
moc času nezabralo.
Můj pravidelný pondělní večerní
spinning předčasně skončil 9. března, takže jsem jej stihl desetkrát. Docela
jsem si na něj jakožto zimní sport zvykl, takže mi nemožnost tohoto pohybu
pořád vadí. Navíc po něm vždycky následovala půlhodinka posilování, což také
doma plnohodnotně nenahradím.
Cyklistika sice bývala mojí
hlavní sportovní disciplínou, ale poslední dva roky už to není pravda. Na kolo
jsem sice poprvé usedl ještě „za starých dobrých časů“ 6. března, ale také to
bylo nadlouho naposledy. V létě jsem kolo vytahoval častěji, ale už
v červenci jsem začal tušit, že svůj počet naběhaných kilometrů jako
cyklista nejspíš vůbec nepředjedu. Ony to byly většinou jen kratší vyjížďky na
pár hodin, takže ta čísla nenarůstala oproti běhu o moc výrazněji. Nejdelší
cyklistickou vyjížďku jsem absolvoval 19. září, kdy jsem ujel přes 62 km. Také
to byla ovšem vyjížďka předposlední, protože 22. září jsem pro rok 2020
dojezdil. Celkem jsem za celý rok najezdil 883 km.
 |
| Má nejdelší projížďka |
Zato jako běžec jsem poprvé
vyběhl hned 2. ledna a hned druhé vyběhnutí se stalo nejdelším za celý rok (což
jsem samozřejmě nemohl tušit). Ona je to vlastně taková veselá historka
z běhání. Takže, 7. ledna jsem zdravě poobědval (knedlo, vepřo, zelo se
šesti) a o pár hodin později jsem se vyrazil proběhnout. Vzal jsem to přes
Holín a pak po žluté turistické stezce na Prachov, což jsem si mohl dovolit,
protože bláto bylo stále přimrzlé. Když jsem po cca 7,5 km doběhl na vrchol (to
už jsem byl na modré stezce směrem na Brada), přestalo mi být na zvracení a až
na pár nebezpečně zledovatělých úseků jsem měl dojem, že se mi běží dobře.
Takže místo abych zamířil zpět k domovu, pokračoval jsem směr Železnice, a
nakonec z toho bylo málem 20 km.
 |
| Potříkrálový běh |
V trochu rozumnějších
výbězích jsem takhle naběhal do 18. března 241 km. Na zimu slušné. Od 19. března
platilo povinné nošení roušek mimo domov. Udusit jsem se nehodlal, takže o
běhání v roušce jsem ani neuvažoval. Než vláda vymyslela výjimku pro
sportovce, tak to chvíli trvalo, takže další proběhnutí následovalo až 8.
dubna. A i tak stál duben za prd, protože jsem se byl za celý měsíc proběhnout
jen pětkrát. Bohužel stejně smutný počet platil i pro červen, což do značné
míry způsobila moje pracovní vytíženost. O obou běžeckých závodech odložených
z června na září, kdy se mnoho akcí opravdu stihlo uskutečnit, jsem psal
už v samostatném příspěvku, takže se nebudu opakovat.
Pak jsem ještě měl skoro
čtrnáctidenní výpadek koncem září, za což mohla moje vlastní blbost. Ve druhé
polovině září jsem měl dovolenou, takže mě teoreticky mohlo omezovat maximálně
počasí. V týdnu, kdy jsem toho už naběhal docela dost (včetně druhého ze
závodů), a den po mé nejdelší cyklistické projížďce vůbec (viz výše), jsem měl
v klidu regenerovat. Jenže předpověď počasí nevypadala nejlépe, takže jsem
regeneraci odložil a vyběhl i 20. září. A skončilo to nepříjemnou bolestí
kloubu známou jako „běžecké koleno“. Tak jsem se o dovolené místo běhání léčil.
Snad se z toho poučím do budoucna. Za celý rok jsem tedy naběhal 1246,5
km. Sice jsem na Silvestra přemýšlel, že kdybych dal 18 km, tak bych to slušně
zakulatil, ale usoudil jsem, že nejsem otrok čísel a nemá smysl všechno dohánět
poslední den v roce.
P.S.: Toho dne, kdy se měl
konat tradiční pochod Rumcajs, bylo až neskutečně krásně. ☹
Žádné komentáře:
Okomentovat